...a tak zase došlo na její slova... Na čí? No, však vy víte... ;-))) Slíbený blog v neděli, a kde nic, tu nic, takže pondělí to jistí ;-))) Aneb jak klasik praví: „Já už budu hodný, dědečku!“, načež druhý klasik kontruje: „Až naprší a uschne!“ ...bylo tam tedy ještě „pitomci!“, ale to bych si v žádném případě nedovolila... :-)
Březen, za kamna vlezem, říká pranostika, ale my jsme na ni nedbaly a zahájily letošní výstavní sezonu ve slovenské Nitře. Pepča odjel na víkend relaxovat a rybařit s dětmi k jeho rodičům do jarně svěžích jižních Čech, a tak, i když jsem měla na výstavu nahlášenou jen Gin (Taffy má ještě čas, aby se po štěňátkách dostala do formy), jela s námi i Taffynka. Sice z cesty autem nadšená nebyla, ale samotný výlet se jí moc líbil :-) Ale popořadě... ;-)
Tentokrát jsem jela jen na jeden den, a tak jsem ani nekontaktovala kamarády na Slovensku, že se sejdeme (zdravím, Janiii :-), protože jsem věděla, že nebude čas. Úplně původně jsem zamýšlela jet až v neděli ráno (měly jsme nahlášenou pouze neděli), ale nakonec jsem dostala strach z jízdy v cca tři hodiny ráno, a tak jsem honem zamluvila nějaké ubytko a jely jsme v sobotu odpoledne. Taffy s nevolí sledovala, jak do auta stěhuji výstavní klec a další věci, a zatímco Gin byla stále nervóznější z toho, kdy jí otevřu dvířka od boxu, aby se mohla uvelebit na palubě, Tafoušek otráveně zíval a nepozorovaně se odklízel hlouběji a hlouběji do zahrady. Nic naplat, ani její zkroušené psí oči a žalostné psí pohledy mě neobměkčily, a tak jsme v plné polní vyrazily směr Slovensko, s jednou minizastávkou ve Vlašimi. Od Haniny jsem si vyslechla něco v tom smyslu, kde se courám a kde jako zase jsem tak dlouho (uznávám, že se mi balení nějak protáhlo, nechala jsem totiž třeba umýt auto, abysme nejely s traktůrkem, ale s vozem hodným civilizovaných lidí – po zásluze jsem byla za své snahy potrestána ;-).
Cesta do Nitry byla asi napoprvé bezproblémová a po ubytování se v hotelu jsme si užily krásnou vycházku s holčičkami centrem Nitry a výšlapem na nitranský hrad – jak do tohoto města začínáme jezdit pravidelně, získávám k němu minimálně já osobně přátelsky vřelý vztah – Nitra má podle mne velmi výrazný šmrnc, hlavně její historické srdce, zahaleno v honosném historickém hávu, tepe mladou a velmi bujarou krví – pěší zóna a přilehlé úžasné uličky v centru jsou tvořeny mnoha hospůdkami, na ulici potkáte tak nějak přiměřené množství lidí, ale uvnitř je všude plno – ovšem opět tak nějak přiměřeně – tak, aby se tam ještě dalo dýchat, tančit a abyste se mohli pohodlně ze židle protáhnout, když vás začnou bolet záda. (Uf, to byla ale dlouhá věta ;-).
Sobotní noc byla příšerná, pokaždé bydlíme někde jinde (jsem zvědavá a ráda poznávám nová místa :-), a tentokrát jsme měly úplně pidi-pokojík, v podkroví, takže byl z celodenního sluníčka přehřátý a všechny čtyři jsme tam funěly. Na noc se Taffy nastěhovala k Hance do postele, Ginuška hajala klidně u té mé, ale jak jsme se ráno shodly, spaní „naprd, velebnosti!“ – divné polštáře, plný hotel štěkajících psů, včetně strážného Tafouška, no děs běs. Ráno bych klasicky spala nejvíc, přesně ve chvíli, když jsme musely vstávat...
Výstava samotná nebyla tentokrát nijak oslnivá – půlku areálu zabíraly nějaké trhy, asi s drobným zvířectvem, jak mi došlo poté, co na mě přes plot výstaviště halekala nějaká babča na kole, jestli tam „predávajú i sliepky“ (že by už i Slovensko hysterčilo? ;-), kruhy byly celkem v pohodě, ale už nebyly nikde lavičky jako obvykle, a hlavně mi chyběly stánky s produkty – ne že by nebyly vůbec žádné, ale bylo jich opravdu žalostně málo...
Rotvíčků bylo na neděli nahlášených 19, z Česka jsme se potkali ještě s panem Jahodou, jemuž jeho devítiletého Agila od Hluboké vody předváděla Lucka Skopalová, stejně tak jeho fenečku Bibiana Naughty Rotty, odchov po Agilovi. Lucka s sebou neměla foťák, a tak jí Agila fotila Hanka. Lucka (pardon, Luci, vím, že jsi na tohle oslovení háklivá, takže „Lucie“ ;-))) mi pak kladla na srdce, abych hlavně ty fotky dala k sobě na web s tím, jak je Agil úžasný – takže dávám!!! A dělám si sice legraci, ale fotky bych zde nikdy neuveřejnila, když by to odporovalo mým názorům – a protože je Agil skutečně nádherný, impozantní a stále, i ve svém věku, velice vitální pes, se ctí o něm píšu a mám radost, že jsem viděla devítiletého psa v tak nádherné kondici. Když se paní rozhodčí – Slovinka Andera Čučnik – od Lucie ;-) dozvěděla stáří psa, vydechla jen obdivné „Wow!!!“ :-)
Na výstavě jsme se ještě potkaly s Míšou Martinů, bylo skvělé se zase vidět a vůbec tak nějak pozoruji, že kamkoli jdu a jedu, shledávám se s mnoha přáteli – je to pro mne strašně milé a fajn! :-)
Cesta domů měla jeden zajímavý milník – poprosila jsem o řízení Hanku a já jsem si v klidu pospávala na sedadle spolujezdce. Najednou mě po nějaké době Haňule budila s tím, že jako úplně neví, kde jsme a tak něco. Hm, přiznávám, že není povznášejícího pocitu, než se takhle vzbudit úplně v pr...eli ;-). „Kde jsme?“ „No, tam bylo několik sjezdů na Bratislavu, tak jsem sjela.“ „A kde to jsme? To je Bratislava?“ „Nooo...“ Nooo, Bratislava to nebyla, a vlastně ani stále nevím, co to bylo za město, Hanina tvrdí, že Trnava – prostě má vševědoucí navigátorka koukala tak dlouho do své neaktualizované navigace, až nás zavezla někam do tramtárie, a nevěda si rady, přivedla tedy k životu mne, protivnou a mrzutou z rozespání, abych ji z toho vyvedla – na mne se z okolí sklánělo jen ne příliš přitažlivé město a vidina toho, jak nedělní odpoledne promarním v ulicích neznámých nevábných stěn, mi na náladě nepřidávala... ;-) Nakonec jsme se musely úplně vrátit a stejnou cestou, jakážto Haňuli svedla na scestí, jsme se zase dostaly zpět. Doma jsme se zdárně zjevily kolem šesté večer, Tafulka auto ještě tak hodinku rozdýchávala rozvalená mezi smrky na zahradě a Gin sbírala nějaká pírka z ptáků, které v naší nepřítomnosti stačil připravit o život náš kocour. Dejžto jim Pán Bůh věčný pokoj! ;-)
D :-)))
D: Ahojky Zdeničko, to víš, u sochy se střídali turisti a fotili se, a tak holky, jak to viděly, chtěly taky ;-))) Než se vyfotily, čekala tam už další skupinka lidí, bylo to legrační :-) Tak papa, krásný den, D :-)
Lucie: Ahojky Lucie ;-), ráda jsem Tě viděla a těším se zase někdy na viděnou, ať se Ti všecko krásně daří, papa, D :-)
Tak to se vazne povedlo ... fotka u Cyrila a Metodeje :-) ... vy jste ale koumaci nebo spis ty, takovy uzasny popis :-)
Jéé krásné fotky "dědka" Interšampiona Agila, tímto moc děkuji Hance za cvaknutí a tobě Drahuš za zveřejnění! A ještě jednou gratuluji k Šampionovi :-)