Ginger Taffy
Rottweiler Kennel
Rottweiler Kennel
(9. 5. 2022) O výcvikových víkendech či táborech, které už roky pořádá Petra Růžičková s Vláďou Koníčkem na Bílé skále, jsem samozřejmě věděla, ale nikdy mě tam vítr nezavál. A protože se tam na právě uplynulém výcvikovém víkendu sešla většina předsednictva RKČR a potřebovali jsme společně něco pracovního pořešit, Péťa mě přemluvila, abych se tam zastavila. Stejně jsem měla cestu okolo. Tak jsem se tedy zastavila… :-) Letní dětský tábor Bílá skála leží cca patnáct kilometrů od Jindřichova Hradce, kousíček od vesničky Číměř. Během jízdy kouzelnou jarní krajinou plnou nekonečných luk, rybníků zahalených v rákosí a statků jako z pohádky kamsi odlétla...
(25. 4. 2022) Říká se: Za vším hledej ženu. Hledat ji za vším sice můžeme, ale ne vždy ji tam najdeme, že? Někdy totiž za všechno může chlap. A v našem případě si na něj nebudeme ukazovat, ale rovnou ho práskneme – je to Miloš Sladkovský, který mi loni (někdy na konci léta, možná v září) volal s tím, že byl trénovat v Libočanech u Janičky a Povena – a že to jejich tréninkové centrum, to je prý něco! A prý by to chtělo udělat u nich nějakou klubovou akci pro rotvíkáře, třeba mistrovství republiky! :-) Takže tak. Červíček mi chvilku hlodal v hlavě, až jsem ho nasadila do hlavy Janičce, a v říjnu nám bylo odklepnuto nejen MR, ale i Speciální výstava RKČR, která nás mimochodem teď v sobotu teprve...
(23. 2. 2022) Minulý týden sužovaly nejen Česko, ale celou střední a západní Evropu mohutné poryvy větru, a protože zákony schválnosti fungují v mém případě naprosto spolehlivě, přesně na tyto dny nám vyšla s Jirkou Reizenthalerem a jeho Nessie (Catness Ginger Taffy, můj odchov po Liz) cesta na krytí do Německa. Ano, taky jsme mohli jet na Štědrý den, na silvestra a jiné dny, kdy má člověk jasně dané plány, protože to už jsem taky zažila (a ve finále mají tyhle nejméně vhodné timingy nezapomenutelné kouzlo), nicméně tady asi zapůsobila jiná potměšilost osudu, a to ta, že já už od listopadu čekám na hárání Nessie jak na smilování, abych se konečně dočkala toho svého vytouženého rottweileřího chlapečka a...
(4. 2. 2022) Předevčírem jsem přijela k rodičům, abych se postarala o jejich domácí havěť (rozuměj „čtyřnohé miláčky“ :-), zatímco oni se pojedou na pár dnů plavit, zotavovat a relaxovat do lázní v Třeboni. Přijela jsem tedy jakožto poslušná dcera den předem, aby se páni rodičové v klidu zabalili a odjeli, jakmile budou připraveni, ovšem nalezla jsem své stvořitele při velmi zvláštní činnosti… Ano, už se chtěli balit, jenže kufr, který měli na věci s sebou připravený, stál uprostřed obýváku – zamčený, a klíčky k němu nikde. Maminku jsem našla do půl těla zahrabanou ve skříňce s návody a záručními listy na nejrůznější spotřebiče, které kdy naši za svůj čtyřicetiletý...
(25. 12. 2021) Štědrý den je fuč. Takže nám, kteří se na něj celý rok těšíme, začalo počínaje dneškem další celoroční těšení se. Mě nostalgie po Vánocích chytá nejvíc a zpravidla v létě u moře a Pepča si vždy jen ťuká na čelo a významně koulí očima, jestli to myslím vážně a můj rozum neutrpěl na sluníčku nějaké poškození… Jaký byl tedy náš letošní Štědrý den? :-) Tradičně připravuji bramborový salát a houbového kubu den předem, abych měla Štědrý den co nejklidnější. Letos mi ale mamka nasadila brouka do hlavy, že mám udělat salát až v pátek ráno, aby byl čerstvější, a tak jsem se nechala zviklat... Chyba lávky –...
(18. 12. 2021) Odpoledne jsem vezla Týnku na vlak do Strančic, jela se spolužáky do Prahy do kina. Nakráčela do chodby v Honzíkově mikině. „Natálko, Honzík Ti dovolil vzít si jeho mikču?“ „Ne.“ „A ví o tom vůbec? A taky že mu nosíš jeho ponožky?“ „Ne. A mami, prosím Tě, ty ponožky nějak divně skládáš – tyhle se Star Wars mají mít ten obrázek na levé noze zleva a na pravé zprava.“ „Víte vy co, vážení?!“ …snad obden mám plnou pračku prádla, když ne obden, tak jednou nebo dvakrát za týden je těch praček najednou několik. Protože zejména synek uklízí jednou nošené prádlo, které není ani zpocené, ani jinak špinavé, tak, že to prostě hodí na...
(18. 11. 2021) Vlastně nevím, proč jsme v tomto složení nevyrazily už dřív. Holčičí víkend! Pecka! Ta svoboda, když si můžete „mezi svými“ prostě pokecat, sdělit si své zkušenosti a zážitky z našeho křehkého ženského světa – a co víc: 1) Všichni, respektive všechny, vás opravdu poslouchají (takže to nemusíte opakovat, když očekáváte nějakou akci nebo reakci, nebo to dokonce stokrát připomínat, ehm…). 2) Nikdo neobrací oči v sloup a nekroutí významně hlavou (nad nedostatečně pragmatickým tématem, jeho filozofickou hloubkou, technickou vyspělostí či vědeckou průkazností). 3) Nestane se vám, že jen co vyslovíte nějakou myšlenku, okamžitě po ní skočí nějaký testosteronový sup, aby...
(7. 11. 2021) Znáte to – jak se člověku do něčeho nechce, dokáže to před sebou valit jak hovnivál pověstnou kuličku… Já jsem přirozeností puntičkář, takže když si něco usmyslím, chci to také dokončit. Jenže jsou chvíle, kdy se prostě k naplánovaným věcem z objektivních důvodů dostat nelze, a to pak má pedantská dušička převelice trpí… :-) Jsou však naštěstí i chvíle, kdy se mi do všeho chce a jde to pak i vlastně samo – a dnes se mi prostě chce… – psát! :-) Takže jsem se rozhodla překvapit všechny ty z vás, kteří čtete mé blogy, a přidat ještě dnes ten jeden slibovaný kynologický. Proč? Protože se mi chce. Protože je neděle. Protože je můj milovaný podzim a jsem šťastná. A třeba taky proto, že bych chtěla, aby byli...
(7. 11. 2021) Letošní podzimní Paříž mi v mnohém připomněla naši nezapomenutelnou posvatební cestu (ano, „posvatební“ je to správné adjektivum, na svatební cestě jsme byli jinde :-). Cestovní kancelář, která nám výlet zajišťovala, nám totiž tehdy zajistila pobyt o den kratší, a my jsme tak museli shánět na jednu noc ubytování. Dnes by to problém nebyl, cvakli bychom do Bookingu požadavek – a bylo by vyřešeno. Před dvaceti lety však neexistoval žádný Booking, internet byl v plenkách, a já v sedmém měsíci těhotenství… Shánět ubytování s těhotným břichem na jednu noc, a nevypadat přitom, jako že plánujeme nelegální potrat nebo porod a dítě na prodej, to...
(20. 8. 2021) Nedávno jsem byla u rodičů a maminka zrovna řešila, že jedna její kamarádka má lístky na Lucku Bílou, že bude prý mít v Třebíči koncert. A že by s taťkou taky hrozně chtěli jít, tak jestli bych nějak nezjistila lístky. Zjistila jsem, že jsou stále k dispozici, jen mě malinko zmátlo, že je to vlastně Arakain a Lucka Bílá, nikoli Lucka se svou pozdější a soudobou popovou tvorbou. A i když jsem se tedy maminky ptala, jestli jí tohle nevadí, tak natolik podlehla svému nadšení, že naživo uvidí svou oblíbenou zpěvačku, že evidentně nic jiného nevnímala. Ten koncert byl včera. Dnes mi mamka telefonovala. Koncert byl na louce pod třebíčskou bazilikou, naši – aby náhodou nepřijeli pozdě :-) – tam strašili už od sedmi hodin....
