Ginger Taffy
Rottweiler Kennel
Rottweiler Kennel
Nepamatuji si blogy, které jsem napsala, resp. nepamatuji si všechny osobní detaily, které jsou v nich vyzrazeny. Ale tuším, že některé věci jsem už skutečně někde zmínila – jako že třeba nesnáším letadla (když jsem jejich součástí) a naopak velmi miluji Máchovské jezero (zejména když jsem jeho součástí). Po Mácháči mívám takový absťák, že se někdy prostě seberu, holky naskočí do auta a jedeme tam na vycházku – pocourat se po pláži, užít si samoty a nádherného klidu. Zpravidla se tam totiž takhle neplánovaně vydávám, když není sezona, v lesích nepotkáte živáčka a turisty připomínají sem tam jen vybledlé letáky zvoucí na letní akce.
Náš poslední Mácháč se konal tuto neděli a měl velmi specifickou jiskru – mou kamarádku, kterou jsem chtěla ponechat v anonymitě, nicméně se sama práskla :-) ...takže s námi jela Zuzi, nespoutaný živel a nejhlučnější človíček, kterého znám :-). Slibovala hory doly, „já vstanu klidně UŽ v sedm hodin!“, a chtěla jet s námi. Byl to bezva nápad, takže jsme se domluvily, že ji v osm hodin vyzvednu u ní doma.
Zuzík má nový byt, ještě jsem tam nebyla, a bohužel ani tuto pražskou čtvrť vůbec neznám, takže jsem si oproti všem svým zvykům vzala s sebou navigaci. Jak je mně podobné, odpadla mi ze skla přesně v momentu, kdy jsem nevěděla, kde jsem, čí jsem a kam jet... Nakonec jsem zrádnou techniku nainstalovala znova a dojela na místo. Zavolala jsem kamarádce, a když mi v telefonu její hlas oznámil „Dej mi deset minut!“, bylo mi jasný, jak na tom je. Nicméně málokdo vypadá i pár minut po opuštění postele tak dobře, jako právě Zuzi. Stihla to dokonce i dřív než za deset minut a já si krátila tuto dobu tím, že jsem nakukovala do výloh pražských obchůdků v okolí Zuzčina nového bydliště, kde se asi tak před padesáti lety zastavil čas. Sem tam mne od zaujatého pozorování odvedlo mé v povzdálí zaparkované auto, které se na svém místě rozeskákalo vždy v ten moment, kdy jej míjel nějaký chudák kolemjdoucí – netušíc ve své ranní rozespalosti a na cestě za nedělními rohlíky, že jedno auto je zcela jiné v řadě všech ostatních, a to protože ukrývá dvě psí šelmičky, vůči cizím lidem velmi obezřetné, které ostřížím zrakem sledují každý přibližující se předmět a s velkou vášní jej ze své blízkosti zapuzují. Takže jsem za těch necelých deset minut viděla několik postaviček, kterak odsakují od mého auta a v nevěřící užaslosti se otáčejí při hledání důvodu, co to bylo za nástražný systém. Čekala jsem, jestli někdo z těchto odehnaných chodců neuchopí třeba kámen nebo něco trefnějšího, než jsou nadávky, nicméně k mému štěstí se tak nestalo, všichni byli příliš v šoku :-).
Podobné divadlo holky zkusily i na Zuzi, a tak dosedla na místo spolujezdce s existenciální otázkou „Nesežerou mě?“ Ale jak se můžete podívat na fotkách dole, nestalo se tak :-). Naopak ji holky div nesežraly samou láskou, takže Zuzíkovo „Uááá, uááá!“ se neslo celým širokým krajem a z korun stromů houfně vzlétala hejna ptáků...
Cestou jsme nutně musely zastavit na kafe, na snídani si dala Zuzi v minus pěti nanuka a jely jsme dál. Máchovské jezero se lesklo miliardou sněhových šupinek, ještě pospávalo v obklopení svými mírnými pahorky, jejichž dominantou je na jednom z nich hrad Bezděz. Taffy se okamžitě bez jakéhokoli pudu sebezáchovy vrhla na led a začala na něm válet sudy. Když Gin viděla, že sílu ledu Taffy úspěšně vyzkoušela, vrhla se za ní a radostně po ledové hladině hopkala. Vzhledem k tomu, že jsem ledu úplně nevěřila, stále jsem z něho holky odvolávala a snažila se je udržet na souši. Dařilo se mi to víceméně napůl, jak jsem se zapovídala se Zuzi, holky okamžitě vymetaly led, aby upoutaly naši pozornost. Když jsem je zavolala, tak se pro změnu dožadovaly Zuzi, vymóděné jako na kolonádu, včetně kožené kabelky. „No to je bezvadný,“ pravila, když ze sebe sklepávala písek po jednom Ginuščině návalu lásky, „písek mám všude, jako bych se tu válela po zemi. Báječný!“
A tak jsme couraly po tzv. Staré pláži, pak skalkami ve Starých Splavech, cestou domů se zastavily na oběd a moc příjemné prosluněné dopoledne jsme zakončily prohlídkou Zuzčina nového bytu. Chtěla jsem vidět hlavně Zuzinu kočku Kouli, zážitky s níž jsou na napsání knížky. Naposledy mě Zuzi pobavila, když mi líčila, jak se Koulík zašil do nové úložné skříně, ve které jsou vysouvací poličky – a tak sem tam nečekaně vyjede ven polička obsazená vyděšenou střapatou Koulí :-).
Připojuji fotky z Mácháče, povedlo se jich hodně, tak jsem jich nahrála víc než obvykle... Mějte se krásně, kdo slaví Valentýna, tak ať si ho užije, a kdo ne, ať má prostě pohodový den. Ráno jsem si chvilku psala s taťkou, a když jsem mu našeptávala, ať mamce koupí kytičku, že je Valentýn, lakonicky odpověděl: „Kytky nezabírají, to spíš uzený!“ :-) Tak ať máte úspěch ať už s kytkami nebo s uzeným :-) D
 |  |  |  |
| Ta prasklina vedla z jednoho kraje jezera až na druhý :-) | "Drahouši, nefoť mě"! :-) | "...proti sluníčku z toho nic stejně nebude!" :-) | Tyhle stromy mi učarovaly... |
 |  |  |  |
| Foceno v létě, nebo zimě? :-) | Taffy závidí Gin, že může lítat, zatímco ona pózuje :-) | Mazel Žiži... | ...dlouho v klidu nevydržel :-) |
 |  |  |  |
| Taffy učí Zuzi hlídacím móresům... | ...a vykašlaly se na to nakonec obě :-) | ...hm, prostě krása! :-) | "Docela dobrý!" ohodnotil tuhle fotku Pepča :-) |
 |  |  |  |
| ...taky jsme se projely na šlapadlech :-) | ...a Zuzík pořád něco brebentil... | ...halekal a smál se od ucha k uchu :-) | "To už vážně jedeme?" ...tak zase příště! :-) |
Drahu správný název je Máchovo jezero, ale mám pocit, že to je tvůj osobní název Máchovské, co? :-) No vidíš a já u mácháče bydlím a s Irou podnikáme mimo sezónu o víkendu procházky a když počasí dovolí, tak projížďky na kole. Stavte se se Zuzíkem na Valdštejnské - hospůdka na břehu jezera v Doksech, dostanete se tam přes kempík Klůček. nebo se stavte pro mne, provedu vás. Hezké dny...
...jasněže malou :-))) Jen ať kouše, jste šikulky, pusu, D :-)
hi!malou jo????:D no kdyz myslis,mimochodem pekne kousala...papaaa
abycka: Jsou krásný ty naše holky, viď? Největší miláčci na světě, pohlaď tam tu mou malou černou holčičku :-) ...teda Tvou :-))) Papa, Simonko, krásný víkend, já jsem se upsala na nějaké články do novin, tak jsem ukončila poobědovou siestu, odložila knížku, sedám k počítači a jdu psát, ať se ještě dostanu s TaG ven za světla :-) D
nadherny fotecky,hlavne ta s lavickou ta je jak z new england:D,kdyz se tak koukam na tafcu vidim jednoho cernyho chlupacka kterej se mi tu zrovna vali po gauci:D
petra: Týjo, to je borec!!! No to víš, s věkem stoupá potřeba po informacích :-))) Tak papa, podrbej diviznu, úžasný přirovnání :-) D
Ahoja,no on právě nigdá takýto čunisko nebyl,byl to dáma,aj kalužinu obešel než by do ní šlápl a do huby jen tak něco nevzal.K těm vychajdám ještě,on ťape sice v závratném tempu,ale ještě uťape ke 4km...Spíš mě přijde,taková větší drbna..furd něgde stojí a načuhuje jak divizna.Tak papá
