Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 58 aneb Pohádka o Otesánkovi

Na Nový rok si zásadně nedávám žádná předsevzetí, protože vím, že když opravdu nebudu chtít, stejně se nic nezmění. Ale na co věřím, je rčení „Jak na Nový rok, tak po celý rok“. Už hodně let proto dávám velký pozor na to, abychom k sobě byli 1. ledna ještě hodnější než jindy, abych měla vše v pořádku, trochu se učila (to když jsem ještě chodila do školy) a trochu pracovala. Letos jsem se celý den na 1. ledna chystala aspoň symbolicky usednout k práci a pohnout s resty, které se mi vlečou už nějakou dobu. Bohužel zůstalo jen u toho chystání se (a v důsledku toho se dostavil i pocit špatného svědomí) a musím konstatovat, že zmíněné novoroční rčení se v tomto ohledu, bohužel, zatím plní beze zbytku... Den co den mne honí nedokončená práce na více frontách, denně usínám s tím, že bych měla ještě něco dělat, jinak vše nestihnu... A je to takový začarovaný kruh – čím více toho mám, tím méně se mi do práce chce, a tak raději uklízím, vařím, přerovnávám a dělám vůbec vše možné, jen abych se k tomu vůbec nedostala :-( Naštěstí jak teď pár dnů svítilo sluníčko, dodalo mi trochu chybějící energie a s resty prostě zatočit musím :-)

Dnes má Tafoušek dva roky a je to až neskutečné, jak rychle vše uběhlo. Ano, spolu jsme necelých 24 měsíců (Taffy jsme si dovezli v březnu), ale tato skutečnost nic nemění na tom, že mi to přijde jako před pár dny, kdy jsem si Tafulku vpustila do domu, a hlavně do srdce... Denně obdivuji tohohle rotvíčka, jak je plná životní jiskry, a přitom klidná a rozvážná. Dnes jsme musely podstoupit další RTG s pokousanou tlapičkou, a Taff vše snese bez narkózy, bez uspání, jakkoli jí pan doktor Musil natočí hlavičku či končetiny, vše si Taffa nechá líbit. A není to nějaké ponížené „Dělejte si se mnou, co chcete“, ale výraz nadhledu její povahy a lásky k lidem. Taffy je v mnoha ohledech organizátor a vládce, v mnoha jiných ale neskutečně lidský pejsek, plný výjimečné důvěry a lásky v nás... Dopoledne jsem jí nesměla dát žádnou mlsku pro případ narkózy, ale večer jsem jí to vynahradila – obě holčičky měly na večeři rýži se syrovým hovězím masem a čerstvou zeleninou, mlaskaly a nenechaly mě vůbec na pochybách, že jsem se strefila :-)

V jednom z blogů jsem loni po Vánocích psala o kamarádce Katce, které se na Silvestra ztratila její mladá fenečka bernského salašnického psa, Annie. Tak se vyděsila ohňostrojů, že přeskočila plot výběhu, utekla, a i když Katka podnikla maximum pro to, aby ji našla, nepovedlo se – nejspíš si Annie někdo vzal a nehodlal ji vrátit. Po nějaké době si Káťa pořídila z dalšího vrhu, po stejných rodičích, fenečku novou, jmenuje se Jessie. Na podzim mi Kaťula volala a chtěla poradit – jaké to prý je mít dva psy? :-) Že prý dcera nějaké kolegyně má mladého berňáčka, ale nestará se o něj a pejsek trpí. Tak jsem Káťu ujistila, že jim spolu bude určitě dobře, pes a fenka by se navíc neměli prát, jen se musí ohlídat hárání. Myslím, že Káťa už tehdy stejně byla připravená si pejska vzít, jen to chtěla ještě slyšet ode mne, a tak už má pár měsíců doma dvojičku povedených puberťáků ;-) Včera mi volala. Jakmile jsem se jí zeptala, co hafani, rozjel se nezastavitelný vodopád přibližně těchto slov:

„Drahuš, to jsou takový kazisvěti, hlavně César! On všecko sežere, jeho táta prý měl 80 kilo a on je taky obrovský, on je jak tele. Na Vánoce nám sežral naloženou svíčkovou, venku před domem mi sežral svíčky ze stromečku, zůstaly tam jenom kabely. Já jsem ho Jessie pořídila, aby si vyhráli, no tak si hrajou, úplně mi zlikvidovali zahrádku. Představ si, že sežrali korunu mý nádherný jeřabiny (byla u ní hromada odhrnutého sněhu, tak vylezli na její homoli, akorát do výšky té jeřabiny, a úplně ji očesali), zbyl po ní jen pahýl. Z mýho nejkrásnějšího bílýho rododendronu nezbylo vůbec nic, ani ten pahýl, jen prostě prázdný místo, kde byl. César navíc všude skáče, on skáče i po nových garážových dveřích, všude je špína, to je hnus fialový! Dneska César vyhrabal hnízdo krtků, a představ si, on je všecky sežral... A víš co mi teď hlavně přijde? Že je z něho Jessinka už unavená, on ji vůbec nenechá v klidu, pořád ji pošťuchuje. A taky tak divně čumí – já nevím, možná je to tím, že jsme nikdy neměli psa... Fenečka je taková jemná, ale on je jak kazisvět, je na něm vidět, že je to pes, no prostě chlap...“ :-)))

Škoda, že jsem si Káťu nenahrála, ona má velmi humorný projev, takový přirozený, bodrý, všecko poví, jak jí to leží na srdci. Navíc se za manželem odstěhovala do Zlína, takže ještě jak vypráví se svým dialektem, je to velmi komické, a bohužel těžko přetlumočitelné :-) Kdyby se vám snad zdálo, že má Káťa raději Jessinku a Césara ne, tak to je skutečně jen zdání :-) To, co mi o svém hromotlukovi vykládala, bylo ovlivněné směsí vzteku a smutku nad zkázou zahrádky, Káťa je totiž veliká zahradnice. To, co dovede vykouzlit, je opravdové umění. A já moc dobře rozumím tomu, jak bolí pohled na zdevastovanou zahradu, loni po zimě jsem to také těžko rozdýchávala, o Pepču se pokoušela srdeční slabost... Letos, zdá se, nejsou škody tak vysoké, ale je to asi i o tom, že co šlo zničit, to holky zvládly už loni, a co přežilo, je už naštěstí tak velké, že je mimo jejich zájem.

Taffynka u pana doktora dopadla vlastně velmi dobře, pacička se hojí, na rentgenu to vypadalo lépe než minule, jen prý tam je nejspíš aseptický zánět, který se může projevit bolestí, a tedy kulháním či nadlehčováním pacičky. Je pro mne hrozné, že Taffy zase musí vynechat vycházky, smíme jen vyvenčit a šup do klidu. Nedá se ale nic dělat, když to teď vydržíme, tak snad se to opravdu zhojí a od jara se budeme moci pustit do všeho naplno. Věřím tomu :-) Mějte se krásně!


Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel tři a čtyři (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2021 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz