Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 144 aneb Cesta do Finska

Na letošní podzim jsem plánovala krytí mé mladší fenečky, Ginger. Asi mě podpořilo mé štěstí v případě krytí Taffynky, kdy jsme jely za krycím psem do Německa, riskovaly neúspěch vzhledem k tomu, že to bylo první Taffynčino krytí, že se to vůbec nemusí podařit... Nejspíš směs mého optimismu, troufalosti, lehkomyslnosti, ale i ambicí a chovatelských plánů mě přivedly k nápadu jet na krytí do Finska. Společně s Hankou jsme totiž vybíraly krycího psa podle kvalit, nikoli podle vzdálenosti, a tak severská země jezer za mořem nám sice přišla už jako malinko úlet, ale čím déle jsme se v psovi viděly, tím zřetelnější obrysy naše cesta dostávala. Myslím, že od počátku, kdy jsme ho našly, jsme věděly, že pojedeme, že už z našeho bláznivého plánu neustoupíme...

Před odjezdem jsem honem stihla vyměnit letní gumy za zimní, taťka se mě při té příležitosti zeptal: „A kam to prosím tě s tím psem chceš jet? Doufám, že ne někam do Švédska…“ „Nene, jenom do Finska…“ odpověděla jsem a čekala nějaké další reakce. Až na pár povzdechů a nechápavé vrtění hlavou jsem ale nic dalšího nezaznamenala, a tak se mi na pár dnů ulevilo. Ovšem jen do té doby, než se asi naši podívali, kde přesně Finsko leží, no a ten telefonát o tom, že mám zůstat doma, že se už nevrátíme, že jedeme někam do Ruska, ten bych vám nepřála slyšet… Rodiče měli samozřejmě obavy, my s Hankou jsme si nebezpečnost celé výpravy také uvědomovaly, ale už jsem prostě nechtěla ustoupit. Pepča mě navíc v nápadu podpořil, a tak jsme vyrazily…

Mysleli jste si, že nejhorší silnice jsou u nás v Česku? Tak nezoufejte na mysli a zajeďte zahnat svůj pesimismus do Polska, tam teprve uvidíte, po čem všem se dá jezdit a jací jsou Poláci řidiči. Když si vzpomenu na cestu Polskem, ještě teď mě jímá hrůza – rozkopané silnice, popojíždějící kolony, v podstatě žádné dálnice a neskuteční šoféři. Kamiony se tam tváří jako superzávodní žihadla, berou vás zleva, zprava, prostě jakkoli, dopravní značky mají v Polsku jen tak pro pobavení řidičů, asi aby se za jízdy nenudili a měli kam koukat… Prostě něco neskutečného, hodně se mi ulevilo, když jsme zemi našich sousedů opustily a vyměnily ji za poklidné Pobaltí. Lidem se tam (zejména bych řekla v Litvě) nežije asi nejsnáze, soudě podle stavu domů v okolí silnice, ale krajina je to moc hezká, zejména mi učarovalo Lotyšsko. Pobaltím jsme projížděly přes den, v noci mi jak naschvál praskly hned obě žárovky ve světlech, takže jsme si ještě cestování vylepšily návštěvou litevského servisu, kde mi světla spravili. Bez dalšího zádrhelu jsme pak dojely do Talinu k trajektu a s ním pak druhý den do Helsinek. Cesta po Finsku byla klidná, příroda krásná, ale říkaly jsme si, že terénů na stopy Finové opravdu moc nemají...

