Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 48 aneb Členská schůze RKČR

Minulý víkend byl pro mne ve znamení nových zážitků. V sobotu se v Říčanech konala v restauraci Oliva členská schůze RKČR, a protože je to od nás, co by kamenem dohodil, navíc mne dění v klubu a okolo rottweilerů zajímá, vypravila jsem se tam. Hodně lidí jsem znala od vidění, pár o něco blíže, ale spousta tváří mi byla cizí. Kvůli práci jsem musela odejít dřív, ale i těch pár hodin pro mne bylo dostačujících pro to, abych si udělala aspoň trochu obrázek o fungování klubu a vztazích mezi některými jeho členy. Projednávání jednotlivých bodů programu bylo mnohdy zdlouhavé a zdánlivě ne až tak významné, jindy se strhla debata. Když se jednalo například o podmínkách pro reprezentaci RKČR na MS v Itálii příští rok, navrhoval pan Jiří Marek, aby se bodová hranice pro účast na MS posunula na 260 bodů. Samozřejmě nešlo vůbec o to, zda bude 265, nebo 250 bodů – šlo o to, aby závodník reprezentující náš klub, a tedy i ČR, dosahoval určité úrovně a nenastupoval tam se psem, který mezi ostatními v podstatě nemá šanci. Opět se ozývaly reakce, že by také nemusel jet nikdo apod. Můj názor je ten, a za tím si budu stát, že když na to nebude mít nikdo, no tak se nic nestane, nepojede nikdo – lepší než abychom si trhli ostudu, ne? Podobného názoru bylo více lidí, ale většina nás přehlasovala. Pobavil mne rádoby ironickým dotazem po ukončení hlasování pan Hynek Procházka starší, který se nás, co jsme chtěli vyšší bodový limit, ptal, kdo z nás má IPO3. Pár lidí se společně s ním zasmálo, když se z nás, hlasujících pro vyšší limit, neozval nikdo, ale já jsem se musela usmát také, protože bylo vidět, že pán vůbec nepochopil, o co nám tím vyšším limitem šlo. Kdo s koho? Tak by se to mohlo zdát, ale opět by to byla tak trochu demagogie a dezinterpretace – vyslovím asi naivní názor, ale troufám si říct, že nám všem jde snad přece o vývoj RTW a sportovní kynologie tím správným směrem, tak proč hned kamenovat za názor někoho, kdo nesouhlasí s většinou? Mimochodem, je to úplně stejná situace jako v jiných sportech – když není dosaženo kvalifikace, určitého bodového limitu, tak mají sportovci také smůlu a neúčastní se vrcholných soutěží, ne? Jak by to vypadalo, kdyby na olympiádu nastoupili amatéři? Špatný výkon by nikoho nezajímal, a navíc by snížil i úroveň celé akce. Jinak mám ještě k tématu reprezentace jeden postřeh, a to jak se neustále počítá s přítomností tlumočníka. Já nevím, dříve se učila hlavně ruština, kterou závodníci na MS skutečně asi nevyužijí, ale copak nikdo nemluví anglicky? V klubu je přece dost lidí, kteří alespoň nějaký světový jazyk ovládají, ne? Pro mne je tohle nepochopitelné, pokud se nezačneme učit cizí jazyky, a to i třeba v pozdějším věku, budeme před světem stále tak trochu za hlupáky. Toto opět nemyslím jako urážku, ale v Dánsku bylo vidět, že se mnozí závodníci dobře znají, přátelsky se spolu baví a mají si co říct. Například si mohou předat zkušenosti ohledně výcviku... S tlumočníkem se uvolněná atmosféra nenastolí a přátelské vztahy tak sotva vzniknou... Dost tohoto tématu, než se toho zase někdo chytí a vyloží si to po svém... To je totiž tak trochu české specifikum – buď jsi s námi, nebo proti nám, žádná diskuze a vzájemné naslouchání...

Členská schůze mi chvílemi připadala jako zasedání v Kocourkově. Přítomné totiž obsluhovaly číšnice, nosily obědy, a protože jídlo nebylo jednotné, zasahovaly nám do hlasování neustálými dotazy, kdo chtěl řízek, kdo ho chtěl s bramboráčky, kdo si vezme ještě tohle jídlo, aby nezbylo? ;-) Nejvtipnější bylo, když jedna z obsluhujících dam začala počítat v průběhu hlasování, kdo chce lívance, a pak se ukázalo, že ze zvednutých rukou byly některé pro hlasování, jiné pro ty zmíněné lívance, no prostě krása :-)))

Teď odbočím a chci se zamyslet ještě nad jedním „problémem“, a to nad věcí, nad kterou v poslední době velmi přemýšlím. Když tak pozoruji pejskaře a jejich chování, je vidět, jak jim dobrý pes zvedá sebevědomí. Ano, moc dobře tomu rozumím, také mám z úspěchů svých hafanů radost a hned mám pocit, že jsem mistr světa. Už jsem si několikrát tenhle pocit uvědomila, ale na druhou stranu mne nijak neovlivňuje v tom, aby se to odrazilo na mém chování vůči ostatním lidem, a to ať na výstavě či kdekoli jinde. Chci říct to, že úspěchy (či jen zdravíčko, radostnost, vitalita) našich psů nechť nám činí radost, ale nedělají z nás lepší lidi, nedávají nám právo na přezíravé chování k ostatním a neznamenají větší moc či cokoli jiného. Ano, já nemám IPO3, nemám zatím ani IPO-V, nemám dokonce ani ZM, a třeba ani nikdy žádnou zkoušku mít nebudu (i když v to doufám a mám veliké sny). Ale nikdy jsem nikomu vědomě neublížila, snažím se dobře dělat svou práci,  mám skvělé kamarády, kteří jsou tu pro mne a já pro ně, snažím se chovat ohleduplně k přírodě i lidem v okolí, nekradu, nešířím pomluvy, zbožňuju své dračice i bez titulů a život mám ráda. Já nevím, ale IPO3 mi zatím nechybí a mám proč žít, i když to nikdy nezískám. A jen proto, že zkoušku třeba nikdy mít nebudu, se ke mně nikdo nebude chovat s despektem... Pejskařina je tak trochu mikrosvět, který má svá pravidla. Ale především jsme všichni lidé, a když nás spojuje zájem o jednu věc, měli bychom se spolu naučit komunikovat tak, aniž bychom hned všechno brali jako útok a snahu někoho znemožnit.

Jednou jsem v blogu psala o výběrových závodech v Krchlebech, kde byla i paní Ilona Procházková. Napsala jsem tehdy něco v tom smyslu, že Faust byl pomalý. S paní Procházkovou jsem se v neděli na přednášce MVDr. Musila, znamenitého ortopeda z Českého Brodu, seznámila. Bylo to příjemné a jsem ráda, že k tomu došlo, neměla jsem pocit, že by se na mne zlobila kvůli něčemu, co jsem sice napsala, ale co bylo míněno pouze jako konstatování, nikoli jako kritika. Stejně tak nebyla myšlena má slova o MS v Dánsku tak, že například paní Karbanová je špatný člověk, když se nepovedl výkon. Abych ukončila dnešní povídání, a to jsem asi i chtěla říct – to, že mám nějakou zkoušku či úspěch na výstavě, ze mne nedělá lepšího člověka. To, jací jsme, záleží na úplně jiných věcech :-)

Opět přeji krásný advent, a protože jsem se vůbec nedostala k tomu, co jsem dnes chtěla psát, můžete čekat zítra či pozítří další blogy.

D


Holky na VysočiněS PepčouTaffulkaNaty, mamka, dračice :-)
Holky na VysočiněS PepčouTaffulkaNaty, mamka, dračice :-)

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel tři a čtyři (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2021 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz