Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 100 aneb Pozor na asistenční služby!

Minulý týden u nás byla na návštěvě Zdenička, má drahocenná sestřička, trvale žijící ve skandinávském Norsku – v (podle mne) nejhezčí evropské zemi a donedávna i nejbezpečnější... Vzhledem k naší časové vytíženosti a i vzhledem k té spoustě měst, polí, lesů a luk, které máme mezi sebou, se nemůžeme vídat až tak často. O to více se pak ale snažíme společný čas užít. I tentokrát byly plány namyšlené dobře, jen jsme se nějak nemohly vejít do těch čtyřiadvaceti hodin, které jsme měly denně k dispozici. Co jsme však musely stihnout, bylo nakupování. Norsko je poměrně drahá země, a tak Zdeničce připadá vše v Česku neskutečně levné. Když jsme ještě bydleli v Praze na Andělu, Zdenička ráno odcházela tak, aby byla na devátou v obchodním centru Nový Smíchov, a vracela se večer cca v půl desáté, ověšena značkovými taškami a s tím, že ještě nestihla projít všechny obchody a „Proč panebože tak brzy zavírají...!“ (otevírací doba od devíti do devíti Zdeniččce nestačí ;-). Naštěstí jsem byla jen málu z těchto nakupovacích horeček přítomna – obávám se, že jinak bych zde už nebyla, alespoň ne při zdravém rozumu, má psychika by to zcela jistě nevydržela... ;-) Nakupování hadrů bytostně nesnáším, když něco potřebuji, vlítnu do cca třech mých oblíbených obchodů, a během chvilky je nakoupeno – mám naštěstí tu výhodu, že mám jasně vyhraněný vkus a nepotřebuji nad jedním kouskem oblečení meditovat a filozovat dvě hodiny, aby mne nějak oslovil a já poznala, že právě toto je to pravé, které budu nosit tak dlouho, dokud budou švy držet a látka se na mně za pochodu nerozsype... Zdenička to však má, bohužel, diametrálně odlišné... Potřebuje ujišťovat, že její volba je skutečně skvělá, a to ať jde o boty či ponožky, nebo o plesové šaty a kalhotky. Tím pádem já už vstupem do každého dalšího obchodu ztrácím krev z tváří a postupně se dostávám do stavu, kdy bych Zdeničce odsouhlasila i montérky coby ideální společenský oděv ;-). K mé smůle se k naší poslední nákupní Odysseye přidal jeden můj kamarád, kterému jsem už asi dva roky slibovala pomoc při vybírání oblečení. Nakonec jsem tedy nevěděla, komu radit dříve a jak si zachovat v tom horkém dni chladnou hlavu... Geniální nápad jsem měla ještě před nákupy, a to zarezervováním kina na určitou hodinu tak, aby byla nenápadným ukončením nákupů – a to se povedlo, kino jsme sice málem nestihli, ale bylo dostatečným impulsem pro opuštění všech tričíček, šatiček a svetříčků, jež volaly ještě cestou za námi: „Zdeničko, Jiříku, vraťte se, ještě nás jste neviděli, děláte velikou chybu!!!“ :-)))

Zdenička mi odletěla, a pokud já seberu odvahu a nastoupím do letadla, na podzim se sejdeme v Norsku, mám v plánu návštěvu několika tamních chovatelských stanic RTW :-)

No, a něco málo k tomu „příjemnému“, co mne zase potkalo... V úterý jsem jela do práce, v klidu, žádný spěch, výjimečně jsem se vykopala z domu včas. A jen co jsem najela na dálnici, uviděla jsem kolonu. Zařadila jsem se tedy do nejrychlejšího pruhu, kde bylo v ten moment nejméně aut, popojížděla jsem tak na dvojku, když vtom najednou rána – nepopsatelná, hrozná, slyšela jsem příšerné třesky z mačkajících se plechů a tříštění se rozbitého skla. Já jsem nalítla na palubní desku, bolestně si zalomila hlavu a z auta se začalo kouřit a syčet. Chvilku jsem seděla za volantem, a když jsem venku uviděla pobíhat lidi, došlo mi, co se stalo a snažila jsem se dostat ven. Má panika se zvyšovala, protože dveře u řidiče otevřít nešly, u spolujezdce naštěstí ano... Když jsem vylezla z auta, podlomily se mi nohy, rozklepala jsem se v náhlém šoku a rozbrečela. To už kromě dalších účastníků nehody operovalo na místě několik pracovníků asistenčních služeb... Vlastně celý tento blog píšu kvůli tomu, co chci napsat nyní – nenechte se jako já ošálit a podepsat smlouvu s asistenční službou. Jsou jako supi nachystaní na dálnici, na čerpacích stanicích, a když se vám něco stane, jsou na místě dřív, než vylezete z auta... Vyplatí se jim to, za získanou ovečku do stáda vyinkasují tito vlci nemalý honorář a především asistenční služba si namastí kapsu... Já jsem v šoku odkývala ani nevím co, a podepsala spoustu papírů jen proto, abych už byla doma a měla od všeho pokoj. Po nehodě se na místo hned sjely záchranky, nehoda vypadala tragicky, ale nikomu se nic naštěstí nestalo. Nehodu způsobil mladý kluk s dodávkou brněnské značky, neviděl stojící kolonu a plnou parou to do nás napálil. Já jsem byla třetí od konce, nemít za sebou úplně nové BMW, ze kterého nezbylo nic (podobně jako z mého auta), a přesto jeho řidička vylezla bez jediného škrábance, už bych tady nebyla, bávo náraz utlumilo, a i když z mého auta zbyl jen šrot, bez tohoto mezičlánku bych neměla moc šanci. Před námi jsme nabrali další tři auta, takže vznikla řetězová dopravní nehoda s šesti auty. Na dálnici jsme strávili téměř tři hodiny do vyřízení všech formalit a odtahu aut, až večer doma mi začalo tělo přicházet k sobě. Až když jsem dva dny střídavě buď zvracela, nebo spala, dokopala jsem se k doktorovi – prý pohmožděná mícha tím nárazem... Mám tedy léky, odpočívám, ale zítra na klubové výstavě to asi bude zajímavé, no však uvidíme :-) Všem zúčastněným přeji dopředu hodně štěstí! (a pokud se stanete součástí dopravní nehody, vyhněte se asistenčním službám!)

Krásné dny, nový článek zítra po výstavě, D :-)


 
 

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel čtyři a tři (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2022 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz