Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 97 aneb Hejno větráků

Z dovolené na Jadranu jsme se v pořádku vrátili a mám už jen pár postřehů, které bych chtěla zaznamenat, snad pro vzpomínku někdy v budoucnu :-).

1. Čím více byly dětičky zamilované do života pod hladinou a slunečných horkých dnů, my s manželem jsme byli o to tesklivější po domovu – po vlastní posteli, kterou chováme s plynoucím časem ve stále větší úctě, já po své kávě ráno a oba po větší pestrosti dne, než je jen bezbřehé povalování se u stejně bezbřehého moře...

2. Četli jste Smrt v Benátkách Thomase Manna? Myslím, že je to jeho nejlepší próza, novela, která – když zjednoduším na tu nejsušší interpretaci – vypovídá o příběhu stárnoucího německého spisovatele, Aschenbacha, jehož život se odvíjí ve stereotypu, z něhož ho vyvede až mladý polský chlapec Tadzio. Aschenbacha okouzlí a je jeho očima zobrazen do takové podoby, že má čtenář téměř hmotnou představu o jeho obrazu. Proč to píšu? V sobotu jsem na schodech v našem hotelu Tadzia potkala – nejspíš to byl Slovinec, homosexuálního starého spisovatele jsem si nikde poblíž nevšimla a doufám, že v letovisku nevypukl ani mor, ani cholera, nicméně ta podoba... Nevím, jestli se mne kluk na schodech nepolekal, protože jsem na něj musela asi docela koukat, ale přesně tak jak vypadal, jsem si vždycky Tadzia představovala :-) – doporučuji filmovou verzi Smrti v Benátkách od Luchina Viscontiho!

3. Můj manžel je úžasný táta, od té doby, co máme děti, mne dokáže úplně ve všem zastat, kromě kojení zvládal vždy opravdu všechno, moc ho za to obdivuji. Co však také „obdivuji“, tak jeho nadhled a flegmatismus, zejména pokud jde právě o naše dětičky. Myslím, že chlapům všeobecně hodně věcí s dětmi vychází – prostě proto, že si nepřipouštějí problémy nebo si jich jednoduše ani nevšimnou... Podobně jsem se i já bohorovností svého chotě mohla pokochat v pátek u moře – Natálka chtěla vozit na lehátku, tak jsem se s ní v klidu plavila, Honzíka měl na starost Pepča. Když jsem se po nějaké době ohlédla směrem k naší dece, manžel byl zahloubaný do nějaké knížky, a Honzík nikde. Po chvilce jsme tedy s Naty zakotvily a já jsem se přesvědčila, že po Jendovi ani vidu, ani slechu, a tak jsem se obořila na Pepču s otázkou, kde má Honzíka?! „Támhle je, za mnou, chytá ještěrky!“ odvětil mi v klidu manžel a vůbec mu nevadilo, že za ním není živá noha... Když jsem ho na to upozornila, lehce znejistěl a konečně odložil knížku. Pátrali jsme pohledem po břehu, já s hrůzou v očích po moři, až jsem v dálce, směrem k Piranu, uviděla ve svahu žlutou tečku. Ještěže jsem Jendovi dala kanárkově žluté tričko, jinak bysme ho mezi těmi všemi nahatými těly neměli šanci objevit... Pepča pro synáčka okamžitě upaloval, jen se mu za patami prášilo ;-) – ta žlutá tečka v dáli byl skutečně náš Jeník, v zápalu lovu se vzdaloval a vzdaloval, až by nám snad odešel do Itálie...

4. V neděli ráno jsme po snídani vyjeli. Cestou k autu jsme dětem ještě ukázali fíkovník, z pedagogických důvodů jim utrhli pár nezralých plodů a oba trpaslíky varovali, že se to jíst nesmí. Jen co jsme vyjeli a já se otočila dozadu, všimla jsem si veliké změny – dětičky měly okolo sebe i pod sebou nastláno z oloupaných fíků, výzkum je výzkum... Když se mě po chvilce Jeník ptal, jestli mi smí něco povědět, ale že se prý nesmím zlobit, bylo mi to jasné – zelené fíky Jenda snědl, prý byly moc dobré... Čekala jsem, kdy se pozvrací, ale dopadlo to kupodivu dobře ;-).

5. Cesta přes Slovinsko byla zejména ve své úvodní fázi moc krásná, hned za mořem se krajina zvlnila v nespočet kopců porostlých hustými borovicovými lesy a listnatými keři, postupně přecházela v horské loučky, nádherně rozkvetlé a zelené. Zde už jsem se neudržela, a když už jsem po půl hodině nemlela nic jiného, než že „...to jsou krásné louky, tady by se stopovalo, vidíš to? ...takové louky u nás nemáme! ...já jsem už dva týdny nebyla na stopě, to je hrozný!“, a manžel na to stále víceméně nic (resp. ne podle mých představ, tj. úplně nesdílel mé nadšení ze stopařských terénů...), začala jsem se ho souhlasu dožadovat. On už to pak ale psychicky nevydržel, avšak ovládl se a začal mi klidným hlasem vyprávět: „Četl jsem studii, že prý když muž s ženou cestují autem delší trať než padesát kilometrů, vždy se pohádají. Hádku vyvolává pokaždé žena, která začne muži vyčítat: a) ...že jede moc rychle b) ...že jede moc pomalu c) ...že jí neodpovídá tak, jak si ona představuje...“ Co tím chtěl básník říci? :-)

