Ginger Taffy
Rottweiler Kennel
Rottweiler Kennel
(26. 10. 2022) Zpravidla až s odstupem času získává člověk ten správný nadhled i vhled, a to ať jde o jakékoli zážitky. Nicméně jsem si jistá tím, že obrovský nadhled jsme jako tým museli prokazovat opakovaně během celého Mistrovství světa IFR, které se pro rok 2022 konalo od neděle 16. října v severofrancouzském městečku Aniche, neboť pokud bych tuto pro rotvíkáře nejprestižnější sportovní akci měla nějak shrnout, použila bych substantiva chaos, zmatky, změny... Nicméně také velké úspěchy českého týmu! :-) Ovšem k těm nedostatkům – já vím, že všichni jsme jenom lidé, a kdo nic nedělá, nic nezkazí, nicméně nešlo mistrovství opravdu připravit lépe? Jsem si jistá, že šlo…...
(9. 10. 2022) Na výcvikovém víkendu na Bílé skále jsem se letos v květnu ocitla vlastně náhodou. Pracovně. A co z toho nakonec všechno bylo, asi víte (a někteří z vás to pocítili dokonce na vlastní kůži, ehm… :-). Nicméně všichni také ze svých životů dobře víme, že náhody jsou velkým hybatelem našich osudů a přinášejí nám mnohdy dost príma věci a zážitky, které člověk těžko vymyslí. A protože jsem kupodivu po našem květnovém nočním řádění s Kačenkou a Jiříkem Podhrázským nebyla zapsána na černou listinu, s nadšením jsem přijala pozvání na další akcičku – kterou opět organizovala Péťa Růžičková s Vláďou...
(11. 7. 2022) „…koukej, prosím, napsat novej blog o mimi, ať si počtu.“ Tohle mi napsala před týdnem do mailu kamarádka, kterou nebudeme jmenovat, nicméně je to Eva Fiedlerová neboli Fifi :-). Na tento její e-mail jsem odpověděla snad s týdenním zpožděním, což je v mém případě jev nikoli výjimečný, ale v podstatě neexistující – já přeci vždy odpovídám na maily a téměř vždy v podstatě obratem! A to, že jsem málem Evče zapomněla odpovědět úplně, je značně vypovídající obraz mých aktuálních dnů. Tedy přesně tří týdnů a pěti dnů. Doby, kdy k nám přišel ON. Malý poděs, plyšáček-miláček, tryskomyška Finnick neboli Finn. Kdykoli někde zahlédnu chytré rady o tom, na co...
(14. 6. 2022) „A hlavně nezapomeň foťák!“ zaznělo z mého mobilu jen pár vteřin poté, co jsme ukončili první hovor. Jistě, Rejzik. Kdo jiný? :-) Je to jediný člověk na světě, se kterým telefonuji několikrát denně, v jakoukoli denní či noční dobu, a dokonce častěji než se svou mamčou, která si naprosto vážně každý den s nepředstíraným zájmem potřebuje vyslechnout, co dělám, na čem pracuji, co budu vařit, jak se má Natálka, Honzík, Pepča a Lizinka… Již zanedlouho se ale maminka moje milovaná :-) bude ptát i na dalšího člena rodiny, kterého si přivezu od Rejzika, chlapečka po mé Catness, ale k tomu za chvilku ;-). Už několik blogů se totiž chystám napsat jednu takovou úsměvnou epizodku s Rejzikem, ale stále se mé myšlenky...
(20. 5. 2022) „Ještě o Dublinu jsi nepsala…“ řekl mi nedávno manžel v kontextu mých posledních blogů o Mistrovství republiky RKČR a mejdanu na Bílé skále. Jako vždy měl pravdu :-). Ale také jsem třeba ještě nepsala o Speciální výstavě RKČR, k čemuž bych se ráda dostala právě nyní – některým vzpomínkám mírný odstup času totiž neuškodí a optika s trochou nadhledu bývá fajn :-). Pokud si vybavím Mistrovství republiky RKČR v Libočanech, tak jako strašnou dřinu, odměněnou ale úžasnou akcí, vedle toho pak spokojené závodníky, skvělou zábavu a nezapomenutelný víkend se spoustou milých lidí. Sportovní kynologií celý náš pořadatelský tým žije a na...
(9. 5. 2022) O výcvikových víkendech či táborech, které už roky pořádá Petra Růžičková s Vláďou Koníčkem na Bílé skále, jsem samozřejmě věděla, ale nikdy mě tam vítr nezavál. A protože se tam na právě uplynulém výcvikovém víkendu sešla většina předsednictva RKČR a potřebovali jsme společně něco pracovního pořešit, Péťa mě přemluvila, abych se tam zastavila. Stejně jsem měla cestu okolo. Tak jsem se tedy zastavila… :-) Letní dětský tábor Bílá skála leží cca patnáct kilometrů od Jindřichova Hradce, kousíček od vesničky Číměř. Během jízdy kouzelnou jarní krajinou plnou nekonečných luk, rybníků zahalených v rákosí a statků jako z pohádky kamsi odlétla...
(25. 4. 2022) Říká se: Za vším hledej ženu. Hledat ji za vším sice můžeme, ale ne vždy ji tam najdeme, že? Někdy totiž za všechno může chlap. A v našem případě si na něj nebudeme ukazovat, ale rovnou ho práskneme – je to Miloš Sladkovský, který mi loni (někdy na konci léta, možná v září) volal s tím, že byl trénovat v Libočanech u Janičky a Povena – a že to jejich tréninkové centrum, to je prý něco! A prý by to chtělo udělat u nich nějakou klubovou akci pro rotvíkáře, třeba mistrovství republiky! :-) Takže tak. Červíček mi chvilku hlodal v hlavě, až jsem ho nasadila do hlavy Janičce, a v říjnu nám bylo odklepnuto nejen MR, ale i Speciální výstava RKČR, která nás mimochodem teď v sobotu teprve...
(23. 2. 2022) Minulý týden sužovaly nejen Česko, ale celou střední a západní Evropu mohutné poryvy větru, a protože zákony schválnosti fungují v mém případě naprosto spolehlivě, přesně na tyto dny nám vyšla s Jirkou Reizenthalerem a jeho Nessie (Catness Ginger Taffy, můj odchov po Liz) cesta na krytí do Německa. Ano, taky jsme mohli jet na Štědrý den, na silvestra a jiné dny, kdy má člověk jasně dané plány, protože to už jsem taky zažila (a ve finále mají tyhle nejméně vhodné timingy nezapomenutelné kouzlo), nicméně tady asi zapůsobila jiná potměšilost osudu, a to ta, že já už od listopadu čekám na hárání Nessie jak na smilování, abych se konečně dočkala toho svého vytouženého rottweileřího chlapečka a...
(4. 2. 2022) Předevčírem jsem přijela k rodičům, abych se postarala o jejich domácí havěť (rozuměj „čtyřnohé miláčky“ :-), zatímco oni se pojedou na pár dnů plavit, zotavovat a relaxovat do lázní v Třeboni. Přijela jsem tedy jakožto poslušná dcera den předem, aby se páni rodičové v klidu zabalili a odjeli, jakmile budou připraveni, ovšem nalezla jsem své stvořitele při velmi zvláštní činnosti… Ano, už se chtěli balit, jenže kufr, který měli na věci s sebou připravený, stál uprostřed obýváku – zamčený, a klíčky k němu nikde. Maminku jsem našla do půl těla zahrabanou ve skříňce s návody a záručními listy na nejrůznější spotřebiče, které kdy naši za svůj čtyřicetiletý...
(25. 12. 2021) Štědrý den je fuč. Takže nám, kteří se na něj celý rok těšíme, začalo počínaje dneškem další celoroční těšení se. Mě nostalgie po Vánocích chytá nejvíc a zpravidla v létě u moře a Pepča si vždy jen ťuká na čelo a významně koulí očima, jestli to myslím vážně a můj rozum neutrpěl na sluníčku nějaké poškození… Jaký byl tedy náš letošní Štědrý den? :-) Tradičně připravuji bramborový salát a houbového kubu den předem, abych měla Štědrý den co nejklidnější. Letos mi ale mamka nasadila brouka do hlavy, že mám udělat salát až v pátek ráno, aby byl čerstvější, a tak jsem se nechala zviklat... Chyba lávky –...
