Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 63 aneb „…nány jedny černý…!“

„Vy nány jedny černý!“ rozčiloval se včera naoko směrem k mým dvěma dračicím bratranec Míša, který se s námi vydal na procházku prosluněným dnem. Holky ho tak radostně vítaly, že se mu během pár vteřin nevratně podepsaly svými zabahněnými tlapičkami na veškeré oblečení. Z původního výletu na Mácháč vzhledem k nedostatku času sešlo, i tak jsme si ale užili nádherného, téměř jarního počasí. Míša měl dorazit na půl dvanáctou, a protože se malinko zpozdil a já s holkama jsem už nedočkavě čekala před domem, zavolala jsem mu s obligátní otázkou, na kterou má už můj manžel alergii. „Kde jsi???“ Míša zareagoval lehce nakvašeně, tak jako to obvykle dělá i Pepča ;-) „No v Říčanech, ne?!“ Z Míšova hlasu jsem slyšela dotčenost, že ho naháním, a mé tušení ještě potvrdil slovy, že ať si jdu tedy klidně sama, když tak spěchám. To mě pobavilo, tenhle typicky žensko-mužský rozhovor proběhl přesně tak, jak se dalo očekávat. Vím, že když je manžel na cestě domů a já ho počastuji takovýmhle dotazem, zaručeně mu zvýším adrenalin v krvi... Míša sice ženatý není, ale už reaguje přesně tak, jako by jej denně naháněla netrpělivá manželka :-))) Nejhorší je, že já touto otázkou ani nechci nikoho naštvat, jen mě někdy nadbytek práce a zlobivé dětičky dohoní k zoufalství a zavolání se prostě neubráním :-) Když Pepču chci udržet v relativní pohodě, diplomaticky tuto svou otázku uvedu oslovením „Miláčku“, „Lásko“ či jiným podobným a snažím se mluvit úplně v klidu, i když už jsem malinko vzteklá, že jsem na všecko doma zase sama… ;-)

Včerejší dvě hodiny procházky nás nabily energií, sluníčko nás všechny příjemně lechtalo po tvářích a svěží vzduch působil jako lék. Myslím, že včera venku jsem se opravdu zbavila všech svých zbývajících neduhů, krásné počasí po několika zamračených měsících dokáže dělat divy. Holky zase dělaly divy s Míšou, a tak jeho provolání směrem k nim, když už byl celý ušmudlaný a zamatlaný, sloužilo jen jako psychická ventilace hraného naštvání :-) Kdyby opravdu nechtěl, aby holky skákaly, stačilo říct, ale já když jsem tu trojku viděla, nezmohla jsem se na jediný povel, který by Míšu aspoň trochu uchránil, musela jsem se jenom smát :-) Navíc jsem jaksi nepočítala s tím, že si bráchanec na vycházku s mými prasátky vezme nějaký hodobóžový outfit :-)

Včera byla hodně legrační Ginuška – její pravidelnou, každovycházkovou zábavou je plašení bažantů v jednom vypuštěném, zarostlém rybníku kousek od nás. Gin vlítne mezi houštinu s kosmickou rychlostí, v ten okamžik se ozve kejhání naštvaných bažantů a úprkem se ze země, kde asi sbírají něco na zob, vznesou do bezpečnějších výšin. Gin poprvé prolítne svůj revír, vyplaší všechny opeřence a pak je zběsile nahání. Když je chvilku zdánlivý klid, Gin zaujme výchozí pozici a rybník prolítne znovu. Pak přijde ten nejkomičtější okamžik, kdy se Žížalka zastaví na jednom místě a čeká, že poletí další hejno. Je celá v pozoru, v pozici lovce, a s napětím očekává potrefené kejhání. Po chvilce ji to přestane bavit a úprkem letí k nám s Taffy. Taffulka ne že by nejevila zájem o bažanty, ale má daleko vyšší cíle – pan soused má na plotě navěšené veliké kusy loje pro ptáčky a Taffa už několik dnů vyvíjí strategii, jak se těchto obřích škvarků zmocnit. Mlsně obchází pod místy, kde ty už částečně rozklované kusy visí, a s nevolí pozoruje, že ptáci jejich objem každým dnem zmenšují. Taffoušek poňafává a nespokojeně žbrblá, a nakonec je myslím ještě ráda, když ji z místa odvolám a ona se tak může věnovat něčemu smysluplnějšímu, jako je třeba lítačka s Gin nebo společný lov myšáků.

Včera na vycházce se Taffy nedobrovolně koupala. Chtěla jsem Míšovi ukázat jedno moc hezké místo, kousek od nás je v lese takový tajemný staletý lom, v údolí protéká potok a jeho koryto je spleteno z kořenů stromů a porostlé kobercem mechu. Od jara do podzimu se zde střídají záplavy sasanek, fialek, bramboříků a nejrůznějších kapradin, jsem si jistá, že o filipojakubské noci se tu dějí kouzla a čáry… I včera jsem zde cítila zvláštní atmosféru, společně s Míšou jsme se kochali tím místem a krásnou procházkou, když vtom najednou obrovské šplouchnutí a zpoza jednoho břehu se začaly hrabat dvě černé pacičky mojí Taffulky. Klouzalo jí to, bahno podjíždělo, takže jsme jí z vody museli nakonec pomoct, vyvázla z tůňky bez úhony, jen trochu mokrá. Začala pak bláznivě lítat po lese a sušit se, ještěže bylo tak krásně a na sluníčku za chvilku proschla, divoženka moje chlupatá…

Po vycházce se pak holčičky příjemným vyčerpáním stočily do klubíček a spaly až do večeře… A jestli se nevzbudily, spinkají tam svým medvědím spánkem dodnes. …a zazvonil zvonec a pohádky je konec ;-)

PS: Fotky jsou momentky z výstavy v Brně... ;-)


Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel čtyři a dva (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2021 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz