Ginger Taffy
Rottweiler Kennel
Rottweiler Kennel
Tak to přišlo – tři z mých maličkých jsou ve svých nových domovech… Včera večer jsem Taffynce nastlala do kotce tři nové deky pro odcházející štěňátka, aby voněly po mamince a aby si každý z nich přinesl něco do pelíšku (každý dostal ještě řádně ožižlané hračky, plus malou výbavu na výcvik, nějaké mlsky a balení granulek). Už v průběhu týdne jsem na sobotu a odchody malinkých často myslela a vždy se mi sevřel žaludek. Ještě včera jsem se držela a říkala si, že tak to má být, majitele mám přeci „prokleplé“, snesou svým hafíčkům modré z nebe a bude o ně hezky postaráno. Když jsem však dneska ráno po probdělé noci přišla za mou malou smečkou a viděla je, jak jsou...
Jak jsem čekala, tak se i stalo. Na mou hlavu se snesla upřímná kritika kamarádů-chovatelů za to, že jsem opět zelené dršťky vařila. (Abych to upřesnila – k této významné události v mém životě došlo teprve podruhé a v intervalu dvou let ;-). Zejména proběhla velmi intenzivní výměna mailů s kamarádkou Zdeničkou Sojkovou, majitelkou vicemistryně světa v ATIBOXu 2011, boxerky Quarty z Ringu, která má teď shodou okolností nádherná štěňátka :-). Psaly jsme si toto: Zdenička: „Drahu, dršťky zelené se baští syrové!“ Já: „No jo, ale já nějak nemám odvahu dát to těm malým neuvařené ;-)))“ Zdenička: „Musíš se pochlapit, vařením zničíš to, kvůli čemu se dršťky...
Fifi, to koukáš, co? ;-) Tento blog je taková malá provokace zejména pro Tebe, abys viděla, že jednou za uherský rok dokážu napsat blog, aniž bych to dva dny předem vyhlašovala na webu, tahala vás za nos (jako že stále kde nic, tu nic ;-), a zvyšovala si tak návštěvnost :-))). K čemu ta návštěvnost v měřítkách našeho malého rotvíkářského rybníčku vlastně je, víte to někdo? Ano, můžu tak poznat, jestli někoho zajímá, co je u nás nového či zajímavého, ale ve své podstatě o nic nejde, ne? Já osobně jsem stejně tak ráda, jestli nás navštíví dvacet lidí nebo jestli jich je padesát – důležité je podle mne to, že vůbec někdo přijde, že si najde chviličku a vzpomene si :-). Věřím totiž, že k nám...
Minulý týden se u nás stala jediná důležitější událost, a tou byla kontrola poradkyně chovu, Radky Flášarové. Pokud zase někoho napadne, co je v tom za postranní úmysly, že mám poradkyni chovu z Moravy, tak mám jednoduchou odpověď – není v tom vůbec nic :-). Jen když jsme měly po bonitaci ve Štěpánově, kterou Radka organizuje, ptala jsem se jí tam na záležitosti ohledne krytí, štěňátek atd., a tak jsem ji rovnou požádala, zda by mohla být naší poradkyní chovu právě ona. Radka přijela na kontrolu v sobotu a já si myslela, jak nemám všechno nachystané… No ano, neměla jsem ;-) a během sepisování formalit mě jako správnou puntíčkářku hryzalo špatné svědomí. Nicméně i tak jsme...
V sobotu večer mi přišlo pár zvídavých mailů od kamarádů-rotvíkářů, dotazujících se na to, jaká byla členská schůze... Odpověď je překvapivě jednoduchá – podle mne byla členská schůze RKČR pro rok 2012 nečekaně poklidná... Myslím, že i celkem kultivovaná a k žádným excesům nedošlo, přátelé! :-) Abych se přiznala, vůbec se mi na ni nechtělo. Ale jsem si jistá, že každý z té trochy cca třiceti lidí, ve kterých jsme se sešli, včetně představenstva, by měl na ten den jiné plány, mnohdy jistě příjemnější než vysedávání v nepříliš malebném motelu Jestřábec u Velkého Meziříčí. Nicméně personál tam milý byl, a zejména – organizační a...
Z party roztomilých myšiček se stávají ještě roztomilejší medvídci, huňatí, mohutní, s nádhernými hlavami a dokonalým lumpíkovským pohledem. Ovšem jejich roztomilost si užívám přesně jen do té chvíle, než je vyndám z jejich pelíšku a rozutečou se mi po celém přízemí. Dneska ráno jsem to vyloženě podcenila – na osmou jsem měla s Jeníkem objednanou zubní hygienu a hned pak jsem musela do práce. Na hlídání jsem opět povolala chůvu, bez které bych poslední dva týdny vůbec nemohla fungovat – bratrance Míšu. Abych mu poskytla alespoň trochu pohodlí v naší psí rodině, do noci jsem vařila, nakládala maso, chystala tvaroh pro štěnda a granulky do krabiček, aby jim to...
Dnešní dopoledne jsem se v myšlenkách musela vrátit pár let zpátky, kdy byly děti malé a začali jsme s příkrmy a prvními jídly. Dnes ráno jsem totiž mé malé smečce s velkou slávou naservírovala první „normální“ jídlo. Měla jsem strach udělat jim kaši ze syrového masa, protože jsem ho nechávala namlít už v pátek, a tak jsem umíchala kaši pro štěňátka se štěněcím mlíčkem. Malí nezbedové nezklamali, zvědavě se na misku vrhli a okamžitě objevili, že je v ní něco dobrého k papání. …někteří z nich však do nového zážitku skočili rovnýma nohama, a to doslova. Z povzdálí jsem je pozorovala přes objektiv fotoaparátu,...
Krátce jsem se na jiném místě těchto stránek zmínila o tom, jak jsme přečkali silvestrovskou noc. Psala jsem o tom, jak se Žížala pokoušela lovit rachejtle létající po obloze, a jak by je naopak Taffy nejraději sprovodila ze světa. Ani jedna z holek nemá reakci na střelbu, nikdy tam nebyl ani náznak něčeho nežádoucího. Ale ohňostroje a petardy Taffy opravdu vadí, nevím, jestli pro ten hvízdající zvuk, intenzitu bouchání, barevná světla... Pravdou však je, že jakmile přijde tenhle příšerný den (kvůli pejskům ho nemám už pár let ráda, jako Taffy se chovají i malamutíci; první pes, kterému to u nás nevadí, je Ginuška), Taffy je celá nesvá a sotva se dojde vyvenčit. Jak jsem zmiňovala – povedlo se mi dostat ji ven...
Tak jsme se dočkali! Tak se děti dočkaly! A tak jsem se i já dočkala – konečně Vánoce! :-) Věřím, že jste všichni ve zdraví přežili předvánoční chaos a blázinec, který se s tímto obdobím už jaksi tradičně pojí. Přestávají mi vadit „lákavé“ nabídky vánočních nezbytností v obchodech prakticky od konce léta, zvykám si a nevnímám je – kdo jim podlehne a chytí se, bude možná ostatním tak trochu pro blázny, ale na druhou stranou si může oddychnout a nemusí před Vánocemi bojovat mezi pološílenými davy o poslední vánoční dárky ;-) Já jsem se dříve pokoušela vyřešit všechny dárky a dárečky během listopadu, ale poslední dobou se mi to také ne vždy...
Chtělo by se mi začít psát něco o tom, jak dlouhá cesta je k tomu, než se člověk dočká štěňátek, má-li psa s průkazem původu a chce mít rovněž „papírová“ mimina. Odpustím si ale filozofické úvahy a skočím rovnýma nohama tam, kde jsem skončila minule – a to bylo čekání na malé myšáčky... Čekání to bylo pro mne nekonečné – Taffy sice měla termín porodu 12. 12., což odpovídalo 63. dnu od prvního nakrytí, ale pan doktor Láznička byl podle velikosti štěňátek na ultrazvuku přesvědčený o tom, že štěnda jsou z druhého krytí o den později. Takže termín jsme vlastně měly 13. 12. I přesto jsem ale už od pátku 9. 12. čekala, že to přijde každou chvilku – nachystala jsem si milion zbytečných...
