Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 80 aneb Přičinliví permoníci

Včera večer jsem měla schůzku s kamarádkou Karolínou, svou bývalou kolegyňkou z fakulty a taktéž redaktorkou. Shodou okolností jsme v Praze bydlely kousek od sebe, ale vůbec jsme o sobě nevěděly, až jsme se „náhodou“ potkaly. Myslím, že „náhody“ neexistují, že vše je pro každého z nás už někde dávno napsáno, jenom my ten předem daný scénář neznáme, a tak věci, které neočekáváme a jsou pro nás překvapivé, nazýváme náhodami. Ale díky těmto každodenním (jak nepatrným, tak i obrovským) situacím mimo náš plán je život stále napínavý, zajímavý a někdy i krásný – negativním věcem se bohužel nevyhneme, ale aspoň si pak lépe uvědomíme to, když je vše v pořádku, nemáme velké starosti a jsme relativně šťastní... Záměrně nepíšu, že jde o rozdíl mezi být strašně šťastný a být nešťastný, protože takto černobíle to prožívají snad jen děti, pokud mají hodné rodiče, ale v dospělosti už se člověk dívá na vše jinak a já za sebe jsem opravdu nejspokojenější, když se nic neděje, dny pozvolna plynou a já mám čas si v nich uvědomit takové ty drobné maličkosti, které často ve spěchu přehlížím...

Včera večer jsem měla schůzku s kamarádkou Karolínou :-), vlastně jsme se měly sejít odpoledne i s dětmi na Mrázovce, kde jsme bydleli (a kde je Kája s rodinou stále), ale jako bych jedním z posledních blogů něco přivolala – Naty má ve školce vši a Jeník ve škole infekční spálu. Ani jeden zatím nic naštěstí nekoupil, ale třeba riziko propuknutí spály je dost vysoké, takže jsme včerejší společné odpoledne narychlo změnily ve večerní posezení v naší oblíbené restauraci Le Lapin Bleu, která je uprostřed malého, ale nádherně zarostlého parčíku, a teď je určitě nejkrásnější doba k posezení – na ulici rostou obrovské kaštany a jejich květy v tuto dobu jsou pro mne jedním z magnetů, proč se na tohle místo stále vracím. Mám více takovýchto míst a asi největší absťák cítím po Mácháči, když tam chvilku nejsem. Nemám problém naložit Taffynku s Gin do auta a zajet tam s nimi na procházku, pocourat se po pláži, posedět si na skále a trochu si popřemýšlet. Máchovo jezero mám strašně ráda, a když bych se měla někdy stěhovat, tak bych toužila po Starých Splavech (případně po Horské Kvildě na Šumavě :-).

Včera večer jsem měla schůzku s kamarádkou Karolínou :-))) Kája mne přivítala slovy: „Draho, Tobě to sluší, máš moc krásný vlasy! Vypadáš jako z třicátých let!“ ;-))) Tímto mne dostala hned na úvod a vůbec musím říct, že včerejší večer byl hodně povedený, smály jsme se v podstatě neustále. Karolína mne moc pobavila jednou příhodou s dětmi, na kterou si vzpomněla mým vyprávěním... V prvouce Jeník probírali lidský chrup. A protože synek projevil touhu nějaký zoubek si vymodelovat, jako správná maminka bych mu v tomto tvůrčím zápalu nemohla bránit. Cestou ze školy jsme tedy navštívili papírnictví a žádali modurit. Bohužel neměli, ale paní prodavačka nám doporučila jakousi bílou hmotu, která měla mít navíc tu výhodu, že se jako modurit nemusí vařit či péct, ale sama na vzduchu uschne. To mi opravdu udělalo radost, ale kdybych věděla, co mne kvůli zakoupenému půlkilovému balíčku čeká, tak bych se moc nesmála... Jeník měl dovoleno modelovat si cokoli, ale až bude mít hotové úkoly. Tak jsme je udělali a děti jsem pak ponechala v dětském pokoji a šla žehlit. Když jsem se asi po půl hodině vrátila, u stolu seděla dvě bílá stvoření, u bílých stolů, na bílé podlaze... Chvilku jsem mezi dveřmi lapala po dechu a nevěděla, jestli nemám halucinace... Ti dva duchové za stolem byli skutečně Naty s Jeníkem, vyplácali hmotu úplně celou, takže jsem na stole po chvilce objevila vedle vymodelované stoličky i hlemýždě, motýly, kytičky a další produkty fantazie mých miláčků. Pořádně jsem si to ale prohlédla až dnes, protože včera jsem oba hadrníky hodila ihned do vany a během toho, co jsem drhla pokoj od zasychající (a tvrdnoucí) hmoty, jsem střídavě propadala vzteku a střídavě zoufalství... Děti ale byly šťastné, než jsem uklidila dětský pokoj, vyplavily koupelnu, prostě vše jak má být ;-).

Kája se mému (včera ještě hodně živému ;-) vyprávění nasmála, a já pak zase poté, co mi odvyprávěla její zážitek: „Tak to já jsem byla taky chvilku v kuchyni, a když jsem pak šla nahoru za dětma, tak koukám, a všude nitě. No to si ani neumíš představit, to bylo snad deset různých nití a byly namotané úplně všude, mezi třemi místnostmi, vůbec se do toho nedalo vstoupit, bylo to omotaný okolo židlí, okolo klik, mezi knihama, no nepopsatelný. A vzadu v pokoji se zjevil Henryk, a když jsem na něj ve vzteku volala, co to jako má být, tak víš, co mi pověděl? Že přeci dělal pavučinu! No já myslela, že omdlím...“ :-))) Kája má tak jako já chlapečka (Henrýška) a holčičku (Johannku), děti jsou stejně staré a moc dobře si rozumí, jezdíme spolu i na krátké dovolené, podnikáme výlety a procházky a je nám spolu dobře. Káji Henrýšek je moc krásný kluk, takový chytrolín. Dostala mě ještě jedna story, kterou mi Kája líčila, a to když byli na horách, tak se jí jeden večer nějak protáhl, dětičky všech rodičů krásně spinkaly a maminky a tatínkové se bavili ;-) Když se pak Kája potichu :-) snažila vplížit na pokoj, aby děti nevzbudila, posadil se prý Jindříšek na posteli a povídá: „No to je dost, že deš!“ :-))) A Kája v podroušeném stavu odvětila: „Pšššt, ať nevzbudíš Johannku, Henrýšku!“ „No právě, ona už vzbuzená byla!“ Takže Kája vyslechla pokárání od svého sedmiletého syna :-). Je roztomilé, jak nás děti někdy dokážou proškolit :-)

Mám před sebou náročný víkend, myslím, že tento blog pro tento týden není poslední, řekla bych „předpředposlední“ ;-))) Užijte si pátku třináctého i dalších dvou dnů, já to mám rozhodně v plánu, více jindy ;-))) D

 

PS: Proč „přičinliví permoníci“? Tak si zanadával Luděk na poslední obraně na pár kamarádů, kteří – aby mu pomohli – odnosili ještě před koncem obran všechny židle do klubovny. Luděk pak přišel z placu a nemaje na co si sednout, pravil: „Kde jsou zase ty židle??? Zatracený přičinliví permoníci!“ :-))) Takže Jani a Evi, víte, o kom je řeč, že? ;-)))

Fotky jsou zcela nesourodé, ale což... ;-)


Naty a la pobřežní hlídka na Mácháči :-)Naty, Johannka, Henrýšek a Jenda loni v Zoo :-)Jack s Kimíkem paní Bátrlové :-)Zdenička :-)
Naty a la pobřežní hlídka na Mácháči :-)Naty, Johannka, Henrýšek a Jenda loni v Zoo :-)Jack s Kimíkem paní Bátrlové :-)Zdenička :-)

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel čtyři a tři (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2022 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz