Ginger Taffy
Rottweiler Kennel
Rottweiler Kennel
Mám kamaráda, vášnivého cyklistu, a už vícekrát mi vykládal o tom, co vše lze na kole zažít... Jedním z problémů, který může nastat, je setkání se psem. Samozřejmě zde není řeč o vychovaném a správně socializovaném psovi, který je zvyklý na lidi a jejich činnosti, od svého majitele se vzdaluje pouze do určité, páníčkem dovolené vzdálenosti, a je ovladatelný – tj. na povel se nechá přivolat. Naopak je zde řeč o psech, kteří od svých majitelů utíkají, resp. bezprizorně pobíhají (často bez zájmu majitele), a tak mohou být pro své okolí nebezpeční a obtěžující. Když pak takový pes, navíc například se štěkotem a ve sprintu, prohání cyklistu, nedivím se, že dostane strach a pozitivní adrenalin z jízdy na kole se změní v negativní a v obavu o holý život ...nebo možná spíš lýtka… Jistě se i mezi cyklisty najdou pejskaři, kteří si umějí s chováním takovéhoto psa poradit, ale většina lidí, a to včetně pejskařů, musí být podobným útokem vystrašena.
Psy máme dlouhá léta, jsem majitelkou plemene rottweiler, které neznalí lidé označují za bojové, a nedají si tu práci dozvědět se o psech něco víc. Prostě se pohodlně a tupě připojí ke křiku davu... Ale i jako milovník psů vím několik důležitých věcí: Pes je šelma, a i když domestikovaná, může být člověku nebezpečná. Jsem si jista chováním svých psů vůči sobě a vůči své rodině, ale přesto bych s nimi své děti nenechala o samotě, natož pak kohokoli dalšího. K cizím psům přistupuji s respektem, prostě proto, že je neznám… I když pes totiž vypadá na první pohled mírumilovně a nevinně, nikdy nevíme, jak je vychován, jak je socializován, zda není nemocný (myslím i povahově vlivem mnoha faktorů), jaké má zážitky, jež ho mohly ovlivnit apod. Prostě pes je šelma, vybavená tak, aby se v případě ohrožení mohla bránit, a podle toho je k němu nutné přistupovat. To, co jsem nyní uvedla, obsahuje mnoho témat, o nichž by se dala napsat sáhodlouhá odborná pojednání, ale pokusím se napsat něco o tom, nač se měl ptal kamarád-cyklista. Předesílám, že nejsem zvěrolékař ani vědec, vycházím jen ze svých vlastních zkušeností se psy a ze soužití s nimi.
Jak poznáme agresivního psa? Jak se při setkání s ním zachovat?
Agrese je přirozeným chováním psa, patří k jeho povaze a má velmi blízko ke strachu. Z něho však nemusí vzniknout útok. Agrese je však již formou připravenosti psa k útoku, k němuž může, ale také nemusí dojít. Strach i agrese jsou formou komunikace psa s okolím a pomáhají mu přežít. Strach vychází především z nejistoty, pes se podřizuje a je ochoten se podvolit. Agresivní pes však vyjadřuje možnost zaútočit, ukazuje svou dominanci a sílu. Zdravý a správně vychovaný pes neútočí bezdůvodně! Faktory, které mohou negativně (směrem k patologickému chování) ovlivnit vznik agresivity u psa, jsou tyto:
* Agresivita je podmíněna geneticky; chov čistokrevných jedinců s průkazem původu dbá na správnou povahu psa, je stejně důležitá jako exteriér a fyziologie, agresivní psi do chovu připuštěni nejsou – pokud by tedy někdy došlo k tomu, že by si lidé majoritně pořizovali psy s PP, eliminoval by se i výskyt povahově (a tělesně) nezdravých psů.
* Velký vliv na vznik agresivity mají okolí, v němž pes vyrůstá a žije, jeho vztahy s jinými psy, s lidmi a správná socializace, tj. začlenění do společnosti tak, aby mohl žít v souladu s ní a nedocházelo ke konfliktům. Pokud majitel psa jeho socializaci zanedbá, pes žije například uvázaný na řetězu bez možnosti seznámit se se společností lidí a zvířat (a poznat tak, že nehrozí nebezpečí, proti kterému by se musel bránit), je celkem logické, že z takového psa nemůže vyrůst klidný a vyrovnaný jedinec. Takovýto pes je pak bázlivý a až agresivní, neboť se nedokáže v klidu vyrovnat se situacemi, které nezná. Na vině je logicky člověk, který si pořídí psa bez toho, aby znal jeho potřeby či aby byl s to se zodpovědně rozhodnout, zda má možnosti (časové, povahové i finanční) se o psa správně postarat.
* Výchově psa je potřeba se věnovat už od štěňátka, správný chovatel socializuje štěňata tak, aby byla na lidi a ostatní psy zvyklá, majitel by v tomto měl pokračovat a nenásilně, ideálně formou hry, včleňovat do svého soužití se psem prvky výchovy. I tak je budován vztah psa a jeho psovoda jako takový, v němž má majitel dominantní roli, pes jej uznává a poslouchá jej.
* Pes může být nemocný, tudíž oslabený, a v případě zdravotní indispozice, bolesti apod. se může bránit agresí.
Jistě je více faktorů, které mohou agresivitu vyvolat, ale pokud je výše uvedené správně zvládnuté, pes se nechová agresivně bezdůvodně. A kdy je k agresi tedy příčina? Například ochraňuje-li pes své teritorium a svou smečku – je logické, že pes na svém pozemku štěká a reaguje na cizí lidi, neboť je vyhodnocuje jako ohrožení. Pes v tomto případě pracuje a dělá to, co se od něho očekává (něco jiného je případ, kdy lidé nemají dobře zabezpečený pozemek či mají nízký plot a hrozí, že by pes přeskočil či utekl). Stejně tak například na vycházkách, když pes cítí/zjistí přítomnost nebezpečí (neznámých lidí), je logické, že dává štěkotem majiteli na vědomí, že se něco děje – pes svého pána varuje před nebezpečím. Nežádoucí a bezdůvodné štěkání by měl majitel psa zastavit.
Na tomto místě však chci zmínit asi to nejpodstatnější, co se tématu agresivních psů a konfrontace okolí s nimi týká – pes, který 100% neuposlechne svého pána, vzdaluje se od něho a svým chováním omezuje ostatní lidi či psy, by nikdy neměl být puštěn bez vodítka. Toto chování majitelů psů je neomluvitelné, a dělá tak špatnou vizitku těm slušným pejskařům, kteří mají své psy pod kontrolou, vychované a socializované. S nezodpovědnými majiteli těchto ohrožujících/obtěžujících psů bojuje mnoho pejskařů, i jim se často stává, že jejich nekonfliktní psy napadne takovýto nezvladatelný rváč a agresor, a následky bývají bohužel špatné – a to nejen jako přímé fyzické ublížení, ale zejména i na psychice doposud klidného psa, protože ten získá špatnou zkušenost, která může jeho chování negativně, často nevratně poznamenat.
Já i jako pejskař bych na majitele těchto bezprizorně pobíhajících psů volala policii, zní to tvrdě, ale nic lepšího mne nenapadá, když není možná domluva s nezodpovědnými majiteli. Kolikrát jsem se setkala s tím, že majitel si někde s někým povídá a o psovi ani neví. Bohužel i při nejlepší snaze se někdy stane chyba, zapracuje smůla, náhoda apod., ale takových situací je potřeba se vyvarovat a být na ně nachystaní, protože když se pak něco stane, těžko se neštěstí bere zpět…
Jinak nezodpovědnost, hloupost a lenost lidí je podle mne důvodem všech problémů se psy. Když pominu napadání psy, ke kterému by vůbec nemuselo docházet při dodržování výše nastíněných zásad, tak je podobný problém například s uklízením exkrementů. Když si pořizuji psa, tak si také přece musím uvědomit, že to znamená mnoho povinností, k nimž patří i uklízení po svém psovi. Bydleli jsme v Praze na Andělu, s kočárkem se po znečištěném chodníku na mnoha místech vůbec nedalo projet, a pustit děti na trávu byla úplná utopie. Všude výkaly… Nechala bych ráno a večer na pár hodin rozestavit pořádkové hlídky městské policie, které by pokutovaly majitele psů, kteří po svých miláčcích neuklízejí. Naše společnost je špatně nastavená, není možné se rozumně domluvit a být na sebe ohleduplní, tak když to nejde jinak, řešila bych to přes peníze – takový pokutovaný majitel by si pak rozmyslel, jestli zase po svém pejskovi neuklidí. A když by se začalo jinak chovat víc lidí, tato prevence by zapůsobila i na ostatní, v tom jsem možná idealista, ale myslím si to. Kvůli nezodpovědným majitelům psů vypadají i všichni slušní v očích nepejskařské společnosti špatně, všichni jsme nespravedlivě házeni do jednoho pytle…
Zpět k agresivním psům a cyklistům: Jak se pozná agresivní pes? Pokusím se sepsat pár znaků:
* Štěká a zpravidla ohrnuje pysky, výhružně vrčí
* Uši má přimknuté k hlavě a položené dozadu
* Má útočný postoj – je nahrbený a lehce položený k zemi, těžiště těla je na zadních končetinách, aby byl nachystán k vyražení a útoku
* Ocas je téměř vždy položen nízko, mezi zadními končetinami
Někteří psi mají silný lovecký pud a na pohybující se předměty reagují lovem, tj. běží za cyklistou jedoucím na kole. Podle štěkání a projevu psa lze poznat, zda se pes jen „baví“ a útočit nechce. Nevím, jak to správně popsat, obecně ale myslím, že pes, který chce opravdu napadnout, nemá při sprintu za obětí čas poštěkávat a soustředí se jen na dopadení toho, za čím běží. Pes, který si hraje a chce spíš jen zastrašit, poštěkává, v běhu se i pozastavuje, poskakuje a není tak koncentrovaný na dopadení. Každopádně by měl ihned zasáhnout majitel a okamžitě psa odvolat, dát ho na vodítko a cyklistovi se samozřejmě omluvit. Pokud bych ale jako cyklista vyhodnotila, že nemám šanci ujet (vzhledem k rychlosti psa a vzhledem k terénu, v němž jedu), slezla bych z kola, to postavila před sebe jako štít a psa bych se hlasitě, ale opravdu hlasitě snažila odehnat pryč, nejlépe klasicky: „Ne! Nesmíš! Co děláš?! Jdi!“ apod. :-) Po tomto projevu nebojácnosti by se měl pes stáhnout a měla by již být vidět změna v jeho chování. Pomáhá i udělat pohyb směrem k psovi, dupnutí na něj, případně vzít klacek, na kole lahev s pitím a zahrozit tímto psovi. Každopádně bych si pak vyhledala majitele a klidně i zavolala tu městskou policii, pokud by byl příliš arogantní a sprostý (což lidé, kteří dopustí takovéto chování psa, bývají).
Pokud se nezačneme měnit my, lidé, a přistupovat zodpovědně k tomu, co máme na starost, tak se bohužel asi moc nevyřeší. Přesto si jsem jistá, že většina majitelů psů je zodpovědná a má své psy zvládnuté, protože při tom množství, které jich žije v České republice, by jinak bylo problémů daleko více. Přeji všem cyklistům šťastnou cestu a nám všem spokojené soužití se psy! Protože psi jsou opravdoví přátelé člověka a je smutné, když je s nimi zacházeno tak, že jsou dohnáni k agresivitě, když jim není dopřána správná výchova a péče…
D :-)
 |  |  |  |
| Zdroj: Wikipedia | Zdroj: Wikipedia | Zdroj: Wikipedia | Zdroj: Wikipedia |
Corwin: Ahoj Jiříku, no, nevím, ono psát o zdánlivě jednoduchých věcech je dost těžké, chování psa je ovlivněno vším možným, každé plemeno je jiné ...i každý jedinec téže rasy. Je těžké psát tak, aby člověk nezklouzl do zkratky, klišé či bagatelizace. Myslím, že pokud se člověk považuje za nejmoudřejšího tvora planety, měl by mozek skutečně používat, některé výroky na tom vašem fóru jsou na povolání psychiatra (ne psychologa! ;-) pro pár osob. A víš, co mě nejvíc fascinuje? Jak si jsou ti největší sobci a blbáci ;-) jisti sami sebou! A to jde napříč zájmy, profesemi a národy ;-))) Papa, těším se na viděnou, D :-)))
Tommy: Ahoj Tommy, no jasně, je to přesně tak, jak píšeš - sám pejsek je dost často cyklistou překvapený, a než stihne zmizet do bezpečí k pánovi, může se vyvrbit nepříjemná situace. Ale myslím, že v těch vašich bikerských ;-) diskuzích šlo spíš o skutečně agresivní psy; nicméně s těmi, a to jsem si jistá, se téměř nikdo z nás skutečně nepotká - to nejsou psi, kteří se potulují procházkou s majiteli po stezkách a v parcích, tito jen blbnou a dovolují si vše, co jim u majitelů projde. Ale obtěžování ostatních lidí by to být nemělo :-) Tak ahojky a posílám podrbání labradorce :-) D
Ahoj Drahusko, diky za sepsani clanku, povedl se :) Z reakci na BF si nic nedelej, ty nejagresivnejsi vypady tam delaji porad stejni kriklouni, konkretne s nima nema cenu diskutovat, maji svou pravdu a neustale ji omilaji dokola.
Tommy> Souhlas, tolerance a pouzivani rozumu na obou stranach dokaze predejit vetsine komplikaci. Jeste dodam, ze v lese na biku casto potkavam pejskare, kteri si sveho pejska zavolaji, hned jak me zahlednou, mnohdy ho i pridrzi pro jistotu za obojek a uvolni cestu. Takove vzdy pozdravim, podekuju, usmejeme se na sebe, a hned je svet veselejsi :)
Hezky napsáno, jen bych dodal jako cyklista i pejskař, že by byla dobrá i určitá "pomoc" ze strany cyklistů. Když jdu se svým psem na výlet (fenka labradora="to je nějakej bojovej, že" už padl dotaz) tak se mi už stalo, že ji házím klacek, ráda aportuje, po polní cestě vyjede cyklista, samozřejmě si ji přivolám, ale už se stalo, že se prostě plete, nějaký útok od ní nehrozí, je to taková povaha, že se snaží utéct, ale bylo by dobré kdyby cyklisté věděli, že je dobré zpomalit a počkat až bude pes u pána. Já to tak dělám a myslím, že to dokáže předejít dost zbytečným krizovým situacím.
