Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 109 aneb Deset pravidel slušného chování

Když jsem včera vyzvedávala svého jediného (a jedinečného :-) synka ze školy, překvapilo mne hned více věcí zároveň. Přestože jindy patřím k těm nebožákům rodičům, kteří přijdou k družině mezi prvními, ale vždy odcházejí poslední, včera jsem na Jeníčka téměř nemusela čekat. (Obvykle před školou stepuji i půl hodiny a nepomáhá nic, počínaje psychickým nátlakem, jako že „Jeníčku, to Ti není maminky líto? Musím tu stát na dešti, v té zimě...“, a výhrůžkami konče. Poprvé mám vyhráno, když spatřím Jendu jít do šatny. Tam ale ještě deset minut počítá bačkory ostatních dětí, háčky na oblečení a zatoulané pytlíky s tělocvikem... Za jakéhokoli počasí já prostě stojím venku jako osel, krotím své emoce a bráním se nutkání vlítnout dovnitř a vytáhnout svého miláčka za uši... Nikterak tedy včera.) Jenda vyplul z družiny a v neuvěřitelně kontaktní náladě se hrnul ke mně (jinak je introvert, už v druhé třídě evidentní vědec a tak trochu samotář – protože nikoho po vzoru svého drahého tatínka nepotřebuje, ke štěstí mu stačí žížaly, housenky a jiná havěť ;-). Dnes mi Jeník ihned hlásil, že snědl celou svačinu (kvůli čemuž se jindy zlobím – pravidlem je u nás téměř netknutá sváča, ať udělám sebelepší), no nestačila jsem žasnout. Navíc mi Jenda lichotil, jak ostatní děti ani nevěděly, co to má za oříšky (místo sladkostí mu do sáčku namíchám kousky kokosu, sušeného ovoce a ořechů, dnes měl para-ořechy a pekanová jádra) a jak se o ně div neseprala celá třída. Jsem asi hodně naivní, protože celou dobu cestou domů jsem byla v povznesené náladě z toho, jak krásně se o svého synáčka starám, a nenapadlo mě vysvětlit si změnu v jeho chování jinak... V dětském pokoji mi to ale najednou všechno došlo – otevřela jsem deníček s domácími úkoly a tam na mne číhal tento vzkaz od paní učitelky: „Zvláštní úkol: Napsat deset pravidel slušného chování ve škole!“ Zaskočilo mi. V prvním okamžiku jsem si nechtěla připustit kázeňský problém svého miláčka, ale naopak v mateřské zaslepenosti mne napadlo, že má „zvláštní“ úkol, neboť vyniká nad ostatními dětmi, že je to úkol pro výjimečné... Nikterak. Ani omylem nešlo o tuhle variantu. Jednalo se skutečně o úkol pro nezkrotitelné zlobivce...

„Cos dělal?! Za co to je?!!!“ čílila jsme se...

„Skákal jsem při tělocviku...“

„Cože?! To máš zvláštní úkol za skákání při tělocviku?! To nemyslíš vážně? Koukej mi hned říct pravdu, jinak volám paní učitelce!“

...a tak jsem zavolala, neb Jeník mlel stále svou – ale abych mu věřila, že dostal trest za to, že skákal při tělocviku, na to už jsem mu nevletěla. Z rozhovoru s paní učitelkou vyplynulo, že když třída přechází ze své kmenové třídy na tělocvik, děti jsou nabádány k tichosti, protože jdou okolo ředitelny, a zejména tříd, kde se učí. Náš Jeník však nerespektoval tuto logickou žádost ani cestou tam, ani zpět, a tak se přidružil k dalším šesti kamarádům, kteří odcházeli domů s výslužkou. ...ani jsem se vlastně tolik nezlobila, v duchu jsem se i smála, ale navenek jsem Jendovi vyčinila a promluvila mu do duše (jak já jsem tahle kázání od rodičů nesnášela, a vida – už to dělám taky :-). Synátor napsal deset krásných vět, jak se má chovat, a já jen doufám, že si to vezme k srdci... Není to totiž tak dávno, co donesl v žákovské knížce poznámku „Vyrušuje v hodině!“ Tehdy jsme se tomu celá rodina, včetně babiček a dědů, zasmáli, neboť nám to přišlo spíš jako důkaz toho, že máme doma prostě normálního, sem tam i zlobivého kluka. Těch deset pravidel slušného chování se mě už dotklo, paní učitelce jsem do telefonu vysvětlila, že samozřejmě obě děti učíme tomu, jak se kde chovat, ale někdy se dětská nátura asi prostě vymkne kontrole...

Také mě ještě Jeník dostal jednou věcí – zatímco Natálka si na Vánoce přeje živého jaguára, živou opici, živého koně a živého králíka, Jeník si sice vzpomněl i na maminku, takže pro mne si od Ježíška přeje voňavku, pro tátu dobré víno, zato pro sebe si neskromně přeje Lego Star Wars – 7 krabic. Sedm krabic?!!! Dost mě udivilo to množství, mírně řečeno, synek je filuta, ale asi ho budu muset zbavit dojmu, že Ježíšek mu donese úplně cokoliv. Trochu se obávám, že už Jeník ví, jak je to s Ježíškem, už loni ve škole to děti řešily, ale prvňáčky to nějak zjevně nezasáhlo, ještě minulé Vánoce Honzík na Ježíška věřil. Teď pozoruji změnu a tuším, že už zná pravdu. Musím si s ním promluvit, nerada bych, aby Natálka na Ježíška přestala věřit už letos...

O víkendu máme první adventní neděli, už se moc těším, jak nachystám vánoční výzdobu, Vánoce jsou pro mne opravdu úplně nejhezčím obdobím v roce. Strašně ráda zapaluji svíčky a užívám si tu zádumčivou atmosféru, plnou těžkých vůní koření, jehličí a purpury. Už slyším Pepču, jak bude žbrblat, co to doma zase smrdí... ;-)

Tak, o pejscích nepadlo v tomto vyprávění ani slovo, takže příští bude výhradně pejskařské, slibuji ;-) Dnes jsem byla s Gin na cvičáku, sešla jsem se tam ještě s jednou kamarádkou a oba naši pejsci cvičili jako o život, byla to paráda :-) Akorát to počasí, kdyby víc spolupracovalo, zima a namrzající vlhko – nic moc kombinace... Tak krásné dny, D :-)

PS: Náhodou jsem našla Katčiny fotky, a tak je zcela nahodile připojuji – jedna je fotka zlínského podzimu, pak letní Tatry, Katčina promoce a Katka s manželem a jejich dvěma berňáčky :-)


Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel tři a pět (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2022 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz