Ginger Taffy
Rottweiler Kennel
Rottweiler Kennel
Dnešní pohled z okna mne ujistil v tom, že se naplnily mé obavy a přijdu o své floristické snahy – každý jednotlivý květ mé okrasné zahrádky byl pokryt vrstvou námrazy, a už jsem jasně viděla, jak jsou květinky ohnuté, mráz s nimi neměl slitování. Trošku mi to zkazilo náladu, nikterak však mrazivé ráno neubralo na optimismu Taffy a Gin. Oběma jako by teplota pod nulou napumpovala do oběhu dávku adrenalinu – jen co se tryskem vyřítily z domu, začaly kroužit po zahradě, obě několikrát uklouzly, jak nestíhaly v té rychlosti vybrat zatáčky, ale smály se a jankovaly, že i já jsem se odvrátila od sežehlých rostlinek a poddala jsem se dovádění mých dvou bláznivek. Už předevčírem byl venku po ránu...
Dnes jsem vstávala o půl páté, přesně ve 4:26. Ne proto, že by se mi už chtělo nebo bych musela, ale nemohla jsem dýchat – večerní prášky na alergii přestaly působit, a tak jsem ráno v tuto velmi časnou dobu utíkala z ložnice pryč, abych svým kýcháním nevzbudila Pepču. K snídani jsem spolkla tabletku a připadala jsem si jak z Chemie od Xindla X („Mám se fajn, je mi skvěle, jsem zdravý duch ve zfetovaným těle, jsem ranní ptáče, co zobe už od rána ibalgin, aspyrin, zyrtec a guarana.“ :-))). Tak jsem v klidu přichystala rodině snídani, udělala Jeníkovi svačinu do školy, vyvenčila holčičky a nakrmila kocoura. Když jsem se už asi tak půl hodiny šlechtila v koupelně, začali se probouzet ostatní. V dobré náladě proběhly ranní...
Nejlepší akce jsou ty neplánované. To se opět potvrdilo v sobotu večer… Byla jsem v práci a jedna má kolegyňka měla nějaké chmury na duši, tak jsem jí nabídla, ať jede na noc k nám, že si posedíme, popovídáme a bude fajn :-). „Fajn“ to tedy skutečně bylo, protože se k nám ještě přifařil můj nejoblíbenější kolegáček Vojtík, a aby nám nebylo smutno, cestou jsme vyzvedli ještě dalšího nepostradatelného člena naší pracovní partičky – reportérku Zuzanku Smieškovou, která měla s sebou přítele Péťu. V této pětičlenné sestavě jsme v Průhonicích vzali útokem Billu a pokračovali až k nám. Počasí úžasně spolupracovalo, před námi se do...
Story s Anetčiným hadem měla veliký úspěch a Anetka se mi pomstila tak, že mě přihlásila na IPO-V (to bych nekomentovala, uvidíme, jestli budeme připravené nastoupit ;-). Její Štěpán to vtipně glosoval tím, že mám štěstí, že jsem jí za hlavu nehodila myš, to prý bych šla hned na IPO-3 ;-))). Myslím, že jsme se na cvičáku sešli opravdu povedená partička, kořením každého výcviku jsou neuvěřitelné hlášky a vyprávění našeho trenéra Luďka Šilhavého, který je přísný učitel a naše zbytečné chyby dokáže náležitě okomentovat (minule jsem sklidila doporučení „Draho, používej mozek!“ :-). Když se někomu na place daří podobně jako mně minule s Gin (zkazila jsem jí...
Včera jsem byla s partou ze cvičáku podpořit v Krchlebech našeho úžasného trenéra, figuranta a kamaráda Luďka Šilhavého s jeho dobrmankou Alexou. Stopy ráno byly za 88, poslušnost odpoledne za 89 a dnes obrany za 85. Z mého pohledu nádhera a skvělý výsledek, ovšem Luděk je už na daleko jiné úrovni, tak je smůla, že to nebylo aspoň nad tu devadesátku. No jo, je to sport a sportovně bychom to asi měli brát – navíc není nezanedbatelný faktor lidské psychiky, jejího vlivu na psa, který s páníčkem souzní, a vůbec souhry všech jiných působících okolností (momentální únava, nové místo atd.). Co se výběrového závodu týká, včera se na place...
