Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 45 aneb Psáno v depresi...

Malování, komponování, ale i třeba psaní jsou svým způsobem tvůrčí činnosti, které potřebují krom nápadu, invence a inspirace i tu správnou náladu. Já ji bohužel poslední dny nemohu najít, a tak bojuji se špatným svědomím, které mi říká „Měla bys už něco napsat...“, a neschopností vyřešit spoustu restů, které před sebou valím jako hovnivál kuličku. Také je to množství stále větší a větší, jen začít zapáchat...

Náladu mám pod psa, to přiznávám hned na úvod, psát se mi vůbec nechce, políbená múzou se necítím být ani omylem. Ale učiňme takový pokus ;-), prostě budu jen tak asociativně psát – budu se vám snažit přiblížit náš poslední týden a uvidíme, jestli to bude tak hrozné, jak si myslím...

Nejdříve bych asi měla vysvětlit, z čeho že mám tu depresi. Dnešní den vyvrcholila má únava z práce, ze starostí okolo rodiny a pocit marnosti ze cvičení. Taffynka se zotavuje pomalu, teprve pár dnů nemá „lampičku“ – nikoli proto, že by už byla rána zhojená, ale plastový krunýřek z veteriny už neunesl její časté zašprajcnutí se tu o keř, tu o dveře, a praskl. Taff si tedy nezhojenou ránu vylizuje, ale je to už téměř v pořádku, proplachujeme roztokem NaCl a na veterinu ji znovu tahat nechci. Snad tedy bude vše dobré. Tafuška má přemírou energie roupy, je napěchovaná životem a chutí do práce, vidím na ní vždy to veliké zklamání, když musí zůstat doma. Gin je ale jednou z příčin mé špatné nálady. Na Taffu je tak fixovaná, že bez ní nechce nikam jet, je jako tělo bez duše. Sem tam je preventivně beru ven každou zvlášť, nechci, aby na sobě tak visely, ale už se asi stalo. Žížala, která jindy seděla nachystaná v autě, jen co jsem ho otevřela, ho poslední týden obchází jako přízrak, nakonec do něj sice naskočí, ale je to jen s přemáháním. Obrany ji baví, tam je to dobré, ale co jsem si zažila tento týden při tréninku ovladatelnosti a na stopě, to bylo utrpení nás obou. Ale nevím... Buď je Gin rozhozená nepřítomností Taffy, nebo jí vadí špatné počasí.

Oč jde? Ginger si nechce lehat. Nevůli k tomuto povelu má odmala, s tímto základem, co pes musí mít, u Gin bojuju úplně od začátku. Jak teď s námi dva týdny Taffa necvičí, a venku je navíc mokro, blátivo a studeno, Žížalka se rozhodla nelehat si. Ať jí dám sebevětší odměnu, pešečka, dělám ze sebe úplného debila, jančím a lítám po cvičáku jak blázen, jen abych ji nabudila, vyprovokovala a přenesla na ni svou radost z toho, jak je dobrá, ona stávkuje. Násilí při výcviku nepoužívám nikdy (a ani jindy ne). Gin leží napůl, z odložení si mi sedne, jen co se otočím. Jsem z toho všeho strašně psychicky unavená a otrávená. Už sice vím, že v kynologii, jako ve všem, jsou to takové vlny – chvilku je člověk děsně happy a má pocit, že má už jen kousíček k úspěchu, často se ale vše v momentu sesype a dalo by se začít úplně od začátku. Nevím, jestli jsem dost silná a připravená na tyhle výkyvy, v životě jsem už zažila horší věci, ale mám tak málo času (vzhledem k dětem, k práci), že si říkám, zda ho investuji tím správným směrem... Veškerý můj volný čas patří holkám, už nemám žádného jiného koníčka, už nemám ani čas na čtení, a to je pro filozofa opravdu hrůza... ;-)

Dnes ráno jsem s Gin byla na stopě. Předměty označuje zalehnutím, ale vzhledem k tomu, že si teď nechce lehat, ale ví, že bude muset, její stopa je utrpení a děs běs. Jindy, jak je nádherná a plná radosti, dnes (a tento týden už dvakrát předtím) se ploužila od stopy ke stopě, měla jsem pocit, že se na to každou chvílí vybodne. Dočmuchala, předměty označila sice pomalu, ale nakonec označila, nicméně mám z toho tak hrozný pocit, že mě to doteď neopustilo. Na cvičáku jsem nějak splínu propadla totálně, a jak se to tak krásně přenáší na pejsky, i Gin druhé kolo obran flákala – otočila se mi z revíru, na povel se sice zase vrátila a maketu oběhla, ale bylo na ní vidět, že je zralá tak na pelech. Málokdy odjíždím ze cvičáku s takovou beznadějí, ale dnes byla nekonečná...

Cestou domů vyzvednout Natálku ze školky, Jeníčka ze školy. Aspoň že ty dětičky jsou stále v pohodě a nad věcí. Ovšem do té doby například, než přijedeme domů a Taffy sežere Natynce barevné peříčko, které si vezla s sebou domů ze školky jako děsnou vzácnost. Strašný, neutišitelný pláč, slziček plná chodba, v tom nalepené chlupy od holek, ve finále jsme těmi loužičkami prošli všichni cestou do kuchyně. Prasečinec až běda... Nesnáším černé ťapky na podlaze... Taffy jsem domlouvala, proč to musela hned sežrat, Naty jsem zase říkala, že Taffuška je hloupý pejsek a že to neudělala schválně. Když to Týnku pustilo, šla jsem uvařit večeři. Pro rodinu hotovo, honem holkám – výjimečně měly místo granulek rýži ze zeleninou a nahrubo mleté hovězí z Vetamixu. Jen co jsem píchla do balení, čůrek krvavé vody postříkal mne, podlahu i celou linku. Něco takového už se mi stalo, já vím, ale tentokrát jsem se snažila balení napíchnout tak, aby to stříklo do dřezu. Nechápu, jak se mi tohle zase povedlo, ale chvilku jsem konsternovaně pozorovala své zkrvavené paže a říkala si, že takhle bych asi vypadala po nějaké vraždě. Kdo by přišel, musel by se mě strašně leknout ;-)

Jak teď dopisuji tento blog, má deprese o moc menší není, tak jen doufám, že jsem ji na vás nepřenesla. Ono zase bude líp, vše chce svůj čas, ale něco jiného je, když to člověk radí ostatním, a když se to pak týká vás samotných, znáte to, že? Přeji vám co nejkrásnější, pohodové dny a ať jsem v depresi jen já sama za všechny ostatní :-) D

PS: V příloze pár slibovaných fotek z Mallorcy – je to z mobilu a ze soboty, kdy nebylo až tak hezky, ale jinak vřele doporučuji jako místo na dovolenou, moc!!!


Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel dva a tři (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2021 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz