Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 51 aneb Jak mě vidí s běžkama, utíkaj každej na jinou stranu...

Kunice se ztratily v závějích sněhu, jsou obklopeny špinavými zledovatělými hradbami podél silnic a olizují je sněhové jazyky, jakýmkoli směrem se vydáte. Mé každodenní putování do práce je adrenalinovým sportem s nejistým koncem, přičemž největší zábava na mě čeká hned před naším domem... Abyste rozuměli – abychom při rekonstrukci nezkazili typickou tvář našeho domu, nechali jsme garáž orientovanou tak, jak byla navržena původním architektem. V důsledku toho jde ale jen velmi těžko zajet do garáže, takže auta parkujeme před domem. V zimě je pak každé ráno musíme vylovit ze sněhové jeskyně, odmrazit a pak se pokusit prorazit si cestu do civilizace. Traktor, který prohrnuje silnici okolo příjezdu k nám, nám ho navíc zasype metrovým valem sněhu, takže když se člověk prohrabe k silnici, čeká ho tam další překážka... Už mi ta bílá past trochu drásá nervy, a tak abych vyzkoušela, jak jsem odolná a zda zvládnu ještě něco víc, vyrazila jsem za rodiči na Vysočinu...

Cesta po D1 byla v pátek kupodivu velmi pěkná, suchá dálnice mě opravdu překvapila. Zajímavější nádech získalo mé dobrodružství okamžitě poté, co jsem sjela na Velké Meziříčí. Foukal silný vítr a cesta až k rodičům do Stropešína byla zahalena do sněhových proudů, jako bych jela v mlze, která se drží jen těsně nad zemí. Ani jsem si v ten moment neuvědomovala nebezpečí, které nafoukaný sníh na silnici představuje, jen jsem si užívala té zimní krásy. Sněhové závoje vlály nad silnicí s úžasnou lehkostí a éterickou neuchopitelností. Cesta k rodičům je nebezpečná a už si vyžádala mnoho lidských životů, jak dokazují křížky s pomníčky podél cesty – v tomto melancholickém počasí ale přispívaly k ponuře tesklivé náladě, kterou jsem však paradoxně nepociťovala jako negativní, ba naopak.

Holčičky tentokrát zůstaly doma, na starost si je dobrovolně vzal Pepča. Ve středu, kdy i jako naschvál nebyl doma a užíval si firemní vánoční večeři, se mi holky bez sebemenšího předchozího varování pustily do sebe, a přestože to dopadlo relativně dobře, úplná legrace to v ten moment nebyla. Když jsem to vykládala taťkovi, říkal mi, že malamuti teď mají podobné období – i ve svém starouškovském věku se do sebe najednou pouštějí a jdou do krve. Spouštěcí faktor jsme nevydedukovali, a to ani u seveřanů, ani u mých dvou bestií (míněno v tom nejlepším slova smyslu :-). Svou roli ale nejspíš hraje i nějaký druh žárlivosti, protože k bitkám vždy dojde v naší přítomnosti. Mně je po holkách smutno, jen co jsem opustila náš dům. Pepča se sice stará vzorně a holky se mají hezky, nicméně jsme na sebe tak navyklé, že já pociťuji jejich nepřítomnosti jako veliký handicap. S malamutíky se samozřejmě mazlím a mám je také strašně moc ráda, ale holky jsou jako mé další děti a jsem si jistá, že bez nich zase dlouho nikam nepojedu.

Taťka se na Athoska s Luckym na oko zlobí, včera jsem se musela hodně smát, když mi na mou otázku, zda chodí s klukama na běžky, odpověděl, že jen co vyndá lyže, uteče každej z kluků na jinou stranu od něho ;-) No, možná je to tak lepší, už jsou to opravdu pánové v letech (myslím pouze hafany ;-), a než aby taťka zase skončil s otřesem mozku rozplácnutej někde o strom, jako se to před pár lety stalo (díkybohu se probral a dovrávoral domů; psi tehdy vyrazili za srnou, taťku napálili na strom, a probral se až po chvíli v bezvědomí, bylo to nakonec asi veliké štěstí...), tak ať snad raději podniká túry na prkýnkách sám...

Včera večer jsem stihla zavolat mému oblíbenému řezníkovi Novákovi z Třebíče, zda nemá otevřeno v sobotu a zda by náhodou nebyly nějaké syrové hovězí kosti. Po dvojí kladné odpovědi zaplesalo mé srdíčko bláznivého pejskaře, a dnes ráno jsem skutečně z Třebíče odjížděla s pytlem plným nádherných, obrovských hovězích kostí (pan řezník je navíc úžasný gentleman, kosti mi vždy nese nějaký učeň a já, panička ;-), mu jen vždy s radostí vtisknu do dlaně nějaký kovový penízek, šťastná, že kosti jsou v autě a já se ani neušpinila ;-))) Hm, toužím po první republice, jak ráda bych zažila její galantnost a zdvořilost...).

Kostí jsem chtěla šest – dvě pro holky, jednu pro Algera Hanky Touškové, se kterou se zítra uvidím ;-), a tři pro naše malamutíky. Nějak mi v ten moment nedošlo, že Easynka už si kostičku nedá, uvědomila jsem si to až cestou z Třebíče do Stropka... Musím přiznat, že mi moc chybí, přijde mi opravdu nespravedlivé, že psí život utíká o tolik rychleji než ten lidský a je tak krátký... Zdá se mi to úplně nedávno, co jsem si pořídila Tafušku, a přitom jí budou 18. ledna už dva roky... Na tomto místě chci vysvětlit (aby nevznikl mylný dojem), že Taffynka je pro mne stále stejně veliký miláček jako Gin, jen její zranění v poslední době nedovolují aktivní účast na výstavách a výcviku. Tafula je lumpík, užívá si lenošení doma, tuto neděli jsem ji chtěla už konečně vytáhnout na obrany, ale bohužel je kvůli středeční rvačce opět nepoužitelná, Gin ji zase kousla do téže pacičky jako minule, takže má Tafuška ATB a odpočívá. No, na budúcie se to nestane, to vám můžu slíbit, mám toho definitivně dost... Na konci ledna se vrací náš trenér ze zahraniční stáže, takže my se teď dáme přes Vánoce všechny do pořádku, užijeme si klidu a pohody, a od února zase začínáme s pořádným výcvikem!!! Bude to lítat, to si tedy pište ;-))) A ještě jedna poznámka – velikánské DÍKY! patří Anetce, která mi jako vždy nabídla okamžitě pomoc, a to tehdy, když jsem jela s Tafulkou na veterinu. Ještě větší díky pak patří Anetčině sestřičce Šárce, která chudák tři hodiny zevlákovala na Chodově, kdy Anetka nečekaně musela hlídat naše děti, abych já mohla zajet s Taffy k dr. Musilovi. Děkuju, Šárko :-), jsi moc hodná a na Anetku se prosím nezlob, za nic nemohla. ...ale já, kdybych někde na někoho čekala tři hodiny, tak bych zuřila jak tajfun, to tedy přiznávám ;-)

Krásné dny vám všem, DaTaG :-)

PS: Připojuji fotky mého mladšího broučka z besídky, pro vás to není zajímavé, já vím a nezlobte se, ale pro mne jsou fotky na webu určitou jistotou, že mi něco zůstane, kdybych přišla o počítač a ostatní zdroje ;-)

A ještě jeden postřeh, o kterém se chystám už dlouho napsat – poslední zpravodaj RKČR se mi sice líbil, ale měla bych pár námětů k zamyšlení. Obálka hezká :-), ale vnitřek, myslím sazbu, je velmi amatérský, a to zbytečně. Jistě, práce na Zpravodaji je úctyhodná a zaslouží uznání, když už se o to někdo snaží. Ale vzhledem k tomu, že byla tolik vyzdvihována profesionální práce na něm (například na schůzi RKČR v Říčanech), nedá mi to nenapsat, v zájmu o to, aby šla kvalita nahoru a byla skutečně profesionální, že je potřeba se zlepšit. Je například vidět, že redakce je zcela nedotčená grafickými normami, text je nasázen bez ladu a skladu: zcela bez uvážení jsou dělány mezery za a před interpunkcí (zejména před závorkami je to pokaždé jinak), jednou je výčet udělán tak, jindy zase jiným způsobem, bez jakéhokoli úzu a zamyšlení. Prospěl by jasný styl sazby, dodržování gramatických a grafických zásad českého jazyka a také trochu logiky :-) Když jsou totiž například uvedeny uzávěrky, tak proč jsou uváděny uzávěrky již vydaných čísel? Ve všech periodikách se přece uvádí uzávěrka příštího čísla, maximálně možná ještě dalšího kvůli inzerci. A také si myslím, že jednotlivé pobočky by měly mít vyhrazeno stejně místa, ne že jedna tam bude mít pět příspěvků jako reakci na letní tábor, a o dalších se člověk nedozví nic. Ano, jiné pobočky se asi na příspěvek nezmohly, ale v tom případě by i texty další pobočky měly být reprezentovány jedním z aktérů, nikoli totéž téma na milion způsobů, přičemž všechny subjektivní... Tak snad asi vše, ať vás neunavuji, měla bych toho více... Hodně zdaru všem ve všem ;-)))


Naty parádnice :-)Natynka beruška :-)Vzadu Anetka a ve dveřích Míša :-)Můj druhý brouček, ať žijí čevené oči ;-)
Naty parádnice :-)Natynka beruška :-)Vzadu Anetka a ve dveřích Míša :-)Můj druhý brouček, ať žijí čevené oči ;-)

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel dva a pět (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2021 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz