Ginger Taffy
Rottweiler Kennel

Blog 76 aneb Rodiče a puritáni nechť prosím nečtou! :-)

Nejlepší akce jsou ty neplánované. To se opět potvrdilo v sobotu večer… Byla jsem v práci a jedna má kolegyňka měla nějaké chmury na duši, tak jsem jí nabídla, ať jede na noc k nám, že si posedíme, popovídáme a bude fajn :-). „Fajn“ to tedy skutečně bylo, protože se k nám ještě přifařil můj nejoblíbenější kolegáček Vojtík, a aby nám nebylo smutno, cestou jsme vyzvedli ještě dalšího nepostradatelného člena naší pracovní partičky – reportérku Zuzanku Smieškovou, která měla s sebou přítele Péťu. V této pětičlenné sestavě jsme v Průhonicích vzali útokem Billu a pokračovali až k nám. Počasí úžasně spolupracovalo, před námi se do růžových červánků potutelně halil krásný večer a sliboval příjemné posezení venku na zahradě s hafíky, u skleničky a u grilu. S ním byl sice trochu problém, došel nám totiž plyn a ani na jedné ze tří benzinek v našem okolí ho neměli. Verča (poslední, zatím nejmenovaná kamarádka, kvůli které vše vlastně vzniklo :-) s Petrem ale nakoupili dřevěné uhlí, vysypali lávové kameny a grilík zprovoznili. Měli jsme ho postavený tak šikovně u otevřených dveří do domu, že všechen kouř nám stoupal přímo do pater a místností... Z našeho voňavého domečku se rázem stalo zakouřené doupě a ještě včera, když jsem odemkla dveře a vstoupila do chodby, jsem cítila toto neomylné zálesácké aroma...

Než jsme k nám dorazili, připustili Vojtík i Zuzka, že mají z mých holek trochu obavy, přeci jenom fáma okolo bojových plemen je silná… Vše se však ve velmi malé chvilce změnilo, holky naši nečekanou společnost přivítaly s nadšením a celou noc se bavily s námi. Umějí ty své mlsné hubičky nacpat na každé místo, kde je něco zajímavého do tlamky, a u nás na stole bylo stále něco. Holky měly takové hody, jako ještě asi v životě nezažily, kamarádi se s nimi s ochotou dělili o grilované maso, sýry, o všecko :-).

Probdělá noc měla pro mne několik nových rozměrů. Netušila jsem například, kolik ježků nám v noci dupe okolo domu, ven jsme jich pár vynášeli v kbelíku – rozjuchaní jsme je nosili k jiným sousedům, kteří nemají dračice s tak silně vyvinutými loveckými pudy, jako je tomu v případě Taffy a Gin. Když jsem ukázala Vojtíkovi, kam má bodlináče vyklopit, sápal se přes plot, šmátral mezi sloupky po pletivu, aby ježečka nasměroval na bezpečnější území, ale málem k sousedům přepadl sám, zrovna totiž stavěli nový plot a zatím tam byly pouze právě ty sloupky, pletivo žádné :-).

Nepopsatelnou epizodou z naší noční jízdy byla jedna jízda skutečná. Došlo nám pití, a protože jsme zodpovědní ;-) a do auta bychom v tom požehnaném stavu nevlezli, osedlali jsme s Vojtíkem kola – o půl druhé jsme bez světla, po cestách utopených ve tmě, plných děr a rigolů vyrazili na benzinku. Jak pak říkal Vojta – kdyby věděl, jak je to daleko, nikam by se necpal, nicméně to byl zážitek k nepopsání. Křižovali jsme silnici zleva doprava a vzájemně se ujišťovali, že stále jedeme ve stejné sestavě a nikdo z nás neskončil v příkopu.

Vojtík: „Drahu?“

„…nooo?“

Vojtík: „Jedeš?“

„…už nemůžu! …a nic nevidím!“

Vojtík: „Jo, jedeš, tak dobrý!“ :-)))

Vítr nám na hlavě vytvořil vrabčí hnízda a myslím si, že když Vojta kupoval u okénka na benzince pití, paní musela být v šoku (já jsem tam pro jistotu ani nešla, nemohla bych se tam pak asi už objevit ;-). …i když na druhou stranu – normální slušný člověk v tuto dobu asi spí a necourá po nocích, že? Prodavačku Vojtík tedy nejspíš až zase tolik nešokoval ;-).

Díky našemu sportovnímu výkonu jsme hodně vystřízlivěli a sobotní noc ukončilo až jasné nedělní svítání. Já jsem vylezla první, nachystala snídani a postupně se začali, opět ve vysmáté náladě, slejzat moji kamarádíčci. První Vojtíkova slova, jen co otevřel oči, byla, že by si dal cigaretu. Ke snídani si otevřel jogurt, pak ale nevydržel, osedlal kolo a vyrazil do koloniálku pro cigarety, my ostatní jsme nevěřili :-))). Přivezl si krabičku cigaret a kartáček na zuby. Budiž požehnána takováto boží rána! :-)))

Kdo by si myslel, že podobných akcí zažívám víc, byl by na velikém omylu. Nicméně strašně se to povedlo, celou noc jsme se smáli (sousedi asi doma museli nadávat ;-), a přestože jsem podobným dýchánkům dávno odvykla, moc jsem si to užila a jsem ráda, že mám okolo sebe tak skvělé lidi :-). Zejména jsem na ně s láskou vzpomínala, když jsem pak dům uklízela – krom smradu z grilu byl dům plný všelijaké havěti, která nám do domu napochodovala za světlem otevřenými dveřmi, trávy ze zahrady a psích chlupů :-). Když jsem si k úklidu chtěla pustit nějakou hudbu, z přehrávače se ozvala Má vlast – tu noc jsme si ji několikrát pouštěli, měla pro nás nějak jiné kouzlo než jindy, Vojtíkovi navíc přišla hodně moderní, dokonce se na mne obrátil s naprosto vážným dotazem, jestli to není nějaká cover-verze ;-))). Dobré věci nestárnou, že?

Přeji i vám všem hodně podobně ulítlých, ale krásných nocí, jako jsem zažila já s kolegy, člověk potřebuje někdy prostě nabrat sílu, a takový prohýřený večer s partou bláznivých milých kamarádů je k tomu ideální :-). Mějte se krásně!

Zuzík :-)	Zuzík a Vojtík :-)	...s Ginuškou :-)	Ranní ptáče dál doskáče ;-)
Verunka čerpá energii z přírody ;-)	Péťa a Tafoušek :-)	Továrník Vojta obhlíží své latifundie ;-)	Siesta na trávníku :-)
Verča autoportrét :-)	...po náročné noci chvilka odpočinku :-)	Mazel Žiži :-)	Ještě větší mazel Žiži ;-)

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam:	zadejte slovně součet čísel pět a dva (např.: sedm)