Ginger Taffy
Rottweiler Kennel

Blog 161 aneb Béčka :-)

Tak konečně, dočkala jsem se, a když pominu tu „drobnost“, že jsem se dočkala štěňátek, tak hlavně toho, že je to úspěšně za námi :-). Asi všichni vědí, jak nešťastně dopadla první Ginuščina březost – cca týden před termínem porodu se plody vstřebaly. Na základě této smutné události (která měla ovšem jeden pozitivní efekt, a to, že k nám do rodiny zcela neplánovaně přistála pomoc od kamaráda z Německa, můj divokej Lizák :-) jsem se rozhodla pro krytí psem v Česku, už žádné experimenty a jezdění do tramtárie, které ve finále jen stálo hromadu peněz a hromadu nervů. Poslední krytí bylo tedy na jistotu – vybrala jsem Ginušce Ronyho, Astora vom Hause demo Ládi Jupy a věřím, že z tohoto spojení vyrostou zdraví, pěkní a pracovití psi.

Ginuška byla tuto březost opravdu jiná než minule, od té doby se také ještě nestačila dostat do formy, a už tu bylo další hárání, dříve, než jsem čekala. Proto jsem vlastně také nebyla ve Španělsku, i když to bylo v plánu a moc jsem se těšila. Ale nechat doma březí fenku týden před porodem, to bych prostě nemohla, nebyla by tak v klidu, jako když mne má doma. Takže jsem pro náš tým fungovala jako spojka na telefonu a doma to pomalu začala chystat na porod. Musím se přiznat, že z obavy, abych něco nezakřikla, jsem například snesení porodních věcí z půdy docela odkládala (porodní box ne, ten měla Žiži včas, aby měla pohodlí), až mě najednou zastihl takový ten nepříjemný pocit v břiše, zamrazení, že nejsem ready, a co když to přijde… Takže jsem teprve koncem minulého týdne nachystala ložní prádlo, plíny, barevné oboječky a vše ostatní, co je k porodu třeba. Ještě v sobotu jsem byla celé odpoledne v práci, upínala jsem se k neděli, kdy budu konečně po dvou týdnech pracovního marathonu doma, nachystám si všecko na miminka a budu jen s nějakým dobrým filmem očekávat, kdy to přijde.

Ginuška mě až zas tak moc nenapínala, ve středu už jsem na ní viděla, že se něco děje – byla více udýchaná, více neklidná a přestala žrát. Noc na čtvrtek už jsme spíš prochodily, neustále do mě šťouchala čumáčkem, takže jsme co chvíli byly na zahradě. V pět ráno odtekla plodová voda, takže jsem volala Hance, že může přijet. Minule jsem rodila s Tafuškou sama, ale tentokrát jsem byla opravdu ráda, že tu Hanka byla – kromě toho, že měla na starost „porodnu“ s vylíhlými čerňátky, hodně mě uklidnila při porodu prvního štěňátka, velké fenečky, která dala Gin opravdu zabrat – v bolesti kňučela a byla hodně neklidná, já jsem tohle chování u Taffynky nezažila, takže jsem chytla paniku a chtěla volat doktoru Lázničkovi. Než jsem ale vytočila, všimla jsem si, že už z Gin kouká hlavička – na druhé zatlačení byla venku první holčička (červená :-). Ginuška ji očistila, Hanka ji pak dosušila, a během chvilky byli venku dva kluci – větší tmavě modrej a hubeňourek vrhu, tmavě zelenej klučíček. Všechna štěňátka hned pěkně papala, přikládala jsem je vždy do chvíle, než Gin začala znovu tlačit. V rozmezí půl hodinky se narodila druhá holčička (žlutá) a pak nastalo čekání – třetí holčička (oranžová) se narodila po více než dvou hodinách, čtvrtá šla krátce po ní (růžová). Na tomto místě chci napsat, že jsem chtěla jiné barvy oboječků než u Áček, ale byly to takové spíš klučičí barvy, takže Hanka hledala v barvičkách z minulého vrhu – takže místo fialky je žlutá holčička (Simonko, není v tom žádný záměr!!! Já jsem jen chtěla tentokrát žlutou :-).

Porodní váha Béček je o cca 100 gramů nižší než Áček, jsou to takové myšinky malinkaté, ale papají v podstatě nonstop, tak budou určitě pěkně přibírat :-). Nicméně obojky jim jsou zatím velké, tak mají kluci modrou pentličku se zkratkou své barvy, holčičky růžovou. Takže jsme všecka štěňátka označily, a protože pan doktor Láznička viděl opakovaně jen šest štěňátek, víc jsem jich nečekala a trochu jsem už i poklízela. Ginuška ale najednou zase začala tlačit… „To bude asi ještě nějaká placenta…“ říkala jsem Hance a opravdu jsem tomu věřila – a najednou hlavička venku a narodil se poslední kluk jako buk, největší pejsek a štěňátko s největší porodní hmotností celého vrhu – je to lotr nad rámec, neplánovanej a nečekanej, bude to určitě pěkný vejlupek. A jako správný ďáblík dostal černou barvičku a jako jediný zatím není ostužkovaný. A ještě jedna zajímavost – všechna štěňátka šla nejdřív hlavičkou, jen zelený hubeňourek na mě nejdřív mával ocáskem, až pak se vyklubal celý.

Na devátou hodinu večer jsem měla domluvenou kontrolu Ginušky a miminek u pana doktora Lázničky, a ten večer pro mne měl jedno smutné překvapení – v Gin bylo ještě jedno miminko, osmé, ale bylo mrtvé a podle pana doktora už dlouho. Ani nevím, zda to byl klučík nebo holčička, každopádně líto mi to bylo, ale hlavně že Gin je v pořádku a ostatní miminka taky…

Ginuška je moc hodná maminka – nechce být bez štěňátek, když jsem jí je dala vedle ní do koše, začala si je z něho přenášet k sobě. Takže jí je odendávám, jen když se jde venčit, jinak jsou na ni nalepená, žižlají, papají a tulí se. Ginuška i během porodu dělala vše sama, je opravdu šikovná. Takže ještě abych teď byla šikovná já a povedlo se mi najít ty správné páníčky, kteří budou mé černé kuličky milovat a připraví jim hezký život. Držte pěsti a mějte se hezky, D :-)

			Liz, Lizák, Lizizi... :-)

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam:	zadejte slovně součet čísel tři a dva (např.: sedm)