Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog


Blog 38 aneb Dánsko

Když mne Hanka Toušková před asi třemi týdny zvala, ať s ní jedu do Dánska na Mistrovství světa rottweilerů, strašně moc se mi chtělo jet, ale spíš se zdálo, že to nevyjde. Nakonec se mi naštěstí povedlo vše zorganizovat tak, že bylo postaráno o rodinu i holčičky, a já se mohla podívat na to, jak cvičí světové špičky. Naším cílem bylo dorazit na místo už na „nástřelák“, který byl plánován na půl desátou v pátek ráno. Vše se však sehrálo trošku jinak… Cesta do Drážďan utekla tak, že jsme najednou koukaly celé udivené, že už jsme v Německu a že jsme ani nestihly natankovat. Naivně jsme se radovaly, že když bude cesta ubíhat tímto tempem, jsme k ránu...


Blog 37 aneb Dejte si česnečku!

O výcvikovém víkendu v Bráníku jsem v jednom z blogů už psala. Ale Hanka Toušková, která se mnou a Gin jela na MVP do Boleslavi, mi cestou tam připomněla jeden drobný, nicméně pro mne docela humorný a svým způsobem i potěšující zážitek, o kterém se vám musím zmínit :-) V Bráníku jsme tehdy byli rozděleni do několika skupinek a ta naše jela hned dopoledne na stopy. Stále nemám udělané klece v autech (a shodou okolností jsem je zadala teprve včera), ale dnes mi už aspoň holky samy skáčou do auta. Zažila jsem však doby, kdy jsem přijela na cvičák, při snaze vylovit z auta pouze jednu dračici se mi z kufru vysypaly obě, vrhly se k vrátkům na cvičák a dožadovaly se přes ně figuranta… Většinou...


Blog 36 aneb Naboso

Dnes ráno k nám zavítala velmi vzácná návštěva – po několika měsících jsem se zase viděla s Hankou Touškovou a domluvily jsme se na focení. Poslední dva měsíce se mi moc nechtělo do blogů, a to i proto, že jsme měli rozbitý foťák a já neměla pořádné fotky, které bych k textu mohla dát. Také jsem byla nervózní z výsledků Gin… Teď se snad můj smolný kolotoč malinko zpomalil a alespoň v něčem se už na mne štěstí usmálo; v případě Ginuščiných nul tedy opravdu hodně. Možná je to i díky čtyřlístku, který jsem dostala od kamarádů ze cvičáku – mám ho vylisovaný v knížce, schovaný a nachystaný pro někoho dalšího, kdo bude...


Blog 35 aneb Srpnový klid

Včera jsem měla podivný telefonát – volal mi manžel ze zahrady, ať si vezmu hrábě a přijdu za ním. Tušila jsem, že je na obzoru zase nějaký průšvih. A byl… Na úplném konci naší zahrady, za rybníčkem, pod letitou jedlí, holky vyhrabaly veškerou trávu, v dešti rozbahněné půdě vytvořily krátery, které by ani divočáci nesvedli. Opravdu dílo hodné minimálně divokých prasat… Včera jsem tedy vše uklidila, uhrabala, vyházela vytahané vodní rostliny z jezírka a nakonec se i trochu radovala, že to na tu zkázu vypadá docela hezky. Dnes dopoledne jsem holky na chvilku vypustila bez dozoru (potřebovala jsem vyndat prádlo z pračky), a když jsem pověsila čerstvě vyprané prádlo ven a Ginuša se mi prohnala...


Blog 34 aneb Duhový most

Před dvěma týdny jsem měla strašně zvláštní sen. Zdálo se mi o našich třech malamutech, já jsem v tom snu byla také a všichni jsme někam běželi. Odehrávalo se to v noci, obloha však nebyla černá, ale tmavě modrá, nebyla na ní jediná hvězdička, prostě vypadala jen jako taková kulisa. Všude byly hory sněhu, pravidelně vysoké a krásně načechrané. Přes tyto sněhové kopce jsem musela s pejskama běžet, něco nás hnalo stále dopředu, nešlo to zastavit a chvíli si odpočinout. Athos s Luckym běželi, ale na poslední hromadě sněhu stála Easynka, už nemohla, jen se na nás z dálky dívala. Já jsem ji volala, ale nemohla jsem celý ten kolotoč zastavit. Zajímavé je, že z celého tohoto snu jsem neměla nijak zlý pocit, vše bylo...


Blog 33 aneb Mlčení jehňátek…

Původně jsem se chystala napsat vám pár vět už včera – za domem nám rozkvetla obrovská stoletá lípa a já se denně utápím v její omamné vůni. Přestože jsem silný alergik a od jara se musím cpát prášky, abych přežila všechny ty pyly, jimiž nás naše zahrada a okolní příroda zahrnují, lipová vůně je pro mne naprosto úchvatnou esencí. Čekám na ni každý rok a opravdu se jí opíjím, nořím se do ní a chce se mi vznést se. Nejvíce jsem si lipové nádhery užila před deseti lety na stipendiu v Lipsku. S kolegyní jsme bydlely v krásné vilce kousek od centra, přímo v lipové aleji! Náš byteček byl až ve čtvrtém patře, takže okna jsme měly přímo...


Blog 32 aneb Drahu, Ty jsi debil ;-)

Od maturity je pro mne červen opravdovým začátkem letních prázdnin. Na vysoké jsem touto dobou už mívala všecko hotové, případně byla nějaká zkouška nechaná na září, což mě zas tak netrápilo... S dětmi tuto dobu využíváme k výletům do oblastí, které jsou v létě přecpané turisty (a zpravidla je mám nostalgicky spojené s dětstvím; jde například o Máchovo jezero a Vranovskou přehradu), a vůbec se tak nějak chystáme na letní lenošení, zcela nesené v duchu koupání, buřtíků a grilování, houbaření, večerního chytání světlušek, stezek odvahy, zmrzliny, melounů, třešní a jahod... Po mé nešťastné havárii stále nemám opravené auto... :-(...


Blog 31 aneb Smolné období

Malinko jsem se odmlčela a nejdříve se tedy chci omluvit všem, které jsem „navykla“ na mé každotýdenní povídání a kteří nedostali svou pravidelnou dávku :-) Co je u nás nového? (Když mi tuto otázku někdo položí, zpravidla ve mně vzbudí velikou nechuť vůbec promluvit, byť je u nás tolik novinek, že nevím, s čím dřív začít…) Dnes jsem se s kamarádkou Zdeničkou a její Quartou z Ringu opět vydala na stopy, manžel potřeboval auto (druhé stále nemáme spravené), takže jsem se vydala na smluvené místo pěšky. Připadám si kolikrát jako cvok – oblečená děs a hrůza (s holkama nosím ty nejhorší věci, stále jsem od nich špinavá a poskákaná, nemá cenu...


Blog 30 aneb Je to jen kus zasranýho plechu…

Tento blog pro mne bude asi tak trochu jako sezení u psychologa, velmi mi totiž pomáhá se vypsat z toho, co nepříjemného mne potkalo. A minulý týden se mi stala věc, která mě zcela jistě zásadně poznamenala na celý život… Když se mi stane něco špatného, často si potom říkám, že je dobře, že už to mám za sebou… Nejsem fatalista, ale přesto myslím, že každý z nás má nějaký svůj osud – karty jsou někým nahoře prostě rozdány a pak už do velké míry záleží jen na našem umění včas je vložit do hry, vnímat spoluhráče, pamatovat si strategii apod. Jinak bych to asi také opsala slovy, „co se má stát, se stane“. Minulý pátek jsem dopoledne s holkama vyrazila na stopy, pořádně jsme...


Blog 29 aneb MVP Litoměřice

Dnes ráno jsem v doprovodu naší Anetky (přítelkyně mého bratrance a má obětavá společnice na výstavách) vyrazila s Taffy i Ginger do Litoměřic na mezinárodní výstavu psů Nord Bohemia Canis. Trasu jsem měla zjištěnou tak nějak přibližně, ale co, říkala jsem si, pojedeme na sever a nějak tam dojedeme – a také že jsme dojely, všechny cesty vedou do Litoměřic ;-). Kolem deváté jsme měly zaparkováno, vyzvednuté obálky s diplomy i katalog a věděly jsme, kde máme kruh. Byl na dlažbě, docela velký (po zkušenosti s předchozími výstavami mi už asi přijdou všechny kruhy velké…), okolo spousta laviček, tak jsme si jednu zabraly a pohodlně usazené pozorovaly mraveniště okolo. Po chvilce ale začalo opravdu hodně pálit sluníčko, tak...


|<   9   10   11   12   13   14   15   16   17   18   19   20   21   22   23  

Copyright © 2009 - 2021 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz