Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 55 aneb Tak málo stačí ke štěstí

Dnes ráno jsem si četla mail od jedné kamarádky, která psala, že u nich bylo včera večer takové náledí, že by se na něm dalo bruslit. Přesně podobnou scenérii vykouzlilo počasí i u nás. Když jsem venčila holky a otevřela jim garáž, vylítly ven svou obvyklou kosmickou rychlostí, ale jakmile se jejich tlapky setkaly s namrzlou dlažbou, nastal boj o rovnováhu a už už to vypadalo, že to dopadne jedna nula pro náledí. Jak jsem je tak viděla, zamotané do všech svých končetin a těžce chytající balanc, byla ve mně malinká dušička, aby se zase něco nestalo. Včera jsem totiž konečně dostala požehnání od pana doktora Musila z Brodu, že Taffy je úplně v pořádku, tak bych nerada další komplikace... Rány se hezky zhojily, jen bohužel ty jizvičky budou chtít ještě čas. Tak se těším, jak tu mou starší dračici vrátím do kondice, už na ní bylo vidět, že má tendenci brát si svou absenci na vycházkách a výcviku osobně... ;-) Včera jsem s sebou na veterinu vezla krom Taffy i Gin, ta nás musí doprovázet vždy, jinak by se doma zjančila. Ale kromě naší obvyklé posádky tvořil čtvrtého do počtu kocour Krtek. I naše kočičky jsem brala odmala k veterináři, jsou naočkované a pravidelně odčervované. Obě ale cesty v autě neměly nikdy rády a Krtek včera předváděl takové divadlo, že jsem ho málem vypustila za Mukařovem do lesa... Byl sice v přepravce, ale tak strašně žalostně naříkal, že se to nedalo poslouchat. Navíc škrábal pacičkama do mříže, a když jsem ho u pana doktora vyndala na očkování, nestačila jsem se divit – úplně si vylámal drápky, byla jich plná klec. Ach jo, to je trápení se zvířátkama... Jinak ale musím říct, že k panu doktorovi jezdím moc ráda, vždy si popovídáme i o něčem „nepejskařském“ a mám pocit, jako bych jezdila tak trochu za známým na návštěvu :-) Teď jsem se musela hodně smát tomu, co pan doktor vykládal o svém synovi, který je stejně jako náš Honzík v první třídě. Na tohle téma jsem si povzdechla, že už jsou to skutečně každodenní povinnosti, které vyžadují nejen snahu dětí, ale i hodně disciplínu nás, rodičů. Pan doktor mi vyprávěl, že když měl jít jeho synek procvičovat čtení, zkoušel dobrý fígl – oznámil, že si číst bude, ale potichu :-))) Už vidím našeho Jendu, jak si potichu čte, ale lítá u toho kosmickou lodí z lega nebo loví rybičky z akvárka... ;-)

Dopolední návštěva v Brodě byla milou záležitostí a dobrá nálada mi vydržela celý den. Někdy mi stačí opravdu strašně málo, třeba nečekaně narazím na ochotného úředníka nebo ohleduplného člověka, a hned je mi celý den lépe. Dneska jsem volala jedné kamarádce ze cvičáku, a ona na mou otázku, zda neruším, odpověděla, že já neruším nikdy :-))) Tak to jsou takové hezké věci, které nikoho nic nestojí, ale strašně nás mohou ovlivnit. Myslím, že být slušný k lidem stojí daleko méně námahy než se tvářit naštvaně, hádat se a dělat ostatním naschvály. Sem tam mám taky tu čest narazit na pořádného bubáka, přiznávám, že se to ve mně kolikrát i pěkně pere a mám tendenci nenechat si nic líbit. Ale když mě přejde první vlna naštvání, tak si říkám, že takovýhle člověk je vlastně chudák. Nemyslím to jako nadávku... Ve finále je mi podobných škarohlídů líto, protože se podle mne musejí hodně trápit, mít v sobě skryté mindráky a bolesti, které zakrývají svou permanentní naštvaností a zlou povahou. Možná tito lidé jen měli smůlu na své okolí, které se na ně málo usmívalo, potkávali málo hodných lidí a sami pak převzali negativní model chování... Hm, tak to byla malá, neplánovaná filozofická odbočka :-)))

Včera večer jsem vážně přemýšlela o tom, že při náledí, které se utvořilo, asi zůstaneme celá rodina v pátek doma, že nebudeme riskovat klouzačku na silnici. Světe, div se, ale dnes nás počasí v Kunicích už od časných ranních hodin poctilo oblevou, takže po náledí nebylo venku ani památky. Zato tající sníh odkryl utajené poklady, důmyslně holkami poschovávané po celé zahradě. Dnes jsem to půl hodiny sbírala a musím říct, že už jsem v životě zažila více povznášející činnosti než tohle... Ale co, aspoň mám pocit, že je zahrada relativně čistá a děti, když po ní lítají a válejí se ve sněhu, se mi v něčem nevykoupou ;-)

Ráda bych, aby sníh úplně roztál a obleva nebyla jen dočasná. Už mě to v tom sněhu nebaví – nedá se cvičit, doma to není ono. Když je sníh namrzlý, mám navíc strach, aby si holky nepořezaly packy, jak se to loni dvakrát stalo Taffy (hodně špatně se to pak hojí). Tak se upínám k teplotám nad nulou a těším se, že sníh sleze a já toho budu moct s holkama zase víc podnikat. Tak si přeju za nás všechny, ať už sníh zůstane jenom na horách a nám, pejskařům, co už prostě nutně musíme cvičit a blbnout venku se svými hafíky, je dopřáno více možností pro výcvik a všechny aktivity, které nám tak chybí a které teď venku provozovat prostě nejde.

Mějte se krásně, D :-)


Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel tři a dva (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2021 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz