Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 151 aneb Jablko nepadá daleko od stromu

Čekali jste už někdy na něco tak dlouho nebo od tak časných hodin, že to evidentně překračovalo hranice všech zvyků a obvyklých norem? Nepočítám frontu třeba na zmrzlinu, u autobusu, před koncertem apod. Myslím několikahodinové čekání, úmorné, za všech podmínek a povětrnostních vlivů… Tak to přesně jsem před pár dny absolvovala.

O školu, kam chodí synek do třetí třídy a holčička do přípravné, je příliš velký zájem, a dětí, které jsou ze spádové oblasti, je nadbytek – velký počet jich proto nebude moci být přijat. Vedení školy se tedy rozhodlo, že při splnění všech kritérií budou děti přijímány podle pořadí, v němž přijdou k zápisu. Tato informace spustila mezi rodiči budoucích prvňáčků doslova lavinu, a protože měla dost času na to, aby zasáhla i vzdálenější oblasti, zafungovala důkladně… Zápis měl začít v osm hodin ráno, ale tamtamy mezi rodiči pracovaly, a tak se stále posouval čas, kdy chce kdo přijít čekat před školu. Jak jsem psala – máme na škole starší dítě, a tak vize toho, že bych s druhým jezdila jinam a měla stíhat programy a akce dvou různých škol, byla nemyslitelná…

Byla jsem před školou o půl čtvrté ráno, současně s dalšími dvěma maminkami. O půl páté nás tam stálo dvanáct… Šla jsem před školu s tím, že i pokud tam budu stát před školou sama, jako blázen, nedá se nic dělat a pro své dítě to udělám. Raději čtyři hodiny před školou než jezdit několik let někam jinam… A podobný názor mělo zjevně více lidí, scházeli jsme se před školou, všichni nabalení v minus deseti jako tučňáci, na sobě veškeré zimní oblečení, jedna paní se speciálně koupeným spacákem na tuhle akci, všichni s termoskami a velmi překvapivě i humornou náladou – jak blázni jsme si tam připadali totiž všichni a byli vděčni ostatním, že tam také přišli a že tak nevypadáme sami…

Vedení školy se ovšem překonalo, o náporu rodičů předem věděli, a tak nás o půl páté pustili čekat dovnitř, k dispozici teplá káva, koláče, židličky seřazené „do hada“, aby nikdo nemohl předbíhat, prostě překvapivě moc fajn. A tak jsem v polospánku na školní židličce vydržela do osmi hodin, dostala pořadové číslo s jednou z nejnižších hodnot, a jela domů. Odpoledne jsem si místo oteplováků, péřovky a deseti vrstev oblečení vzala šaty, kozačky a za dámu šla s Natálkou na zápis. Byla šikovná, sešly jsme se tam ještě s jednou Natčinou kamarádkou, takže holky si to užily a bylo to fajn. Fotky v tomto blogu jsou právě ze zápisu :-).

Slavíte Valentýna? U nás tenhle komerční svátek zatím nenašel místo (i když kytičku samozřejmě očekávám vždycky :-), ale vím, že na mnoha školách už je tradicí valentýnská pošta, prostřednictvím které si mohou děti předat milostné vzkazy a přáníčka. U našich dětí bývá také každý rok, ale až letos se do ní zapojily – Natynka pasivně, jen dostala dva dopisy od neznámých citelů, sama se nijak neangažovala a myslím, že jí i ty dva dopisy nijak z rovnováhy nevyvedly. Zato Honzík už se zapojil (a sám dostal i jeden milostný dopis :-) a předeslala bych rčením, že „jablko nepadá daleko od stromu“. ;-) Na Valentýna jsem totiž v dětském pokoji u Honzíka na stole našla dopis, stálo tam: „Denisi, jestli mě miluješ, přijď o velký přestávce před jídelnu na kostky. Miluju tě, Eva“ A tak když jsem tápala, kde se u nás vzal valentýnský vzkaz pro někoho jiného (i když rukopis mi byl tak nějak povědomý), jasno mi do té záhady vnesl synek. Nejdřív se jen ošíval a přitrouble se usmíval („přitrouble se usmívat“ je terminus technicus mého taťky, který jej používal v situaci, kdy jsem něco vyvedla, nechtěla jsem s barvou ven a jemu docházela trpělivost… ;-), až z něho nakonec vylezlo, že ten dopis nafingoval on, nechal jej valentýnskou poštou doručit spolužákovi Denisovi a pak ho ještě s dalším podobně vypečeným kamarádíčkem u jídelny sledoval – no a Denis samozřejmě ve své zvědavosti přišel, čímž spustil vodu na mlýny Honzíka a druhého lotra. Nicméně musím dodat, že všichni kluci jsou dobří kamarádi, Denis se prý chvilku rozčiloval, ale pochopila jsem, že se pobavili a Denis už přemýšlí o odplatě :-).

…když jsem tak Honzíka poslouchala, s údivem jsem sledovala, jak ke mně promlouvá má vlastní genetická kopie – ano, Honzík je po mně, asi v mnoha ohledech, ale blbé nápady, fórky, drobné škodolibůstky a neškodné naschvály – to může mít jedině po mně, stejně tak jako já jsem to podědila po své milované mamince (ahoj, mami! :-). Vím, že tyhle neplechy se nesmí přehnat, už jsme si s Jendou vysvětlili, že všechno má své hranice (jako že třeba nalepit kamarádce do dlouhých vlasů žvýkačku už je příliš ;-), tak doufám, že ji nepřeťápne mnohokrát a zbytečně někoho nenaštve. On totiž ne každý má na tyhle neplechy náladu a schopnost je vůbec chápat – třeba u nás doma jsem se opravdu neshledávala s velkým pochopením, a dodnes je to tak, že jakmile já se pro ostatních z nevysvětlitelných důvodů začnu usmívat, už se otáčejí, kontrolují a hledají, co kde mají nebo co ne ja ně nastražené. Život je prostě plný překvapení, že? :-) Tak spoustu dobré nálady, D :-)


Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel tři a pět (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2022 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz