Ginger Taffy
Rottweiler Kennel

Blog 105 aneb Taková malá úvaha…

Onehdy mi psala moc milý mail jedna kamarádka, s níž jsem se seznámila loni na letním výcvikovém táboře na Slovensku. Je to šarmantní osobnost, okouzlí vás jak svým zjevem, tak hlavně svým jednáním, chováním k ostatním lidem, rozhledem a životními zkušenostmi. Vyprávěla mi o tom, jak se naučila vyrovnat se s lidskou blbostí. A protože je u mne toto téma vstupem mezi některé české rotvíkáře stále aktuální, kousek tohoto mailu vám zde ocituji (ale jako správný optimista věřím, že tupců a la Petr Novotný je málo, poznala jsem už mnoho skvělých lidí, za což jsem Taffynce a Ginušce vděčná).

Ahoj Drahuško, ak Ti mám pravdu povedať, mne veľmi pomohla náhoda naučiť sa zvládnuť ľudskú blbosť. Tak pred 7 rokmi som mala príležitosť navštíviť psychiatrické zariadenie v Zálúží neďaleko Nitry. Bolo tam rôzne zoskupenie klientov aj rôzne zariadené budovy. Drogy, gemblerstvo, alkohol, psychotické stavy. Jedna budova, hlavne obsadenie, ma zarazilo. Obývali ju ženy, ktoré sa úpne vymikali z konceptu. Spýtala som sa terapeutky, kto sú tie ženy. Neuveríš – manželky bohatých mužov, ktoré sa učili vážiť si samé seba, učili sa ako zvládať tlak okolia. Tým ženám normálne zahrabalo. Neverila by si, ako dokáže zmeniť okolie ženu. Niektoré začali piť, iné brať lieky a ničili sa. Z krásnych upravených stvorení boli trosky, za ktorými chodili ich užasne upravení manželia na luxusných autách. Tieto stvorenia mali jediné dovolené opúšťať areál, mali iné pravidlá. Terapeuti sa k nim trošku inak správali – jemnejšie. Boli to ženy vysokoškolsky vzdelané, inteligentné. Ich jedinou záchranou bola profesia, ktorá sa musela stať ich zmyslom života. Píšem Ti tieto riadky hlavne preto, aby si vedela, aká si vzácna pre Tvoju rodinu, bez Teba by nefungovalo nič, neboli by šťastní. To, že nás okolie chce ponížiť, nech, my im to nedovolíme. Ja som sa naučila na blbca usmievať, neškriepim sa, načo. Nikdy sa mi nepodarí presvedčiť človeka z iného levelu o svojej pravde. Tak načo mrhať svojou vzácnou silou?! Usmievaj sa na tento svet, lebo nikto Ti nič nedá len tak, zadarmo. Ďakujem za to, že poznám žienku, ktorá vie toto všetko pochopiť s múdrosťou, s úsmevem na perách!

Myslím, že je z této moudré lekce slovenštiny patrné, co jsem chtěla říct – pomiňme skutečnost, co dokážou s lidmi udělat peníze, postavení, vliv, moc a věci s tímto spojené. Pokud člověk není morálně dostatečně silný, něčemu z těchto faktorů nejspíš podlehne (kolik politiků jde s ideály změnit svět a kolik z nich u nich zůstane, že?). Já se zde chci ale zamyslet nad jiným fenoménem – nad tím, co dokáže udělat s člověkem štěstí, respektive to, když si ostatní myslí, že je šťastný a všechno mu vychází. Být šťastný se totiž bohužel pojí s lidskou závistí, mnoho lidí neumí přijmout úspěch ostatních a neštítí se pomluv, zákeřností a intrik jenom proto, aby to dobré ostatním znepříjemnili, ideálně zkazili. Když už já nemám to, po čem toužím, tak ať to tedy nemá nikdo, že?! Je ošklivým paradoxem, že právě třeba zasloužený úspěch, který zpravidla nikdo nemá zadarmo, může vyvolat takovou vlnu nepřátel, která dokáže ono štěstí a pocit z dobře odvedené práce úplně uhasit. Ale už jenom proto, aby naši nepřátelé nemohli mít radost, aby se jim prostě nepovedlo v nás zadusit naše ideály a optimismus, už jenom proto se nesmíme dát! Jistě se na světě děje spousta věcí nefér, ale myslím, že většina lidí se musí hodně snažit, aby něčeho dosáhla a aby si udrželi to, po čem touží a co je pro ně důležité. To, že těchto svých cílů dosáhneme, je důkazem, že něco umíme, že jsme silní a že si úspěch zasloužíme! Ti, kteří záměrně škodí a vidí za vším jenom to špatné, jsou bohužel lidé, kteří nemají na to, aby se o sebe dokázali lépe postarat, a myslím, že všichni máme možnosti stejné. To, jak jich kdo využije, kolik tomu obětuje a co je pro to ochotný a schopný udělat, je už na nás samých. Nebudu přeci závidět někomu, že je v něčem dobrý a něco mu vychází?! Když nemám na to být stejně dobrá v tomtéž, musím se zamyslet nad tím, v čem mám možnost vyniknout a v čem budu mít úspěch, ne? Ale zcela jistě myslím, že člověk by měl být především soudný, schopný sebeanalýzy, sebereflexe, a až teprve potom bude na začátku cesty k tomu, čeho chce dosáhnout.

O mne nemějte obavy, děkuji vám za všechny milé maily i vzkazy, jimiž jste mě podpořili, ale já se nedám zastrašit ani zastavit lidmi, kteří nestojí za vůbec žádnou pozornost. Netrápí mě, věřím, že se jim jejich kousky nevyplatí a jednou na ně dojedou. Trápí mě úplně jiné věci – třeba že má Honzík rýmu a v noci nemůže dýchat, že má manžel hodně práce a vrací se nám pozdě domů, že se mi srazí koláč, zrovna když ho chci donést kolegům, a další, zdánlivě nepodstatné věci :-). Jsem šťastný člověk a moc si toho vážím. Jestli se někomu zdá, že mi všechno padá do klína samo a že se pro to nemusím snažit, tak ať si to klidně myslí...

Přeji vám všem klidné, pěkné dny, a pokud už narazíte na pitomce, miňte ho s úsměvem na rtech, ať klidně pukne závistí! ;-) Ahojky, D :-)

PS: Ty super fotky jsou z léta, koupání na Dalešické přehradě u rodičů. Děkuji za ně Hance – www.hargulak.com :-)

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam:	zadejte slovně součet čísel tři a dva (např.: sedm)