Ginger Taffy
Rottweiler Kennel
Rottweiler Kennel
Jak jsem čekala, tak se i stalo. Na mou hlavu se snesla upřímná kritika kamarádů-chovatelů za to, že jsem opět zelené dršťky vařila. (Abych to upřesnila – k této významné události v mém životě došlo teprve podruhé a v intervalu dvou let ;-). Zejména proběhla velmi intenzivní výměna mailů s kamarádkou Zdeničkou Sojkovou, majitelkou vicemistryně světa v ATIBOXu 2011, boxerky Quarty z Ringu, která má teď shodou okolností nádherná štěňátka :-). Psaly jsme si toto:
Zdenička: „Drahu, dršťky zelené se baští syrové!“
Já: „No jo, ale já nějak nemám odvahu dát to těm malým neuvařené ;-)))“
Zdenička: „Musíš se pochlapit, vařením zničíš to, kvůli čemu se dršťky baští – enzymy. Zkoušej dávat po troškách. A uvidíš! :-))“
Já: „Jo, ještě se s tím budu matlat delší dobu, ne? ;-) Děkuju za radu ;-)))“
Zdenička: „Drahu, nějak dnes špatně chápeš :-D Myslím tím, že dáš pytlíček místo pytle napoprvé. Ne že je budeš po trošičkách krminkat :-))) A nezapomeň, že syrové maso je pro psa nejlépe stravitelné!!!“
Já: „No jasně, a tím, že budu jedno balení dávat na ikskrát, tak s ním budu mít delší dobu co do činění ;-) ...Ti dám, že pomalu chápu ;-)))“
Zdenička: „Asi je to tím mrazem :-D))) Pro dvě Tvé velké holky a kupu malinkejch je to jedno balení akorát!!!“
Já: „Dobře, tak já to zkusím – zítra jsem v práci, tak to přichystám bratranci, ať jim to dá :-DDD“
Zdenička: „Srabe! :-D ...já to krmím s rejží.“
Já: „Nene, já jsem jen zlomyslná a škodolibá, už se těším, až mi zítra Míša zavolá – dám Ti vědět ;-))) OK, ještě mu nakážu uvařit k tomu rejži ;-)))“
Zdenička: „BŮH S NÍM!!!“
A jak jsem napsala, tak se také stalo... V pondělí večer jsem vyndala z mrazáku dvě nohavice zelených drštek (http://www.vetamix.cz/produkty/ostatni-sortiment/pro-psy/maso-a-masove-smesi/drstky-mlete-zelene-1kg) a nechala je do rána odpočívat v dřezu, aby rozmrzly. Ráno přijel můj zachránce, bráchanec Míša, a než jsem odjela do práce, dostal pokyny, co komu kdy dát. „...tohle dáš do misky štěňátkům a tohle smícháš holkám, ju?“
Už když jsem celou akci chystala, strašně jsem se nasmála při představě, jak bude Míša reagovat, až tu zelenou výživovou pochoutku rozbalí :-) Nakonec jsem nevydržela, když se sám neozval, a kolem poledne jsem mu volala, co jako doma nového a tak... ;-) Vyslechla jsem si ironické konstatování toho, jak jsou malincí „šikovní“, že stačili během chvilky bez dozoru Míšovi vytahat z batohu všechny papíry a rozcupovat je po chodbě. O zelených dršťkách ale ani slovo... A tak jsem se zeptala sama – myslím, že Míša mou naschválnost prokoukl, a tak o ničem zcela záměrně nemluvil ;-) Poznala jsem to z jeho hlasu, prostě mi nechtěl dopřát, abych se na jeho účet nasmála. Ale když mi posílal fotky rozcupovaných věcí z baťohu, zelené dršťky přece jen okomentoval jednou větou: „Kdyby šel ten smrad vyfotit, tak Ti ho vyfotím a pošlu taky!“ :-) Co je však důležité – štěňátka po zeleném nadělení neměla průjem, ani dokonce řidší kakání, ...na rozdíl od čerstvého hovězího, které jim nechávám pravidelně namlet (a náš pan řezník se může přetrhnout, aby nám vybral to nejlepší masíčko na tatarák ;-).
A teď úplně navážno – oba moji rodiče jsou z mnoha sourozenců, takže by se dalo předpokládat široké příbuzenstvo a skvělá velká rodina. Chtěla bych ji, ale bohužel to nějak nevyšlo, vztahy nejsou ideální. Já tím sice nijak netrpím (říkám si, proč by si měl člověk rozumět s někým víc jenom proto, že ho s dotyčnou osobou pojí pokrevní pouto, copak to něco zaručuje? Mnohem více si rozumím s některými, jako by cizími lidmi, s mými kamarády a nad většinu příbuzných bych je v klidu postavila), ale jsem ráda, že mi zůstal aspoň Míša a celá jeho rodina. Je na něj spoleh, nikdy mi neodmítl pomoc, a navíc je s ním veliká legrace. Máme se i s jeho Anetkou rádi a troufám si říct i za ně, že je nám spolu dobře :-) Míšovi slibuji za obětavý puppy-sitting štěníčka z dalšího našeho vrhu Taffy nebo Gin, až bude pro ně optimální situace. No a k tomu samozřejmě dávku kanadských žertíků a naschválností, kdykoli jsme spolu ;-)
Apple měla jako jediná z vrhu kýlu a minulý týden jsem ji vzala k MVDr. Lázničkovi na operaci. Říkala jsem si, že když už jedu na veterinu, vezmu na očkování ještě Taffy a našeho mega-kocoura Krtka. To se mi zase pro jednou povedlo... Krtek mi vřískal vepředu u spolujezdce v přepravce, Apple kvílela v jedné polovině klece pro pejsky, ve druhé byla podezřele potichu Taffy... Když jsem přijela na veterinu, zjistila jsem, že se Apple v kufru auta pokakala a Taffy se mi pozvracela. Než jsem s tím měla šanci cokoli udělat, veškerý obsah kufru mi zmrznul, takže paráda... ;-)
V sobotu mi odcházejí moji tři malincí miláčci a je mi úzko, jen na to pomyslím. Má to tak ale být, hafíčci musejí k novým páníčkům a jsem si jistá, že se u nich budou mít dobře. Štěňátka jsou na mne a na sebe hodně fixovaná, obávám se, že i když je ten správný čas na nové domovy, že budou plakat a tesknit... Všichni páníčci ode mne dostali „manuál“ ke štěňulkovi, ale i tak bych všechny znovu chtěla poprosit, ať se vyzbrojí trpělivostí, všechno se jim v mnohonásobné míře vrátí. A abych shrnula svůj první odchov – bylo to náročné, nebudu ze sebe dělat neunavitelného hrdinu... Avšak bylo to krásné, štěňátka rostou neskutečnou rychlostí a jsem šťastná, že jsem je u toho mohla pozorovat. Vrátila mi svou přítulností a energičností vše to, co jsem já vložila do péče o ně :-) A ještě snad poslední věc – jsou strašně zmlsaní, nejraději by jen samotné masíčko. Páníčkům poradím, jak na to a jak i s ostatními věcmi, ale bude to chtít opravdu trpělivost :-)
Mějte se krásně, D :-)
 |  |  |  |
| Sorbíšek :-) | Sorbíšek :-) | Sorbíšek :-) | Sorbíšek :-) |
 |  |  |  |
| April :-) | April :-) | April :-) | Abbey :-) |
 |  |  |  |
| Apple :-) | Apple :-) | Apple :-) | Abbey :-) |
 |  |  |  |
| Apple :-) | Athena :-) | Athena :-) | Athena :-) |
 |  |  |  |
| Athena :-) | Abbey :-) | Abbey :-) | Abbey :-) |
