Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 52 aneb Šťastné a veselé přejí chobotničky... Pardon, rotvičky ;-)

Dnes dopoledne mi má sestřička Zdenička s jistou výčitkou v hlase připomínala, že jsem už včera slíbila blog, a kde nic, tu nic... Prý napíšu, že bude blog, ale tentýž den se zpravidla nic neobjeví :-) Hmm, až takový stratég nejsem... Když napíšu, že bude blog, skutečně na to celý den myslím a chystám se jej napsat, někdy to ale v návalu povinností prostě nevyjde, tak se nezlobte ;-)

Vánoce nám uplynuly jak mávnutím kouzelného proutku, a mně už zase nezbývá než se těšit na příští. Ty letošní byly ale obzvlášť krásné... Jak dětičky rostou, vše dostává určitý ráz a pravidlo – nemusíme už řešit, v kolik hodin naplánovat štědrovečerní večeři, aby miminko spalo a my nemuseli vstávat od slavnostní tabule. Užíváme si kouzla Štědrého dne a svaté noci až do jejich úplného konce...

A jaképak tedy byly Vánoce u nás? Před Štědrým dnem jsem dokončila vánoční výzdobu a pomalu se začínala na Vánoce těšit. V listopadu se mě sice na moment zmocnila panika, že nezvládám a že na Vánoce nejsem nachystaná, ale pak jsem nějak dohnala resty a Vánoce mohly přijít...

Doma jsme stromeček zdobívali až na Štědrý den (se Zdeničkou jsem tahaly taťku z postele, ať nám jde dát stromeček do stojánku, a my můžeme zdobit – možná jsme měly pocit, že čím dříve stromeček oblékneme do slavnostního kabátku, tím dříve Ježíšek přiletí ;-), my s manželem ale už několik let chystáme stromeček 23. prosince, abychom vše měli 24. nachystané, bez starostí a karambolů. Naše první stromečky byly ozdobené jen červenými mašličkami, perníčky a slaměnými ozdobami, zcela v duchu střízlivé venkovské, rustikální elegance. S dětmi však rok od roku přibývá barevných papírových řetězů, ručně vyráběných ozdůbek a velmi „neelegantních“ prvků. No jo, já vím, nejkrásnější jsou samozřejmě všechny ty věcičky, do nichž naše dětinky investovaly svou fantazii, ale když se tak dívám na naši urostlou jedličku plnou umatlaných kapříků a křivě vystříhaných stromečků... Je prostě nádherná ;-)))

Štědrý den u nás začal velmi krásně a v klidu, kvůli kterému jsem pár dní předtím tak lítala, vyvářela, uklízela a chystala. Děti sluply poslední čokoládičku z adventního kalendáře, vesele rozdrobily vanilkové rohlíčky na prostírání, a hlavně pod stůl, já to ještě veseleji uklidila a ze dvou čertů v pyžámku jsem vyrobila dva rozkošné malé čertíčky – Vánoce nám začaly :-) Jak jinak než pohádkami :-))) K tradici Štědrého dne u nás patří také vycházka po obědě, ale vzhledem k tomu, že v Kunicích dost intenzivně a nehezky pršelo a také že Taffynka má klidový režim, takže bychom ji stejně nemohli vzít s sebou, zůstali jsme doma všichni... Já jsem tak vlastně celý den strávila v kuchyni přípravou slavnostního jídla, respektive spíš jeho finální úpravou a zdobením na talíře. Vše jsem totiž nachystala den předem. Manžel je z jižních Čech a je zvyklý mít na oběd houbového Kubu. U nás na Vysočině se tohle jídlo nikdy nevařilo, ale naučila jsem se ho připravovat, a dokud jsme neměli děti, jedla jsem to s ním (vymyslela jsem malé zlepšení, čímž jsem asi ale toto „chudé“ jídlo posunula někam jinam... – cibuli restuji na domácích škvarkách, které se krásně vypečou, a ty pak vmíchám i s cibulkou do krup; Jeníček se škvarků při opékání tak přejedl, že jen co slyšel o Kubovi, volal, že to nechce, že jsou v tom ty škvarky... :-). U nás doma se na oběd na Štědrý den každoročně připravují vinné klobásy (obalené jen v hladké mouce, bez trojobalu) s bramborovou kaší. To mají děti sice rády, ale abych nějak skloubila obojí tradice, trochu jsem to přehnala a vyrobila jsem houbového Kubu (podávaného s nakládanými okurkami) a k tomu vinné klobásy. Hm, každý jsme si našli to své, děti se ve všem stejně jen porejpaly a jedly vlastně jen pod výhružkou (ošklivé, já vím... ;-), že pokud nic nesnědí, Ježíšek nepřiletí. V kontextu tohoto musím napsat, že je veliká škoda, že Mikuláš s čertem a Ježíšek nechodí častěji, na děti je to docela dobrá forma „nátlaku“ – pan psycholog Matejček by ze mne sice radost neměl, ale jak to tak sleduji i v jiných rodinách, je to velmi účinná zbraň na malé lotry... :-) Myslím, že u nás bude platit tato metlička ještě rok, dva, pak Jenda Natulce vysvětlí, jak je to s Ježíškem, a bude po legraci. No, uvidíme...

Každoročně žádám Pepču-rybáře, aby chytil na Vánoce candáta. Sladkovodní ryby mi nechutnají. (Asi proto, že taťka je rybář, a my jsme odmala ryby měli několikrát týdně – rodiče hodně šetřili, a kam až si vzpomenu, maso se u nás nekupovalo – ryby nalovil taťka a ostatní maso jsme měli od babičky a dědy z venkova; doteď nerada vzpomínám na zabíjačky, zejména na moment, kdy prase vyváděli z chlívku, ono chudák kvičelo, a pak rána a ticho... Nevěřím, že zvířata neví, že jdou na porážku... Hm, to ale vůbec není vánoční téma, pardon, honem napíšu něco veselého :-) S candátem bych ale udělala výjimku, je to král sladkovodních ryb. Bohužel je však jeho lov „těžký, řekla bych přímo nelehký“ :-))), a hlavně nehrozí, že by ho ulovil Pepča – je totiž sportovní rybář a závodník, chytá jen samé čudly, a ještě ke všemu je pouští. Ne že by mi to tolik vadilo, stejně ryby nejím, ale klidně bych je rodině připravila. Už jsem vám psala o tom, jakou má závodní výstroj? ;-) Samozřejmě úžasnou, samá značka, jak říká trochu s despektem můj taťka, který si napaří rohlík, hodí baťůžek na záda, sedne si u nás na přehradě v zátoce pod domem a zpět vždy přijde s úlovkem. Jinak ovšem Pepča – oblečen v top rybářském mundúru značek Sensas, Milo atp. vyrazí k vodě, auto plné speciálních směsí, které jsou často daleko dražší než to, co jíme doma my... Ale ať se ryby maj, přeju to těm nebohým tvorům... K Pepčově vybavení patří i takové ty vysoké rybářské gumáky, které jsou něco jako kalhoty, mám pocit, že se jim říká broďáky. Tak ty se nějakou dobu povalovaly u nás v garáži, kterou – jen tak mimochodem a jak vy už asi i víte – obývají i naše dvě černé psí potvůrky... Jednou Pepča plný rybářských ambicí odfrčel na víkend na nějaké ligové závody (s týmem nejdřív chytal první ligu, po narození Jeníčka a v závalu povinností, které mu tím přibyly, spadli s klukama z družstva do druhé ligy, ale letos – asi už je zase více času ;-) – se opět vyhoupli do ligy první, hurá :-))). Tak z těchto rybářských závodů mi jednou zavolal, a jak jsem tak zvedla telefon, hned jsem z jeho hlasu poznala, že je nějaký průšvih. Vzteky sotva mluvil, a to, co z něj vylezlo, bylo nakonec jeho rozčílení úměrné, musím přiznat ;-) Jedna z mých holčiček mu totiž ty broďáky trochu pomazlila a v podrážce udělala díru, která však na první pohled nebyla znát. Pepča se tak s nejlepšími pocity nabalil do svého úžasného rybářského outfitu, ale jen co vlezl do vody, začaly se mu jeho broďáky pomalu plnit vodou. Jakmile prý pochopil, co se mu to děje (živě ho vidím, jak stojí ve vodě a zelená ;-), prchal z řeky pryč, dokud měl sílu svůj vodní skafandr utáhnout :-))) Volal mi celý rozezlený a přiznávám, že jsem ho i chápala. Ale kdo umí, ten umí, to se holkám musí nechat – zároveň jsem si totiž představila slastně pochrupkávající Žížalu v pelíšku (protože moc dobře vím, že to byla její práce), snící o lovu myšáka polního či figuranta :-))), a v kombinaci s napůl utopeným lamentujícím Pepínem... :-)))

Už jsem nějak dlouhá, že? Tak zbytek vánočního dne u nás v Kunicích zítra, ano? Jako omluvu za to, že jsem blog jako obvykle ;-) nedodala včas :-)))


Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel tři a pět (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2021 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz