Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 74 aneb Krchleby 2011

Včera jsem byla s partou ze cvičáku podpořit v Krchlebech našeho úžasného trenéra, figuranta a kamaráda Luďka Šilhavého s jeho dobrmankou Alexou. Stopy ráno byly za 88, poslušnost odpoledne za 89 a dnes obrany za 85. Z mého pohledu nádhera a skvělý výsledek, ovšem Luděk je už na daleko jiné úrovni, tak je smůla, že to nebylo aspoň nad tu devadesátku. No jo, je to sport a sportovně bychom to asi měli brát – navíc není nezanedbatelný faktor lidské psychiky, jejího vlivu na psa, který s páníčkem souzní, a vůbec souhry všech jiných působících okolností (momentální únava, nové místo atd.).

Co se výběrového závodu týká, včera se na place vystřídaly špičky české sportovní kynologie, ať už jde vedle Luďka například o Ladislava Macha, Martina Pejšu či Janu Glisníkovou. Jejich výkony byly opravdu skvělé. Mne však, abych byla upřímná, jednak ohromila poslušnost paní Heleny Kovš, obdivuji to, čeho se svým psem dosáhla, a pak bych chtěla opravdu hodně vyzvednout výkon paní Lucie Kaločové, a to ať už jde o poslušnost nebo o obranu. Na poslušnosti byla ve dvojici tato závodnice s Martinem Pejšou, on získal 95 bodů, ona 94. Pokud ale mohu minimálně za sebe říct, tak poslušnost paní Kaločové byla o malinko lepší, přiřazování její fenky k noze bylo úplně nejlepší ze všech psů, chůze byla také dokonalá a nejsem si zde úplně jistá, zda v jejím případě, bohužel, nezafungovala taková ta neférová záležitost známého jména, jako třeba když na výstavě nastoupí uznávaný chovatel, jehož psi si vždy odnášejí tituly... Pan Pejša byl také výborný, ale paní Kaločová měla podle mne dostat minimálně stejný počet bodů... Líto mi bylo i Radka Kupky, škoda té nepovedené obrany...

Co mě letos na výběrovém závodu zaujalo, tak relativně pasivní atmosféra diváků. Málokdy bylo slyšet opravdu pořádný potlesk, a pokud se ozval, tak převážně z táborů fandů toho kterého závodníka, nic moc solidarita a podpora. Snad se mýlím, ale loni zde byla trochu jiná nálada...

Poprvé jsem si včera vzala s sebou svůj vlastní foťák, abych vyzkoušela, co všechno zvládne vyfotit. No, žádná sláva to nebyla, budu si muset asi pořídit lepší techniku... Ale co se mi nestalo – bohužel mi po pár fotkách můj přístroj nahlásil, že nemá energii na další práci. Šla jsem tedy do „centra“ Krchleb shánět nějaký obchod či hospodu, kde bych něco pořídila. Když jsem se ptala nějakých dvou pánů, zda by se někde baterky nedaly koupit, sdělili mi, že sice ne, protože obchod už má zavřeno, ale jeden mě vzal s sebou domů a nové baterky mi dal. Byly sice hodně nekvalitní a po dvou snímcích se foťák opět vypnul, nicméně je úžasné, že i dnes jsou na světě hodní lidé. Jako zapřísáhlý idealista nevěřím, že by obecně platilo „Za dobrotu na žebrotu“, a včerejší setkání se starým pánem, které trvalo asi tak deset minut, pro mne bylo stejně nabíjející jako schůzka s dobrou kamarádkou, jíž se vyzpovídám a domů odcházím úplně prostá trápení a znovu krásně optimistická :-).

Už loni jsme si s Hankou a jejím Jirkou v Krchlebech kupovali místní věhlasné koláče, nemohla jsem tedy vynechat ani letos, a abych pravdu řekla, i kvůli nim jsem tam jela ;-). Nakoupila jsem jich hned víc pro pár kamarádů a ještě večer jsem je rozvozila. Má poslední zastávka byla u kamarádky Anetky v Kolovratech. Strašně, ale opravdu strašně moc mě pobavila následující příhodou.

Minulý týden na obranách seděla Alice, Luďkova přítelkyně, jako obvykle opodál v trávě a fotila. Když se vrátila k nám, přihlížejícím a momentálně necvičícím, říkala: „Koukejte, co jsem našla!“ ...a v ruce držela uschlého, pokrouceného slepýše. Odhaduji, že ještě na podzim byl naživu a šlo o celkem urostlého jedince ;-). Mrtvolka pak skončila někde pod nohami našich židlí. Pár obran poté jsme sledovali dění na place, přede mnou seděla v křesílku Anetka a kochala se pohledem na trénink některého z našich kolegů. Ovšem, co nevidím. Hádek dřímal nevinně přímo pod Anetkou, a tak mne nemohlo napadnout nic jiného, než ho k ní přiblížit... Tím místem se stala kapuce – pokroucený uschlý slepýšek se ohříval Anetce přímo za krkem a vytvářel jí za hlavou elegantní hřebínek ;-). Usmívala jsem se trochu poťouchle ještě s Mirkem, který vše sledoval, a společně jsme čekali, kdy si dá Anetka v té sibérii kapucu na hlavu. Nestalo se tak, všichni jsme odjeli domů a na hada zapomněli.

Včera se mi Anetka celá rozrušená jala něco vyprávět, když jsem jí dovezla koláč z Krchleb. Spěchala jsem, ona že mi ale ještě něco musí říct: „Drahuško, představ si, co se mi stalo! Víš, jak Alice našla na cvičáku jednou toho hada??? Tak si představ, že jsem ho v neděli našla u nás doma!!! No já nevím, jak se tam dostal, ale je to určitě ten stejnej, co byl na cvičáku, to já poznám! Tak říkám Štěpánovi: ‚Štěpáne, Ty si blbej, proč si mi to tam dával?!‘ No a on že tam prej vůbec nebyl, no tak jsem zjistila, že tam fakt nebyl, tak jedinej, kdo mi to tam mohl dát, je Luděk. Takže jsem psala Luďkovi: ‚Zdravím, vy jste mi v pátek dal do kapuci hada!? Nastražil jste ho na mě, abych se štítila!‘ Na to on mi ale napsal, že přísahá!, že mi žádnýho hada do kapuce nedal, že to prý tipuje na Tebe nebo na Katku. No neboj, já jsem mu hned napsala, proč bys mi to tam Ty dávala a ať si nevymýšlí, že ho za to stihne nějaký trest za křivou přísahu! :-) Tak mi ještě jednou psal, že si myslí, žes to byla Ty a prý ať se Tě zeptám...“ :-)

Už během Anetčina vzrušeného vyprávění jsem dostala nezastavitelný záchvat smíchu a přiznala jsem se, že jsem to byla já. Tak jsme se zasmály spolu a s námi chvíli poté i Luděk, když se dozvěděl, jak to s tím slavným hadem bylo. Ještě mě hrozně pobavil moment, kdy Anetka líčila, jak spílala Štěpánovi (svému příteli), že jí ten had mohl vypadnout třeba v salonu před klientkou a že by to vypadalo, jaká je špindíra, když z ní padají hadi :-)))

Tak pozor, pozor, za týden v neděli oslaví svátek Jiří, vylezou všichni hadi a štíři, a to pak bude teprve veselo! ;-) Papa, Anetko, těš se! :-))) D


Helena Kovš a fenka BOM Basca MuratOctavius MalidajOctavius MalidajOctavius Malidaj
Helena Kovš a fenka BOM Basca MuratOctavius MalidajOctavius MalidajOctavius Malidaj
Ladislav Mach a BOM Octavius MalidajLadislav Mach a BOM Octavius MalidajLadislav Mach a BOM Octavius MalidajLadislav Mach a BOM Octavius Malidaj
Ladislav Mach a BOM Octavius MalidajLadislav Mach a BOM Octavius MalidajLadislav Mach a BOM Octavius MalidajLadislav Mach a BOM Octavius Malidaj
Jana Glisníková a BOM Eddie Marko GeroJana Glisníková a BOM Eddie Marko GeroJana Glisníková a BOM Eddie Marko GeroJana Glisníková a Eddie - přiřazování k noze :-)
Jana Glisníková a BOM Eddie Marko GeroJana Glisníková a BOM Eddie Marko GeroJana Glisníková a BOM Eddie Marko GeroJana Glisníková a Eddie - přiřazování k noze :-)
Luděk Šilhavý a DB Alexa Sheridano le FanoLuděk Šilhavý a DB Alexa Sheridano le FanoLuděk Šilhavý a DB Alexa Sheridano le FanoLuděk Šilhavý a DB Alexa Sheridano le Fano
Luděk Šilhavý a DB Alexa Sheridano le FanoLuděk Šilhavý a DB Alexa Sheridano le FanoLuděk Šilhavý a DB Alexa Sheridano le FanoLuděk Šilhavý a DB Alexa Sheridano le Fano

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel tři a dva (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2021 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz