Ginger Taffy
Rottweiler Kennel

Blog 6 aneb Není vše až tak snadné

Je spousta věcí, které člověku nejdou – někdo je špatný řidič, někdo neumí bruslit a někdo se třeba do konce života nenaučí psát správně čárky v českých větách ;-).

Mít psa zní jednoduše. Laik si asi jako jedinou povinnost pejskaře představí venčení, sem tam nějaké očkování a starost o žrádlo. Takto zkreslený pohled na věc jsem měla kdysi asi také. Nyní však coby majitelka dvou mladých psů vidím spoustu překážek, které máme před sebou, a je na mně, zda a jak se mi je podaří překonat. I přes nějaké ty zkušenosti nyní řeším věci, které mne dříve ani nenapadly...

Tohle je tak trochu hloupost (ať nezačnu navážno ;-), ale už jste někdy zkoušeli vyfotit štěně? Štěně je jako příslovečný pytel blech, chvilku nevydrží na jednom místě, a když náhodou zrovna ano a vy se přiblížíte s foťákem, okamžitě plné radosti přihopká k vám, olíže vás i s objektivem, a je po focení. Taffy i Gin jsou zatím přesně taková neposedná stvoření, kolikrát jsem číhala na fotky, profotila hodiny a ve výsledku měla pouze pár slušných fotek. Jsem vždy ale ráda aspoň za ně, neboť stálé sliby kamarádům, že pošlu nějaké obrázky, ale pak nic, mi už byly opravdu hloupé. Konečně skvělé fotky mi po dlouhé době přijela udělat Hanka Toušková, čímž jí tímto chci poděkovat :-) www.hargulak.estranky.cz Počasí nám přálo, odpoledne jsme strávily s holkami na zahradě, nechaly je dovádět a Hanka fotila a fotila. Je profík, fotky jsou nádherné, můžete se na ně podívat ve Fotogalerii.

Rottweiler je pracovní plemeno a musím přiznat, že ode mne byla trochu troufalost pořídit si právě tuto rasu, aniž bych kdy měla co společného s pořádným výcvikem. Nicméně ničeho se nebojím, pro pejsky mám denně vyhrazen veškerý volný čas a výchovu nepodceňuji. Teoreticky to zvládnuté mám, běžné povely Taffy zvládá pěkně a Gin začíná poslouchat také. Ale jsou před námi obrany, stopy, a zejména poslušnost. Obrany jsou pro nás opravdu zábavou, stopa mne osobně tedy nic moc nebaví, ale co se dá dělat... Zato pořádná poslušnost jako základ ovladatelnosti a disciplíny psa – to bude prubířský kámen. Ono je totiž něco zcela jiného, jak pejsek poslouchá doma na zahradě, a naopak mezi lidmi a dalšími psy. Denně s oběma holkami poslušnost trénujeme, vždy chvilku, aby je to nepřestalo bavit, ale musím přiznat, že disciplínu výcvik vyžaduje zejména ode mne. To je podle mne věc, kterou si lidé někdy málo uvědomují – totiž že nestačí dát psovi jen nažrat a vyvenčit ho, ale jestli chceme, aby byl vychovaný, a dokonce například i složil nějaké zkoušky, je potřeba se mu skutečně denně věnovat, pomalu, s trpělivostí a citem ho učit a nenechat se vytočit, když něco hned nejde. O rotvících se říká, že potřebují delší čas, ale když se něco naučí, tak jim to vydrží. No uvidíme, zatím jsem si vyzkoušela, že ačkoli se považuju za kliďase, Taffyna bohorovnost na stopě mi zvedá hladinu adrenalinu na hodně vysokou hranici. Pár prvních stop se všelijak motala, vracela se, sem tam se zasněně zahleděla po okolí a dávala mi najevo, že jí je nějaká stopa ale úplně šumák. Myslela jsem, že se z ní zjevím... Vlasta mi pak ale vysvětlil, že musím být hlavně já v klidu, a měl pravdu. Mám pocit, že je to jako s dětmi – když jste nervózní, vycítí to, a o to víc zlobí. Stejně tak když je páníček na nervy, zcela jistě to vycítí i jeho pejsek a negativně se to odrazí na jeho chování.

Hodně cenných rad mi dala Hanka, když jsme čekaly na obrany. Bavily jsme se o našem vztahu k pejskům a na spoustě věcech se shodly – obě vnímáme své pejsky jako kamarády, členy rodiny. Hanky Alger Orca Ha-Mir začal mít v pěti letech problémy s kostmi, dělají se mu na nich bolestivé výrůstky. Péče o takovéhoto pejska je krom jiného i finančně celkem nákladná, museli ale také například omezit výcvik, který oba bavil. Některým chovatelům by nepřišlo divné takovéhoto pejska někomu prodat a pořídit si jiného, jen aby splňoval jejich ambice a chovatelské cíle. Musím říct, že tenhle přístup se mi zdá pokrytecký a zcela bezohledný. Neumím si představit, že bych Taffy dala z jakéhokoli důvodu pryč, vím, jak je na mně závislá a jak by musela trpět u někoho cizího. Pes přeci není věc, kterou s prvním neúspěchem či nepohodou odsuneme jinam – když se jednou rozhodnu mít psa, mám ho ráda se vším všudy, i když třeba nebudou výstavní úspěchy a vyjde špatně dysplazie, takže nebude chov apod. Na tomto místě můžu Taffy a Gin slíbit, že je nikdy nedám pryč, mají u nás domov stejně tak jako my ostatní.

A možná ještě jedna věc k tématu – strašně bych chtěla vidět, jak funguje chovatelská stanice, kde mají třeba deset pejsků (a je jich mnoho, kde jich mají ale o mnoho více...). Neumím si představit, že je možné všem se každý den pořádně věnovat, jak to je potřeba. Rottweiler sice nemá extrémní nároky na pohyb, ale pravidelně vyvenčit, proběhnout se, pocvičit a pohrát si potřebuje každý pejsek. Jistě jsou stanice, kde toto funguje, kde se chovatel opravdu věnuje jen svým pejskům a dává jim vše potřebné. Bohužel těch špatných, kde jenom psi "množí," naskakuje jeden vrh za druhým a chovatel své psy pomalu nezná, není málo. Mezi chovateli aljašských malamutů takových pár bylo, na první pohled to vypadá jako veliký úspěch, psi v těchto stanicích sbírají na výstavách jeden titul za druhým, ale jakmile se jim nedaří, putují jinam – nevyděláváš, zmiz! U chovatelů rotvíků už o takovýchto stanicích vím také, ale je zde i spousta správných chovatelů, kteří mají šanci vést český chov jiným způsobem. Těm přeji, ať se jim chov daří!!!

A co chtěl básník tímto vším vlastně říct? Že není snadných spousta věcí, ale když jde o něco podstatného, jako například harmonický a vzájemně obohacující život se psem, chce to spoustu energie a disciplíny zejména od nás, páníčků. Pakliže nezvládneme své stresy, nálady a pohodlnost, nemůžeme očekávat něco jiného od svého psa.

Ginger	Taffy	Ginger i Taffy

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam:	zadejte slovně součet čísel pět a čtyři (např.: sedm)