Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 69 aneb Jak jsme k víčkům přišli

V podstatě jsem velice konzervativní. Mám sice ráda novinky v hudbě, líbí se mi poslední výkřiky módy, sleduji knižní aktuality i exhibice v kultuře směrem nahoru i dolů, ale s radostí si zajdu koupit rohlíky do zapadlého koloniálku tři krát tři metry čtvereční, protože vím, že je pro mne někdo obstaral s daleko větším úsilím, že je někdo s mnohem hlubším zájmem prodává a v neposlední řadě i proto, že ona postavička za pultem zná své zákazníky. Když kupuje od pekaře padesát koblížků, tak ví, že čtyři z toho si koupí Maškovi a že by pro ně měl vzít i pár celozrnných rohlíků... Tímto nechci říct, že bych odsuzovala supermarkety – naopak, větší nákupy si bez nich neumím představit, ale s o to větší radostí si zajdu pro pár drobností tam, kde nejsem jen účtenkou vyjetou z kasy. Velkomyslně považuji toto své počínání za jistý druh vlastenectví, i když vím, že je to představa vcelku idealistická. Podobně lpím i na svých věcech – kolikrát mne ani nenapadne, jak si například oblíbím určité kusy oblečení, ty nosím pak až do roztrhání a neumím se jich zbavit. Kolikrát jsem si například v práci říkala, že si ostatní musejí myslet, že mám v šatníku jen pár kusů oblečení – jistěže to tak není, ale v něčem se prostě lépe cítím a neumím se toho zříct, je to asi určitý druh závislosti... :-)

Stejně tak navštěvuji už řadu let tentýž kadeřnický salon. Slečna Lucie, která se o nás (momentálně o Jeníčka a mne :-) stará, se mnou před iks lety začínala, byla jsem její první zákaznice. Zažila pak se mnou svatbu, naháněla dvouletého Jeníčka s nůžkami po salonu a v běhu ho stříhala, vyslechla si ode mne nejrůznější události, kterými jsme jako rodina procházeli, zkrátka se za ta léta už velice dobře známe. Při jedné z mých posledních návštěv jsme řešily naši zálibu v hororech, tehdy jsem Lucii doporučovala americký film Clona – kdo jste neviděli, určitě si ho půjčete, je výborný ;-). Je zde moment, kdy duch mrtvé milenky sedí hlavnímu hrdinovi za krkem, on je sehnutý, má bolesti zad a ducha se nemůže zbavit. Neumím to popsat, je to děsivá scéna dost strašidelného příběhu. S Lucií jsme se o tom filmu bavily, říkala mi, že je z toho ještě teď vyděšená, a že jakmile někoho bolí za krkem, hned si říká, jestli mu tam někdo nesedí :-))). To mě opravdu hodně pobavilo :-)))

Cestou z kadeřnictví mi Jeníček sdělil, že budou ve škole v pondělí pouštět murénu. Nejdřív jsem se trochu zmateně ptala, jestli mají ve škole nějaké akvárium s mořskou vodou (muréna je jedovatá mořská ryba s hadovitým tělem), až pak mi došlo, že na první jarní den asi spíš budou pouštět Moranu, slovanský symbol smrti, která zosobňuje zimu a její symbolické pouštění po potoce je pak vítáním jara :-). Aby to nebylo jen tak, ještě mi Jenda přetlumočil, že na pondělí mají děti do školy donést víčka z PET-lahví, že z nich budou lepit nějaké kytičky. Tenhle úkol mě úplně nepotěšil, protože minerálky doma nepijeme (stabilně je u nás jedna konev se zeleným čajem pro mne a druhá s černým čajem s medem a citronem pro manžela a děti). Spoléhala jsem na návštěvu u rodičů, mamka lahve sbírá a dělá si pak do nich do práce čerstvé džusy. Ale chyba lávky, mamka bohužel jak naschvál všechny lahve nedávno vyhodila, a tak to vypadalo, že budeme bez víček. Dostaly jsme ovšem spásný nápad, a to že půjdeme vybrakovat kontejner na plast, tam přece nějaké lahve být musejí. Samozřejmě zákon schválnosti zafungoval, kontejnery byly sice dva, ale evidentně nedávno vysypané, lahve na dně kontejnerů ležely, ale jak se k nim dostat? Už už jsem se chystala do popelnice vlézt, co bych pro syna neudělala, že? Trochu se mi sice klepal žaludek při pohledu do ulepených útrob kontejneru, také příliš svěže nevoněl… Pak naštěstí maminku napadlo, že se pokusí popelnici naklonit, a já tak budu moci při větším pohodlí bufetit. Mezitím, co maminka zápasila s kontejnerem a já byla ponořená v jeho páchnoucím břiše, jelo okolo nás jedno auto. K této akci jsme se samozřejmě odhodlaly až za tmy, takže snad nás nikdo nepoznal, přece jenom se na malé dědince málokdy vidí, aby někdo vybíral popelnice, a umím si představit, co by se o našich v místních kuloárech neslo ;-). Zmocnila se mě opravdová přehrabovací vášeň, po chvilce už jsem nevnímala zbytky jogurtů a ostatních neidentifikovatelných věcí, které mi ulpívaly na prstech. Doma jsem se pořádně celá vydrhla a naším úlovkem bylo téměř půl sáčku víček! Včera večer mi volala maminka Jendova spolužáka, jak jsme na tom s víčky, že prý oni nic nemají a Adámek je smutný – mohla jsem je tedy uklidnit, že my máme zásobu a Jenda se s Adámkem může podělit. Při storry o tom, jak jsem k víčkům přišla, se paní popadala za břicho smíchy, no, já jsem opravdu zvědavá, co všechno jako rodiče budeme muset pro školu a naše dětičky udělat :-).

Na fotkách jsou holky při své nejoblíbenější činnosti, pribináček je totiž pribináček… Zdraví z Posázaví jim dopřávám několikrát týdně, snad je z fotek patrná ta vášeň, kterou holčičky kelímkům s tvarohem věnují :-)

Krásný první jarní den všem! :-)

PS: Hezký výrok měla včera Natynka – o víkendu měli naši zabíjačku, Jeník s Pepčou chtěli na večeři jitrnici, ale Natynka pravila, že tu větrnici nechce :-)))


Ginuška, na hlavě má zbytky hlíny od hrabošení myšáků...nejraději by sežrala ten pribiňák i s kelímkem...Hmm, proč toho není víc? :-)...na copak asi Taffynka myslí? :-)
Ginuška, na hlavě má zbytky hlíny od hrabošení myšáků...nejraději by sežrala ten pribiňák i s kelímkem...Hmm, proč toho není víc? :-)...na copak asi Taffynka myslí? :-)

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel tři a pět (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2021 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz