Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 149 aneb Jsem zpátky :-)

„No dobré ráno!“ pozdravil mě před pár dny téměř v poledne hlas jedné mé kamarádky, která se evidentně ještě hrabala v peřinách, zatímco můj den už pár hodin docela slušně běžel. Poslouchala jsem, jak se protahuje a zívá, přičemž mě paralelně s tím vybízela k nějakému setkání. Dost mi zvedla svým brebentěním náladu a najednou se ve mně zlomilo to, že jsem skoro dva měsíce nepsala, prostě jsem zničehonic dostala náladu zase něco naťukat do klávesnice. Žádné nářky, splíny a deprese, prostě jen tak si chvilku popovídat :-).

Musím říct, že jsem náladu k tomu dostala vlastně už včera, dost mě pobavil citát Marka Twaina, který mi poslal jeden kamarád. Týká se to mé redaktorské praxe, a tak je mému srdci hodně blízký. Zde je:

„Vážený pane,

žádáte mne o radu. Přečetl jsem si rukopis vašeho románu a mohu vám odpovědně říci: Jezte více ryb! Obsahují fosfor, který podle mínění lékařů napomáhá rozvoji inteligence. Soudím, že by vám stačily dvě velryby střední velikosti.

S pozdravem Mark Twain“

Přiznávám, že tento citát neznám, snažila jsem se více vypátrat, jakému nedopečenému pisálkovi to známý spisovatel psal, nicméně marně. Myslím, že uvedený citát nemá chybu, prostě je naprosto geniální. Možná ale budete znát jiný výrok Marka Twaina, zejména mezi pejskaři je totiž všeobecně rozšířený:

„The more I learn about people, the more I like my dog. – Čím více poznávám lidi, tím více mám rád svého psa!“ :-)

A co se dělo, že jsem tak dlouho nepsala? Asi příliš divoké Vánoce, zastíněné nemocí jednoho z našich malamutů, který den před Silvestrem nakonec zemřel. Poslední z trojice našich severských miláčků truchlí, chodí přes den lehat na hrob svého tatínka a teskní – venku, doma, stále. Pookřeje jen na chvilku, když mu přijedou Taffy s Gin vehnat vítr do plachet – už jim sice ve svých dědečkovských letech nestačí, ale na Žižino dorážení s radostí vrtí ocáskem, nakračuje si na těch svých mechových tlapičkách o poznání radostněji...

Hned po Novém roce se nám pak ztratil náš kočičák Krtek, a už se bohužel nevrátil, hledala jsem ho po celé vesnici, psala inzeráty, slibovala hory doly – nic. Myslím, že se mu něco ošklivého stalo a neumím se smířit s nevědomím toho, co to bylo. O Krtkovi se mi stále často zdá, nikdy by mne nenapadlo, že budu mít tak ráda kočku... Celý život jsem je tak nějak odsouvala s tím, že já jsem pejskař a kočky prostě nemají v mém srdci místo – to přeci nejde, pes a kočka! A ono to jde úplně samo... Opak toho častého pejskařského mýtu je pravdou, ale já asi už nenajdu odvahu vzít mezi Taffy a Gin malé koťátko, to bych ho rovnou mohla poslat na druhý břeh...

Prostě myslím, že mám za sebou zatím jen částečně odžité nic moc období, ale jako nezmarný optimista věřím, že bude líp. Taffy a Gin se vydatně činí, aby mě svými neplechami nenechaly mít černé myšlenky. Včera v té své snaze už nebyly daleko od toho, abych jim vyprášila kožich. Vyčistila jsem totiž krb, popel vzala i vysavačem, takže jsem z něho vyndala plný sáček, hodila do tašky s popelem a to vše položila za vstupní dveře – že to dám do popelnice, až půjdu ven. Mezitím se ovšem nezvyklým předmětem u našich dveří začaly zabývat mé dvě ňufiny a já jsem přišla ven v momentě, kdy byla taška s popelem roztahaná po zahradě, v částečně zasněženém trávníku vedla šedivá stopa, končící uprostřed zahrady rozcupovaným sáčkem z vysavače. Ty dvě už o torzo této špíny neměly zájem a s nadšením sobě vlastním se Gina válela na zádech ve sněhovém poprašku, a kdyby se uměla nahlas smát, tak by se řehtala na celé kolo – chytil ji rapl a lítala v divokých kruzích okolo mě. Taffu jsem načapala vzadu u rybníčku, jak vášnivě hloubí krátery okolo starého dubu, začínám ji podezřívat, že ho chce podhrabat a vyvrátit, asi cítí v jeho kořenech nějaký psí poklad...

...a když jsme u těch myší – koupila jsem si novou noční košili, lehce infantilní, nicméně od jedné uznávané oděvní značky, zaručující její hooodně vysokou kvalitu – poslední měsíc jsem velmi marnivá a rozmazluji se. No a proč ne? Zasloužím si to :-). Vepředu na košilce byli namalovaní/vyšití Mickey a Minnie, ale přišlo mi to celé jako dost pěkné. Pepča si novinky v mém šatníku všimnul až po několika hodinách, kdy jsem si v košili četla, a když šel okolo mne poiksté. Najednou udiveně zaostřil, udělal takový ten upřený pohled, kdy se člověk ujistí v tom, že se mu nezdá to, co opravdu vidí, a prohlásil jenom: „Co too jeee? Ty máš pyžamo s myšima?“ Myslím, že by se méně divil, kdybych v posteli ležela v montérkách :-).

A ještě jeden podle mne humorný střípek z naší domácnosti – Honzík je ve třetí třídě a myslím, že tempo zejména v angličtině a češtině mají závratné. Před nedávnem jsem mu doma vysvětlovala české pády, je to hodně abstraktní věc a pro děti těžko pochopitelná. Když jsem mu všecko vysvětlila a učila ho pádové otázky, proběhlo pak naše kontrolní ověření probrané látky takto: „1. pád: Kdo, co? 2. pád, Honzíku?“ ...chvilka usilovného přemýšlení a pak mi zcela vážně Honzík odpověděl: „Kdo s kým kde?“ :-)

Tak ať jsou i vaše dny vyskloňované ve všech pádech plny jen toho dobrého a já se pokusím zase začít psát častěji, D :-)
_____________________________________________________________________

Zde mail od Sorbíška, dole pak jeho fotky a jedna pana spisovatele Twaina a jeho psího miláčka :-)

Dobrý den, paní Mašková,
dlouho jsem se neozvala, tak to nyní napravuji. V prosinci nám, bohužel, zemřel náš nemocný koník. Kobyla, co nám zůstala, to nese statečně. Sorbon si na ní cvičí pastevecké vlohy. Umí ji prohnat z maštale ven, a když se jí nechce domů, tak ji umí nahnat, aby se jí chtělo. Roste si teď do té psí puberty, tak ho bere jaro a volání divočiny. Máme ho pořád pod kontrolou, protože se bojíme, aby nám neutekl za nějakou fenou. Je s námi doma, bouda venku má zakrytý vchod, aby tam nebydlely kočky. Pozoruje ptáčky, jak lítají na okno, hlídá a hlásí každý divný pohyb u sousedů, dohlíží na nás, dívá se na televizi, chodí s námi všude... Do koupelny, do špajzu, kontroluje, jak jezdím na kole, a hlídá to kolečko, co se točí. Když někam jedeme autem, jede s námi, hlídá, pouští hrůzu. Stále miluje les, tak jsem zkusila nějaké fotky, ale je to nadlidský výkon. Strašně jsme to rozmazlili. Už si i řekne, co chce a trvá na tom. Vyděrač. Jak jsme doma a je 9 hodin, sedne si pod Chorošovy věci a štěká, kňučí, vyžaduje, že se jede do lesa. Jak mu nasadí řetízek, to je kolotoč štěstí. Běhá, asistuje u obouvání, už je namířen ven. V lese je jak šťastný pes. Má rád prohledávání háječků, a když vyběhne srna, tak se přikrčí a dívá se, že by ji prohnal. Pořád na něj musíme volat, aby toho nechal. Jednou před něj srna skočila a pes za ní, 20 minut byl pryč. Pak přišel zpátky úplně vyřízenej, dal do toho všechno. Od té doby ho udržujeme pouze na dohled, aby si nezvykal. Večer, když už měl všechno – mňamničku, třísku, kuličku, ponožku, další mňamničku na kousání a sedí u Choroše a kňučínkuje, že něco chce, i zvedl se Choroš a přinesl mu z kotce větev. Právě ji pacifikuje v kuchyni a bere ho amok. Pořád ho zaměstnáváme, aby měl vzrůšo a neměl psychickou nudu. Zatím se nám docela daří. Výhoda je, že není hloupý, a to, co trhá, nepolyká. Ale je to tak strašně zvědavý zvířátko, všechno musí očuchat a ochutnat. Nejraději má papírové krabičky. Ta aktivita, než ji rozkouše. Přestavěla jsem si pokoj. Když zjistil, že se dá za gaučem projít kolem dokola, ten výraz štěstí byl jasný na první pohled. Hned to zkusil, zda to funguje i obráceně. Je to láska. Je opravdu hodný, a když ho okřikneme, tak si dá pokoj. Třeba když se otevřely vždy vchodový dveře nebo branka, měl tendenci vyběhnout. Teď mu normálně řeknu „Nejde, Sorbonek!“ tak stojí a kouká, dveře můžou zůstat pootevřené, on nic nezkouší. Taky jsem ráda, že už neřeší, že se k Honzovi přiblížím. Měl tendenci na mě vyrazit a štěkat. Už to nedělá. Ale musím ho hladit. Tak strašně se vnucuje.

Co Vy, jak se daří? Posílám pár těch výtvorů, co se alespoň trochu zdařilo. Ale tentokrát to sláva není.

Hezký den a večer Dagmar


Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel dva a dva (např.: sedm)

datum: 27. 01. 2015 18:56:26

5U6Bpm rnvnxknmaclt, [url=http://tbpmoplgxtkp.com/]tbpmoplgxtkp[/url], [link=http://tmdkmzkxdjyt.com/]tmdkmzkxdjyt[/link], http://wrkdqaqgsolo.com/


autor: D - reagovat
datum: 14. 02. 2013 10:58:59
zuzamachac2013-062.jpg

Zuzi: No nazdárek, popleto, na Mácháči jsme byly v neděli, Ty soboto :-))) To je ale šumák, doufám, že zase brzy něco spácháme, bylo to moc fajn :-) Tak papa, myslím, že jsme obě na začátku něčeho úplně nového, tak snad jsme obě vykročily tou správnou cestou - brzy napíšu o Mácháči, páčko, D ;-)


autor: Zuzi - reagovat
datum: 12. 02. 2013 23:23:07
image.jpg

Drahouši!! Tak tedy ještě jednou - dobré ráno!;))
Snad se všechno pomalu obrací k lepšímu...v poslední době to nebylo vůbec jednoduché... Musím ale říct - a možná si to neuvědomuješ - že jsem tě dlouho neviděla tak nabitou energií jako v sobotu! ...Některé změny člověku nakonec prospějí;)


autor: D - reagovat
datum: 12. 02. 2013 09:12:03

Katka Seďová: ...to máš jako s těmi pády - kocour v akvárku a šnek v posteli je mnohem zajímavější varianta :-))) Krásný den do Jičína, tady u nás už je bílo, ach jo... D :-)


datum: 11. 02. 2013 21:56:16

D: No upřímně, on ten náš kocourek taky není urozeného britského původu - neboť jeho tatínek je neznámý mourek z vesnice jménem Lužany :-). Ale Charlie je milý společník, teď mě chodí vítat místo Charonka... takže původ vem čert :-).
Moc se těším na nějakou další návštěvu a na psí holky, ten rotvík v domě prostě chybí :-)... A jinak už je u nás vše v pořádku - šnek v akvárku, kocour v posteli :-).Papa.


autor: D - reagovat
datum: 11. 02. 2013 20:39:28
zuzamachac2013-024.jpg

Katka Seďová: Ahojky Kačko, myslím, že nositelé Tvého jména znamenají v mém životě štěstí, a já mám tendenci jim prostě věřit - takže děkuji a Tvé slovo budiž zákonem! :-))) Fotka vašeho kočičáka nás dostala, koukali jsme tu na ni s dětma a závidíme - v tom dobrém slova smyslu: Máte krásnýho koucourka, britská modrá je naše oblíbená, i když my jsme nakonec dostali kočičky neurozeného původu - původně jsme chtěli britskou modrou :-) ...no a co se šnekem - do skleníku se salátem? ;-))) Těším se na vás, D :-)


datum: 11. 02. 2013 20:20:44
charlie.jpg

Nazdárek Draho, je mi líto, že máš za sebou nepříliš veselé období. Ale hezky píšeš, že jsi optimista a určitě bude líp!
Ohromě mě pobavila lotrovina těch tvých holek s popelem... Úplně vidím to jejich nadšení z "nové hračky" :-).
A Honzíkovo "pádování" má mou velkou podporu, Kdo s kým kde? je totiž mnohem zajimavější než Koho čeho? :-)!!!
Tak Vám do Kunic přejeme jen a jen hezké dny!
Z Jičína zdraví Katka a Jirka.

PS: pro pobavení přikládám fotku našeho kocoura Charlieho - čistila jsem akvárko našeho šneka Matyldy a než jsem ho/ji tam stihla vrátit, akvárko si zabydlel Charlie - tak teď nevím co s tím šnekem :-) (asi do postele místo kocoura?)...


Copyright © 2009 - 2022 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz