Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 77 aneb Ranní ptáče dál doskáče

Dnes jsem vstávala o půl páté, přesně ve 4:26. Ne proto, že by se mi už chtělo nebo bych musela, ale nemohla jsem dýchat – večerní prášky na alergii přestaly působit, a tak jsem ráno v tuto velmi časnou dobu utíkala z ložnice pryč, abych svým kýcháním nevzbudila Pepču. K snídani jsem spolkla tabletku a připadala jsem si jak z Chemie od Xindla X („Mám se fajn, je mi skvěle, jsem zdravý duch ve zfetovaným těle, jsem ranní ptáče, co zobe už od rána ibalgin, aspyrin, zyrtec a guarana.“ :-))). Tak jsem v klidu přichystala rodině snídani, udělala Jeníkovi svačinu do školy, vyvenčila holčičky a nakrmila kocoura. Když jsem se už asi tak půl hodiny šlechtila v koupelně, začali se probouzet ostatní. V dobré náladě proběhly ranní rituály, a protože Pepča dnes mohl rozvézt dětičky a já jsem už v sedm hodin měla doma vše hotové, užila jsem si s Taffynkou a Gin zatím asi nejkrásnější naši letošní vycházku.

Na trávě se ještě bělaly zbytky jinovatky (v noci musel být mrazík, tak doufám, že přežijí kytičky, co jsem minulý týden zasázela...), ale sluníčko je rychle rozpouštělo v záplavy rosy. Holky lítaly loukou a stříkající voda okolo nich vytvářela mokré vějířky. Chvilkami vznikal úplně pohádkový efekt, to když přes ty kapičky vody zasvítilo sluníčko – holky jako by poskakovaly v duze :-). Po hodině jsme došly na jedno naše oblíbené místo, odkud je krásný výhled na široké okolí, holky se natáhly jak žabáci v trávě, odpočívaly a nabíraly síly na další lítačky. Cestou domů procházíme okolo dvou prvorepublikových chatek, jedna je opuštěná, tu mám strašně ráda, přijde mi i přes svou zchátralost vznešená a tajemná. O druhou chatku se někdo evidentně stará, ale ještě jsem tam nikdy nikoho neviděla. Zatímco jsem si chatičky fotila, holky naháněly vedle na louce bažanty – všimli jste si někdy, jak jsou to líní ptáci? A nebo hloupí... ;-) Vzlétli totiž pokaždé až opravdu na poslední chvíli, těsně před tím, než po nich naprázdno ňafly Taffy a Gin. Tak já nevím, jestli si ti bažanti mysleli, že nakonec utečou... ;-). Musí se jim ale nechat, že umějí docela nasadit rychlost a jsou mistři v kličkování :-))).

Trochu mám pocit, jako by dnešním příjemným dopolednem pokračoval moc hezký víkend. V sobotu ráno mě docela dostal Pepča – o naší neplánované akci s kolegy jsem psala v minulém blogu, ale záměrně jsem nezmínila, že noční výlet na kolech proběhl na jednom dospěláckém kole, druhé ale bylo dětské, Honzíkovo, na tom jel Vojtík (váží asi tak třicet kilo, takže jsme jen zvýšili sedátko ;-). Pepča mi v sobotu ráno před odjezdem na rybářské závody povídá: „...jsem pořád přemýšlel, na jakém kole jste to v noci jeli, když je tu jenom moje kolo. Včera mi to došlo, když se Honzík nemohl dostat na své kolo...“ ;-))) Pepča se sice smál, ale trochu nevěřícně kroutil hlavou. Když mě navíc viděl oblečenou v tričku s rotvíkem, dokončil svůj ranní proslov na mou adresu: „...no jo, že se ještě divím... Vždyť Ty se přeci nedotkneš ničeho, na čem nejsou rotvíci...“ ;-) Mám hodného manžela :-)))

V sobotu jsem se pak byla s Hankou Touškovou a jejím přítelem Jirkou podívat na RTW Cup v Českém Brodě, ale o tom už jsem psala na jiném místě, byla to vydařená akcička. Jedinou výtku by měl možná Jiřík, který se těšil na hranolky, ale na těch sušinkách, co dostal, si málem vylámal zuby – ještě že už má stejně umělý chrup, že, Jirko? Případně by to možná chtělo lepší lepidlo na protézu ;-))) Cestou domů Hanku chytla nějaká zlobivá nálada, kličkovala po silnici tak, že já jsem vzadu nestíhala chytat balanc – a přesně to byl asi záměr, já bych jinak totiž v autě asi usnula a Haňule mě takhle udržela při životě až domů ;-). Nečekaná večerní bouřka mě přinutila vypnout počítač, takže slíbený článek o Cupu jsem napsala až v neděli ráno před stopičkou, kterou jsem měla domluvenou s jednou kamarádkou. Už podruhé v minulém týdnu jsme stopovaly v dešti, počasí vůbec nespolupracovalo, ale když už se do něčeho pustím, tak to nevzdám – holky odstopovaly moc hezky, jim déšť nevadil, zato já jsem byla mokrá jako myš, navíc se mi povedlo propíchnout někde jednu holínku, takže jsem se v ní úplně topila, guma se mi při každém pohybu přisávala k noze a vydávala dost nepopsatelné zvuky...

Po návratu domů (už cestou samozřejmě přestalo pršet ;-) jsem ze sebe aspoň trošičku udělala člověka a jela na Vysočinu k babičce a dědovi pro dětičky. U našich mě vždycky přepadne taková pohoda, klid a bezstarostnost, neumím to popsat. Domeček rodičů je jediné místo, kde si odpočinu a opravdu zrelaxuju. Holky to tam mají jako druhý domov, Taffynka se včera tvářila hodně otráveně, když jsme po pár hodinách zase museli domů. Dětem se také nechtělo, od rána do večera tam běhají po zahradě, sbírají kde co, zahradničí, rybaří, už se dokonce koupaly s babičkou v bazénu. Honzík mi usnul asi deset minut nato, co jsme vyrazili domů, je vždycky utahaný jak kotě. Natynka také prospala celou cestu, a večer se nám pak odchod do postele docela protáhl, děti byly jak čertíci z krabičky, neposedné a živelné :-).

A ještě jedna drobnost – včera jsem si telefonovala se sestřičkou a ta mi říkala, jak je fajn, že už zná ty lidi, co mi chodí na web. „No ale té Petře, té já pořád nerozumím, a asi ani nikdy rozumět nebudu!“ :-))) Zdenička to myslela v dobrém, u ní je problém v tom, že už dlouho nežije v Česku, češtinu zapomíná a Petřinu svéráznému vyjadřování opravdu nerozumí. Tak já Ti to, Zdeni, budu překládat ;-), vy ostatní to jistě zvládnete sami – krásné dny :-)))


Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel tři a pět (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2021 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz