Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 202 aneb Na Štědrý den 2016

Celý rok slýchávám z mnoha stran, že bych měla zase něco napsat – ať už je to míněno jako povzdech, protože je prý škoda, že už blogy nepíšu, nebo lehká výčitka a nebo naopak motivace a impuls pro to, abych konečně něco napsala. Mezi těmi, komu chybí mé psaní, je kupodivu i můj manžel – ten, co mou pejskařinu toleruje jen proto, že mne má rád, ten, který musel letos zvládnout chod rodiny během mého cestování s ProfiDOG, ten, kterého si já snad ani nezasloužím… :-) A když už tedy i Pepča chce, abych něco napsala, nezbývá než udělat mu radost a napsat první blog roku 2016 – symbolicky a záměrně právě na Štědrý den. Zda bude tento blog i poslední? Nevím, těžko říct, třeba překvapím – i sama sebe. …protože ten, komu mé blogy především chyběly, jsem já :-).

Tím, že jsem celý rok nepsala, hodilo by se trochu zbilancovat letošní rok, ale to bychom tady byli příliš dlouho, takže jen krátce. Rok 2016 se u mne nesl především ve znamení ProfiDOG a cestování po celém světě. Měla jsem sen, který jsem chtěla zrealizovat, ať už vyjde, nebo ne, ale abych si mohla později říct, že jsem pro to udělala maximum. A to se myslím povedlo, ProfiDOG ukázal, co umí, a zda budeme pokračovat, to už je jiná otázka. Co mne ale letošní rok naučil, tak především stát nohama na pevně zemi, nehroutit se z karambolů a problémů, umět reálně zhodnotit své síly a taky trochu jinak přemýšlet. Myslím, že jsem letos, ve svých osmatřiceti letech, opravdu dospěla – a je mi najednou i líp, jako bych konečně věděla, proč jak co dělám a co tím chci dokázat. Nicméně že to je se mnou někdy zajímavější, než by to být muselo, to je pravda. Jedna moje kamarádka mi poté, co jsem jí odvyprávěla následující epizodku z mého života, připomenula, že já prostě nikdy nemůžu mít něco jen tak, v mé režii není nic úplně normální… :-) A to je svatá pravda, velebnosti, můj život přitahuje zážitky nejen pro mne, ale pro všechny, kteří mají se mnou co do činění, všimla jsem si toho také. Takže kontakt se mnou jen na vlastní nebezpečí? Ano, přesně tak – pochopíte, až si přečtete následující odstavec ;-).

Před dvěma týdny jsem onemocněla, ve škole našich dětí řádila nějaká jednodenní viróza, půlka školy byla doma s horečkou a průjmem. Myslím, že bacila domů přitáhl Jenda, kterému ovšem nic nebylo, prostě jen předal štafetu dál – a můj organismus se s nápory nevolnosti vyrovnával hodně těžko, měla jsem problém i jen odřídit cestu do školy. Dva dny po mně onemocněla se stejnou intenzitou jako já Natálka, která je hubená jak žížalka, a po noci zvracení v půlhodinovém intervalu se skoro ztrácela, byla průsvitná jak duch… No, a já v tomto stavu, smířená s vlastní smrtí a blízkým koncem, jsem se vypravila k doktorovi do vedlejších Velkých Popovic. Kdo mne zná, tak ví, že neumím jezdit pomalu, celkem pravidelně mi chodí pokuty za překročení rychlosti (slibuji, že se polepším! :-), takže by se dalo čekat, že když už mne zastaví policejní hlídka, bude to právě kvůli rychlosti. Ne! Ve Velkých Popovicích mne zastavila policejní hlídka asi proto, že mi nesvítilo jedno světlo, což byl důvod k celkové silniční kontrole… „Vaše doklady a doklady od vozu, paní řidičko,“ vyzvala mne jedna z dam a o mne se začaly ucházet mdloby, protože jsem nemohla najít techničák… Ve svých věcech mám pořádek, jsem pedant, co má v peněžence bankovky seřazené podle velikosti, věci musejí mít své místo, neexistuje, abych si dala tak důležitý doklad někam jinam, nebo ho dokonce někde jen tak nechala! Nicméně nikde nebyl, a než jsem stihla zavolat manželovi, jestli náhodou o mém techničáku něco neví, sdělila mi jedna z policistek, že mám od října 2015!!! propadlý řidičák… V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal – techničák nikde, propadlý řidičák, určitě mi nedovolí odjet, a co budu dělat?! Zavolala jsem manželovi – a vypadlo z něj, že techničák má u sebe… Když jsem po něm chtěla, aby okamžitě přijel do Popovic a doklad dovezl, dámy zákona mne zastavily s tím, ať nejezdí, že mne pustí, protože jim zabírám místo a nemohou stavět další auta. S manželem jsme se tedy domluvili, že mi doklad zaveze domů. Policejní hlídka mi to spočítala – tipnete si, kolik jsem dostala za propadlý řidičák, za jízdu bez techničáku a rozbité přední světlo? S tím, že od jiných kolegů bych prý dostala pokutu už jenom za to, že mám auto tak špinavé, že nejde přečíst SPZ („Umyjte si aspoň tu značku, paní řidičko!“), jsem dostala pokutu 100 Kč! Neuvěřitelné, že? :-) Myslím, že při mně stojí všichni svatí a mají se mnou denně pěknou šichtu – tak já celý rok jezdím po světě a mám propadlý řidičák? Myslím, že kdyby to zjistili policisté například ve Francii na FMBB nebo ve Finsku či Německu, neměli by se mnou slitování. Můžu děkovat svému štěstí, že to dopadlo takto a zastavila mne až policejní hlídka v Popovicích. Vím, že jak mi bylo špatně, vypadala jsem, že se každou chvilku rozbrečím a zhroutím, tak aniž bych to nějak hrála, dámám se mne prostě zželelo. Když jsem tehdy přijela domů, už tam na mne čekal manžel s mým techničákem – určitě si natajno půjčil mé auto, aby nemusel dávat nějaký binec do svého nového auta, a pak mi techničák zapomněl vrátit. Byla jsem tak naštvaná, že na jeho omluvy jsem reagovala velmi podrážděně, zasyčela jsem něco ve stylu: „Vůbec na mě nemluv!“ a flákla dveřmi od domu, ve vzteku jsem ještě utrousila něco peprnějšího a čekala, že večer asi bude mít tato naše blesková výměna názorů dohru…

A měla – manžel večer přijel s kyticí růží! :-) Mám je v obýváku ještě dnes, jsou stále krásné a připomínají mi, že pokud je v naší rodině nějaký „průserář“, ale možná zároveň i dítě Štěstěny, jsem to já a měla bych si toho vážit. Jako všeho, co mám, protože toho není málo – a tak jsem nesmírně šťastná za svou neskutečně obětavou rodinu, která drží při sobě, za svého naprosto nejlepšího manžela, dětičky, psiny, které bych nevyměnila za nic na světě, i když zlobí, no a děkuji za drahé kolegy v práci a skvělé kamarády – ti všichni jsou můj svět, trochu bláznivý, ale tak to u mne asi má být… Přeji vám všem nádherné Vánoce, ať jsou přesně podle vašich představ :-) D

PS: …a pokud vás story s policejní hlídkou dostatečně nepobavila, mám tu ještě jednu perličku… Víte, jak se snadno a rychle ztrapnit? Rozeslat PF do celého světa s šílenou hrubkou v angličtině. To, že nám toto přání viselo půl dne na FB, čert to vem, ale poslat toto přání do celého světa? Hm, stalo se, takže se tomu zasmějme, máme ponaučení a jde se dál – protože v životě to přeci ani jinak nejde… :-)

Fotky jsou z naší předvánoční procházky Prahou :-)


Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel dva a tři (např.: sedm)

Copyright © 2009 - 2022 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz