Ginger Taffy
Rottweiler Kennel

Blog 165 aneb Členská schůze RKČR 30. 11. 2013

První členská schůze RKČR za dobu, kdy jsem v předsednictvu, byla pro nás, výbor RKČR, prubířským kamenem. Poslední týden jsme ještě ladili detaily příprav, které probíhaly už nějakou dobu. Myslím, že každý věděl, co má dělat, bez jakýchkoli složitostí vše fungovalo, tak jako vlastně fungujeme celou dobu od našeho zvolení 23. března letošního roku. Nechci tím sice říct, že dost často nejsme ze všeho unavení, že nepracujeme na mnoha věcech opravdu do vyčerpání sil, ale asi to k tomu už patří… A jak to tedy klapalo na schůzi?

Na místě jsme my z předsednictva měli sraz na půl devátou, já jsem ještě doma do poslední chvíle skákala okolo prcků, takže jsem sice přijela přesně na půl, ale i tak jsem už byla poslední – při parkování jsem potkala Janu Královou se směrovými cedulkami v ruce – společně s Petrou (která je navrhla a vyrobila) je rozmístily od Běchovic až na místo konání schůze – k restauraci Olymp v Klánovicích. Tímto chci poděkovat Láďovi Jupovi za zapůjčení prostoru zdarma, a to jak v případě schůze předsednictva, tak i členské schůze. Myslím, že výběr jídla byl veliký, ceny symbolické a jídlo dobré. Kromě toho Láďa pomáhal s obsluhou projektoru, v sobotu byl pro nás nepostradatelný – Láďo, díky! :-)

Schůze začala v 10.00 přesně a vůbec vše šlo podle plánu. První členové k prezenci přijeli na devátou hodinu, a jaké bylo mé překvapení, když mezi nimi byl páníček jednoho mého odchovu, Pepík, a Aprilku měl s sebou! Skvělé překvapení! :-) Vychytávkou této „naší“ členské schůze byly bezpečnostní papírové náramky, které jsem každému členovi dávala po podpisu prezenční listiny na pravé zápěstí. Takto jsme jednoznačně a velice jednoduše odlišili členy od hostů, nikdo už nemohl zpochybnit, že hlasuje, kdo nemá, počítaly se pouze ruce s fialovými pásky :-). …neskromně přiznávám, že tato geniálně primitivní věc mě napadla při jednom televizním natáčení, kdy nás bezpečnostní agentura takhle kroužkuje.

Účast členů byla do slova a do písmene minimální – sešlo se nás 32 (včetně funkcionářů) a byli přítomni ještě 2 hosté. Vzhledem k tomu, že jsme usnášení schopní od počtu 30, bylo to skutečně těsné. Nicméně vysvětlení mám pro tuto slabou účast jednoduché – sice je smutné, že se členové osobně více nezapojují, nesnaží se svými názory vstoupit do klubového dění (a ještě pak někteří kritizují), ale důvod této prchavé účasti je jasný: nic se totiž neděje. Vše funguje, jak má, nikdo se nechystal prosadit něco převratného, nikdo nikoho nechtěl svrhnout…

Samotná schůze se nesla v poklidném, dokonce až pohodovém a příjemném duchu. Po schválení programu jsme nejdříve předali ceny pracovním a výstavním psům, letos navíc i s krásnými diplomy, které připravila Petra. Záměrně jsme předání zařadili na začátek schůze, protože vyhlašování na jejím konci, kdy už většina členů odejde, se nám zdálo nedůstojné. Po zprávách předsedkyně, pokladníka, výcvikáře, ÚPCH a KRKu jsme členům připravili překvapení – premiérové promítání videa bonitace RTW, které jsme v létě natočili v neskutečném horku v areálu ZKO Tuchoraz. Myslím, že se nám práce povedla, že výsledek stojí opravdu za to. A co je důležité – i když jsme do natáčení videa a jeho zpracování investovali vlastní čas i peníze, RKČR to nestálo vůbec nic, a hlavně je video majetkem Klubu, ať bude výbor jakýkoli. To je myslím hodně podstatné a beru to za jednu z našich charakteristik – chceme dělat věci trvalé, správně ošetřené, aby zůstaly v Klubu a nemuselo je každé předsednictvo předělávat nebo dělat úplně znovu. Jsme ve funkci krátce, ale myslím, že jsme už udělali dost věcí a také jich máme hodně rozpracovaných. Naše nasazení mne zejména poslední dobou přivádí k otázce, proč někteří členové minulého předsednictva tak lpěli na svých funkcích? Přináší funkce ve výboru nějaké výhody? Já o nich nevím – děláme vše zadarmo, na úkor svého času, spánku a odpočinku. Třeba mně osobně nepřinesla funkce jednatelky ani žádné další kontakty – lidi, s nimiž se znám, znám už z dřívější doby a z akcí, kam jezdím, nikdo nový se k nim nepřidal. Myslím, že jsme na tom dost podobně i ostatní – jsme někdy už i otrávení a rozladění z toho, kolik té práce je. Děláme to ale pro naše psy, to je to poslání, kterému jsme se obětovali. A jak dlouho to vydržíme? Těžko říct. I když nás nezajímají ani pisálkové na FB (kteří zpravidla sami nic pro ostatní neudělali, ale hrají si na zkušené a všeho znalé), ani ostatní kritikové, nejčastěji anonymní, tak někdy je té špíny mezi lidmi opravdu hodně a na náladě to nepřidá. Pak o to více potěší poděkování a pochvaly lidí, kteří naši práci vidí, a dokonce nám i napíšou a poděkují za ni.

