Ginger Taffy - Rottweiler Kennel
Ginger Taffy
Rottweiler Kennel



ProfiDOG.cz

Fédération Cynologique Internationale

Rottweiler klub České republiky

IFR rottweilers

Český kynologický svaz

Allgemeiner Deutscher Rottweiler-Klub e.V.

ČeskoMoravská Kynologická Unie


Blog 203 aneb Svatý Valentýn 1. května…

„Hm, blog nic moc,“ zhodnotila poslední blog má sestřička – o rok mladší, na rozdíl ode mne vysoká a štíhlá, odmala velmi zásadová, pravdomluvná a někdy až nesnesitelně upřímná :-). Ne že by neměla pravdu v případě blogu – nicméně Zdenička žije už opravdu hodně dlouho v zahraničí a začíná mluvit dost zvláštní češtinou. Takže to, co vypustí z pusy, musíme brát s jistou rezervou, především si to přeložit a překódovat :-). A její poslední velká perla zazněla, když jsem ji 22. prosince vezla na Vánoce k rodičům…

Zdenička přiletěla ve středu, druhý den ráno jsme spolu zavezly děti do školy a vydaly se na Vysočinu. Jedla jsem během řízení nějakou dýňovou housku a trochu naštvaně si povzdechla, že nevezu dárek Taffynce, protože jsem ho ještě nestihla vyzvednout u kamarádky. Zdenička mě chtěla uklidnit a říct mi asi něco v tom smyslu, že to nevadí, že Taffynce vezu pytel žrádla, ale vypadlo z ní na mou adresu pouze: „Nežer!“ Dýňová houska se mi v tu chvíli vzpříčila v ústech a začala mi v nich bobtnat. Ano, nejsem Twiggy, ale na druhou stranu se přece už nějakou dobu snažím žít lépe, zdravěji, pravidelně a málo jíst, tak jaké „nežer!“? Když i Zdeničce došlo, co to zase pronesla, smála se ještě dalších několik kilometrů :-).

Letošní Vánoce jsou pro mne tak nějak zvláštní – jednak jejich první dny poznamenalo dost nepříjemné deštivé počasí, a pak také nemoc rodičů, od kterých jsem ve finále jejich chřipku koupila taky… S pejsky jsme samozřejmě chodili ven i v dešti a 25. prosince se nám o zážitek postarala Ginuška. Děti jsme s Pepčou nechali lenošit doma a jeli jsme Gin a Liz venčit na jednu moc pěknou louku, kterou obtéká říčka Blanice vlašimská. Gin je lovec, a tak na vycházky preventivně dostává elektrický obojek, aby ji náhodou nenapadlo štvát někde zvěř. Když jsem ji na něj zvykala, tak párkrát sice dostala za vyučenou, ale několik let nyní už to nebylo potřeba – stačí ji upozornit zvonečkem a okamžitě peláší zpět. Nyní jsem ale obojek jaksi zapomněla zapnout… Vypustili jsme Gin na louce a během pár minut od vody vyhnala stádo srn. Nejdříve je lehce váhavě a hopkavě následovala a otáčela se po mně, kdy jí to zakážu – na zavolání se sice zastavila, ale když nepřišlo zazvonění, se zvyšující se rychlostí brala čáru za zvěří. To už jsem nejen mačkala zvonek, ale i tlačítko na ovládání elektriky, a bylo mi jasné, že nefunguje – že jsem přístroj asi zapomněla zapnout, nee... V tu chvíli už to bylo jasné i Gin – v pár stupních nad nulou za srnami přeplavala říčku a zmizela kdesi v lesích. Když jsme k vodě doběhli i my s Pepčou, bylo nám jasné, že se přes vodu nedostaneme. A tak nezbývalo než čekat… Modlila jsem se, aby Gin nezahlédl nějaký myslivec a aby se něco nestalo. Přiběhla asi po deseti minutách, které ovšem stály za to… Přeplavala zpět řeku a já ji musela pochválit za to, že přišla, potvůrka… Doma jsem ji vysušila a uložila do tepla, aby pořádně vyschla, ale stejně jsem měla obavu, aby nenastydla. Dopadlo to ale dobře, díkybohu :-)

Velmi podobný kousek se mi povedl u rodičů, kam jsme se celá rodina, včetně hafanů, přesunuli 26. prosince. Kvůli dominantní Ginušce holky nesmí přijít k sobě, už jsme si za ty roky zvykli a nemáme tendence něco zkoušet. Prostě se s každou holčičkou zvlášť chodí ven i cvičí, po jedné běhají venku – myslím ale, že o to víc si to užívají. No a u rodičů jsem ráno šla pustit jednu z nich, aby se proběhla. Vypustila jsem Lizíka, a najednou koukám, jak se zarazila, nahrbila a strnulým krokem se plíží vpřed. Vyběhla jsem víc do dvora, a bylo mi to jasné… Byla už puštěná Taffynka, ale když jsem šla ven, byla zalezlá v pelíšku, vylezla z něho až poté, co mne uslyšela a co já jsem už bohužel vypustila Liz. Takže se mi před očima Taffy a Liz výhružně obcházely, obě naježené, jen po sobě skočit. Jak ale stále děkuji svým andělům strážným, musím jim poděkovat i tentokrát – holky se mi povedlo zavřít každou na místo, aniž by se cokoli stalo, sice se o mne infarkt pokoušel ještě asi čtvrt hodiny doma, ale dopadlo to dobře! :-) Manžel mé vánoční psí eskapády zhodnotil jen slovy: „Na co myslíš, co prosím Tě děláš?“ Blbosti, bohužel, jak vidno… :-).

