Ginger Taffy
Rottweiler Kennel
Rottweiler Kennel
Konečně podzim! Období plné barev, vůní, melancholie, mlhou zahalených rán, teplého punče, pocitu klidu a pohody u zapáleného krbu – miluji podzim, je to pro mne nejpůsobivější a nejhezčí roční období, které mám kromě jiného spojené i s Halloweenem. Jakkoli totiž neslavíme Valentýna (i když nějaký ten dáreček stejně vždycky očekávám, třeba malá kytička neurazí nikdy :-), tak Halloween jsme přijali v podstatě se vším všudy, jedině že snad děti neposílám po vsi koledovat… :-) Minulou neděli jsme s Honzíkem a Natálkou vyřezali dýně, které každoročně zdobí zídky okolo našeho domu a které by místním dětem chyběly – každý večer svítíme a sousedé se na...
V sobotu 24. 10. 2015 se konaly v severočeském Duchcově svod mladých a bonitace Rottweiler klubu České republiky. Loni zde svodoval můj „béčkový“ odchov, nadchlo mne jak místo, tak skvělá organizace, a tak jsem ani chvíli neváhala, kam pojedu bonitovat se svou nejmladší rottweilerkou, Blaze vom Eisernen Kreuz, domácky „Liz“. Týden před akcí se v Duchcově konal oficiální trénink, udivilo mne, jak málo psů přijelo trénovat – z těch, co jsme šli na bonitaci, jsme byli na tréninku pouze čtyři. S přítomnými jsme se shodli, že ostatní asi trénovat nepotřebují… Myslím ale, že realita včerejší akce ukázala v plném světle, jak lidé podceňují trénink a vůbec náležitou...
Po Mistrovství světa FCI IPO 2015, které se před více než měsícem konalo ve švýcarském Delémontu, jsem chtěla psát o tom, jaké to je, když je člověk na takovéto velké akci přítomen nikoli jako divák, který si jen užívá výkony, atmosféru a třeba dobré grilované klobásky, ale jako člověk, který je zodpovědný za nějakou práci, a to třeba i nejenom tu svou. Vícekrát jsem už na svou adresu zaslechla výroky typu „Ty pořád někde lítáš!“, „Já si to nemůžu tak snadno zařídit jako Ty!“, „Já nemám takovou práci, jako máš Ty!“ apod. Těmito výroky nemířím na adresu nikoho konkrétního, lidí, kterým vrtá hlavou můj „simply...
„Jaká vlastně byla dovolená?“ zeptala se mne pár dnů nazpět kolegyně z práce, se kterou jsme se nějakou dobu neviděly. „Strašná!“ neváhala jsem s odpovědí ani vteřinu. „To bylo před kočkou, nebo po kočce?“ vyzvídala dál kamarádka a koutky se jí rozšířily v provokující úsměv. „A víš, že já už ani nevím?“ trochu jsem jí odsekla, protože se mi nechtělo bavit celou redakci (kolegové okamžitě našroubovali uši do ruliček) svými letními a předletními eskapádami. Cestou domů z práce jsem se pak v myšlenkách k naší letní dovče přesto vrátila a uvědomila si, že jsem o ní původně chtěla napsat, že jsem to dokonce i slíbila! :-). A protože jsem jen...
Svůj život za posledních pár měsíců bych popsala jediným slovem – kalamita. Myslím, že tolik různých zvratů v relativně krátkém časovém období jsem doposud nezažila a neabsolvovala jsem ani tolik různých pádů – uvedu jeden příklad za všechny. Rozhodla jsem se jít si za jedním ze svých snů, a tak jsem opustila v podstatě ideální práci kvůli jiné. Předzvěst toho, že toto mé rozhodnutí bude ve finále jeden veliký karambol, přišla ještě týž den, kdy jsem se s kyticí na rozloučenou a slzami na krajíčku vypotácela z práce. Ještě se dvěma kolegy jsme měli v plánu dát si kávičku vedle v kavárně, a tak jsme tam zamířili. Jenže v kavárně tou dobou zrovna lelkoval...
Už skoro dva měsíce si denně uvědomuji, že vůbec nemám čas na psaní blogu, a nejsem za to ráda. Můj blog je pro mne něco jako kronika, najdu v něm zpětně dost zajímavých věcí z našeho rodinného života, jsou to takové mé vzpomínky. A tak je myslím na čase přidat pár dalších, než je překryjí nové. Za tu dobu, co jsem nepsala, se v naší rodině udála jedna velmi významná změna – koupili jsme si sušičku na prádlo! :-) Já vím, pro většinu z vás tohle zní jako blbost, ale myšlenkou pořídit si tohoto pomocníka jsem se zabývala každou zimu posledních několik let, kdy už jsem najednou nemohla sušit prádlo venku a dva dny mi pak sušák zabíral místo doma. Jenže vždycky jsem to...
Vážení přátelé rottweilerů, není mým zvykem zapojovat se do diskuzí, které se odehrávají na soukromých www stránkách. Nicméně protože jsem jedním z hlavních aktérů kauzy nezařazení feny Judie Lib-Vach do chovu z důvodu nestandardně nesenému ocasu, jsem nucen učinit výjimku. Úvodem musím poděkovat Draze Maškové za odvahu vyjádřit na celou věc svůj názor. To se v našich zeměpisných šířkách moc nenosí, a hlavně neodpouští. Ale k věci. Na bonitaci v Nezamyslicích, kde byla fena posuzovaná, jsem byl jako ÚPCH členem bonitační komise. Tato komise, nikoli pan Reizenthaler nebo rozhodčí exteriéru pan Kliment, ale komise! rozhodla o nezařazení dvou zvířat do chovu...
Dneska ráno jsem vstala a nalila jsem si do kávy místo mléka kefír – všimla jsem si toho, takže jsem se naštěstí nenapila, nicméně i tak se mi z pohledu na nápoj podivné konzistence udělalo zle od žaludku. Tedy – spíš se mi udělalo ještě o něco více špatně, protože zle a na zvracení je mi od včerejšího dne. Proč? Všichni trochu aktivní majitelé a chovatelé RTW samozřejmě vědí o kauze podaného protestu proti výsledku bonitace feny Judie Lib-Vach paní Jany Prchalové. Připomenu snad jen to, že fena byla předvedena na bonitaci v Nezamyslicích 8. 11. 2014, kde o způsobilosti psů vhodných do chovu rozhodovala komise Marta Majtásová, Zdeněk Kliment, Jiří Reizenthaler. Já jsem na této akci...
Včera v pět hodin ráno jsem přijela domů ze Švýcarska z MS IFR 2014 a ještě stále jsem asi příliš unavená a nevyspalá na to, abych uměla objektivně zavzpomínat na pár uplynulých dnů, nicméně pokusím se, když už jsem to slíbila :-) Když bych měla shrnout letošní mistrovství světa IFR, tak bych řekla, že jako tým jsme obstáli na jedničku s hvězdičkou, zato já jako vedoucí týmu bych si odnesla určitě horší vysvědčení – udělala jsem pěkných pár bot, přičemž ta největší přišla úplně na konec… Každý den byl mým zapříčiněním tak nějak více zajímavý, než musel být – ve středu jsem večer, cestou do hotelu, navedla kolonu našich aut na špatnou silnici, takže jsme v...
Nezbláznila jsem se (i když si tak někdy připadám), a hned vám název dnešního blogu vysvětlím :-) Každý rok jezdíme celá rodina někam společně na dovču. Děti měly letos dlouhé prázdniny, protože už v červnu byly s babi a dědou za sluníčkem na Mallorce, a tak když jsme řešili naši rodinnou dovolenou, chtěli jsme zažít něco jiného než moře, protože my s Pepčou ho nějak obzvlášť nemusíme a děti u něj zrovna byly… Takže jsem navrhla Beskydy – protože jezdíme nejvíc na Šumavu a do Krkonoš, a přitom moravské hory a tuto část Moravy v podstatě neznáme. Nalákala jsem Pepču na variantu dovolené sice v Česku, ale když už, tak s maximálním luxusem a pohodlím. Mně se navíc líbilo, že s sebou budu...