Každé jaro dostávám od tatínka sazeničky rajčat, paprik a okurek, abych si je dala do skleníku. Nejsem příliš vášnivý nimrod, doma jsme mívali malou zahrádku, kterou rodiče využili do posledního čtverečního centimetru, a tak jsme se vlastně celoročně mohli těšit z domácích jablek, brambor, mrkve, cibule a dalších bioproduktů. Mně však přehrabování se v hlíně nijak valně k srdci nepřirostlo, nějak nemohu psychicky snést to vyďobávání plevele, dodnes se mi zdá o nekonečném obírání rybízu a vylupování hrášku... :-) Bývaly dokonce časy, kdy rodiče (oba z venkova, tudíž činorodí a praktičtí) ve své obdivuhodné podnikavosti chovali na naší...
Včera proběhla médii zpráva o pokousané tříleté holčičce dvěma rottweilery. Je to děsivá skutečnost, děvčátko bude mít trvalé následky, ale velmi znepokojující je tato informace i pro nás, majitele a chovatele rottweilerů. Měli bychom něco udělat pro cílenou osvětu, nechci malovat čerta na zeď, ale obávám se, že pokud nepředstavíme toto úžasné plemeno veřejnosti v jiném světle, než jak je v poslední době prezentováno, naši zákonodárci se brzy chytí šance a podniknou v tomto ohledu nějaký populistický krok. I v jiných zemích už veřejnost brojí proti některým pseudobojovým plemenům a nevím o tom, že by to pomohlo – lidé, kteří své psy milují, udělají stejně vše pro to, aby je...
Tento blog bude krátký, chci se jen zmínit o novém klubovém zpravodaji, protože si myslím, že na to někteří návštěvníci mého webu čekají :-). Nový zpravodaj je k nepoznání od minulého čísla, chci redakci a vedení klubu poblahopřát, že se jim vylepšení povedlo. Ať už celé ty diskuze okolo minulého čísla, resp. toho, co jsem o něm napsala, dobré nebyly, smysl to mělo. Už jenom z tohoto důvodu bych svůj text zpátky nevzala, veškeré mé postřehy a připomínky byly zapracovány, ať už jde o číslování zpravodaje, strukturu či o formální stránku. Napíšu sice ještě několik věcí, které by stály za změnu či vylepšení, ale myslím, že je-li daný...
V úterý kolem půlnoci jsem na Ruzyni vyzvedla sestru Zdeničku, abychom si společně užily pár dnů v západočeských Karlových Varech. Po malém dobrodružství, kdy jsem nemohla najít parkovací lístek z letiště, jsme v pořádku docestovaly k nám domů, ukrojily další hodinu z noci a drahocenného spánku povídáním a kolem druhé šly spát. Ve středu ráno jsem rozvezla dětičky, nachystala domácnost, obstarala pejsky a mohly jsme vyjet. Počasí bylo jak objednané – měsíci zimy prokřehlá půda povolovala z ledového sevření a v prvních pár centimetrech ohřátého povrchu se jak o život draly ven první lístky trávy, trsy podbělů a bílé tečky sedmikrásek...
V podstatě jsem velice konzervativní. Mám sice ráda novinky v hudbě, líbí se mi poslední výkřiky módy, sleduji knižní aktuality i exhibice v kultuře směrem nahoru i dolů, ale s radostí si zajdu koupit rohlíky do zapadlého koloniálku tři krát tři metry čtvereční, protože vím, že je pro mne někdo obstaral s daleko větším úsilím, že je někdo s mnohem hlubším zájmem prodává a v neposlední řadě i proto, že ona postavička za pultem zná své zákazníky. Když kupuje od pekaře padesát koblížků, tak ví, že čtyři z toho si koupí Maškovi a že by pro ně měl vzít i pár celozrnných rohlíků... Tímto nechci říct, že bych odsuzovala supermarkety – naopak, větší...