A co se mi nelíbilo na členské schůzi? Třeba nechápu, že když má někdo návrhy na změny normativů, a ví, že na schůzi nepojede ani tam nebude mít nikoho, kdo by ho zastupoval, že svou neúčast neomluví. Na této členské schůzi byla polovina návrhů, jejichž předkladatelé nebyli přítomni, a těžko se pak vykládá smysl toho, jak je návrh myšlen, když autor chybí. Větší diskuze se strhla okolo svodů – sice nejdřív bylo odsouhlaseno znovuzavedení, ale až pak se ozvalo pár přítomných a vzneslo otázku přínosu svodů s poukazováním na to, že jde jen o peníze do klubové kasy. Určitý zdroj příjmů to určitě bude, když budou svody připojeny k bonitaci, jak to bývalo, to je jasné, ale jde přeci i o další stránku věci – možnost předvedení svého odchovu, pro nové majitele zkušenost, seznámení se s jinými majiteli a chovateli, pro diváky příležitost vidět potomky psů, které znají třeba jen jako jména na papíře. V kontextu této „svodové“ diskuze bylo zmíněno to, jak se pracuje s fakty ohledně chovných psů atd.

K tomu bych chtěla říct, že za osm měsíců nemůžeme mít všechno hotové, stále řešíme nejrůznější resty a pracujeme na spoustě věcí. Už tak nevíme, co dřív, takže to, že máme mít ještě hotové tohle a tamto, mi už přijde opravdu buď jako drzost, nebo neznalost toho, co všechno děláme. Navíc když si vzpomenu na sobotu, jakým způsobem byl smáznut ze stolu Körung, tak třeba já si napříště velmi rozmyslím, kdy budu zase trávit svůj neexistující volný čas náročným překladem z němčiny. Na jedné z posledních schůzí si členové přáli znát například německé normativy, mít možnost se s nimi seznámit. A tak když je mají, neobtěžují se je ani přečíst a argument typu: „Je půl čtvrtý – neschvalujeme a jedeme dál!“ je pro mne opravdu známkou lidské blbosti a arogance. Tohle jednání mě zvedlo ze židle, takže jsem se přítomných zeptala, kdo z nich ten překlad četl – přihlásila se jen Ilona Procházková, které to určitě věřím. Ostatní byli jen vykulení a asi i zaskočení, že si dovoluju se vůbec zeptat. Pro mne to má jediný důsledek – až zase bude chtít nějaký chytrý člen překlad čehokoli, nechť si ho zajistí ze svých zdrojů, aspoň uvidí, kolik tyto práce stojí peněz a času.

Další pro mne kontroverzní věcí pro mne byl návrh na snížení příspěvku na team leadera. Jeho snížení z 15000 na 10000 s tím, že TL neplatí startovné, je podle mne absolutně mimo (a to jsem i v sobotu řekla, takže nyní nepíšu nic, co by nezaznělo) – startovné je cca 2000 (bývá to různě) – tak pokud bychom se bavili o nějaké spravedlnosti, proč nesnížit příspěvek TL o to startovné? Proč nějak plošně o 5000? Ano, já jsem byla vedoucím týmu loni v Německu a vím, co mne to stálo. Když to člověk dělá pořádně, máte coby TL starosti půl roku předem, na místě samotném se nezastavíte, visíte stále s někým na telefonu, ze závodu nemáte vůbec nic a ve finále na akci doplácíte ze svého. Závodníci dělají jméno sami sobě a svému psovi – a TL? Touto funkcí jsem já osobně nezískala nic kromě cenné zkušenosti a pocitu, že se vše povedlo a udělala jsem maximum pro zajištění pohody a dobrého chodu celého týmu. Já nejsem proti snížení příspěvku TL proto, že bych chtěla být vedoucím týmu znovu a že si chci pro sebe zajistit lepší peníze. To je nesmysl, a kdo mne zná, ví, že jsem se příspěvku chtěla loni vzdát. Nicméně – ne každý je ochoten dotovat z vlastní kapsy to, že bude někde mít starosti. Ano, peníze je třeba vynakládat s rozmyslem a naopak je nutné se snažit získat peníze do kasy jinými způsoby (tak jako se o to snažíme nyní my s klubovými propagačními předměty). Protože filozofie „team leader je čestná funkce, a tak to má dělat zadarmo“ bude mít za následek to, že z kynologů nepojede nikdo nebo ne takový člověk, který na to má (myslím jazykově). A až pojede tým sám a bude sám na všechny problémy, nebo bude tým zastupovat jazykově nevybavený člověk, bude to pro závodníky za trest. A až nastane situace, kdy bude Klub platit profesionálního překladatele, protože nikdo za ty peníze nebude chtít jet, tak pak lidé uvidí, kolik tyto služby stojí. Myslím, že není potřeba nechávat situace dospět do extrému.

V ostatních návrzích většinou přítomní dospěli k řešení bez diskuzí, celou schůzi velmi dobře moderovala Lenka Hanušová. Škoda malé účasti, ale jinak sobotní schůzování hodnotím jako nad očekávání klidné a nekonfliktní.

Mějte se všichni dobře! D :-)

PS: Fotky mé fenky Liz (Blaze vom Eisernen Kreuz) a jejího brášky Badyho (Bandito vom Eisernen Kreuz) :-)

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam:	zadejte slovně součet čísel dva a tři (např.: sedm)