Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 132 aneb Dětský den a jiné vydařené akce

Můj volný čas v poslední době nepatří jenom pejskům, ale hodně ho věnuji také jednomu neziskovému občanskému sdružení, které vzniklo při základní škole, kam chodí náš Honzík (www.stopyricany.cz – jen tak pro zajímavost :-). Po jedné ze schůzek, kam jsem byla zvána jako zástupce třídy mého dítka, se ukázalo, že organizace s hezkým posláním vlastně nefunguje, a tak jsem byla požádána, jestli bych nepomohla… Ještě s pár lidmi se tedy o něco snažíme, a přestože nám to celkem vychází, sem tam nestojí štěstí úplně na naší straně… ;-)

Pátek 1. 6. – Mezinárodní den dětí. Naplánovali jsme velkou akci – odpoledne plné soutěží, her, hezkých cen, divadélka a sportování s Olgou Šípkovou, která se ujala i role moderátorky. Ještě s jednou kolegyňkou jsme měsíc plánovaly vše podstatné i nepodstatné, aby se den vydařil. Jenže jak se pátek blížil, vyhlídky meteorologů nabývaly na svých barvách a my se právem obávaly nespolupráce ze strany počasí. Odpoledne se totiž mělo konat na školní zahradě, rozlehlé a ideální pro podobné akcičky, ovšem jen za příznivých povětrnostních podmínek…

V pátek nám úžasné maminky dovezly do školy buchty a koláče do občerstvení, od štědrých sponzorů jsme měli kabinet plný dárečků, mezi jejichž horami se městnaly věci potřebné pro soutěže. Vše mělo vypuknout ve tři… Od desíti začalo hustě pršet, venku šedivo, vítr a zima. Honem tedy náhradní plán – rozhodli jsme se přesunout akci do školních prostor. Začali jsme operativně řešit provizorní situaci, od slavnostního zahájení nás dělila hrubá hodina. To ještě byla má kolegyňka v klidu a žila v iluzi, že vše stíháme… Má dušička systematika a puntičkáře už ale cítila průšvih, který naplno vypukl během chvilky…

Žádné plánované slavnostní zahájení, žádný organizovaný úvod a kultivované přivítání dětí a rodičů – najednou chodby zaplavily malí diblíci z družiny i ti, co už přišli v doprovodu někoho z rodiny. Olinka Šípková se snažila o nastolení nějakého systému a řádu, leč jaksi zbytečně. Děti se vrhly na stanoviště se soutěžemi, a nastal ten správný chaos. V úzkých chodbách se utvořily zácpy a kolony dětí, rodiče v nich nervózněli a nervózněli, děti jančily a zlobily… Dobrovolníci na stanovištích, v mnoha případech moji kamarádi, kolegové a rodina, čelili chytrým radám maminek, jak to udělat lépe, a hlavně rychleji. Vzduch v chodbách byl těžký, vydýchaný, my organizátoři ulítaní a zpocení z neustálého běhání a cvrkotu… Po dvou hodinách, které pro mne byly zatěžkávací zkouškou asertivity a nervového systému, začaly první trpaslíci se svými doprovody odcházet. A tak jsem musela zastat další skvělou funkci – u východu ze školy jsme měli „Stánek u Vydřiducha“, kde děti mohly směnit kartičky za splněná stanoviště za nějaké ceny. Stoupla jsem si tedy k hromadám dárečků a jala se vysvětlovat systém přidělování dárků… Avšak než jsem domluvila, stihli se mi už malí čertíci vrhnout na hromady a nastalo panoptikum – prohrabování, přetahování se o věci, mačkanice a nabírání si pokud možno všeho a v libovolném množství. A tak jsem po chvilce rezignovala, nechala hraboše hrabošit a hlídala jen to, aby zbylo aspoň něco na všechny.

Odjížděla jsem ze školy o něco dříve než moji kolegové-organizátoři, protože jsem měla v sobotu skládat s Taffy a Gin zkoušku ZOP. Před školou jsem se nadechla čerstvého vzduchu a přestala na sobě cítit školní mačkanici. Kdybych se v pondělí nedozvěděla, že jedna má kolegyňka a můj bratranec koupili od dětiček nějakou šílenou střevní virózu, bylo by to i celkem fajn a akci bych brala, jako že „Přežili jsme, co více chtít“ :-). Náš dětský den byl pro pár lidí sice zápřah, ale dětem se opravdu moc líbil. …zasportovaly si s Olgou Šípkovou, zasoutěžily si, dostaly krásné dárečky, užily si divadelní vystoupení, a dokonce se i zapojily do živého televizního vstupu – z „dětského“ pohledu se akce určitě povedla. ...i když já jsem její následky pociťovala ještě po víkendu, kdy jsem odklízela nahromaděné věci ze školního kabinetu, skvělá to zábava :-). Ale jednu velmi světlou stránku náš dětský den měl – opět jsem zjistila, že mám okolo sebe strašně fajn lidi, na které je spoleh. Tímto všem moc děkuji! :-)

Po návratu domů jsem naházela do auta nachystané věci na sobotní zkoušky, holky hopsnuly každá s výrazem sobě vlastním do auta a vyrazily jsme do Třeboně. Zkoušku ZOP jsem neměla v plánu, nicméně jsem si říkala, že je to vlohová zkouška, dost zajímavá, a mohlo by nás to zase hezky prověřit :-). Bohužel Hanka nemohla jet, a tak jsem po dlouhé době vyrazila sama. Byl to opravdu nezvyklý pocit, a zatímco třeba bloudění s Haňulí je zábava a ozvláštnění, sama jsem ten pocit neměla, když jsem se motala podle zběsilých rad navigace cestou na Třeboň… Cesta to byla příšerná, od Prahy zácpy, neustále jsem popojížděla na dvojku a říkala si, že v osm na cvičáku, kde na mne místní čekali, rozhodně nebudu. A což o to, sice jsem přijela s malým zpožděním (do Třeboně jsem nakonec přes všechny peripetie dorazila chvilku po osmé), nicméně po agiliťáckém cvičáku jako by se slehla zem. Navigace mi opět pomohla, takže jsem pátrala v místech, kde cvičák tedy opravdu nebyl, a zákon schválnosti fungoval dokonale – když jsem se někoho zeptala o radu, tak to byli Pražáci :-). Takže jsem se s holkama ubytovala a ještě jednou to jela zkusit – štěstí stálo konečně na mé straně, neboť jsem potkala dva mladé lidi se psem, a cvičák jsem našla. Už bylo ale na všechno pozdě, takže jsem jen vyvenčila a v půl desáté byla konečně úplně hotová v pensionu.

Noc byla skvělá – Taffynka si zalezla pod postel, a s každým zvukem hlídala a výstražně štěkala. Pension byl plný, a tak jsem čekala, kdo na nás přijde… Ginuška je kupodivu v těchto situacích naprosto v pohodě, jako by noční hlídání přenechávala Tafuli, v klidu mi spala pod rukou a nepostřehla jsem, že by ji Taffyno hulákání a mé nadávání (nebo naopak? ;-) vůbec vzbudilo. Ráno bylo vtipné – vybalila jsem si tužidlo a ostatní přípravky na vlasy, ale zjistila jsem, že nemám šampon ani kondicionér (dětský den se prostě podepsal na všem :-). A tak jsem se odhodlala umýt si vlasy takovým tím hotelovým mýdýlkem… To jsem si dala – vlasy jsem nemohla rozčesat, a po vyfoukání jsem zjistila, že to mýdlo snad bylo z loje, neboť jsem měla vlasy jakési mastné. Skvělý začátek dne… :-).

Na cvičáku jsme byly na osmou, jak jsme měly, ale vzhledem k velkému počtu účastníků se začalo až o půl desáté. Paní rozhodčí, Dana Havlová, byla velmi přísná a šel z ní respekt, několik lidí ke zkoušce vůbec nepustila kvůli nečlenství v kynologické organizaci a několik psovodů muselo zkoušku ukončit (kvůli nepřivolání psa, kvůli zvednutí psa z odložení atd.). Zkouška ZOP má dvě části – ovladatelnost psa na vodítku a bez něho, a pak speciální cviky. To je podle mne hodně zajímavá část, zejména přenášení psa cizí osobou, skupinové cvičení, včetně odkládaček a přechodu po nepříjemných terénech. My jsme nikdy tyhle věci netrénovaly a byla jsem lehce napjatá, jak to holky zvládnou – byly moc šikovné a myslím, že tato zkouška prokázala, že mám vyrovnané, dobře socializované psy. Holky všecko ustály bez bázlivosti či agresivity vůči cizím psům či lidem (myslím třeba při přenášení). Taffy získala 81 bodů (ze 100, limit pro složení zkoušky je 70), při ovladatelnosti bez vodítka mi už „odcházela“, bylo strašné horko (nevím, kam se podělo to předpovídané špatné počasí?!). Nějaké bodíky byly za nezaujetí polohy „Vstaň“ a křivé předsednutí. Trnula jsem při dlouhodobém odložení – cvičák byl plný nějakých brouků, v cca pěti centimetrech nad trávníkem byl černý mrak velmi akčních hmyzáků, nikdy jsem nic takového neviděla. Ani místní údajně ne, prý se to tam usadilo den předtím. Brouci bohužel lezli po psech, ti se po nich oháněli, bylo to opravdu velké prověření :-). Ginuška šla jako úplně poslední, až ve dvě hodiny odpoledne, v největším horku, ale byla skvělá, dostala 90 bodů. Celkově byla na cvičišti moc příjemná atmosféra, mé rotvíčky přijali místní agiliťáci hezky, hned nám říkali, jak jsou to hodní a mazliví psi, žádná tolik obvyklá fobie, se kterou se dost často setkáváme i mezi pejskaři. A tak jsme v sobotu kolem čtvrté převzaly výkonnostní knížky s novým přírůstkem, a protože jsme byly kousek od Abbynky, jely jsme ještě k ní. Ale o návštěvě u naší holčičky a nedělními výlety za Sorbim a Aprilkou v příštím povídání :-). Mějte se krásně, D :-)


Náš Míša i po ukončení soutěží stále fit a naladěný :-) Příprava domácího občerstvení na dětském dniŽiži a Taffy po skvělé páteční noci ;-)Cvičák Třeboň :-)
Náš Míša i po ukončení soutěží stále fit a naladěný :-) Příprava domácího občerstvení na dětském dniŽiži a Taffy po skvělé páteční noci ;-)Cvičák Třeboň :-)

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel dva a tři (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2022 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz