Ginger Taffy
Rottweiler Kennel

Blog 78 aneb Trojnásobný kyslík

Dnešní pohled z okna mne ujistil v tom, že se naplnily mé obavy a přijdu o své floristické snahy – každý jednotlivý květ mé okrasné zahrádky byl pokryt vrstvou námrazy, a už jsem jasně viděla, jak jsou květinky ohnuté, mráz s nimi neměl slitování. Trošku mi to zkazilo náladu, nikterak však mrazivé ráno neubralo na optimismu Taffy a Gin. Oběma jako by teplota pod nulou napumpovala do oběhu dávku adrenalinu – jen co se tryskem vyřítily z domu, začaly kroužit po zahradě, obě několikrát uklouzly, jak nestíhaly v té rychlosti vybrat zatáčky, ale smály se a jankovaly, že i já jsem se odvrátila od sežehlých rostlinek a poddala jsem se dovádění mých dvou bláznivek.

Už předevčírem byl venku po ránu krásně svěží vzduch, takřka léčivý, a tak jsem si vzpomněla na jednu část naší místní kroniky (psanou od roku 1900, je to opravdu skvost :-), kde pan kronikář popisoval to, čím je kunické ovzduší tak jedinečné. Musím se s vámi o tento archaický, ale roztomilý popis podělit :-)

 

„V Kunicích a okolí jest skutečně zdravo, ba zdravěji než v mnohém chváleném tak zvaném klimatickém lázeňském místě. Zdálo by se, že tu snad vlhko, však jisto jest, že vodní a jiné výpary odnáší pryč stálý zdejší vánek nebo vítr, tím zároveň půdu osouší. O zdravotě zdejší krajiny svědčí i malé procento nemocných a vysoké stáří lidí mnohých. Konečně – proč sem každoročně chodí tolik pražských rodin na celé léto a bydlí tu často dosti pohodlně?

Zdraví prospívá zde výborná pitná voda, poměrná čistota domů, řádná výživa venkovská a celkem střízlivé živobytí. Že pak místo komínů a výkalů z továren čistí zdejší vzduch lesy, prospívá zdraví obecnému zajisté právě tak jako vyrovnání louží a zregulování potoka náveského r. 1898.

Kdo přijde do zdejšího kraje poprvé, zejména z Prahy, cítívá prvního dne jakési vzrušení nervů, pak umdlenost a spavost. To však brzo pomine a nastoupí čilost a veliká chuť k jídlu. Tak působí zdejší vzduch, plný kyslíku (horský ozón). Někdy, hlavně po bouřce, jest podivno i zdejším rodákům, že vzduch nějak divně „voní“ – to voní ozón (trojnásobný kyslík), tvořící se výboji bleskovými a vysýcháním dešťové vody.

Výletníci zde užijí hojně čerstvého vzduchu mezi polemi, lučinami, kvetoucími a pryskyřičnými lesy, v nichž mnozí jsou po celý den a jen na noc jdou do najatého, často skromného bytu. Tak používají mnohé, i bohaté rodiny městské volného pobytu ve zdravém vzduchu za laciný peníz. Jen kdyby si odvykli městské nezpůsoby, trhání všeho, co vidí, křičení, ba nepotřebné a ohavné hulákání po lesích a odhazování papírů všudy. To nemusí, to nesmí býti! To nenechá si ani trpělivý venkovan líbiti! Také kdo jest choulostivý, pohodlný na chůzi a zvyklý městským zábavám a v jídlech vybíravý jest, nebo kdo čeká poníženou poklonu nepotřebnou, ten se zde nudí a hubuje – pro toho nemá ceny ani ten nejdokonalejší a nejzdravější venkov. Naproti tomu zdejší občané by měli stavěti větší byty, chtějí-li míti výletníky na celé léto, a pak hlavní věc: postarati se o řádné cesty a pěšiny nejen pro cizí, ale také pro sebe a pro své potahy. K zdravému venkovu patří rozhodně i slušné cesty!“

 

A ještě malá odbočka, ale úplně mimo mísu ;-) V pondělí jsme byli na večeři s několika kamarády, většina z nich má děti, a tak dost často bavíme na konto zážitků s nimi. Úplně nás odrovnal kamarád, když začal vyprávět, jak si tak v klidu sedí doma, a hle, na rameni mu běhá prý „taková veliká mšice“ ;-))). Krátce nato zjistili, že mají celá rodina velký počet nových spolubydlících, a to ne zcela zvaných a vítaných ;-)

V podobné situaci jsme byli jako rodina před dvěma lety – večír jsem před spaním Jeníkovi česala vlásky a zlobila jsem se: „Jendo, to jste po sobě ve školce zase házeli pískem? Podívej, co to máš v hlavě? Teď abysme ještě museli mít vlasy…!“ Ještě jsem ale ani nedořekla, co jsem chtěla, a všimla jsem si, jak se ten písek za Jeníkovými světlounkými vlásky hýbá. Udělalo se mi mdlo, ale naštěstí jako na zavolanou vkráčel do koupelny Pepča. Místo aby po příjezdu domů dostal večeři, zase nasedl do auta a jel shánět nezbytné přípravky. Musím říct, že tehdy zůstal počet zasažených členů naší rodiny na počtu jeden, ale to vědomí, že máme doma nějaké breberky, bylo silnější než realita, drbali jsme se všichni od rána do večera… Velmi příjemně mi ještě bylo druhý den po vzácném nálezu, kdy jsem volala do školky, že Jeník nepřijde, že má vši. Cítila jsem se, jako bychom žili někde na smetišti, že se nám tohle stalo, a začala jsem učitelkám vyprávět, jak mám doma uklizeno a že vůbec nechápu, jak se nám tohle přihodilo… ;-) Učitelky byly v pohodě, a jen co jsem onu radostnou událost o naší rodině vyventilovala do světa, ukázalo se, že i v dalších rodinách jsou vši, že zrovna řádí v říčanských základkách, a tak je do školky muselo nasadit nějaké dítko, které má staršího sourozence ve škole. Ale i tak to byl zážitek k popukání, doufám, že jednou stačilo a máme vybráno ;-). I když – jenom jak to píšu, mám pocit, že mě svědí hlava…

Tak všemu živému zdar! :-)

PS: Fotky jsou z dnešního mrazivého rána...

Všecko mi zmrzlo :-(	Námraza byla dnes úplně na všem	...i na naší magnólii...	...aspoň jsou vidět pavučiny a nenamotávám se do nich :-)
Taffyna nejoblíbenější činnost ;-)	Světlá chvilka, kdy byly holky v klidu :-)	Obvyklý Ginin výraz ;-)	...zdroj mých alergických potíží...

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam:	zadejte slovně součet čísel tři a čtyři (např.: sedm)