Ginger Taffy
Rottweiler Kennel
Rottweiler Kennel
V sobotu 11. února se ve Velkém Meziříčí bude konat další výroční členská schůze Rottweiler klubu České republiky (RKČR), a jak to tak obvykle bývá, na Facebooku (FB) se to v kontextu toho, jak se blíží termín konání, plus poté, co byly zveřejněny návrhy na změny normativů, začíná hemžit nejrůznějšími názory. Pojďme se jimi chvilku zabývat. Jednou, a podle mého názoru bohužel tou největší, skupinou těch, kteří mají potřebu se na FB vyjádřit, jsou chroničtí stěžovatelé-nejezdiči – jsou to lidé, zpravidla členové klubu, které většina aktivních členů zná. Rádi se poslouchají, rádi se ke všemu vyjádří s tím nárokem, že oni přece mají...
„Hm, blog nic moc,“ zhodnotila poslední blog má sestřička – o rok mladší, na rozdíl ode mne vysoká a štíhlá, odmala velmi zásadová, pravdomluvná a někdy až nesnesitelně upřímná :-). Ne že by neměla pravdu v případě blogu – nicméně Zdenička žije už opravdu hodně dlouho v zahraničí a začíná mluvit dost zvláštní češtinou. Takže to, co vypustí z pusy, musíme brát s jistou rezervou, především si to přeložit a překódovat :-). A její poslední velká perla zazněla, když jsem ji 22. prosince vezla na Vánoce k rodičům… Zdenička přiletěla ve středu, druhý den ráno jsme spolu zavezly děti do školy a vydaly se na Vysočinu. Jedla jsem během řízení nějakou dýňovou housku a trochu...
Celý rok slýchávám z mnoha stran, že bych měla zase něco napsat – ať už je to míněno jako povzdech, protože je prý škoda, že už blogy nepíšu, nebo lehká výčitka a nebo naopak motivace a impuls pro to, abych konečně něco napsala. Mezi těmi, komu chybí mé psaní, je kupodivu i můj manžel – ten, co mou pejskařinu toleruje jen proto, že mne má rád, ten, který musel letos zvládnout chod rodiny během mého cestování s ProfiDOG, ten, kterého si já snad ani nezasloužím… :-) A když už tedy i Pepča chce, abych něco napsala, nezbývá než udělat mu radost a napsat první blog roku 2016 – symbolicky a záměrně právě na Štědrý den. Zda bude tento blog i poslední? Nevím, těžko říct, třeba překvapím – i sama sebe....
Slíbila jsem napsat, co zjistím ohledně vstřebání štěňátek Liz, a tak svůj slib plním. Pro připomenutí uvádím, že Liz zabřezla naprosto bez problémů, v polovině březosti bylo očekávání cca 6 štěňátek potvrzeno bez jakýchkoli pochybností a nutnosti naší další návštěvy u veterináře. Až při příležitosti druhého přeočkování na herpes virus jsme na ultrazvuku zjistili, že z šesti zdravých plodů nezbyl ani jediný… Výsledky speciálních testů prokázaly vysoké hodnoty všelijakých bakterií, ale žádná leptospiróza, toxoplazmóza nebo něco takového, prostě bakterie, které běžně nedělají žádné problémy, ale pokud se...
Dvoustý blog, jubilejní, měl by být veselý, plný smíchu a radosti – a takový jsem ho chtěla i napsat – například poté, co mi Honzík v týdnu vykládal, jaké legrácky vyvádějí s děckama ve třídě. Nestihla jsem ho napsat, a už ho ani nenapíšu… … přes slzy nevidím na klávesnici, mám rozmazané to, co píšu, tak prosím odpusťte chyby a překlepy, asi mi ale budou tentokrát úplně jedno… Právě jsem se vrátila od pana doktora Lázničky – místo druhého očkování na herpes jsem si na ultrazvuku prohlédla Lizinčino bříško, obrovské – a úplně prázdné… Z pěti až šesti štěňátek, která tam byla, nezbylo vůbec...
Minulou sobotu jsem k nám pozvala pár kamarádů – toto pozvání jsem jim už dlouhou dobu dlužila, a tak jsem konečně své sliby zrealizovala. Naslibovala jsem spoustu dobrého jídla a pití, zakázala jakékoli dárky a začala plánovat, co budu vařit. Úplně jsem si ale nenaplánovala, že onemocním – dalo se to vlastně čekat, protože kdykoli mám nějaký stres, který pak odezní, projeví se to u mne tím, že mne položí něco jako chřipka nebo angína, má to vždycky úplně stejné příznaky a stejný průběh – bolesti v krku (přestože nemám krční mandle), vysoká teplota, rýma, příšerný kašel a bolest na průduškách. Když jsem s tím byla u doktora, tak můj stav vyhodnotil jako...
Pokud si myslíte, že přitahujete faux pas, že se vám běžně stávají situace, které ostatní okolo ani nenapadnou, že pokud se něco může zamotat nebo zkomplikovat, tak u vás je to v maximální možné míře – netruchlete! Kromě vás existuje na světě minimálně jedna další osoba, která nic nemá jen tak podle obvyklého scénáře a vše je zajímavější, než by to nutně muselo být… Jsem to já! :-) Můj život je eskapáda zvratů, legrácek a potměšilostí – asi abych měla na co vzpomínat a o čem psát… A vyprávění, které píšu, spadá přesně do kategorie těchto situací… :-) Loni v říjnu jsem uchovnila svou nejmladší rottweileří holčičku, z Německa...
V sobotu 30. 1. 2016 se v Motelu Jestřábec u Velkého Meziříčí sešli ti členové RKČR, kterým na chodu klubu a vývoji plemene záleží a zmůžou se na víc než na kritizování na FB – kde se dost často ozývají především ti, kteří ani nejsou členy RKČR. A tak se nás sešlo 51, což je celkem nadprůměrný počet, a tato hojná účast byla samozřejmě dána i skutečností, že se jednalo o volební schůzi RKČR, protože k 31. 12. 2015 rezignovali čtyři členové minulého předsednictva na své funkce, mezi nimi i já. Jako dosluhující jednatelka jsem měla na starost prezenční listiny a přivítala jsem povětšinou samé známé tváře mezi rotvíkáři, a přestože máme na dost věcí různé...
„Mami, co bys chtěla být, kdybys byla rostlina?“ zeptal se mne dnes cestou ze školy Jeník. Podívala jsem se s mírným cukáním koutků úst na zadní sedačky auta a se stejně tak mírným údivem jsem se synka dotázala na detaily jeho otázky, která mě – popravdě – celkem zaskočila. „Jak jsi na to přišel, Honzíku?“ A Jenda mi vysvětlil, že v občance měli napsat, jaké zvíře a jaká rostlina by si každý přáli být. Honzík by prý chtěl být kočkou (tuším, že konkrétně naší kočkou, která má opravdu leháro a život zahrnutý veškerou přízní a kočičím luxusem) a jako rostlina prý chtěl být leknínem. „Proč leknínem, Honzíku?“ „Protože...
Tempo psaní mých blogů bylo koncem roku 2015 dosti vražedné a nebudu v něm pokračovat ani si na sebe šít bič v podobě dalších ztřeštěných heců :-). Nicméně uvědomila jsem si, že byla velká škoda, že jsem určitou dobu téměř nepsala, psaní je má vášeň, má terapie, mé spojení s mnoha lidmi, na kterých mi záleží a se kterými není čas nebo příležitost být jinak v kontaktu. A tak bych se ráda pokusila více či méně ne/pravidelně :-) něco napsat. Dlužím vám ještě malé ohlédnutí za Vánocemi, v naší rodině byly letos tak nějak vypečené… :-) V minulém nebo předminulém blogu jsem psala, že jsem za loňský rok hodně zestárla – myslela jsem to...
