Ginger Taffy
Rottweiler Kennel
Rottweiler Kennel
(15. 10. 2020) Když jsem dnes ráno snídala, vykulil se ještě napůl spící i můj muž. Spořádal svého obligátního Lipánka (Pribináčka by jako rodilý Jihočech do pusy prostě nevzal), vypil hrníček čaje a šel po sobě odnést nádobí. Vyhodil kelímek (na rozdíl ode mne nejdřív pečlivě vytřídil papírový a plastový obal) a chystal se odložit hrníček. Jenže ejhle, zcela nezáměrně jsem mu jeho ranní rituál dost zásadně zkomplikovala. V kuchyni na lince nám totiž stále vedle sebe stojí šest věcí – dva oblíbené hrníčky dětí, dvě konve s čajem (jedna má s čajem neslazeným, zpravidla bylinkovým, a druhá s čajem černým, zpravidla s medem nebo domácím sirupem) a dva...
(11. 10. 2020) Taky si někdy plánujete na víkend, že budete jen odpočívat, den začnete vycházkou s hafanem, maximálně zajedete nakoupit pár věcí, ale jinak pohoda, klídek, tabáček? Přesně takhle jsem si to včera plánovala já – že v neděli vstanu (samozřejmě až se pořádně vyspím), projdu se s Lizinkou, pak zajedu nakoupit pár věcí k jídlu, ať to nemusím honit při práci přes týden, ale jinak veget, nějaký dobrý film a jen a jen odpočinek. Právě jsem vám představila ideální scénář… Nyní realita. Mobil mě vzbudil v půl šesté, zapomněla jsem si ho večer přenastavit. Ano, mohla jsem ještě chvilku vyspávat, ale uvědomila jsem si, že se mi chce na záchod, a prostě to nešlo zaspat a pustit z hlavy. Takže jsem chtě nechtě vylezla. Liz...
Tento blog píšu jako reakci na otázky, se kterými mi volají nebo píšou kamarádi či známí rotvíkáři. První otázka zní velmi prostě: „Co na to říkáš?“ Druhá otázka následuje vzápětí: „A budeš kandidovat?“ Má odpověď na druhou otázku je jednoduchá – kandidovat neplánuji, a dokonce po mnoha letech nebudu ani na schůzi. Děti mají jarní prázdniny a my jedeme na dovolenou. A nechci ji rušit nebo ukončovat dříve, protože ono se to zvládne i beze mne, navíc já už nemám ambice být u všeho a nedělám si přehnané iluze, že věci jdou změnit, a že bych je dokonce měla měnit já. Nicméně nechci brát víru těm, kdo najdou odvahu, chuť, čas a zodpovědnost...
„…tři, pět, sedm, osm… Dva, čtyři, šest, osm! Jeden, dva, tři, čtyři, pět, támhle šest, sedm, osm – devět! Uf…“ Matematika nikdy nebyla ani mým koníčkem, a bohužel ani mou silnou stránkou. Ještě nedávno jsem si ovšem myslela, že počty do dvaceti zvládám bravurně... Leč opět jsem se v sobě zmýlila – denně ikskrát dokola počítám ta malá rotvajleří háďata, a prostě vždycky jeden chybí. Někdy je schovaný pod větví smrku, která se porostlá a obtěžkaná břečťanem sklání k zemi, a poskytuje tak těm černým živlům skvělou skrýš a bezva předmět na lovení – ono se to houpe, taky se na to dá pověsit, a dokonce se o to dá tahat! …nebo najdu nějakého zahradníka ještě dál...
Tak máme za sebou deset dnů života Céček! :-) Z myšinek se stávají myšáci, co se batolí a jsou velmi rychlí! Ve srovnání s vrhem A a B jsou tato štěnda neuvěřitelně akční a živelná, jsou sice ještě malinká, ale vitální tak, že už se nyní obávám toho, jaká jízda nastane, až jim bude měsíc a více… :-) Já jsem za těchto deset dní uvařila odhadem 30 litrů vývaru (a z našeho domu se tak stala závodní jídelna – cestu k nám byste našli s naprostou jistotou poslepu, čistě jen po čichu ;-), umíchala nespočet tvarohů a masa s čerstvou zeleninou pro Liz, aby měla dost mlíčka pro všech devět upírů a já neměla starosti s přikrmováním. Protože to bych asi...
Říká se, že když si člověk něco moc přeje, měl by si za tím jít. Tohle je myslím ještě celkem snadné – něco si umanout a nadchnout se, to jde bez větších problémů. Ale co je mnohem těžší, je nevzdat se na cestě za cílem poté, co zmizí počáteční nadšení, iluze se promění v realitu a nezdary vás dostanou na dno a na pokraj sil. Nevzdat se a věřit, že jednou každá smůla skončí, že štěstí, abychom si ho pořádně uvědomili, někdy uvolní své místo neštěstí, protože když se pak konečně zase vystřídají, člověk si to štěstí pořádně užije – to je to podstatné. Pracovat na sobě, bojovat a žít dál. A pak, když už nic nečekáte a berete věci, jak jsou, protože nic jiného ani dělat nemůžete, tak...
Motel Jestřábec u Velkého Meziříčí, 11. 3. 2017, 10.00, přítomno aktuálně 45 členů RKČR a dva hosté (Mgr. Hedvika Hartmannová, právní zástupkyně RKČR, a Mgr. Lucie Neprašová, právní zástupkyně Zuzany Marthalerové) – schůze zahájena předsedou Tomášem Kadlecem. Začátek schůze byl bohužel zdlouhavý, jednak nebyli zájemci do tříčlenné mandátové a návrhové komise, takže se teprve po zahájení začali hledat (asi by bylo pro příště lepší dobrovolníky ještě před schůzí vytipovat a oslovit) a jednak do řeči Tomáši Kadlecovi, který byl odsouhlasen jako předseda schůze, neustále vstupovala paní Kateřina Ludvíková s dotazy nebo námitkami, že něco má...
Dneska cestou domů ze školy se mne Honzík zeptal: „Uděláš domácí máslo, mami?“ Nechápala jsem. „Myslíš bylinkové máslo?“ Někdy totiž přidávám do másla čerstvé nasekané bylinky, a dělám tak rychlé domácí bylinkové máslo. Ovšem synek to myslel jinak – nepídila jsem se po tom, jaké myšlenkové pochody ho vlastně dovedly k položení této otázky, nicméně upřesnil mi, že by chtěl, abych doma z mléka vyráběla máslo. Cože??? Mám doma stloukat máslo?! Takže po tom všem, kdy se nezastavím v práci, odpoledne kmitám okolo svých třech lidských pokladů i těch psích, do toho ProfiDOG a další aktivity, tak do tohohle příšerného...
Není to tak dlouho, co jsem psala o blížící se členské schůzi Rottweiler klubu. A ona zůstává i po uplynutí pár týdnů stále jen „blížící se“, neboť došlo k posunutí termínu, a to z 11. února na 11. března. Přestože se stávajícím předsednictvem sympatizuji a zmiňovaný předchozí blog jsem psala kromě jiného i se záměrem podpořit je, odsunutí členské schůze z toho důvodu, že včas nebyly rozeslány pozvánky členům, mne zklamalo a vnímám to jako zbytečnou chybu. Na druhou stranu neznám nikoho, kdo nechybuje, tak z toho asi nebudeme dělat takovou vědu, ne? Jsem si jistá, že už se nikdy nestane, že by pozvánky nedorazily včas :-), navíc posunutí termínu má i jednu pozitivní...
Jistě už jste slyšeli tvrzení, že když má člověk na něco chuť, jedná se vlastně o hlas těla, který si nepřímo říká o doplnění nějaké chybějící látky, a tak byste jej rozhodně měli poslechnout. Je sice otázka, o jaké životně nezbytné zdroje si tělo říká v tom případě, honí-li člověka mlsná na vyloženě nezdravé věci, ale i tak myslím, že bychom měli zhřešit a zahnat ty hladové psy v nás, a to raději dříve, než bude pozdě. Než se vám stane to, co mně… :-) Už asi dva týdny jsem měla hroznou chuť na jitrnici – tlačenku, jitrnice a spol. nijak nemiluji, většinou to nejím ani o samotné zabíjačce, a tak mne tato má chuť mírně vyděsila. Ne že bych sem tam nejedla něco nezdravého, ale mít chuť na jitrnici?...
