Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 56 aneb Národní výstava Olomouc 2011

Už loni jsem s Taffy navštívila národní výstavu v Olomouci. Je to první česká výstava v roce a vzhledem k ročnímu období se dá předpokládat, jaké bude počasí, a tedy i doprava na místo. Stejně tak jako minulý rok vystavovatelům počasí nijak nehrálo do karet, loni byla sněhová kalamita a vzpomínám si, že my jsme tehdy s děsem v očích vyjížděli někdy okolo čtvrté hodiny ráno, abychom vůbec dojeli. Letos sice přišla sněhová nadílka už dříve, ale aby vše nebylo tak jednoduché, hrozilo zase nebezpečí ledovky. Myslím ale, naštěstí, že teploty nad nulou většině z nás nakonec umožnily relativně bez problémů docestovat a výstavy se zúčastnit. Loni jsem byla dost otrávená z výstavních podmínek – miniaturní kruhy, malé haly praskající ve švech, tlačenice jakýmkoli směrem jste se vydali... Zařekla jsem se, že do Olomouce už nepojedu. A šup, letos už jsem tam byla opět, jen pro změnu nejen s Taffynkou, ale i s Ginuškou. Rozhodování, zda vůbec jet, pro mne tentokrát bylo dost složité a ještě ve čtvrtek vše vypadalo, že nikam nepojedu. K tomu, abych zůstala s holkama doma, přispívalo několik faktorů – Ginuška už ve slovenské Nitře dostala od pana rozhodčího Mravíka hodnocení VD, čekala jsem proto, že tomu nebude jinak v Olomouci. Jet takovou dálku za špatného počasí pro VD se mi tedy moc nechtělo... Taffynka ještě minulý týden kulhala, nadlehčovala si pokousanou pacičku a teprve ve čtvrtek jsme dostaly od pana doktora „povolení“ zamávat klidovému režimu a najet na obvyklý systém vycházek, cvičení apod. Na Taffynčině srsti se ale téměř měsíc nicnedělání bohužel podepsal, jak má celoročně nádherný lesklý kožíšek, aniž bych musela dávat biotin či jiné vitaminy, tentokrát bych nad ní brečela nepomáhalo kartáčování ani žádná jiná péče, vše je prostě o dobrém zdravotním stavu a kondici pejska. Jak jsem tak byla zoufalá, dostala jsem bohužel nápad, za který bych si včera na výstavě nejraději nafackovala... V pátek jsem totiž vymyslela, že bych mohla holčičkám kožíšek po důkladném vytření a vyčesání lehoulince přejet svým leskem na vlasy. Nepovažovala jsem to za něco nekalého či nedovoleného, škála psí kosmetiky mi kolikrát přijde širší než výrobky pro lidi... Akorát jsem tedy udělala tu chybu, že jsem použila „nepsí“ přípravek. I když jsem totiž vzala jen malilinko gelu, rozetřela ho v dlaních a holkám kožíšek spíš tak pohladila, druhý den se z krásného lesku utvořil šedivý, zaprášený film na srsti :-( Vypadalo to, jako by se holky vyválely někde ve špíně. Nešlo se toho zbavit ani mokrým ručníkem, ani jiným způsobem. Gin to ještě dotáhla do dokonalosti tím, že sebou při venčení v Olomouci tak švihla (skákala na míč), až spadla na jednu půlku těla – vyválení se v solné břečce udělalo přesně to, co jsem čekala, bohužel. Sůl uschla a dílo dokonala...

Vzhledem k tomu, že jsem se rozhodla jet na výstavu na poslední chvíli, musela jsem vymyslet, kdo se mnou pojede. Nakonec ta radost ;-) zbyla na Míšu, mého bratrance, nikdy sice na psí výstavě nebyl, ale doufala jsem, že mu během výstavy ukážu, co bude jeho „práce“ :-) Bez jeho pomoci bych včera vše jen těžko zvládla, pomáhal mi s přesunem holek z auta do kruhu apod. Celý den pronášel všelijaké hlášky, takže jeho společnost byla velmi osvěžující (když jsme se například vmáčkli do haly, slyšela jsem ho za sebou: „Hmm, psí odér...“ :-). Gin s Taffy byly ve třídách hned po sobě, a ač se to nemusí zdát, na koordinaci všeho je to docela náročné. Vůbec se nedivím chovatelům s více psy, že mají kolem sebe celý tým lidí, my jsme byli včera nakonec do vystavování zapojení čtyři... Hned ráno jsem totiž na výstavě potkala kamarádku Lucii Skopalovou – www.lucieskopalova.com –, která vystavovala dobrmany. Když jsem se tak ještě na poslední chvíli pokoušela upravit holkám srst a viděla tu příšernou mačkanici v hale, přestávala jsem mít chuť se vystavování zúčastnit. Míša nahlas vyslovil to, na co jsem myslela celou dobu – že bych měla mít i nějakou soudnost, a když pejsek není v kondici, tak ho prostě nechat a nedělat si ostudu. Lucie, která je veliký profesionál (a to nejen ve vystavování, ale i výcviku psů), se ale na holky koukla, proběhla se s nimi a usoudila, že je předvede. Byla jsem za to ráda, protože Míša sice pochopil, jak by poutání mělo vypadat, ale přece jenom spolu sehraní nejsme a chce to trošku vědět, kdy co udělat... Obě holky jsou společenské, takže šly s Lucií do kruhu úplně v pohodě, jen nám nastala komplikace s Gin, která Lucii nechtěla ukázat zuby. Jak už byla taková načertěná, tak i když jsem je doběhla ukázat já, dělala u toho cavyky a nakonec se i obroukla. Pan rozhodčí vše samozřejmě sledoval a prohlásil, že to není agresivita, ale ješitnost, takové to naštvání, že už toho má dost a nebaví ji to, ale dělat to samozřejmě nesmí. Ukazování zubů dělám s oběma holkama odmalička denně, doma to Gin nikdy nevadilo, ani na jiné výstavě zatím ne, ale zaměřím se na to. Musím žádat známé na cvičáku, aby se jí na ty zuby dívali a Gin věděla, že o nic nejde... V postoji se předvedla moc krásně, v pohybu také, myslím, že je to její nejsilnější stránka. S užší hlavou nic nenadělám, je vždy na rozhodčím, jaké priority u psů preferuje. Posuzování pana rozhodčího se mi líbilo, stejně jako na Slovensku svá rozhodnutí zdůvodňoval a byl podle mne korektní. Lucie mi s Gin vyběhala třetího českého CAJCe, moc jí děkuji :-), získáváme tímto titul českého junior šampiona. Poděkování patří i kamarádce Míše Králové, která nám včera také moc pomohla, i Tobě tedy, Míšo, veliké díky, za pomoc i fotečky :-))) Včera vám to s Kingem – Achninn Aam Ebony Queen – v kruhu opravdu moc slušelo :-)

Taffulka nastoupila v mezitřídě s dalšími pěti fenkami, byla to hodně silná konkurence a pan rozhodčí při hodnocení zdůraznil, že už dlouho na české výstavě neviděl tak vyrovnané kvalitní feny, všechny s pěknými hlavami. U Taffy mu chyběl živější projev – je pravda, že vypadala lehce otráveně, a myslím, že tím dostala V4, že jinak to mohlo být o stupínek lepší. Ale při závěrečných kolečkách ji začala asi bolet pacička, kulhala, a když jsem to viděla, měla jsem o ni starost... V4 je krásný výsledek, vyhrál pan Frank s Rizzou Terezský dvůr, druhá byla paní Aluce Wludyková s Killing Kiss z Amiho dvora a třetí byli Vachutkovi s Dagie Lib-Vach.

K výstavě obecně bych chtěla říct, že nedostatečné výstavní zázemí trochu vyrovnávala skvělá organizace, myslím například navádění aut při parkování, dostatek místa na něj i hezká možnost venčení pejsků. Co jsem už dlouho neviděla, tak jak příjemná atmosféra vládla u kruhu – možná se mi to zdálo, ale měla jsem pocit, že k sobě byli vystavující tolerantní a ohleduplní, rivalita určitě byla, ale taková sportovní, jak to má být. Na výstavě si prošla svou premiérou například Ira z Korálky Janičky Chládkové a příjemné také bylo setkání s Vachutkovými.

Kdyby včera na výstavě proběhla soutěž o největšího šmudlu, tak jsem to vyhrála. Nevím, jaké pohnutí mysli to způsobilo, ale měla jsem na sobě světlé boty i kalhoty, a jak jsme tak venčili v tajícím špinavém sněhu a Žížalka mě při vypuštění auta několikrát poskákala – výsledek byl nepopsatelný. Nejenže jsem si připadala, jako bych oblečení ukradla tomu nejčernějšímu bezdomovci, já jsem tak skutečně i vypadala. Když jsem Míšovi říkala, že bychom mohli někam na oběd, tak mi odpověděl, že takhle se mnou nikam nejde ;-) Cesta domů byla přes Moravu a Vysočinu hodně deštivá a nepříjemná, ale střední Čechy si nečekaně užívaly sluníčka, byl to hezký návrat domů. Krásné dny i vám!


Lucie Skopalová a GinLucie Skopalová a TaffyLucie Skopalová a TaffyMíša a Kingoušek
Lucie Skopalová a GinLucie Skopalová a TaffyLucie Skopalová a TaffyMíša a Kingoušek

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel dva a tři (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2021 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz