Ginger Taffy
Rottweiler Kennel

Blog 111 aneb Už se nám to blíží ;-)

Dost často se mě v posledních dnech mnozí kamarádi a známí ptají, co Taffynka a jak se chystáme na štěňátka. Musím konstatovat, že se nám ty cca dva měsíce březosti nějak moc rychle přehouply a pomalu se připravujeme na den „D“. Nevím ovšem (a sem tam mne to i malinko udiví), jestli se nějak cíleně chystá Taffynka – fyzicky sice zjevně ano, ale psychicky evidentně ne… Včera jsem odjela s dětmi a Gin na jeden den k rodičům na Vysočinu, Taffy zůstala vzhledem ke svému požehnanému stavu doma a fungovala jako stavební dozor Pepčovi při jeho kutilských pracích na zahradě. Dnes mi Pepča hlásil, že se Taffy, kromě svého oblíbeného metání sudů na trávníku, okamžitě vyválela v nějakém hov…ně a že ji pak musel celou umývat. Takže se mi zdá, že Taffy si vesele funguje dál, jako by se nechumelilo ;-).

Nicméně ono se pomalu začíná chumelit, Taffy je jak koule, cecíky nalité a sotva se hýbe. Je extrémně mazlivá a nepromešká jedinou příležitost, kdy se na někoho namáčknout a nechat se poňufat. Obě holčičky byly vždycky hodně přítulné, je to i tím, že jsou dvě, a tak na sebe trochu žárlí a denně svádějí boj o každou chvilku mé pozornosti. Nicméně nikdy nebyly dotěrné a neodbytné, což teď Taffy je – moc dobře si je vědoma toho, že má VIP režim, nemusí téměř nic dělat, naopak má povoleny věci, které by jindy neprošly. A tak se všeho dožaduje v překypující míře… Jen co přijdu domů, chce ke mně, a jakmile ji pustím, letí k lednici a nedá pokoj, dokud si z ní něco nevybere. Pak se uvelebí někde mně poblíž, rozvalí se, vrtí ocáskem, hrabe pacičkami a nepřestane, dokud ji aspoň chvilku nedrbu na bříšku. V kumbálu, kde mám obvykle kromě mrazáku a pračky spoustu věcí na úklid, je nyní po celé ploše obrovské letiště, v něm na míru vyrobená zdravotní matrace. Na pračce se mi kupí místo koše na prádlo potřeby pro porod a péči o štěňátka, počínaje vyhřívanou podložkou, miskami, odsávačkou či obojky a mlíkem pro štěňátka, lahvičkami, dudlíky a kaší konče. Taffy se v novém pelíšku líbí, vyrobil jí ho na míru Pepča, a přestože jsem se v počátku trochu obávala zručnosti mého drahého muže, dílo se mu opravdu povedlo a zdá se, že vyrobil skutečně pevný a pořádný porodní box – uvidíme, co s ním udělají malí dravci, až začnou řádit ;-).

V práci jsme se teď docela nasmáli na účet jedné naší kolegyňky, která – asi jako jediná z celé televize – netušila, že čekáme štěňátka. Denně jsem v práci, abych pak mohla být doma s miminky, je to náročné a domů se vracím už tak nějak spíš ze setrvačnosti, automaticky a intuitivně (ne že by se mi nechtělo, naopak, ale mám co dělat, abych to v noci domů odřídila…). Tak jsem si před pár dny v práci posteskla, že nevím, jestli tu pracovní šňůru ve zdraví přežiju, a kolegyně, co přišla na noční, se tomu divila. Tak ji jeden kolega-vtipálek, dříve než jsem stihla zareagovat, oznámil, že v pátek odcházím na mateřskou dovolenou.

„Cože?! Vážně??? A že to na Tobě není vůbec vidět…“

Kolega-vtipálek: „To je, viď?! A čeká to s nějakým Němcem!“ ;-)

„Vážně…?“

Kolega-vtipálek: „A čeká jich sedm!“

V tomto duchu se celá redakce chvilku bavila, až jsem to kolegyňce musela říct, opravdu jí to nedocházelo a jen mi stále udiveně koukala na břicho :-).

Ginuška Taffynku obchází s respektem, venku ji láká k divočinám, ale na nějaké bláznivé lítání už Taffy naštěstí nemá náladu. Včera jsem s sebou vzala Ginušku k našim na Vysočinu, vydaly jsme se odpoledne na dlouhou procházku zamrzlými lesy okolo Dalešické přehrady a užily si klidu a kouzelné zimní pohádky. (Bohužel se mi rozbil foťák, a tak jsem udělala jen pár obrázků a už nestihla vyfotit Tafouška, abyste viděli, jak je kulatá. Ale snad to před štěňátky ještě stihnu a dodám :-) Ginuška je u rodičů vždycky strašně odrzlá, a tentokrát si návštěvu obzvlášť užila. Část odpoledne jsem strávila zdobením cukroví a vařením, Gin se mi celou dobu pletla pod nohami, sem tam si vyskočila, pacičkami se opřela o linku a slintala by mi nejraději přímo doprostřed mís s rohlíčky a dalším cukrovím. Musela jsem ji tedy po chvilce vyhnat, jinak by nám na Vánoce nic nezbylo. Gin se sice schoulila do rohu kuchyně a s čumáčkem od vanilkového cukru pozorovala dění v kuchyni – ale jen co jsem se vzdálila, hned stála zase opřená o linku a mapovala situaci, potvora jedna :-).

Přeji vám tedy i další dny adventu v pohodové a sváteční náladě, další fotečky dodám, tyto jsou ze včera z Vysočiny, D :-)

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam:	zadejte slovně součet čísel tři a pět (např.: sedm)