Ginger Taffy
Rottweiler Kennel
Rottweiler Kennel
Včera jsem si koupila časopis Respekt, a až v něm jsem se dočetla o předvolební agitaci herců Jirky Mádla a Marthy Issové. http://www.youtube.com/watch?v=MLfFhdcXJhA – Klip „Přemluv bábu“ mě nadchnul, a to z mnoha důvodů. I já si totiž myslím, že v naší zemi žije vysoké procento voličů (a ti, o kterých je řeč, jsou skutečně koncentrovaní zejména na venkově, a čím dál od velkých měst, tím je situace ostřejší), kteří jdou sice zodpovědně volit (protože byli vychovaní v přísné disciplíně, úctě k úřadům, institucím a straně), ale jejichž rozhodnutí není ani tak o občanské uvědomělosti, jako o nekritickém lpění na dřívějších dobách, kdy rohlík stál 10 haléřů a chleba 4...
Minulý týden jsem se k psaní tak nějak nedostala, tradičně jsem v jednom kole, a aby člověk napsal něco aspoň trochu rozumného, chce to nejenom chvilku času, ale i nápad, inspiraci, políbení múzou, a pak to jde při troše štěstí takřka samo. V tuto chvíli se sice nijak zvlášť políbená necítím, nicméně slíbila jsem dnes blog, a protože jako dítko vychované v jiskrách a pionýrech nelžu , jdu se pustit do práce – snad to bude aspoň trochu ke čtení. Nejdříve se s vámi chci podělit o pár vět či příhod, které mi z minulého týdne utkvěly v hlavě a při pomyšlení na ně se stále musím smát: * Můj šestiletý syn Honzík mi minulý týden s velmi smutným výrazem v...
Bráník: „…jen blbci dělají, co se jim řekne!“ pronesla Hanka Toušková (www.hargulak.estranky.cz) v sobotu na cvičišti v Bráníku, kde nám s holkama dělala naprosto úžasnou společnost a kam jsme společně jely jednak kvůli cvičení, ale hodně i kvůli fotkám, protože nafotit moje dvě divošky tak jako Hanka, mi prostě ani náhodou nehrozí. Za celý den jsme se krom jiného tolik nasmály, až mě i bolela pusa od smíchu. Ale zpět k blbcům – touhle větou mě Hanka dostala hned ráno, a protože mi přijde neskutečně trefná, chci ji tímto zvěčnit. A jak k ní došlo? Ráno jsme dle pokynů na devátou vyčkávaly na Bráníku, ale pak jsme se dozvěděly, že cvičení začne v deset. Vzaly jsme tedy holky vyvenčit a udělaly nějaké...
Jsem odjakživa ateista. Velikonoce odmala nesnáším. Na velikonoční pondělí nemám bohužel jedinou hezkou vzpomínku. Ne že bych vůbec nevěřila v Boha, jen jsem neměla to štěstí (nebo že by naopak???), že bych se narodila v rodině věřících, a tak by mi víra takříkajíc spadla do klína. V podstatě bych neměla problém smířit se s určitou formou stvořitele světa, ať už se mu říká jakkoli. Vlastně bych i ráda věřila ve „Vyšší řád“, nemusela bych si tak často klást otázku „Proč?“, prostě bych automaticky věděla, že všechna neštěstí a nespravedlnosti kolem mne jsou v rukou někoho vyššího, že tak to asi musí být… Bohužel jako dítko nevěřících, navíc...
Kdybych měla charakterizovat své poslední dva týdny, shrnula bych to asi dvěma slovy – děs a hrůza. To by byla nejspíš má první reakce. Ale tvrzení by to bylo zavádějící, protože se vlastně nemám zas tak špatně, holky naopak dělají veliké pokroky, mám z nich radost, jen mi prostě těch 24 hodin za den nestačí. Momentálně pociťuji žalostný nedostatek času ve všem, do čeho se pouštím. Nemáte někdo nějaký recept na to, jak si natáhnout den o pár hodin? Můj den začíná zpravidla ve 4 hodiny ráno, někdy i ve 3:30, jindy ale třeba naopak i až kolem 5. – to podle toho, jestli jedu do práce a který z kolegů tam bude. Brzké vstávání mi nevadí, jsem tak zvyklá už od gymplu, kdy jsem také...
Některé blogy jsou chtě nechtě hodně osobní, pejskařinou a rotvíčky více či méně protknuté. Má o rok mladší sestřička žije v Norsku, vídáme se bohužel málo, ale už jsem se od ní dozvěděla, že se prý z mých blogů skvěle dozví, co podnikáme a jak se máme. Proto chci nyní napsat jeden převážně nepejskařský text, kdo nechce, ať nečte ;-) Dnes ráno u nás v Kunicích opět vydatně sněží. Jelikož poměrně často píšu v práci zprávy o počasí, své okolí už týden připravuji na to, že tyhle sněhové přeháňky jsou jen posledními záchvěvy zimy a že od příštího týdne bude relativně pěkně. Ovšem když to tak vidím venku, začínám mít obavy, že jsem pouze...
Minulý týden jsme poprvé v letošním roce vyrazily čmuchat. Pravda je, že mne by to asi ještě nenapadlo, ale přijela jsem s holkama na cvičák, a bylo rozhodnuto. Na poli za lesem už ležely jen poslední, nepatrné zbytky sněhu a v novém roce jsme byly jedny z prvních, kdo se tu chtěl o něco pokusit, takže jsme měly k dispozici čistý a téměř netknutý terén. První na stopu vyrazila Taffy a náš výcvikář i já jsme byli mile překvapeni, jak pěkně jí to po těch několika měsících prodlevy jde. Před zimou se již Taffy hodně zlepšila, ale nečekala jsem, že to zůstane na stejné úrovni. Vysloužila si tedy velkou pochvalu a na svou stopu vyrazila Ginuška. Gin je ještě bláznivý štěně, pořádnou stopu za sebou vlastně ani neměla....
Poslední dobou se často zamýšlím nad tím, jaké jsem měla sebevědomí, když jsem si pořizovala Taffy. Ano, o přírodě toho vím hodně, o kynologii také, ale rozhodně mi chyběly veškeré informace o výcviku a o „práci psa“. Teprve nedávno mi tak nějak pořádně došlo, jak je důležitá orientace psa na psovoda, jindy se třeba mluví o pozitivní motivaci či o fixaci. Když jsem loni na podzim s Tafkou začala navštěvovat kurz základní ovladatelnosti psa na cvičáku, učili nás povel „K noze!“, to vše ale bez toho, aby nám kdokoli vysvětlil, že pes by z pána neměl spustit oči, takže ideální je, když tomuto cviku předchází hra, potahání se o něco a pak pejsek v radostném očekávání pochoduje...
Tento text jsem dnes psala do našeho místního zpravodaje - pro každé číslo sepisuji něco malého "na odlehčení", tentokrát to bylo na téma domácích mazlíčků, tak i když v tomto textu nejsou Taffy a Gin na prvním místě, vložím to sem do blogu. Aspoň se dozvíte o dalších členech naší domácnosti :-) Mimochodem - naše kočky se skutečně jmenují Myška a Krtek, vymyslel to tak Honzík, aby kočičky chytaly myši a krtky :-) Jsou to bráška se sestřičkou, ač to tak na první pohled nevypadá... Už loni si přál náš, tehdy pětiletý, syn Honzík na Vánoce akvárium s rybičkami. V rodině máme samé rybáře, a tak mě jeho přání až tak neudivilo. Akvárium jsme ale hned...
V minulém blogu jsem zmiňovala hru Česko, kterou jsme se bavili pár večerů na horách. Naprostým úletem byly otázky, které se ptaly na česká přísloví. Abyste byli lépe v obraze, pár těchto „perel“ musím uvést :-) Poznejte české přísloví (začnu od těch jednodušších ;-): 1. Číslo, jímž můžeš vyjádřit svou lingvistickou potenci, se rovná číslu, jímž znásobuješ své ego. 2. Druhá mocnina tří profesí se jeví prvnímu dvojčíslu dekadické soustavy pauperizace. 3. Spektrální odrazivost všech domestikovaných savců čeledi felis limituje s klesajícím osvitem k nule. Tak co??? :-))) Tento blog bych chtěla věnovat...
