Ginger Taffy
Rottweiler Kennel
Rottweiler Kennel
Z party roztomilých myšiček se stávají ještě roztomilejší medvídci, huňatí, mohutní, s nádhernými hlavami a dokonalým lumpíkovským pohledem. Ovšem jejich roztomilost si užívám přesně jen do té chvíle, než je vyndám z jejich pelíšku a rozutečou se mi po celém přízemí. Dneska ráno jsem to vyloženě podcenila – na osmou jsem měla s Jeníkem objednanou zubní hygienu a hned pak jsem musela do práce. Na hlídání jsem opět povolala chůvu, bez které bych poslední dva týdny vůbec nemohla fungovat – bratrance Míšu. Abych mu poskytla alespoň trochu pohodlí v naší psí rodině, do noci jsem vařila, nakládala maso, chystala tvaroh pro štěnda a granulky do krabiček, aby jim to Míša jenom ohřál, vysypal a neměl tolik práce. Spala jsem pár hodin, ráno vstala v pět, vyvenčila velké holky a šla jsem na malé prďolíny. Bohužel jsem udělala jednu velkou chybu – nezavřela jsem za sebou dveře do kuchyně, kterou jsem měla naklizenou (nerada odcházím z domu, když je tam binec) a čistou. Než jsem vyndala posledního méďu, nebyl v chodbě ani jediný z party – viděla jsem jen rozražené dveře do kuchyně…
Ještě než jsem do ní vstoupila, cítila jsem něco mokrého na podlaze – první loužička. Tipuji to hned na prvního lotra, který se vyčůral na ideálním místě pro to, aby tím všichni ostatní museli proběhnout. Nemýlila jsem se – z první loužičky vedly mokré stopy různými směry do kuchyně. Do nosu mě udeřil jasný závan toho, co mě tam za nepatrnou chvilku čekalo.... Čtyři hromádky pod stolem, ta pátá právě ve výrobě... Mezi tím vším louže jako jezera, rozlítané od té černé bandy, která přes noc nastřádala energii a potřebovala se jí co nejrychleji zbavit. Dvě štěnda se hned pustila do systematického studia naší knihovny, a než jsem stihla uklidit nadílky, za vlast padl obal Biologické mikrotechniky a na další knížce se usilovně pracovalo. Knížky jsou pro mne svaté, a tak mě při pohledu na tu zkázu opravdu zabolelo u srdce, hnala jsem malé nezbedníky od našich literárních skvostů, ale oni to považovali za další taškařici a rozveselilo je to ještě víc. Úplně nadlidský úkol pak je sehnat je všechny nazpátek na jejich území do chodby – na přivolání sice přiběhnou, ale hned zase upalují jinam, jsou jako pytel blech. Takže než se mi ráno povedlo je zpacifikovat, byl doma bordel (pardon :-) jak v tanku a já jsem byla uběhaná a zpocená, že jsem se mohla jít znovu převlékat…
Ráno jsme v pořádku přežili a já jsem se na hospodaření naší domácnosti zajela přes poledne na chvilku podívat – Míša kromě hafanů vyfasoval i Honzíka s Natálkou, a už dopoledne mi do telefonu říkal, že to je doma pěkná divočina… ;-) Když jsem vstoupila do chodby, našla jsem malé hafáčky v nejlepší zábavě s Míšou a dětmi. Všude hračky, rozlitá miska s vodou, naťapané zbytky granulek, ale jinak veselo a dobrá nálada. Malí lotři (myslím pejsky :-) mne přivítali s nadšením, vrhli se mi na kozačky i sukni, stěží jsem je ze sebe sundávala. Pak se, asi z radosti, opět pustili do svého „hromádkování“ ;-), a Míša jen Honzíkovi s Natálkou zavelel: „Dýchejte pusou, děti!“ :-))) To mě fakt pobavilo, ale uznávám, že měl pravdu, než jsem stihla hromádky odstranit a vše vynést ven do popelnice, bylo u nás dýchatelno jen s obtížemi…
Natálka s Honzíkem mi s malými áčky moc pomáhají, hezky je hlídají, když já v kuchyni třeba chystám jídlo, hrají si s nimi a staví jim z hraček nejrůznější herny. Honzík je v tomto velmi vynalézavý, kolikrát do sebe zaplete šňůrky od balonků tak, že je od sebe rozmotávám poměrně dlouho. U Natálky poslední dva dny zjišťuji, že jí stačí spíš už jen krátké pohrání a klidí se pryč, štěníci se jí totiž okamžitě pověsí na culíky, na šatičky, lezou jí po zádech a ohryzávají kde co. Naty jim sice říká „Ne, nesmíš!“, ale nezdá se, že by to na nezbedy působilo. Tak ji učím, jak jim šetrně otevřít hryzavé tlamky plné jehliček a trochu se vysvobodit :-) Jinak Naty poslední dobou perlí, pobavila mne v pondělí výrokem, že je venku pěkná „chumelice“, a když jsem se jí ptala, jestli by nechtěla hrát v nějaké reklamě (kolegové mě přesvědčují, ať to zkusíme, když bude chtít), tak se nejdřív moc netvářila, až po chvilce přiběhla a řekla mi: „Tak já do té leklamy půjdu, maminko!“ :-) No, nejdříve tedy navštívíme logopedii a pak se ukáže :-) Tak se mějte hezky! D :-)
 |  |  |  |
| Modrý a Růžová :-) | Růžová a Oranžová :-) | Modrásek :-) | Oranžová :-) |
 |  |  |  |
| Fialka :-) | Růžová a Červená :-) | Růžová a Červená :-) | Růžová a Červená :-) |
 |  |  |  |
| Růžová a Červená :-) | Růžová a Červená :-) | Růžová :-) | Červenka :-) |