Ahoj Peti, dlouho jsme se neslyšely a jsem moc ráda, že i když ťapete pomalu, tak ťapete - souhlasím s Tebou, že podle toho, jak se člověk chová ke starým pejskům (ale stejně tak i ke starým lidem), tak se pozná dobrý páníček/dobrý člověk. Myslím ale, že Bíba je opravdu ve skvělé kondici vzhledem k tomu, co všecko dokáže zbaštit, apetit rotvíka prostě nezapře - alespoň pokud můžu podle mých holek soudit :-). Tak ho podrbkej, mějte pohodový víkend a zase písni, D :-)
Při čtení Tvého vzkazu jsem si vzpomněla, jak mi naše první malamutka Denny vytáhla ze silážní směsi na poli kus kravské nohy - ani dnes raději nechci přemýšlet nad tím, kde se tam vzala... No a probudily se v ní instinkty, nechtěla přijít (jako že malamuti stejně moc neposlouchají, tak jak to známe od rotvíků, jsou to svobodomyslné duše :-), natož aby tu odpornou věc pustila. Bylo to kopyto a asi kus lýtka, jestli se nepletu v anatomii :-) Tak to do sebe nějak nasoukala, oči jí lezly z důlků, ale zvládla to. Když jsem pak s ní šla zpět domů (pod nonostop proudem mého znechuceného láteření), vyhodila mi tu nádheru přímo před vstupním vchodem do našeho paneláku. Bylo to ráno, lidi chodili do práce, děti do školy, já jsem honem letěla domů pro lopatku a ten humus jsem uklízela, rudá až za ušima... :-)
Ahoja,fotky sou fakt krásný,ani bych neřekla,že to je focený u nás.Tady u nás napadlo sněhu jak v zimě,a to já miluju,toulat se po těch našich zasněženejch kopcách,ale bohužel,Bíba už tam nevyleze,tak to musím oželet,chodíme jen po rovince,zadní nožičky už moc nechcou,zakopávají.Jeden pán mě říkal,že dobrej majitel psa se pozná,podle toho, jak se chová ke starýmu pesovi,tak na to vždycky myslím,dyž šmatlem hlemýždím tempem na vychajdu,pořád někde stojím a čekám,až to dočuchá a dojde mě.Taky mám dva nové zážitky,poprvně,nějaký lidské čuně vyhodilo jakýsto vcelku větší balík u nás na palouk,při bujné fantazii,bych tam tušila lidský trup,fakt mě to vcelku děsilo,ještě,že to místní toulavej psék roztrhl,zřejmě hlad ho k tomu dohnal a z pytle vyhrabčil kosti(kamarád revírní,poudal,že to vepř),to moje starý psí prasisko ráno(venčím po 4hodině)po tmě tam kus kosti uzmulo a nedalo si ju vzít,já nemaje ráno čas se s ním hádat(dřív stačilo zařvat a bez problému mě vše dal)si to odnes do obývaku tam to sjel.Uplynuly 3 dny a čumím,že má nateklou mordu na jedné straně,nemám problém mu strčit ruku až po zápěstí do huby,ale tentokrát už vrčel jen sem kolem něho prošla,byla sem ochotna to risknut a jala se mu prohlédnout(sem si říkala,že dyby mě rafl,tak sjedu na pohotovost,a segra mě radila,dyž tam budu čumět,ať tam nedávám ksicht,ať mě neveme zubama přes něj,to sou rady) nateklej nevím,pysk?Vůbec to nešlo,měl to tvrdý a oteklý jak ďas.Tak halo halo vetovi, společně sme se dopracovali až k tomu,že si tam asi píchl něco z té kosti,chtěl dojet ještě večer,já se ukecala až na odpo,už jsem viděla ty dramatické scénáře s narkozou u starouška..asi stačil jen tlf,následující den to nebylo horší,což mě uklidnilo,ale přesto sem veta radči neodvolala,zkouk to řek,že se tam zánět byl,bo zateklý to eště měl,ale zánět,že není aktivní a dyby se to zhoršilo,tak mám zavolat.Neuplynuly ani 4 dny a ten starej trouba,ukrad ptáčkům ze stromu síťku s lojovou koulí a dones si ji až domů a tam ji taky sežral.Já u toho nebyla,pouštěla ho během dne teta,chtěla mu to vzít,ale nedal jí to.Zbylo po ní jen pár semínek na koberci.Tak nevím,teď sem 3 týdny i ráno chodila s baterkou a šťourala hovňousy a nic,pes v pohodě.Prej to v tom žaludku může bejt až měsíc..a že u tak velkýho psa,by s tím neměl bejt žádnej problém,že to proleze dvanáctníkem a dál v pohodě.Tak a koukám,že to je takovej malej cizopasnej blog...papá
