Ginger Taffy
Rottweiler Kennel
Rottweiler Kennel
Není to tak dlouho, co jsem psala o blížící se členské schůzi Rottweiler klubu. A ona zůstává i po uplynutí pár týdnů stále jen „blížící se“, neboť došlo k posunutí termínu, a to z 11. února na 11. března. Přestože se stávajícím předsednictvem sympatizuji a zmiňovaný předchozí blog jsem psala kromě jiného i se záměrem podpořit je, odsunutí členské schůze z toho důvodu, že včas nebyly rozeslány pozvánky členům, mne zklamalo a vnímám to jako zbytečnou chybu. Na druhou stranu neznám nikoho, kdo nechybuje, tak z toho asi nebudeme dělat takovou vědu, ne? Jsem si jistá, že už se nikdy nestane, že by pozvánky nedorazily včas :-), navíc posunutí termínu má i jednu pozitivní...
Jistě už jste slyšeli tvrzení, že když má člověk na něco chuť, jedná se vlastně o hlas těla, který si nepřímo říká o doplnění nějaké chybějící látky, a tak byste jej rozhodně měli poslechnout. Je sice otázka, o jaké životně nezbytné zdroje si tělo říká v tom případě, honí-li člověka mlsná na vyloženě nezdravé věci, ale i tak myslím, že bychom měli zhřešit a zahnat ty hladové psy v nás, a to raději dříve, než bude pozdě. Než se vám stane to, co mně… :-) Už asi dva týdny jsem měla hroznou chuť na jitrnici – tlačenku, jitrnice a spol. nijak nemiluji, většinou to nejím ani o samotné zabíjačce, a tak mne tato má chuť mírně vyděsila. Ne že bych sem tam nejedla něco nezdravého, ale mít chuť na jitrnici?...
V sobotu 11. února se ve Velkém Meziříčí bude konat další výroční členská schůze Rottweiler klubu České republiky (RKČR), a jak to tak obvykle bývá, na Facebooku (FB) se to v kontextu toho, jak se blíží termín konání, plus poté, co byly zveřejněny návrhy na změny normativů, začíná hemžit nejrůznějšími názory. Pojďme se jimi chvilku zabývat. Jednou, a podle mého názoru bohužel tou největší, skupinou těch, kteří mají potřebu se na FB vyjádřit, jsou chroničtí stěžovatelé-nejezdiči – jsou to lidé, zpravidla členové klubu, které většina aktivních členů zná. Rádi se poslouchají, rádi se ke všemu vyjádří s tím nárokem, že oni přece mají...
„Hm, blog nic moc,“ zhodnotila poslední blog má sestřička – o rok mladší, na rozdíl ode mne vysoká a štíhlá, odmala velmi zásadová, pravdomluvná a někdy až nesnesitelně upřímná :-). Ne že by neměla pravdu v případě blogu – nicméně Zdenička žije už opravdu hodně dlouho v zahraničí a začíná mluvit dost zvláštní češtinou. Takže to, co vypustí z pusy, musíme brát s jistou rezervou, především si to přeložit a překódovat :-). A její poslední velká perla zazněla, když jsem ji 22. prosince vezla na Vánoce k rodičům… Zdenička přiletěla ve středu, druhý den ráno jsme spolu zavezly děti do školy a vydaly se na Vysočinu. Jedla jsem během řízení nějakou dýňovou housku a trochu...
Celý rok slýchávám z mnoha stran, že bych měla zase něco napsat – ať už je to míněno jako povzdech, protože je prý škoda, že už blogy nepíšu, nebo lehká výčitka a nebo naopak motivace a impuls pro to, abych konečně něco napsala. Mezi těmi, komu chybí mé psaní, je kupodivu i můj manžel – ten, co mou pejskařinu toleruje jen proto, že mne má rád, ten, který musel letos zvládnout chod rodiny během mého cestování s ProfiDOG, ten, kterého si já snad ani nezasloužím… :-) A když už tedy i Pepča chce, abych něco napsala, nezbývá než udělat mu radost a napsat první blog roku 2016 – symbolicky a záměrně právě na Štědrý den. Zda bude tento blog i poslední? Nevím, těžko říct, třeba překvapím – i sama sebe....
Slíbila jsem napsat, co zjistím ohledně vstřebání štěňátek Liz, a tak svůj slib plním. Pro připomenutí uvádím, že Liz zabřezla naprosto bez problémů, v polovině březosti bylo očekávání cca 6 štěňátek potvrzeno bez jakýchkoli pochybností a nutnosti naší další návštěvy u veterináře. Až při příležitosti druhého přeočkování na herpes virus jsme na ultrazvuku zjistili, že z šesti zdravých plodů nezbyl ani jediný… Výsledky speciálních testů prokázaly vysoké hodnoty všelijakých bakterií, ale žádná leptospiróza, toxoplazmóza nebo něco takového, prostě bakterie, které běžně nedělají žádné problémy, ale pokud se...
Dvoustý blog, jubilejní, měl by být veselý, plný smíchu a radosti – a takový jsem ho chtěla i napsat – například poté, co mi Honzík v týdnu vykládal, jaké legrácky vyvádějí s děckama ve třídě. Nestihla jsem ho napsat, a už ho ani nenapíšu… … přes slzy nevidím na klávesnici, mám rozmazané to, co píšu, tak prosím odpusťte chyby a překlepy, asi mi ale budou tentokrát úplně jedno… Právě jsem se vrátila od pana doktora Lázničky – místo druhého očkování na herpes jsem si na ultrazvuku prohlédla Lizinčino bříško, obrovské – a úplně prázdné… Z pěti až šesti štěňátek, která tam byla, nezbylo vůbec...
Minulou sobotu jsem k nám pozvala pár kamarádů – toto pozvání jsem jim už dlouhou dobu dlužila, a tak jsem konečně své sliby zrealizovala. Naslibovala jsem spoustu dobrého jídla a pití, zakázala jakékoli dárky a začala plánovat, co budu vařit. Úplně jsem si ale nenaplánovala, že onemocním – dalo se to vlastně čekat, protože kdykoli mám nějaký stres, který pak odezní, projeví se to u mne tím, že mne položí něco jako chřipka nebo angína, má to vždycky úplně stejné příznaky a stejný průběh – bolesti v krku (přestože nemám krční mandle), vysoká teplota, rýma, příšerný kašel a bolest na průduškách. Když jsem s tím byla u doktora, tak můj stav vyhodnotil jako...
Pokud si myslíte, že přitahujete faux pas, že se vám běžně stávají situace, které ostatní okolo ani nenapadnou, že pokud se něco může zamotat nebo zkomplikovat, tak u vás je to v maximální možné míře – netruchlete! Kromě vás existuje na světě minimálně jedna další osoba, která nic nemá jen tak podle obvyklého scénáře a vše je zajímavější, než by to nutně muselo být… Jsem to já! :-) Můj život je eskapáda zvratů, legrácek a potměšilostí – asi abych měla na co vzpomínat a o čem psát… A vyprávění, které píšu, spadá přesně do kategorie těchto situací… :-) Loni v říjnu jsem uchovnila svou nejmladší rottweileří holčičku, z Německa...
V sobotu 30. 1. 2016 se v Motelu Jestřábec u Velkého Meziříčí sešli ti členové RKČR, kterým na chodu klubu a vývoji plemene záleží a zmůžou se na víc než na kritizování na FB – kde se dost často ozývají především ti, kteří ani nejsou členy RKČR. A tak se nás sešlo 51, což je celkem nadprůměrný počet, a tato hojná účast byla samozřejmě dána i skutečností, že se jednalo o volební schůzi RKČR, protože k 31. 12. 2015 rezignovali čtyři členové minulého předsednictva na své funkce, mezi nimi i já. Jako dosluhující jednatelka jsem měla na starost prezenční listiny a přivítala jsem povětšinou samé známé tváře mezi rotvíkáři, a přestože máme na dost věcí různé...
