Ginger Taffy
Rottweiler Kennel

Blog 186 aneb Rebel Heart Tour 7. 11. 2015

Znáte ten pocit, kdy se vám do něčeho strašně nechce, a pak o to příjemnější vás čeká překvapení? Tak přesně to jsem zažila já předevčírem – krásný sobotní den, výlet za štěndy Janičky Fresserové, setkání s několika kamarády, pak trénink s pejsky, prostě úžasný pohodový podzimní den. Večerní koncert královny popu, Madonny, na který jsem se půl roku těšila, se mi najednou zdál v tom všem už nadbytečný – vybavila se mi cesta do Prahy, složité parkování, mačkanice mezi lidmi u vstupu… Přiznávám také, že v dnešní smutné době teroristických útoků se nerada vyskytuji na místě s velkou koncentrací lidí – a takovýto koncert je podle mne přímo jak dělaný pro nějakého blázna… Jsem paranoidní? Nemyslela jsem si to, ale možná začínám být… – když jsem naposledy letěla letadlem, uvědomila jsem si, že s pocitem nedůvěry pohlížím na všechny spolucestující na palubě – kdo z nich by mohl být nebezpečný cvok?

SMSka o půl dvanácté od Janičky: „Juchuuu, nic nebouchlo, tak doufám, že jste si to užili a máte vykřičený hlas! :-)“

Touto dobou jsme si ještě spolu se sedmnácti tisíci lidí užívali nezapomenutelnou show – stalo se přesně to, v co jsem ani nedoufala – koncert Madonny byl tím lepší, čím méně se mi na něho v sobotu večer chtělo…

O2 aréna mne příjemně překvapila, už jsem v ní zažila jiné velké akce, a bohužel si u všech vzpomínám na velké mačkanice, chaos, zácpy v parkingu, prostě okolnosti, které mi před koncertem i po něm kazily náladu. Ale na koncertu Madonny se nic z toho nekonalo! :-) Praha krásně průjezdná až na místo, parkování na pohodu, kontrola u vstupu naprosto hladká, i místo jsme našli bez problémů.

…které začaly těsně před začátkem vystoupení předskokana Madonny, rappera Rejjie Snow. I v kině se obávám toho, že si spleteme místo a sedneme si někam jinam, a pak to s někým budeme muset řešit – tak přesně to se nám stalo na Madonně, kdy jsme těsně před začátkem hledali v nacpané Aréně napodruhé ta správná místa – ale našli jsme… Bohužel chvíli po nás je našla i velmi podivná partička lidí, z nichž se během koncertu stále někdo trousil pro pití, kouřit, co já vím… Řady sedaček v O2 jsou velmi úzké a prodírání se přes ostatní lidi pryč není nic moc – tak to byla asi jediná stinná stránka koncertu, naši nejbližší „spolufanouškové“…

Publikum bylo věkově velmi pestré a je to nejspíš dáno tím, že Madonna a její hudba provází spoustu lidí ať už několik desítek let jejich života, nebo třeba jen pár, ale není snad nikdo, kdo by ji neznal. A tak jsem v publiku zahlédla jak paní o berlích, páry ve věku mých rodičů, tak i holčičky, jako je naše Natálka – a je mi jasné, že ona by šla na koncert okamžitě taky :-). Irský rapper (jak jsem si o něm zjistila, nejsem znalec rapu :-) Snow představil Praze opravdu syrovou černošskou hudbu, nejvíc se mi líbilo, jak se u zpěvu pohyboval, tenhle cit pro veršování a zvláštní pohyb mají černošští rappeři prostě v krvi. Skladby byly vyloženě pro fandy této hudby, a komenty lidí okolo nás dosvědčovaly, že oni to nebudou…: „Tohle si dát dvě hodiny, tak mám úplně vymytej mozek!“ „To ho sem Madonna poslala, aby byl vidět rozdíl mezi tím, jak je on špatnej, a ona dobrá?“ Bohužel i takovéto výroky zněly okolo, ale lidé se prostě jen nemohli dočkat – a já nechápu, proč předskokanem na popovém koncertu byl rapper tohoto kalibru. Publikum ho nakonec s bučením a palci dolů vypískalo. Bylo mi ho líto, byl to sympatickej kluk a umím si představit nějaký klub, kde to s fandy své hudby pořádně rozjede – v Praze v sobotu se to ale nepovedlo.

Kolem desáté hodiny večer, po nekonečném čekání, konečně začal koncert popové královny – její vystoupení je kromě hudby především neuvěřitelná taneční a vizuální show, ať jde o kostýmy nebo videoprojekce. Kulisy a další rekvizity, neskutečné množství převleků, výkony tanečníků – to vše vám nakonec odpoví na to, proč celé turné převáží několik desítek kamionů, o kostýmy se stará tým čítající přes šedesát lidí apod. Prostě neuvěřitelná show! Madonna je malinká, ale je to opravdu královna – a její Rebel Heart Tour je pro mne naplněním toho, co pro mne její jméno kromě hudby znamená – je to provokace, erotika, sex, náboženství, mystika, boj, vzdor, láska a vášeň. Zpěvačka na konci svého vystoupení vyzvala všechny, kdo mají „rebelská srdce“, aby se nebáli bojovat – za lásku a s láskou…

Kromě hitů z posledního alba zazněly i upravené verze třeba True Blue, Deeper And Deeper, Vogue nebo úplně na konec Holiday. Madonna také zazpívala ve francouzštině píseň La vie en rose od Edith Piaf a bylo to velmi krásné, během večera se sama několikrát doprovázela na kytaru nebo ukulele – neměla jsem vůbec tušení, že sama i takto hraje. A vystoupení tanečníků, to prostě musí člověk vidět – na pódium ve tvaru kříže zabodnutého do srdce technici několikrát zasadili vysoké tyče, na kterých tanečníci předváděli neskutečné věci – hodně působivý byl tanec jeptišek u tyče (tanečnice měly na hlavě jen jeptiškovský šátek, jinak byly v bílých kalhotkách s volánky a podprsence :-), a zejména pak tanečníci, kteří vyšplhali na volně se pohybující tyče, na kterých se nakláněli nad publikum – tohle prostě neumím popsat, bylo to, jako by byli na pružině, tvořili vršek tyče, která se s nimi houpala na všechny strany, bylo to rozhodně efektní :-).

Madonna působila velmi uvolněně, bavila se s lidmi, vtipkovala a také řekla, že je jí vytýkáno, že na začátek koncertu se vždy čeká – ale je to proto, že chce mít všechno skvěle připravené a předvést lidem perfektní show. A to se povedlo – dvouhodinová „jízda“ plná taneční hudby, tance, světel, kostýmů – mělo to neuvěřitelný náboj, pro mne nevídaná show v tom nejlepším slova smyslu.

Tak ať jsou i vaše dny plné skvělých zážitků :-) D

PS: Fotky jsou z návštěvy v chovatelské stanici Queen of Bohemia, kde jsme se sešli ještě s dalšími kamarády, Zuzkou a Honzíkem – bylo to krásné dopoledne s černými kuličkami, kterým je pět týdnů a jsou to úžasní medvídci – jeden jako druhý, nádherné silné hlavy, jsou nebojácní a neohrožení, čehož příkladem je rafnutí Natálky pod oko a mne oranžový lotr málem ukousnul kus krku, když jsem ho chovala :-) …neodpustím si jednu vtipnou momentku – když Janča představila Zuzčinu Honzíkovi svou babičku, Honzík jí roztomile odpověděl: „Ahoj babičko, já jsem Honza!“ :-) …a kouzelná babička nám udělala štrůdl, čaj, kapučínko, hmm… :-)

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam:	zadejte slovně součet čísel tři a čtyři (např.: sedm)