No, a jak probíhalo naše krytí? Než jsme odjely, měla jsem za sebou několik návštěv u pana doktora Lázničky, měření progesteronu a odhad toho, kdy by bylo krytí ideální. Nicméně jsem přecenila Ginuščinu oblibu cestování, sice jsme dělaly přestávky, venčila se a na pohled se zdála jako obvykle plná lumpáren a dobré nálady, její hormony na nás ale připravovaly něco jiného... Zkrátka – ve Finsku jsme zůstaly čtyři dny, ráno i večer jsme jezdily na krytí, ale Gin k sobě psa vůbec nepustila, jakmile k něčemu mělo dojít, tak se otáčela, sedala si, prostě divočina, ve třech lidech jsme s ní nic nebyly schopny udělat. Majitelka psa oči na vrch hlavy, my s Hankou taky a s postupujícím časem se úměrně zvyšovalo naše zklamání a blbá nálada. Prostě se to nepovedlo, a až po příjezdu domů, po další návštěvě u pana doktora Lázničky, kdy byl první den progesteron 2,6, pak 6,8 a stále se zvyšoval, mi došlo, proč krytí nevyšlo. Nejspíš tím stresem z cestování se progesteron úplně zastavil, takže mi pak bylo jasné, proč Gin k sobě psa nepustila. Měly jsme vydržet a zůstat ještě o týden déle... Měly jsme také smůlu v tom, že ve Finsku byly nějaké prázdniny a nebyl k dispozici veterinář, který by nám progesteron změřil. Ale prostě to tak dopadlo, jsem ráda, že zájemci o štěňátka chtějí počkat na další krytí, a to udělám buď tak, že opravdu pojedeme na časově neomezenou dovču, nebo spíš pozvu finskou protistranu k nám a budou mít dovolenou oni u nás – Ginuška bude v klidu, hafíčkovi letadlo nevadí, takže to bude pro všechny snazší a příjemnější varianta.

Někdy se prostě vše nedaří podle plánů, ale i takováhle zkušenost, byť byla doslova a do písmene za všecky peníze, je lekce od života a myslím, že na příště budu nohama více na zemi. Další pozitivní věcí na celé akci bylo navázání opravdu milého přátelství s rotvíkářemi ve Finsku, toho si moc vážím.

Tak se mějte krásně, D :-)

PS: Ty nádherné fotky jsou od Hanky www.hargulak.com :-).


Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel dva a pět (např.: sedm)

autor: D - reagovat
datum: 19. 11. 2012 13:27:42

Lucie: Nazdárek, Luciáši! :-) Máš ve všem pravdu. ...je to tak, člověk sice všecko sám moc dobře ví, ale asi se musí poučit na vlastní pěst, znáš to... ;-) No, prý se už lítá do vesmíru, slyšelas o tom? Tak až tam bude běhat nějakej šikovnej rotvík, tak třeba tam ;-) ...neměla bych moc dráždit naše, tak těch řečí raději nechám, už je slyším, jak mi důrazně doporučují, ať sedím doma na zadku ;-) Btw.: Ahoj mami a tati, D :-)


autor: D - reagovat
datum: 19. 11. 2012 13:24:20

Lenka Kaločaiová: Dobrý den, Leni, děkuju za vzkazík, příště se to prostě musí povést :-))) Podrbání Roxy a velký pozdrav do jižních Čech, i do Kameňáku mojí Abyčce :-))) D


autor: Lucie - reagovat
www: www.lucieskopalova.com
datum: 19. 11. 2012 10:19:32

Ahojka, no to je teda velká škoda :-( Ale, asi to tak mělo být. Příště to nechej spíš na přírodě a svému úsudku(11-12 den, nechat k ní čuchnout nějakého psa, jestli se staví atd. a nezapomenout,že ty ji znáš nejlépe, takže když se staví třeba až 15 den, tak prostě nemá cenu to zkoušet dříve i kdyby měla super hodnoty). Nějak to moc lidem po těch progesteronech nevychází, co tak kolem ebe pozoruji...Všichni čekají na ten den, hodinu a pak u psa tráví týdny nebo dojedou pozdě. Jsem akorát zvědavá, kam pojedeš příště? :-D


datum: 18. 11. 2012 22:05:09
fotografie0033.jpg

Zdravím vás, Drahuško. Moc hezký blog... takovou dálku a nic, prostě smůla :-( Já se svojí jazykovou bariérou budu (jestli se podaří Roxy uchovnit) krýt pouze v Čechách, nebo Slovensku, kde se ještě trochu domluvím :-)...budu vám držet palce aby se to příště povedlo. Hezké dny a podrbání holčičkám :DDDD


Copyright © 2009 - 2022 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz