Ginger Taffy
Rottweiler Kennel

Blog 141 aneb Škola, školička, poškolička...

Prázdniny už dávno skončily a škola je v plném proudu. Tentokrát jsem se na začátek školního roku celkem dost netěšila a bude to tak výhledově myslím setrvalý stav. Honzík je totiž ve třetí třídě a už loni to byl ve škole docela mazec – denně úkoly, učení a přípravy. Na tom by nebylo nic až tak divného, ale náš Honzík je nad nějakou školu povznesený, má evidentně vyšší cíle, než je to, aby měl nachystané věci a srovnané je ve správných přihrádkách. Takže s ním denně válčím a začíná to hned ráno. „Honzíku, vstávat! Jdu se převlíknout, a než přijdu, tak buď nachystaný, ať můžeme jít na snídani!“ Toto bývají má obvyklá ranní slova. Velmi obvyklé je také to, že přijdu zpátky do dětského pokoje a najdu Honzíka ve stejné pozici a poloze, jako když jsem odcházela – takže pak to u nás začne lítat a úplně mě dostane, když Honzík přeruší mé lamentování například výzvou, ať se jdu podívat do garáže, jakého si přivezl z ryb choroše, nebo se mě dotáže, jestli poznám nějaký hmyz, jehož jméno jsem já zpravidla nikdy ani neslyšela (naposledy to byly nějaké vidličnatky či co…).

Natálka začala chodit do školy také, je v nulté čili přípravné třídě (je jí sice teprve pět let, ale na školku už byla moc šikovná, asi má vzor ve svém starším bráškovi ;-). A tak mám možnost sledovat obě děti v přístupu ke škole – zatímco Jeníka například už dva roky učím, že po příchodu domů mi má v kuchyni vyndat lahvičku od pití s krabičkou na svačinu, Naty to stačilo říct jednou a funguje to. Na Honzíka zabraly až „pokuty“, které mi poradila kamarádka Kája – její syn Henryk prý dělal to stejné jako náš Honzík, tak mu za každé zapomenutí naúčtovala deset korun z pokladničky. Dvakrát ho takhle zkasírovala a napotřetí stálo vše vzorně vyrovnané v kuchyni… ;-) Není nad to mít potomka Skrblíka ;-).

Ve čtvrtek prvního týdne začátku školy si děti domů donesly nové žákovské knížky – Naty ji měla uloženou v deskách, které mají děti na volné listy papírů (aby je neměly jen tak hozené a pomačkané mezi věcmi), Honzík ji měl úplně nasátou džusem, který se mu vylil z nezavřené lahvičky s pitím. A tak jsme druhý den orodovali a na naši úpěnlivou žádost dostali od školy žákajdu novou… Baví mě sledovat genderové rozdíly v přístupu kluků a holčiček, jsou evidentní od prvních momentů, kdy se děti začnou projevovat. Ale musím připustit, že je někdy ten klukovský svět pro moji ženskou preciznost trošku náročnější... :-) Ale nedávno mě dostala i Natynka – je hrozný spáč, a tak ráno sice dělá, co má, ale jaksi v polosnech. Předminulý týden tak odešla do školy bez kalhotek, prostě si je nějak zapomněla obléknout, no a zjistila to až při těláku – tam se odmítla převléknout a rozhodla se, že prostě cvičit nebude. Má svoji hlavu a prosazuje si ji stále, což je někdy výhoda, jindy ne. Minulý týden měly například děti soukromou angličtinu, na kterou chodí už od školky, a Natálka tak letos dostala učebnice po Honzíkovi. Ve škole je objevila u sebe v baťohu, vyhodnotila situaci tak, že jsou Honzíkovy, došla si sama za jeho paní učitelkou a poslala přes ni ty učebnice jemu. Tomu to bylo jedno, učebnice si nechal, no a Naty byla bez nich. Co mě dostalo, tak její samostatnost – je to opravdu svéhlavička :-). Honzík má také svoji hlavu, ale zásadně v tom, co ho zajímá – a tak jsem třeba jednou při kontrole jeho baťohu před odchodem do školy objevila v jedné kapsičce kudličku. Vyndala jsem ji, Jeníkovi vysvětlila to, co se smí a nesmí nosit do školy, a v klidu jsem na to zapomněla. Ještě týž den si mne ovšem vzala stranou Jeníkovi družinářka a prosila mne, ať Jendovi do školy nedávám ten nůž a třpytky na ryby, že je to sice děsně zajímavé, že to dokonce zajímá i ji samotnou, ale že je to poněkud nebezpečné… Její „Paní Mašková, nedávejte Honzíkovi do školy ten nůž…“ mi stále zní v hlavě a jsem ráda, že mám nápaditého synka, se kterým je každý den ve škole malé dobrodružství… ;-) Není to tak dávno, co Jeník chytil za čumák na třpytku naši malamutici Easynku, když ještě žila, a tak jsem vděčná, že se školní den v plné polní obešel bez obětí na životech… Každý den s dětmi je prostě děsně zajímavý, zejména jsou-li ve škole ;-).

Stále teď píšu o dětech a rodině, ale nebojte se, Tafoušek s Ginuškou nezmizely, stále je máme a ony se mají myslím moc dobře :-). Už zase v rámci možností cvičíme, chodíme hlavně na stopičku. Myslím, že pořádný zápřah necháme na příští rok, letos je hlavní dobře zhojená ťapina a to, že jsme vše zatím víceméně ve zdraví přežily :-). Včera jsme se s Pepčou vrátili z Londýna, tak o hlavním městě nádherného království Velké Británie bude další blog, ale ten následující zase na pejskařské téma, slibuji :-). Mějte se krásně, D :-)

Po prvním školním dni :-)	Honzík zlobil Naty...	...bylo mu odpuštěno...	...než začal vymýšlet další vincovinku :-)
Malá školačka	Malý školák	Henryk, syn mé úžasné kamarádky Káji :-)	Kája :-)

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam:	zadejte slovně součet čísel čtyři a čtyři (např.: sedm)