Ginger Taffy
Rottweiler Kennel
Rottweiler Kennel
(25. 1. 2023) Než se více začtete do mého dnešního blogu, pusťte si pro navození té správné crazy atmosféry jednu devadesátkovou oldschoolovku :-) Another Night jsem jako teenager milovala – a když Poven v pátek v Libočanech právě tohle pustil, zjistila jsem, že ani po dvaceti či kolika letech má slabost pro tuhle skvělou taneční věc (a super klip) nezmizela. Možná dokonce naopak – ale já to tak vlastně asi mám. Jak mám něco nebo někoho ráda, je už součástí mého života bez ohledu na čas a další pomíjivé, těkavé faktory. Ovšem zpět k Libočanům :-). Že se Bohemia Pets Centrum Janičky a Povíka stává častěji a častěji místem setkání rotvíkářů, není žádná náhoda. Tohle...
(11. 1. 2023) Pár měsíců jsem nepsala, ale někdy to tak mívám – jednou je to několik blogů během krátké doby, a jindy se odmlčím, protože nestíhám, nebo se mi prostě jen psát nechce. A dnes se mi chce – byla by totiž škoda zapomenout některé události posledních dnů a třeba vás i připravit o možnost zasmát se – ať z pobavení nebo ze škodolibosti :-). Beru oba důvody, škodolibost je i mojí součástí a nevadí mi ani u ostatních, pokud je nevinná, nikoli zlá. Asi bych měla začít tím, co je u nás nového. Má téměř desetiletá Liz je plná života, i když mě nedávno vystrašila a cestou na veterinu jsem ronila krokodýlí slzy v obavách z nejhoršího… Dobře to...
(16. 11. 2022) V květnu jsem se úplně náhodou seznámila na Bílé skále s Jirkou Podhrázským – a je to přesně o tom, že osud člověku někdy pošle do života lidi, kteří jako by v něm měli své místo odedávna. Tak nějak to vnímám s Jirkou – denně jsme v kontaktu, řešíme kynologické věci a máme se stále čemu zasmát, i když ne každý den je posvícení. Ovšem když mě Jiřík někdy po tom květnu požádal, jestli bych mu pomohla zorganizovat stopařský seminář s Radkou Bořutovou, slovenskou stopařskou mistryní a jeho trenérkou, musela jsem odmítnout. Možná spíš nějak programově, protože se učím říkat ne a z toho všeho, co se po mně chce a co stále někdo potřebuje, se...
(26. 10. 2022) Zpravidla až s odstupem času získává člověk ten správný nadhled i vhled, a to ať jde o jakékoli zážitky. Nicméně jsem si jistá tím, že obrovský nadhled jsme jako tým museli prokazovat opakovaně během celého Mistrovství světa IFR, které se pro rok 2022 konalo od neděle 16. října v severofrancouzském městečku Aniche, neboť pokud bych tuto pro rotvíkáře nejprestižnější sportovní akci měla nějak shrnout, použila bych substantiva chaos, zmatky, změny... Nicméně také velké úspěchy českého týmu! :-) Ovšem k těm nedostatkům – já vím, že všichni jsme jenom lidé, a kdo nic nedělá, nic nezkazí, nicméně nešlo mistrovství opravdu připravit lépe? Jsem si jistá, že šlo…...
(9. 10. 2022) Na výcvikovém víkendu na Bílé skále jsem se letos v květnu ocitla vlastně náhodou. Pracovně. A co z toho nakonec všechno bylo, asi víte (a někteří z vás to pocítili dokonce na vlastní kůži, ehm… :-). Nicméně všichni také ze svých životů dobře víme, že náhody jsou velkým hybatelem našich osudů a přinášejí nám mnohdy dost príma věci a zážitky, které člověk těžko vymyslí. A protože jsem kupodivu po našem květnovém nočním řádění s Kačenkou a Jiříkem Podhrázským nebyla zapsána na černou listinu, s nadšením jsem přijala pozvání na další akcičku – kterou opět organizovala Péťa Růžičková s Vláďou...
(11. 7. 2022) „…koukej, prosím, napsat novej blog o mimi, ať si počtu.“ Tohle mi napsala před týdnem do mailu kamarádka, kterou nebudeme jmenovat, nicméně je to Eva Fiedlerová neboli Fifi :-). Na tento její e-mail jsem odpověděla snad s týdenním zpožděním, což je v mém případě jev nikoli výjimečný, ale v podstatě neexistující – já přeci vždy odpovídám na maily a téměř vždy v podstatě obratem! A to, že jsem málem Evče zapomněla odpovědět úplně, je značně vypovídající obraz mých aktuálních dnů. Tedy přesně tří týdnů a pěti dnů. Doby, kdy k nám přišel ON. Malý poděs, plyšáček-miláček, tryskomyška Finnick neboli Finn. Kdykoli někde zahlédnu chytré rady o tom, na co...
(14. 6. 2022) „A hlavně nezapomeň foťák!“ zaznělo z mého mobilu jen pár vteřin poté, co jsme ukončili první hovor. Jistě, Rejzik. Kdo jiný? :-) Je to jediný člověk na světě, se kterým telefonuji několikrát denně, v jakoukoli denní či noční dobu, a dokonce častěji než se svou mamčou, která si naprosto vážně každý den s nepředstíraným zájmem potřebuje vyslechnout, co dělám, na čem pracuji, co budu vařit, jak se má Natálka, Honzík, Pepča a Lizinka… Již zanedlouho se ale maminka moje milovaná :-) bude ptát i na dalšího člena rodiny, kterého si přivezu od Rejzika, chlapečka po mé Catness, ale k tomu za chvilku ;-). Už několik blogů se totiž chystám napsat jednu takovou úsměvnou epizodku s Rejzikem, ale stále se mé myšlenky...
(20. 5. 2022) „Ještě o Dublinu jsi nepsala…“ řekl mi nedávno manžel v kontextu mých posledních blogů o Mistrovství republiky RKČR a mejdanu na Bílé skále. Jako vždy měl pravdu :-). Ale také jsem třeba ještě nepsala o Speciální výstavě RKČR, k čemuž bych se ráda dostala právě nyní – některým vzpomínkám mírný odstup času totiž neuškodí a optika s trochou nadhledu bývá fajn :-). Pokud si vybavím Mistrovství republiky RKČR v Libočanech, tak jako strašnou dřinu, odměněnou ale úžasnou akcí, vedle toho pak spokojené závodníky, skvělou zábavu a nezapomenutelný víkend se spoustou milých lidí. Sportovní kynologií celý náš pořadatelský tým žije a na...
(9. 5. 2022) O výcvikových víkendech či táborech, které už roky pořádá Petra Růžičková s Vláďou Koníčkem na Bílé skále, jsem samozřejmě věděla, ale nikdy mě tam vítr nezavál. A protože se tam na právě uplynulém výcvikovém víkendu sešla většina předsednictva RKČR a potřebovali jsme společně něco pracovního pořešit, Péťa mě přemluvila, abych se tam zastavila. Stejně jsem měla cestu okolo. Tak jsem se tedy zastavila… :-) Letní dětský tábor Bílá skála leží cca patnáct kilometrů od Jindřichova Hradce, kousíček od vesničky Číměř. Během jízdy kouzelnou jarní krajinou plnou nekonečných luk, rybníků zahalených v rákosí a statků jako z pohádky kamsi odlétla...
(25. 4. 2022) Říká se: Za vším hledej ženu. Hledat ji za vším sice můžeme, ale ne vždy ji tam najdeme, že? Někdy totiž za všechno může chlap. A v našem případě si na něj nebudeme ukazovat, ale rovnou ho práskneme – je to Miloš Sladkovský, který mi loni (někdy na konci léta, možná v září) volal s tím, že byl trénovat v Libočanech u Janičky a Povena – a že to jejich tréninkové centrum, to je prý něco! A prý by to chtělo udělat u nich nějakou klubovou akci pro rotvíkáře, třeba mistrovství republiky! :-) Takže tak. Červíček mi chvilku hlodal v hlavě, až jsem ho nasadila do hlavy Janičce, a v říjnu nám bylo odklepnuto nejen MR, ale i Speciální výstava RKČR, která nás mimochodem teď v sobotu teprve...
