Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 82 aneb Mystické Olšany

Nedávno jsme se s Hankou domluvily na pokec u oběda, a tak jsem se za ní vydala na pražskou Flóru, kde pracuje. Přijela jsem jako vždy s malým předstihem. Využila jsem tedy času k návštěvě Olšanských hřbitovů, které teoreticky sice znám dobře, ale přiznávám (je to veliká ostuda), nikdy jsem zde nebyla. V Olšanech odpočívá mnoho významných osobností české kultury, cítila jsem proto velkou povinnost seznámit se s tímto místem. ...sice pozdě, ale přeci... ;-)

Jen co jsem sestoupila z hlavní třídy branou do vnitra hřbitova, jako bych přešla do jiného světa – za zdmi zůstalo cinkání tramvají a spěch lidských kroků, z rozpálené ulice jsem se ocitla v chladivém přítmí staletých stromů, spoutaných v obětí břečťanu. Nikde nikdo, uprostřed dne, uprostřed Prahy jsem se ocitla v jiné realitě...

Hřbitovy jsem vždy měla ráda, působí na mne svou zádumčivostí a tesklivou samotou, možná i tím, že člověk instinktivně vyhledává věci, jichž se obává a s nimiž se neumí racionálně vypořádat (myslím, že jde o určitou fascinaci tabuizovanými a fatálními jevy, jež je lidem vlastní). Když mi bylo cca osm let, asi půl roku jsem denně usínala vyděšená představou, jaké to bude, až zemřu. V tuto dobu jsem si silně uvědomila konečnost a nezvratitelnost lidského života. Ve svých dětských představách jsem se dokázala vyděsit velmi barvitými vizemi toho, jak já budu ležet ve tmě pod zemí a na nade mnou budou chodit lidé, smát se, bavit se, žít... Toto období mám i dnes před očima, tehdy jsem dost trpěla, ale naštěstí to nějak samo přešlo. Ovšem určitá blízkost pro záhrobí a život po životě mi zůstaly...

Jak jsem tak vstupovala hlouběji a hlouběji do nitra kamenných pomníků (Olšanské hřbitovy jsou opravdu rozlehlé, lehce se zde ztratíte…), cítila jsem se najednou nejistá – zaskočilo mne nečekané ticho, připadalo mi, jako by všechny ty vyhaslé pohledy směřovaly na mne a vyčítaly mi, že nejdu se svíčkou na jedno určité místo, ale jako lovec pátrám tam, kde zvědavost nemá co dělat. Nevědomky a mimovolně jsem se dostala do velmi vypjatého stavu – měla jsem silný pocit, že sochy na pomnících ožívají a z rozpadlých hrobů se po mně každou chvílí natáhnou cizí ruce. Častěji a častěji jsem slyšela kroky, které se přibližují, a viděla za pomníky a stromy stíny, které tam nebyly…

Udivilo mne, jak velké množství hrobek je ve špatném stavu. Rozpadlé kamenné desky odhalovaly šero jejich útrob, a když jsem do jedné z nich nahlédla, omráčilo mne to, co jsem tam uviděla – nespočet kostí, rozpadlá páteř, rozežrané lebky... Mé nezvyklé voyerství mne přesvědčilo udělat i jednu fotku, ale jak jsem dovnitř nemohla zaostřit, začaly mi v objektivu problikávat jakési stříbrošedivé odstíny. Už jsem jen čekala, kdy mi v záběru prolítne duch… Tu jednu fotku jsem sice udělala, ale měla jsem dojem porušení veškerých bariér a nepřekvapilo by mne, kdyby se nějaký duch skutečně objevil. Mazala jsem z toho místa opravdu hodně rychle a ještě nějakou dobu jsem se cítila divně. Ulevilo se mi, až když jsem pak zahlédla trojici důchodkyň a maminku s kočárkem na procházce. Najednou jsem měla dost zádumčivé atmosféry a potřebovala jsem na vzduch mezi spěchající Pražany, do povrchní atmosféry života venku za hřbitovními zdmi.

Pár hrobů významných českých osobností jsem přesto našla, prvním z nich bylo místo posledního odpočinku Julia Grégra, zakladatele Národních listů, člena Národní strany a velkého českého politika. Hrob Šebestiána Hněvkovského, autora například romantického eposu Děvín, vypadá jako mohyla a je schovaný stranou od nádvoříčka, na němž stojí památečný sloup Miroslava Tyrše a Jindřicha Fügnera, spojenými se vznikem českého Sokola. Málo se ví, že už Jan Amos Komenský prosazoval tělesnou aktivitu jako cestu k budování morální a duševní stránky člověka. Miroslav Tyrš dvě stě let po něm na tuto ideu nepřímo navázal, a byl k tomu člověkem opravdu povolaným, jako profesor filozofie, umění a estetiky dokázal do sportu prolnout spoustu hodnotných poslání. Za manželku měl o šestnáct let mladší dceru Jindřicha Fügnera a jejich krátké manželství ukončila dodnes neobjasněná Tyršova smrt. To jsem se ale rozepsala… :-) Ještě jsem objevila hrob Karoliny Světlé, mám ráda její prózu, Vesnický román jsem četla už na základce a spolu s Bídníky Victora Huga patří k mým velmi oblíbeným. Fascinují mne přísná předurčenost té doby, jasně daná pravidla a ten malý prostor, z něhož se lidé s vypětím všech sil snažili vymanit, většinou marně... Navíc vypravěčské umění Hugovo je pro mne jedinečné a strhující. Tak, ale to jsem zase úplně jinde, na povídání o literatuře asi nejste zvědaví, že? :-) Přeji vám tedy krásné dny, ať s knížkami či bez nich, a nezapomeňte se zajít podívat na hřbitov, najdete tam mnoho zajímavých věcí ;-)


Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel tři a tři (např.: sedm)

datum: 08. 10. 2016 04:29:57

I came, I read this article, I coeqeurnd.


Copyright © 2009 - 2022 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz