Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 67 aneb Každá babička stará, nejveselejší zjara :-)

Nejlepší náměty pro psaní jsou ty nejnepatrnější drobnosti okolo mne – náhodná setkání s kamarády i cizími lidmi, kteří (i když je už nikdy později nemusíte potkat) Vám mohou podstatně změnit den, a to jak k lepšímu (například nečekaně milá úřednice tam, kde předpokládáte zdlouhavé a neochotné jednání), tak i k horšímu samozřejmě (prodavačka vám schválně vybere tu nejzelenější šunku a neumí pochopit, když ji vrátíte ;-). Ale jsem přesvědčená o tom, že s příchodem sluníčka do našich krajů jsou všichni dobře naladěni a nemají chuť si kazit náladu čímkoli nepříjemným :-). A musím dát za pravdu kamarádce Zdeničce Sojkové, která ukončila svůj dnešní mail slovy „Každá babička stará, nejveselejší je zjara!“ :-) Je to pravda, je to vtipné, a ještě když si představím Zdeničku a její sebeironii vdechnutou do tohoto výroku, má pro mne dvojnásobnou cenu :-).

Dnes jsem po týdnu v práci potkala Vojtíka, děkoval mi za blog – jeho maminka si ho prý dokonce vytiskla :-). Nutno dodat, že Vojtík prožíval opravdu hvězdný týden, na koncertu Nightwork jej deník Aha vyfotil s jednou naší kolegyní, že prý má nového zajíčka... Je to samozřejmě fáma a v práci jsme se tomu společně nasmáli :-). Ve stejný den s Nightworky měla koncert v Praze i Kylie Minogue, vyrůstala jsem na ní, tak jsme si s Pepčou ani tento koncert nemohli nechat ujít, poslední album je podle mne obzvlášť povedené. Musím ale říct, že z koncertu jsem úplně odvázaná nebyla, měli jsme sice moc dobré lístky, stáli jsme kousíček od pódia, ale před námi vyrostla hradba z gay-klubů, přes pány jsem vůbec nic neviděla, a tak i když Kylie zpívala pár metrů od nás, já jsem se na ni musela dívat na plazmě (za ty peníze jsem mohla sedět doma a podívat se na to na YouTube, že? ;-). Jak byli ještě mladíci okolo nás načančaní a převonění, začalo se mi dělat zle od žaludku, až mě Pepča musel vyvést z davu do trošku dýchatelnějších míst. Paradoxně ze zadní zóny jsem na pódium viděla daleko lépe, a tak jsme si druhou polovinu koncertu užili skvěle. Co mi totiž stále čím dál více vadí, je mačkání lidí na sebe – jakmile mi někdo cizí naruší můj osobní prostor, vnímám to s nevolí a potřebuji si udržovat aspoň symbolický odstup. Na koncertu to nešlo, neustále se na mě lepili fandové namazaní snad marmeládou či co to bylo za vůně, a tak jsem ráda, že jsem první část akce přežila ve zdraví ;-).

Včerejší ráno slibovalo jeden průšvih za druhým, věřím v to, že jak se začne, tak se to pak veze… Natálka u snídaně vylila actimel, a jak jinak než na vyprané prostírání. Když jsem to odešla hodit do pračky, na zemi pod Jendou se objevila rozmatlaná kaluž – další actimel, tentokrát se to ale Jeníček snažil uklidit, povedlo se mu to opravdu náramně… Když jsem šla vyhodit slupky od ovoce, přestala mi fungovat drtička, a tak se těším, že než přijede opravář, začnou se tam ty namotané zbytky jídla rozkládat a vonět…

Dopoledne jsem strávila s holkama na cvičáku, měly jsme tam sraz s Anetkou a jejím am-stafem Goddym. Byla jsem Luďkem Šilhavým nominována jako mluvčí pro Anetku, mám ji zasvětit do stopaření a cvičit s ní. Nemyslím si tedy, že já bych měla koho co učit, nicméně včerejší dvě kraťoučká kola poslušností byla moc fajn, je určitě nenahraditelné, když s vámi někdo cvičí, kouká na vás a radí vám – sami některé věci můžeme totiž vidět jen těžko (když doma cvičím chůzi, pochoduji okolo francouzských oken, abych na holky nemusela koukat, ale viděla, jestli mne ony sledují – stále si říkám, že když mě někdo bude pozorovat, strašně se nasměje :-). Ze Strašína jsme společně vyjely na krásné louky za Říčany, na zimní vybledlé travičce se rozpouštěla námraza, a než jsme našláply stopičky, byla zem už krásně ohřátá, aby naše pracanty nestuděly čumáčky. Stopy se povedly, vyplácí se mi cvičení předmětů doma, tedy úplně zvlášť mimo stopu. Holky předmět krásně zalehnou a odměnou jim je pár kousků syrového hovězího masíčka – nedivím se, že za tuhle odměnku se mohou přetrhnout :-). Anetky Goddy byl také moc šikovný, tak myslím, že pracovní dopoledne bylo plně využité a povedené :-). Odpoledne mne pak pobavil kamarád z gymnázia, který si přečetl můj blog o tom, jak jsem zápasila s matematikou, a ptal se mne, proč mě prý nedoučoval on (jako informatik a student Matfyzu by na to určitě měl ;-). Tak jsem mu povyprávěla, na co si on už nevzpomněl – tehdy mě totiž doučoval skutečně i on, ale málo platné, do tajů prostorové geometrie jsem nepronikla ani pod sebelepším pedagogickým dohledem. Takže jak se říká: Komu není z hůry dáno, tomu není pomoci! :-) Dneska jsou ale veškeré mé středoškolské zápasy hezkou vzpomínkou a nakonec jsem ráda i za tu čtyřku ;-). Jen se obávám, že kdyby měli mít podobný výsledek na vysvědčení moji dva broučci, že bych se kvůli nim tu geometrii ještě i naučila :-))) Protože jak mám Ginušku a Taffynku nejkrásnější, nejšikovnější a nejchytřejší, stejně se ve své mateřské nekritičnosti dívám i na Jeníka s Natálkou :-))). Je ale úžasné, jak pro každou maminku jsou její děti ty nejlepší na světě a pro správného páníčka i jeho pejsci. Nechť má každý hafík v tomto ohledu co nejnekritičtějšího páníčka :-)))

PS: Fotečky jsou z obran s Luďkem Šilhavým – www.dogschoolk9.com. Děkuji za ně Alici (ta druhá řada fotek) a Karolínce Shrbené (první řada fotek), kamarádce ze cvičáku, šikovné fotografce a grafičce :-) www.odcernychdemonu.com


Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel pět a pět (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2021 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz