Ginger Taffy
Rottweiler Kennel

Blog 120 aneb …pro Fifi ;-)

Fifi, to koukáš, co? ;-) Tento blog je taková malá provokace zejména pro Tebe, abys viděla, že jednou za uherský rok dokážu napsat blog, aniž bych to dva dny předem vyhlašovala na webu, tahala vás za nos (jako že stále kde nic, tu nic ;-), a zvyšovala si tak návštěvnost :-))). K čemu ta návštěvnost v měřítkách našeho malého rotvíkářského rybníčku vlastně je, víte to někdo? Ano, můžu tak poznat, jestli někoho zajímá, co je u nás nového či zajímavého, ale ve své podstatě o nic nejde, ne? Já osobně jsem stejně tak ráda, jestli nás navštíví dvacet lidí nebo jestli jich je padesát – důležité je podle mne to, že vůbec někdo přijde, že si najde chviličku a vzpomene si :-). Věřím totiž, že k nám chodí zejména kamarádi a lidé nám blízcí než ti, co k nám vstupují s nevraživostí a pasou po tom, co se nám zase nepodařilo a jakou krizí zrovna procházíme… ;-)
V úterý Honzík donesl ze školy vysvědčení, respektive výpis z vysvědčení, a na něm samé jedničky. Je to můj kluk šikovný, na druhou stranu ale – mít ve druhé třídě něco jiného, asi by to byla zejména vizitka nás, rodičů. Za hezké známky jsme navštívili oblíbený obchůdek s hračkami, Jeník si bez ostychu vybral dáreček, gormití vejce, a Natynce také, i když žádné výzo nebylo, ale prostě nesmí být ošizená ;-). Gormití vejce Jeníček s nepředstíranou láskou a péčí vybalil z tuny neekologických obalů už v autě (nechápu, proč musí být malinká hračka zabalena v tolika plastech a papírech, dost mi to vadí…) a Natálce se chlubil se zelenou příšerou, těžko popsatelného vzhledu, prostě gormit… ;-). Doma se na psacím stole objevily ještě jakési žlutavé úlomky jako by kamenů, a jak mi Jenda vysvětlil – prý to jsou kousky skály z gormitího vejce. Tato odpověď drahého synka mě uklidnila a bez obav jsem šla dětem a početné hafaní smečce chystat jídlo.
Po nějaké chvilce jsem se vracela a při vstupu do patra s dětským pokojem jsem šlápla do něčeho mokrého. Deformována vytíráním loužiček po malých černých nezbednících mne v první moment napadlo, jak se mohlo nějaké štěňátko dostat do patra?! Když jsem se ale podívala blíž, poznala jsem, že stojím v jakési mléčně žluté kapalině. Zarazilo mne, že kapičky vedly jednak nahoru do ložnice, ale zároveň i do dětského pokoje. Po chvíli se mi dostalo vysvětlení – můj malý chemik se jal gormití skálu rozpouštět, a aby k tomu měl klid od mladšího zvědavého sourozence, uklidil se k vědeckému výzkumu do koupelny rodičů v ložnici. Toto místo je většinou jako jediné v domě krásně naklizené, Honzík však tento stav změnil – umývadlo bylo ulepené od gormití hmoty a podlaha jak v koupelně, tak v ložnici se leskla krápanci nejrůznější velikosti. V dětském pokoji to vypadalo podobně, Pepča se na Jendu kvůli tomu zlobil, a tak rozpuštěnou hmotu vzal a nalil do záchodu. To však neměl dělat, zvláštní konzistence nejde spláchnout, a já už druhý den marně přemýšlím, jak to budu ze záchodu dolovat…
Další zážitek, nicméně o něco zábavnější, Jeník vylovil ze školního baťůžku. Paní učitelka nechala každého z žáčků napsat si vysvědčení, a tak si děti samy nadepsaly jednotlivé předměty a měly se slovně zhodnotit. Zde osobní náhled našeho synka – přepisuji jej v přesné podobě, a možná si tak pomyslíte, jak je možné, že dostal z českého jazyka jedničku… ;-):
VYSVĚDŠENÍ
•    Prvouka: prvouka mi de
•    Matika: matika mi de
•    Čeština: čeština mi de ale musim na tom ještě trochu zapracovat
•    Chování: trochu zlobým takže musím trochu zlepšit chování
•    Přátelství: mám hodně kamarádů
Tak hlavně že ti kamarádi jsou :-)
A ještě jeden velmi výrazný zážitek absolvovala naše rodina tento týden – podruhé jsem psím členům vařila zelené dršťky a asi jenom proto, že jsem už dávno zapomněla, jak intenzivní to bylo minule… Pepča přijel domů, vstoupil do kuchyně a bez předstírání se začal dávit (Katka by řekla, že začal „nadavovat“ ;-). „Chceš nás otrávit?! Co to vaříš?!!!“ Byla jsem velmi direktivním způsobem ponaučena o tom, že jestli chci tuhle delikatesu i nadále servírovat pejskům, tak ať si klidně rozdělám na zahradě oheň a pálím to jako bezdomovec tam, mrazy-nemrazy… Asi to byl pro rodinu opravdu veliký čichový zážitek, neboť druhého dne Jeník večer opatrně nakukoval z obýváku do kuchyně a z povzdálí na mě volal: „Zase vaříš ten hnus?!!!“ A tak se tímto provoláním loučím, vzpomínkou na zelené dršťky zdravím Zdeničku Sojkovou a vám všem přeji krásné dny, ať vám v těch mrazech neupadnou nos a uši! D ;-)

PS: Štěňátka mi včera dala definitivně najevo, že nehodlají bydlet sama v chodbě, a nastěhovala se tak s neohrožeností sobě vlastní do volného pelíšku v garáži k Taffynce a Gin. A tak tam naplno topíme, pelíšek mají vyhřátý dekami, spinkali krásně celou noc a já jsem poprvé po měsíci ráno nevstoupila do chodby vyplavené čůráním – jsem z toho zážitku v šoku ještě teď ;-) Nové fotečky pupíků zítra, ty dnešní jsou ze 7. ledna, kdy u nás byli na návštěvě kolegové Renča Czadernová a Vojtík Boháček :-)

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam:	zadejte slovně součet čísel tři a pět (např.: sedm)