Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 73 aneb Setkání jiného druhu

Každé jaro dostávám od tatínka sazeničky rajčat, paprik a okurek, abych si je dala do skleníku. Nejsem příliš vášnivý nimrod, doma jsme mívali malou zahrádku, kterou rodiče využili do posledního čtverečního centimetru, a tak jsme se vlastně celoročně mohli těšit z domácích jablek, brambor, mrkve, cibule a dalších bioproduktů. Mně však přehrabování se v hlíně nijak valně k srdci nepřirostlo, nějak nemohu psychicky snést to vyďobávání plevele, dodnes se mi zdá o nekonečném obírání rybízu a vylupování hrášku... :-) Bývaly dokonce časy, kdy rodiče (oba z venkova, tudíž činorodí a praktičtí) ve své obdivuhodné podnikavosti chovali na naší minizahrádce i králíky! Několikrát také využili takové té akce, kdy nakoupíte živá kuřata a sami si je zpracujete – jeden z těchto podniků se odehrál právě na naší zahrádce, ve skleníku, kdy taťka zabíjel kuřata a my s mamkou a Zdeničkou jsme je měly škubat a spařovat. Zdenička se statečně držela mamčina tempa, peří lítalo všude a zdárně rostl počet kuřecích těl připravených ke zpracování. Já jsem tehdy přišla nějak později, ale dodnes si vzpomínám na moment, kdy jsem vstoupila do skleníku – omráčil mne nedefinovatelný zápach, v němž šlo rozpoznat krev, spařené peří a vnitřnosti. Skutečně se mi udělalo špatně, maminka mi to sice nevěřila a prý že se chci vymlouvat, abych nemusela pomáhat. Nechtěla jsem, to je pravda, ale nevymlouvala jsem se... Kuřata mi tehdy byla skutečně odpuštěna, díkybohu :-)

Když taťka uviděl moc pěkně zachovalý skleník na naší zahradě, srdíčko mu zaplesalo. A musím se přiznat, že mně vlastně také. Vím, že na naší zahradě nikdy nebudou záhonky s pórkem či řádky brambor, ale utrhnout si od května do října domácí rajčátko, to je k nezaplacení (a o to větší šok přijde, když jsem pak v zimě nucená kupovat cosi, co sice vypadá jako rajče, ale chuť nemá vůbec žádnou...). Navíc vedeme s taťkou takovou nepsanou soutěž v tom, kdo bude mít co dřív, komu později chytnou okurky plíseň a tak podobně :-). Já si navíc potrpím na bylinky, takže okraje mého skleníku lemují chomáčky léčivek a koření, a to i takového, které běžně nepoužívám a které se u nás ocitly jednoduše proto, že se mi líbily – veškerá má zahradní apatyka je spíš na parádu, opravdu pravidelně používám jen obě petrželky, pažitku, mátu, meduňku, rozmarýn a bazalku. U dvou, třech keříčků ani nevím, co to vlastně je, ale mám ty své bylinky ráda všechny stejně, krásně voní a dělají mi to ve skleníku hezčí.

Asi před týdnem jsem vyfasovala letošní příděl sazeniček – salátové okurky, kedloubky a několik druhů paprik a rajčat, přičemž nejlepší jsou ta, která mám od Ginuščina chovatele z Rakouska, pana Kuglera. Při převzetí nám těchto rajčat dala celou igelitku jejich babička a pan Kugler se trochu styděl – prý to vypadá, jako bychom v Česku neměli rajčata :-). Doma jsme my s Natálkou propadly úplnému rajčatovému obžerství, ta rajčátka jsou taková sudovitá, masitá a naprosto úžasná. Pan chovatel nám pak poslal semínka, a tak si můžu vypěstovat svá vlastní rajčátka :-).

Před pár dny jsem si opět šlechtila své minizáhonky ve skleníku, když ke mně přišel Pepča s varováním, že bych měla dveře do skleníku zavírat, nebo se budu divit... Když jsem oponovala tím, že dveře musejí být otevřené, aby se větralo a rostlinky se neupekly, tak Pepča svou výstrahu upřesnil – prý v mých záhoncích několikrát načapal Taffy a Gin, kterak loví žížaly, myši či jinou havěť (nebo jim prostě přes zimu chybělo hrabání, tak si zaskočily do skleníku... ;-). Úplně jsem manžílkovi nevěřila, ale o pravdivosti jeho slov jsem se přesvědčila velmi záhy, pár dnů po tomto našem rozhovoru. Zrovna jsem zalila křehké sazeničky salátu a nově zasazených rajčat a paprik. Vtom jsem nějak periferně zahlédla něco černého, co se venku přehnalo zahradou, a než jsem stačila zauvažovat o tom, co to bylo, měla jsem tu černou nadílku přímo mezi saláty a ostatními zeleninovými miminky. Gina, poděs a hrom do police, se mi ze záhonu sápala na střechu skleníku, kudy přeběhla nějaká kočka, a můj mladší psí pitomeček měl nejspíš představu, že se ze skleníku nějak vydrápe na střechu a kočku uloví... Zařvala jsem na ni tak, že se chudák nejdřív v úleku přikrčila do sazenic a pak zcela vesele a bujaře vylítla kosmickou rychlostí ven. Já jsem podobnou rychlostí s láteřením vylítla za ní, ale zastavil mne pohled na Taffu, která si přede mnou ladně a s lehkostí cupitala a v hubě si nesla jeden z trsů trávy, kterými Pepča obložil nově zasazené ovocné stromečky. Další travní výseky se povalovaly okolo stromečku a přímo u něj byl vyhrabaný kráter... Letos jsme zasadili jednu třešeň a jednu švestku, jeden ze stromečků prý neroste, podivoval se manžel. Hm, obávám se, že jsme za tuto radost vděční Taffynce... ;-)

A ještě jeden zážitek mi holky v uplynulých dnech připravily – při ranním venčení chodíme přes louku za domem k takovému potůčku, okolo je mokřad a husté rákosí. Holky do něj s oblibou běhají a nahánějí se. To ráno, o kterém píšu, sem také vlítly a začaly štěkat. Poznala jsem, že něco mají, tak jsem si zavolala Taffu, abych je měla oddělené a nesepraly se. Taffy přiběhla, přivázala jsem ji ke stromu a šla jsem se podívat na Gin, která stále strašně štěkala. Zahlédla jsem ji v momentu, kdy cca deset metrů přede mnou vyběhla z rákosu a vedle se objevilo cosi tmavého – zdálo se mi, že je to nějaký pes, asi ovčák, myslela jsem si. Pak jsem to ale uviděla pořádně – Gin útočila ze vzdálenosti metru až dvou na obrovského kance, krve by se ve mně nedořezal... Na první zavolání nereagovala, tak jsem musela použít po dlouhé době vysílačku, a to přiběhla hned. Sice se stále otáčela a divočáka by nejraději pronásledovala dál, ale vrátila se. Rozdýchávala jsem tohle setkání ještě pár minut, ještěže se holkám nic nestalo. Nevím, ale divočáci jsou dost nebezpeční, ne? Tenhle si vedle Gin poklusával pomalu, v klidu a téměř bez vzrušení, tak se tomu stále divím a přemýšlím, jestli to byla bachyně před mladými nebo jestli to byl nějaký starý kus, omámený třeba z řepky, jak teď bývají srny... No, hlavně že to dopadlo dobře :-)

Přeji šťastné konce i vám všem, ve všem :-))) Krásné dny, D :-)


Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel čtyři a tři (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2021 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz