Ginger Taffy
Rottweiler Kennel
Rottweiler Kennel
„No dobré ráno!“ pozdravil mě před pár dny téměř v poledne hlas jedné mé kamarádky, která se evidentně ještě hrabala v peřinách, zatímco můj den už pár hodin docela slušně běžel. Poslouchala jsem, jak se protahuje a zívá, přičemž mě paralelně s tím vybízela k nějakému setkání. Dost mi zvedla svým brebentěním náladu a najednou se ve mně zlomilo to, že jsem skoro dva měsíce nepsala, prostě jsem zničehonic dostala náladu zase něco naťukat do klávesnice. Žádné nářky, splíny a deprese, prostě jen tak si chvilku popovídat :-). Musím říct, že jsem náladu k tomu dostala vlastně už včera, dost mě pobavil citát Marka Twaina, který mi poslal jeden kamarád. Týká se to mé...
Jako člen RKČR a majitel úžasného plemene rottweiler jsem stále nováček – zažila jsem proto také jen tři členské schůze – v roce 2011 u nás v Říčanech (a na tuto schůzi vzpomínám zejména v kontextu jednoho hlasování, kdy si část lidí zvednutou rukou objednávala lívance :-), loni v motelu Jestřábec u Velkého Meziříčí (schůze mi přišla celkem poklidná, což pak vynahradila cesta sněhovou kalamitou zpět domů) a včera v Chrudimi. Na schůzi jsem jela sama, vypravila jsem se vstříc zážitkům, a tušila jsem, že nebudou úplně pozitivní. Nicméně chvilkami mé očekávání silně předčila realita... Schůze se konala na Masarykově náměstí v jednom historickém (rozuměj „zašlém“)...
Znáte to, jak si člověk něco naplánuje, a pak je to úplně jinak? Přesně tohle se stalo mně před týdnem… Naplánovala jsem si pár dnů volna, abych se stihla nachystat na Vánoce – dokoupit nějaké maličkosti, pak je zabalit, doma uklidit a vůbec se zklidnit a užívat si nadcházející období, které mám spojené výhradně s klidem, pohádkami a jídlem (no, možná je to spíš tak trochu obžerství, ale to nevadí :-). Samozřejmě všecko dopadlo tak, jak jsem nechtěla – v práci jsem si výhodně pořídila bacila extrémní kvality a koupila jsem to se vším všudy… Dvě kolegyně seděly v práci v kulichu a jejich kýchání a křaplavý hlas mě děsily, nicméně i za nimi jsem se musela...
Tento blog bude tak trochu chaotický a každý pes jiná ves :-), ale budiž – kdo chce číst, nechť čte, a kdo ne, nemusí ;-). Domů z práce jezdím hodně pozdě, kolem půl dvanácté až dvanácté, dětičky už dávno spinkají a já se snažím ještě dohonit všecko možné. A tak poklízím zbytky po působení mé tříčlenné party za dobu mé nepřítomnosti, chystám dětem svačiny na druhý den, naplním mističku našemu nenažranému kocourovi (v životě jsem neviděla nenasytnější kočku… :-) a nakrmím třeba také gekony. Naposledy jsem ale udělala chybu – protože gekoni obývají společně s dětmi jeden pokoj, nechci tam v noci svítit, vzbudit dětičky, a krmím je tedy po tmě, jen se světlem...
Mám rozepsaný jeden blog, takový odlehčený a trochu praštěný – pokusím se jej také dokončit ještě dnes, ale chci napsat o něčem jiném, co mě pálí. Členská schůze RKČR – zažila jsem pouze dvě, dění v Klubu můžu hodnotit také jen za dobu tří let, co mám své pejsky, ale myslím, že se po celou tu dobu do dění dostávám, učím se a získávám názory na nejrůznější věci. To, co jsem si mnohdy myslela včera, dnes vnímám jinak a i to dost možná ještě není finální fáze. A přijde mi to tak v pořádku – člověk by neměl ustrnout v jedné pozici, ale měl by sledovat své cíle a ideje, kterým věří a kterými se řídí… Reakcí na...
Na letošní podzim jsem plánovala krytí mé mladší fenečky, Ginger. Asi mě podpořilo mé štěstí v případě krytí Taffynky, kdy jsme jely za krycím psem do Německa, riskovaly neúspěch vzhledem k tomu, že to bylo první Taffynčino krytí, že se to vůbec nemusí podařit... Nejspíš směs mého optimismu, troufalosti, lehkomyslnosti, ale i ambicí a chovatelských plánů mě přivedly k nápadu jet na krytí do Finska. Společně s Hankou jsme totiž vybíraly krycího psa podle kvalit, nikoli podle vzdálenosti, a tak severská země jezer za mořem nám sice přišla už jako malinko úlet, ale čím déle jsme se v psovi viděly, tím zřetelnější obrysy naše cesta dostávala. Myslím, že od počátku, kdy jsme ho...
„Ideální počasí na ryby. Jedu, pa!“ pronesl můj muž dnes poté, co okolí domu i zahradu pokryla nová vrstva mokrého, klouzavého sněhu. Nic nedal na mé protesty, že by měl zůstat doma, že je to venku nebezpečné, prostě lovecký pud zavelel a vize toho, že by dnes konečně mohl chytit vytouženého candáta, zvítězila… Ocitla jsem se doma sama – venku bílo, se sněhem poletovaly šedivem za okny nespadané listy ze stromů, holčičky se spokojeně tulily k sobě v pelíšku, prostě úžasný klid a mír. Měla jsem najednou pocit, že už jsou Vánoce, jednak za to mohl samozřejmě ten snížek venku, ale pak to byla taková zvláštní atmosféra, kterou mám spojenou právě s Vánocemi. Na oběd jsem sice vařila dýňovou polévku (a při...
Pokud bych mohla žít v jiné zemi, byla by to pro mnohé mé kamarády překvapivě Velká Británie. I když mám moc ráda Německo, zejména Lipsko (protože jsem tam studovala), žít bych tam asi nechtěla – stačí mi jednou za čas nějaký nostalgický výlet, projít si známá místa, načerpat energii města a nasát jeho atmosféru. V Londýně jsem byla poprvé před patnácti lety (připadám si jako opravdový pamětník, když toto píšu, ale dvacet mi už prostě není, co se dá dělat ;-) a spadla jsem tam při zbrklém přecházení silnice mimo přechod tak nešikovně, že jsem si zničila pravé koleno... Ale jinak jsem vždy měla na Londýn jen ty nejhezčí vzpomínky, po Praze je to pro mne nejkrásnější...
Prázdniny už dávno skončily a škola je v plném proudu. Tentokrát jsem se na začátek školního roku celkem dost netěšila a bude to tak výhledově myslím setrvalý stav. Honzík je totiž ve třetí třídě a už loni to byl ve škole docela mazec – denně úkoly, učení a přípravy. Na tom by nebylo nic až tak divného, ale náš Honzík je nad nějakou školu povznesený, má evidentně vyšší cíle, než je to, aby měl nachystané věci a srovnané je ve správných přihrádkách. Takže s ním denně válčím a začíná to hned ráno. „Honzíku, vstávat! Jdu se převlíknout, a než přijdu, tak buď nachystaný, ať můžeme jít na snídani!“ Toto bývají...
Pro rok 2012 byla pořádáním klubové výstavy RKČR pověřena pobočka Viktoria, jmenovitě Kateřina Ludvíková. Počasí měla myslím objednané a vymodlené, protože bylo celý den až nečekaně krásně, jako by zase pro jednou mělo být meteorologům dokázáno, jakou váhu mají jejich prognózy. Mírně kapat začalo až v úplném závěru dne, při obranách a speciální letošní soutěži o kombi vítěze. Ale po pořádku :-). Do Novosedel jsme s Hankou dorazily celkem podle plánu a bez komplikací, jižní Čechy vykukující zpod závojů mlhy byly opravdu kouzelné, moc jsem si užívala cestu krajem rybníků a krásných luk. První šprýmek nás od tety Kačky (nebo jak si to potměšile...
