Ginger Taffy
Rottweiler Kennel

Blog 190 aneb Předvánoční pelmel...

Minulou sobotu se nám Honzík vrátil ze svého prvního studijního pobytu v zahraničí. Zatímco já jsem v jeho věku lapala německá slovíčka maximálně tak od východních Němců na Mácháči (vzpomínám, jak jsem byla fascinovaná výslovností slova „französisch“, kde je jak přehláska, tak německé „r“ :-) a angličtinu jsem dešifrovala ze zahraničních písniček, Honzíkova šestá třída vyjela v rámci studijního programu do Brightonu, kde se v normální anglické škole děti učily. Svět se mění, v případě možností, které jsou spojeny například s vědou, se vzděláním a cestováním, je to super, bohužel v kontextu aktuálního světového dění by se dalo o jiných kladech diskutovat…

Honzíkova třída totiž odjížděla v týdnu po útocích ve Francii – pár dětí rodiče nepustili a u nás doma se toto téma řešilo také – pojede Honzík, nebo ne? Kdyby se něco stalo, nikdy bychom si to neodpustili. Ale když ho nepustíme, podlehneme tím fobii, na kterou za krátkou dobu znovu narazíme – Jenda je v anglické jazykové třídě a nedá se očekávat, že by nepřišly další studijní pobyty. Když ho nepustíme teď, svážeme se strachem a předsudky, a o to horší pro nás bude další zahraniční výlet…

Honzík tedy odjel, spolu s ním většina spolužáků ze třídy a ještě jedna třída z Větrného Jeníkova. Poprvé měl Honzík zodpovědnost sám za sebe, mobil měl používat výhradně na SMSky, abychom o něm věděli, a žádné zbytečné gamesení, aby se mu mobil nevybil. A už to i skoro vypadalo, že vzorně funguje – zprávy chodily celkem pravidelně, dokonce i během noci z trajektu… Byla jsem plná pýchy na syna, jak je zodpovědný. Splaskla jsem ovšem jako bublina poté, co mi druhý den volala maminka jednoho Jendova kamaráda, který na trajektu ztratil peněženku… Učitelky asi dětem příliš důvěřovaly, takže ty v době volna na lodi objevily herní automaty, a samozřejmě se do nich pustily… Když jsem s Jendou další večer mluvila a snažila se mu vysvětlit, že automaty hrál poprvé a naposledy, velmi udiveně mne ujistil: „Ale mami, já jsem na tom vydělal, já jsem vyhrál, měl jsem taktiku!“ Takže až bude jednou z Honzíka gambler, vzpomenu si na jeho první cestu do Anglie... A že opravdu vyhrál, jsme se přesvědčili doma – spodní víko kufru měl nacpané dvoupencovými mincemi, jako byste vysypali poklad. Koukali jsme na tu hromadu peněz s manželem jak blázni… Natálka má tedy mincí plnou kabelku a nasypeme je někde na výletě do kašny, ale tahle epizoda na začátku výletu mě moc nepotěšila.

Nicméně domů se nám po týdnu vrátil sebevědomý kluk, prostě nějak dospělejší, samostatnější. Zastavil se před vstupními dveřmi, na které jsme už zavěsili vánoční věnec, a povídá: „Jé, my už tady máme ten… Jak se to řekne česky?“ :-) Po týdnu máme doma malého Angličana! :-) Když nám pak doma popisoval výuku s anglickými vyučujícími, měl pro ně hodnocení „více bláznivá učitelka“ a „méně bláznivá učitelka“ – zajímavý rozdíl, protože u českých učitelů používá hodnocení „nudný učitel“ a „méně nudný učitel“ :-) Že by Angličané tedy byli blázni a Češi nudní? Vždycky jsem si myslela, že je to spíš naopak! :-)

V poklidu kompletního počtu celé rodiny si užíváme advent, a protože je mou prací televize, mám tu pro vás pár vyčtených zajímavostí o pohádkách, které nás velmi brzy čekají :-)

Naší domácí oblíbenou pohádkou je S čerty nejsou žerty – mlýn Petra Máchala, kterého hrál Vladimír Dlouhý, jsou ze Střehomi vedle Sobotky. Vojáci cvičili v pražských Jinonicích, cesta do pekla je z hradního hradu Sloup a rozpadlý zámek pana knížete jsou nádherné Průhonice. Adélka (Monika Pelcová) zpívala pod okny hradu Sloup, a peklo si můžete prohlédnout i dnes – Pekelné doly u České Lípy vznikly už v 18. století za hraběte Kinského a dnes je tam restaurace a motorkářský klub.

Tři oříšky pro Popelku jsou u nás doma v permanenci celý rok. Helena Růžičková, neuvěřitelná korpulentní princezna ucházející se o prince, se ve scénáři jmenovala „Kleinröschen“ – Růžička :-). Dana Hlaváčová, představitelka Popelčiny nevlastní sestry, která je ve skutečnosti sestrou známější herečky Jany Hlaváčové, natáčela v 6. měsíci těhotenství! Kvůli těhotenství odmítla roli hlavní hrdinky Jana Preissová, která měla Popelku hrát. Natáčelo se na vodním hradě Švihov, který byl tehdy v dezolátním stavu, a tak ho maskovaly kulisy, a na hradě Moritzburg. Aby sova Rozárka mrkala, musel se zapojit i režisér Václav Vorlíček a sovu stéblem pošťuchovat :-). Byl to i on, kdo hodil na prince sněhovou kouli v turnaji o nejlepšího střelce, nebyla to Popelka… A všimli jste si už sloupu s elektrickým vedením ve scéně, kdy Vladimír Menšík řeže v sadu větve? ;-)

Pak mám strašně ráda pohádku Jak se budí princezny – věděli jste, že Jan Hrušínský si během natáčení zlomil stehenní kost? Na hotelu v Telči byl ubytovaný on, Jan Kraus a mezi nimi měla pokoj Marie Horáková, která hrála Růženku. Pánové vymýšleli legrácky, a tak se k ní do pokoje chtěli dostat po okenní římse – jenže s Janem Hrušínským se utrhla a on propadl sklem až do restaurace, odkud před chvílí odešel :-) Druhý den pak se sádrou na noze natáčel scénu, kdy s koněm skočí do rybníka, aby neublížil klukovi na cestě, a sádra byla ve vodě tak těžká, že se z ní nemohl dostat a museli jej tahat jeřábem :-). A voda se málem stala osudnou i pro Libuši Švormovou, která v závěru pohádky plave v nafouknutých šatech pryč – šaty měla podšité igelitem, aby držely nad vodou, a celé byly tak nasáklé vodou a těžké, že herečku táhly dolů a opravdu se málem utopila.

Neumím si představit Luďka Sobotu v hlavní roli v pohádce Honza málem králem místo Jiřího Korna, nicméně Honzu měl hrát původně opravdu on, ale měl v té době zákaz vystupování. Pohádka se točila ve Vysokém Chlumci u Sedlčan a Borotíně a po uvedení do kin měla na svou dobu obrovskou návštěvnost.

No a poslední dvě takové perličky k filmům, co mám ráda – scéna z filmu S tebou mě baví svět, kdy Jana Šulcová propadne tou odpadní rourou, až skončí v uhlí, se prý natáčela tři dny! :-) A filmový Bezdíkov, kam byl básník Šafránek vyexpedován z nemocnice, je tady kousek od nás, je to Škvorec – rotvíkáři jistě znají chovatelskou stanici ze Škvorce :-)

Jinak pokud jde o naši přípravu na Vánoce, myslela jsem si, že touto dobou budu mít vše nakoupené, zabalené a budu si jen užívat klidu. Samozřejmě ještě nic moc nemám, v práci kalamita, takže nestíhám – a tím chci i předznamenat, že dvě stě blogů určitě nebude. Kdybych mohla celý prosinec nepracovat, tak by se to asi zvládlo, nemám problém psát, naopak :-), ale bohužel není čas. Nicméně ještě nějaký blog přibyde, slibuji :-)

Na fotkách naše vánoční věnce a na přání babičky, protože jsme tam teď dlouho nebyli, pár fotek dětí – Natálka se ráda fotí, ale Honzík to dost bojkotuje, asi je po mně… :-)

I nadále přeji pohodový předvánoční čas, a ať nedopadnou vaše vanilkové rohlíčky jako ty moje včera – dopřála jsem těstu trochu víc másla, a místo rohlíčků jsem z trouby vytáhla cosi jako škeble, úplně se mi mé veledílo rozteklo. Babičky to ale jistí, D :-)

Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam:	zadejte slovně součet čísel pět a čtyři (např.: sedm)