6. Když jsme vyjeli za Vídeň, charakteristickým prvkem krajiny se staly větrné elektrárny. Děti se vzadu v autě pošťuchovaly, když vtom se mě Honzík otázal: „Mami, vidíš tu nějaké hejno?“ „Hejno? Myslíš hejno větráků?“ odtušila jsem... Strefila jsem se, Natynka prý prohlásila, že je těch větráků venku úplné hejno, což rozpoutalo lingvistickou diskuzi v našem autě – vysvětlila jsem dětem, že společenství živočichů/lidí/prvků jde označit mnoha synonymy, přičemž ale každý z výrazů je používán pouze v jednom z kontextů. Popovídali jsme si tedy o hejnu, stádu, smečce, roji, tlupě a houfu – děti to moc zajímalo, nás s Pepčou to bavilo také a prý mám napsat nějakou stať o těchto pojmenováních :-) Víte, v čem se liší a v čem jsou zajímavá? :-)

Prázdniny se nám přehouply do jejich druhé poloviny, dnes jsem přežila nákupy oblečení na podzim do školy a školky, nejsem nakupovací typ, a tak mi z krku spadl docela veliký balvan... :-)

Ještě pár slov ke Zpravodaji, a už jen opravdu pár, bylo by toho sice stále dost o čem psát ;-), ale zaprvé se mi nechce (dělat si zase zle, když už je docela klid ;-), ani zadruhé se mi nechce (čeřit stojaté vody, tak spokojené ve své ustálenosti), také zatřetí se mi nechce (radit bez poděkování, protože ať se to komu líbí či ne, všechny mé „kritiky“ byly radou, již redakce okamžitě uplatnila) a začtvrté se mi už vůbec nechce (prostě jsem už dneska unavená ;-). Takže to málo: Zpravodaj je už na první pohled stále lepší a hezčí, a myslím, že i na ten druhý... Co pak tedy například nechápu, tak proč je na obálce Zuzka Marthalerová? Proč, když se o jejím úspěchu v Rottweilu čtenář dozví poprvé na straně 40, a to ne vůbec oficiální cestou RKČR, ale jako poděkování pobočky. Nejde také o to, že bych si myslela, že můj článek o Rottweilu by měl být někde jinde, opravdu :-) – jen nechápu, že ani ve Zpravodaji, když už to nebylo na webu, není poděkování předsednictva a nějaké kraťoučké info od nich. To, co je na obálce, mívá ve všech tiskovinách velký, ne-li největší význam. My máme na obálce Zuzku s prvním titulkem o úspěchu v Rottweilu, ale o Rottweilu se dozvíme až ze stran 40 a 58, tedy až za všemi zopakovanými výsledky výstav, svodů apod. Tohle opravdu nechápu... Že v sekci příspěvky členů je před článkem o Rottweilu, který jsem napsala na požádání redakce, ještě zábavný textík o Dolfim, mi přijde jako neúcta k Zuzce, asi tomu nerozumím... Nerozumím sekci „Info“, když máme Klubové info a Info z ČMKU, nerozumím tomu, proč jsou přihlášky na akce vlepeny bez okraje, kde by to člen mohl odstřihnout a formulář by nepoškodil, nerozumím formulaci „Zpravodaj neprochází korekturou“ – jakou, jazykovou? Článek o Dolfim, který byl plný chyb, jsem redakci na ukázku už před iks měsíci opravila, aby bylo jasné, že věcně se do textu nezasahuje, a také aby se ukázalo, jak jazyková korektura pomůže. ...neměl být součástí Zpravodaje Katalog plemeníků? A také se mi úplně nelíbí zelené pozadí okolo fotky na zadní straně obálky, kvůli němu je ta fotka téměř ztracená, je to monotónní a nevýrazné, ale uznávám, že toto je záležitost mého subjektivního vkusu... ;-)

No, pokud se tento odstavec o Zpravodaji někoho dotkl, tak prosím o trochu nadhledu a redakci a vedení RKČR o to, aby se nad vydáváním svého jediného, (a mělo by být) reprezentativního periodika ještě malinko více zapotili, pak už to bude téměř dokonalé ;-) A pár tipů k dobru – proč u předsednictva nenapsat funkce? Proč se uvádí zrovna dvě další uzávěrky (nadepište to jinak a bude to OK ;-)? Proč se uvádí uzávěrka bez termínu, kdy Zpravodaj dostaneme? Takhle je uzávěrka a Zpravodaj vidíme za tři měsíce... Kdo má být Karel a Jirka ze str. 11? Jirka Kolář a Karel Mošnička? Nebo někdo jiný? Ne každý člen se zná se všemi osobně a ví... Hm, tak už jsem těch „pár slov“ přepískla, říkala jsem, že by bylo hodně o čem psát... ;-)

Mějte se všichni hezky, D :-)


Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel čtyři a dva (např.: sedm)

autor: D - reagovat
datum: 09. 08. 2011 23:04:27

Z: Ahoj Zdeničko, právě že je to poslední dobou samé nepejskařské téma, musím s tím něco udělat ;-) Papa, Dx :-)


autor: Z - reagovat
datum: 08. 08. 2011 22:42:02

Drahusko, moc hezke povidani o dovolene, vazne se ti to moc povedlo a konecne taky neco nepejskarskeho. Tak ty nase cvrcky pozdravuj a at se prijedou podivat na ti nase hejna vetraku :) mam moc Te rada, Zx


Copyright © 2009 - 2021 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz