Ginger Taffy
Rottweiler Kennel

Blog 113 aneb Jak jsem se chovatelkou stala :-)

Chtělo by se mi začít psát něco o tom, jak dlouhá cesta je k tomu, než se člověk dočká štěňátek, má-li psa s průkazem původu a chce mít rovněž „papírová“ mimina. Odpustím si ale filozofické úvahy a skočím rovnýma nohama tam, kde jsem skončila minule – a to bylo čekání na malé myšáčky...

Čekání to bylo pro mne nekonečné – Taffy sice měla termín porodu 12. 12., což odpovídalo 63. dnu od prvního nakrytí, ale pan doktor Láznička byl podle velikosti štěňátek na ultrazvuku přesvědčený o tom, že štěnda jsou z druhého krytí o den později. Takže termín jsme vlastně měly 13. 12. I přesto jsem ale už od pátku 9. 12. čekala, že to přijde každou chvilku – nachystala jsem si milion zbytečných věcí, a nejspíš tím, jak jsem já byla připravená, měla jsem pocit, že už musí být připravená i Taffy a může to začít. Vše se odehrálo až po (pro mne nekonečných) pěti dnech mého netrpělivého čekání a častokrát jsem si vzpomněla na mé vlastní těhotenství, kdy mě lékaři nejdříve strašili, že to bude dříve tak o měsíc, jelikož je miminko na mou tělesnou stavbu moc velké, ale nakonec se nic nedělo tak dlouho, než jsem nenarozenému Jendovi pohrozila, že jestli se už nehodlá vyklubat, jdeme v pondělí na vyvolání porodu. Narodil se v pondělí nad ránem, jako by to věděl :-). ...Taffy jsem v úterý domlouvala, že jestli ani ve středu nic, budu ji muset i s tím strašným sudem, co měla místo bříška, odvézt na veterinu na kontrolu. Ve středu ráno jsem ještě na chviličku odjela s dětmi do školy a do školky – Taffy jsem opouštěla naprosto klidnou a spokojeně si hovící v pelíšku. Jakmile jsem však přijela domů, bylo mi jasné, že se už něco děje.

Bohužel začátek porodu nebyl lehký, Taffy měla hodinu kontrakce, naříkala, a nic se nedělo – neodešla plodová voda, navenek prostě žádná změna. Po konzultaci s panem doktorem jsem se uklidnila, vyhodnotil to jako přípravnou fázi a ta prý může trvat i půl dne. Leč chyba lávky, v našem případě už Taffy skutečně rodila, a začalo to z toho špatného konce... Taffynčina chovatelka mi psala o Taffčině mamince, Clarusche vom Hause Edelstein, že prý má vždycky ve vrhu jedno super veliké štěně, které jde pokaždé až na konec a u posledního porodu ho prý z ní páčila hodinu. Tahle informace mne poněkud vyděsila, protože podle posledního ultrazvuku jsem věděla, že jedno štěňátko je také hodně veliké. ...šlo jako první a bohužel to nedopadlo dobře, za velkého Taffynčina naříkání se nakonec narodil obrovský chlapeček, ale už mrtvý; myslím, že se udusil během průchodu porodními cestami. Snažila jsem se ho rozdýchat a oživit, nejdřív mi ani vlastně nedocházelo, že je štěňátko mrtvé – nikdy dříve jsem porod psa neviděla, a tak jsem ani přesně nevěděla, jak narozené štěňátko vypadá... První mrtvé štěně mě pořádně vyděsilo, a protože pan doktor Láznička nejezdí k porodům domů, volala jsem veterinářce, která mi slíbila přijet, budu-li potřebovat. Dojela sice rychle, ale vlastně jsem ji už nepotřebovala. Po prvním štěňátku vše nabralo velice rychlý spád a během hodiny bylo všech dalších pět štěňátek, naštěstí již zdravých a živých, v pořádku venku. Jako první se narodila růžová holčička, pak šla nožičkami fialová, pak oranžová, nožičkami napřed červená a na zahradě, když jsem šla Taffy vyvenčit, se narodil Modrásek Alien.

Paní veterinářka byla v úžasu z toho, jak vše bylo rychlé, podle ní to byl překotný porod. Já si laicky myslím, že porod brzdil první veliký chlapeček, a jak uvolnil cesty, šlo to už samo. I když – samo úplně ne, první štěňátko Taffy hodně zrasovalo, podle vyšetření byla uvnitř značně pohmožděná. Pravda je, že čtvrtou holčičku, jak šla nožičkami, neměla Taffy vůbec sílu vytlačit, pár minut z Taffy koukaly jen ty nožičky a ocásek, a když jsem nakonec malou myšku vydolovala, byla jsem ráda, že je živá a v pořádku.

U Taffy bylo hodně věcí tak nějak mimo standard – před porodem jsem jí například dvakrát denně měřila teplotu, abych věděla, že až klesne, blíží se porod. Tělesná teplota psa má být podle chytrých knížek 38–39 °C. Když jsem Taffy měřila poprvé, asi 57. den březosti, měla cca 37 °C – vyděsila jsem se, že už budeme rodit. Když jsem pak ale víceméně stejné hodnoty s odchylkou maximálně do pěti desetin stupně měřila každý den, bylo mi jasné, že podle teploty nic nepoznám a že mám doma asi chladnokrevného psa ;-). Další atypičnost byla u Taffy v rychlosti porodu a že si opravdu nedala mezi štěňátky vůbec žádnou pauzu – od paní veterinářky jsem se dozvěděla, že obvykle se narodí štěňátka z jedné strany děložního rohu, pak si dá fenka chvíli pauzu a rodí se štěnda z druhé strany. Kromě prvního štěňátka se všechna ostatní narodila bez plodových obalů a nevyšly ani placenty. Taffy musela dostat injekci a ještě večer jsme jely na sono k panu doktorovi Lázničkovi. Vše už bylo naštěstí OK, jen Taffy byla tak zmordovaná, že se nechtěla nechat ani vyšetřit.

Daleko větší problémy mě ale čekaly doma – Taffy měla při kojení bolesti a nechtěla štěňátka přijmout. Po porodu sama překousala pupečníky, očistila mimina a nechala je napít, ale odpoledne ji asi všechno bolelo, a obzvlášť při kojení byla celá mimo. První a druhý den jsem jí musela štěňátka odebírat a přikládat na kojení, při něm musela mít náhubek, protože na malé myšky vrčela a chovala se opravdu zle. Zafungoval prostě poporodní šok, stres a vůbec vše, pan doktor Láznička mi říkal, že musím věřit, že se zklidní, prý se mateřský pud dostavuje až tak druhý den a spousta fen potřebuje zklidnit se a zvyknout si na novou situaci. První dva dny jsem tedy co dvě hodiny s Taffy kojila a štěníčky ukládala do vyhřívaného boxíku. Druhý den večer už byla Taffy klidnější a nestartovala s každým zapískáním malých. Nechala jsem ji tedy kojit poprvé bez košíku a šla si na chvilku sednout do obýváku. Vzbudila jsem se tam ve čtyři hodiny ráno, chvilku jsem tápala, kdo jsem, kde jsem a co tam dělám (poslední dva dny před porodem jsem v noci totiž téměř nespala, protože Taffy courala po bytě a chodila neustále ven; po porodu jsem zase celou noc asistovala u kojení, takže tyto tři dny mě málem zničily). Téměř jsem běžela za Taffy a štěňátky – našla jsem je spokojeně spinkat všechny na jedné hromadě, pár štěňátek spinkalo s cecíkem v tlamičce, pár jich bylo namáčklých na Taffy a zdálo se jim určitě o mlíčku :-). Taffy na mě jen koukla, začala štěníčky umývat a mně se strašně ulevilo – věděla jsem, že mám vyhráno, že se v Taffy konečně probudily mateřské city... Od té doby se stará úplně vzorně – miminka jsou čistá, spokojená, vůbec o nich nevím. Taffy se jen několikrát za den vyvenčí a zase upaluje ke svému naděleníčku, nemůžu se nabažit pohledu na ně, jak jsou všichni spolu, spokojení a v pohodě :-).

Už teď jsou vidět rozdíly mezi jednotlivými štěňátky, jsem zvědavá, jak porostou a budou se vyvíjet, moc se na to těším :-). Mějte krásný poslední advent, já si nevlídného počasí užívám procházkami jenom s Gin, je to příjemná změna jít jenom s jedním hafanem :-) Ještě jednou všem moc děkuji za podporu a vzkazy, bylo to nesmírně milé :-). Děkujeme, DaTaG :-)))

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam:	zadejte slovně součet čísel dva a čtyři (např.: sedm)