Během vánočního ježdění mezi příbuznými nás docela pobavil Jenda svou odpovědí na to, jaký státní svátek je 1. května – snažíme se poslední dobou děti trochu víc vzdělávat nad školní rámec, protože zejména Jenda má všecko na háku, tak aby se nám příliš nevymkl z kontroly. Takže jaký svátek to slavíme 1. května? „Svatého Valentýna?“ zeptal se nás s nadějí v hlase synek. Docela vtipná asociace, to uznávám :-), ale když jsme se přes Máchu a jeho Máj dostali k Němcové a její Babičce, humor mě zase přešel – o Sultánovi a Tyrlovi si Honzík myslel, že si vymýšlím, děj datoval do první poloviny 20. století a Viktorku charakterizoval jako „nějakou bláznivku“. No, ano, aspoň si vzpomněl, že tam ta bláznivka vůbec byla, že? ;-)

Přála bych si do nového roku, abychom se z našich zlatíček opravdu jednou nezbláznili a brali jejich osobnost, výroky i zájmy s humorem a nadhledem. Když mi třeba Honzula na volbu hudební stanice v autě odvětí: „…to snad nemyslíš vážně, mami…“ tak tomu se musím smát. Když mi ovšem pomalu týden co týden píše nebo volá třídní učitelka, co náš vejlupek zase vyvedl (naposledy to byl knedlík, který sebral ze země a přidal spolužákovi do talíře), tak to už mi někdy docházejí síly. Ano, já vím – vím přesně, po kom tohle má, ale já jsem asi ty kravinky dělala šikovněji, protože kdyby naši byli tak často na koberečku jako já, udělali by se mnou velmi krátký proces… :-)

Přeji nám všem v dalším roce hodně zdraví (které mi aktuálně velmi chybí a už nesnesu další den v posteli, venku je tak krásně, a já mám na plicích cihlu a denně odříkám kamarádky, že nemůžu jet cvičit, ach jo…). Přeji nám šikovné děti a pejsky, milující partnery, spolehlivé kamarády, stále dobrou náladu, odvážné myšlenky a tvůrčí nápady – ať je rok 2017 nezapomenutelný v tom nejlepším slova smyslu :-) D

PS: Pár vánočních fotek pro rok 2016 – poslední je s ruskou zmrzlinou, protože bramborový salát je sice fajn, ale zmrzlina je prostě zmrzlina, navíc u televize a pozdě večer... :-)


Přidat příspěvek

Vaše jméno:
www:
E-mail:
Fotka:
Text:
Antispam: zadejte slovně součet čísel dva a tři (např.: sedm)

autor: D - reagovat
datum: 05. 01. 2017 16:09:18

Abbey: :-*


autor: Abbey - reagovat
datum: 04. 01. 2017 13:56:16

No jsi 2x zlato vlastně :D,že jsi nás moc pobavila a že už zase píšešDěkujeme mooc


autor: Abbey - reagovat
datum: 04. 01. 2017 11:56:26

No jsi 2x zlato vlastně


autor: D - reagovat
datum: 31. 12. 2016 13:00:40

Abbey: Ježíš, čím jsem si to zasloužila, Simonko? Jo to že mám stále takové blbé nápady, ju? :-))) Děkuju a krásný den, pokusím se chvilku pracovat a uvidím, kdy odpadnu a vyměním židli pro změnu zase za postel... Pac a pusu a do nového roku vykroč pravou, "Štěpánku, pravou!" řekl by klasik :-)


autor: Abbey - reagovat
datum: 30. 12. 2016 23:05:19

Drahuško ty jsi zlato


autor: D - reagovat
datum: 30. 12. 2016 22:13:41

Katka Hájková: Určitě to napravíme, Kačí, hlavně Ty teď všecko zvládni :-) Já bych vás dneska určitě nakazila... Ještě jednou děkuju moc za věci, holky jsou z vajíčka nadšené :-) Krásný nový rok i vám všem :-*


autor: D - reagovat
datum: 30. 12. 2016 22:12:06

Z: Ajooo :-) Takže ještě tato malá historka jako bonus navíc ;-)
Když jsme byly společně u našich, Zdenička se po vycházce s pejsky naložila do vany a já jí u toho cosi nesmírně důležitého vykládala. A pak chtěla sestřička umýt záda. Znáte takový ten praštěný pocit, kdy vás napadne nějaká šílenost, a prostě to musíte zrealizovat? Ne? :-) Tak já tohle zažívám od dětství pravidelně... :-) Takže jsem popadla na mytí Zdeniččiných zad houbičku, kterou mamka používá na čištění koupelny, včetně WC... Zdeničce to záhy došlo, protože jsem nezvládla kontrolovat svůj smích, a odměnou mi byla veliká slovní "pochvala" - dozvěděla jsem se něco o praseti, dobytku a dalších zvířatech :-D Když jsem se pak sem tam během dne jen usmála, Zdenička mě nespustila z očí a shrnula to slovy: "Tobě zase hrabe, co?" ...a jinak jsem myslím docela normální :-D


autor: Katka Hájková - reagovat
datum: 30. 12. 2016 21:41:07

Drahuško, krásný Nový rok tobě, tvé rodině a holčičkám. Mrzí mně že jsme se neviděli, ale zdraví je nejdůležitější. Takže ať si brzy fit a koukej se blogově polepšit, chybí nám to:)


autor: Z - reagovat
datum: 30. 12. 2016 21:36:22

Děkuji moc :) zase jsem si dobře pocetla a pobavila, ale na to jak si mi myla zada jsi zapomněla ;) přeji všechno nej do 2017 cele vaši rodince, mám vás rada xxx


Copyright © 2009 - 2018 www.gingertaffy.com, všechna práva vyhrazena, created by: j-soft.cz